EVROPSKÁ ANTIDOPINGOVÁ ÚMLUVA
EVROPSKÁ DOHODA č. 135
STRASBOURG, RADA EVROPY
PROSINEC 1989
Členské státy Rady Evropy, další státy, které jsou účastníky Evropské kulturní úmluvy, a další státy,
které jsou signatáři tohoto dokumentu (dále jen “Úmluva”), majíce na zřeteli, že cílem Rady Evropy je
dosáhnout větší jednoty mezi jejími členy za účelem ochrany a uvědomění si ideálů a principů, které jsou
jejich společným dědictvím, a podpory jejich hospodářského a sociálního vývoje, vědomy si toho, že
sport by měl hrát závažnou roli při ochraně zdraví, v morální a fyzické výchově a v rozšiřování mezinárodního
porozumění, znepokojeny rostoucím užíváním dopingových prostředků a metod sportovci
a sportovkyněmi v celé šíři sportu a důsledky tohoto na zdraví účastníků a budoucnost sportu, dbajíce
na to, že tento problém ohrožuje etické principy a výchovné hodnoty ztělesněné v Olympijské chartě,
Mezinárodní chartě pro sport a tělesnou výchovu UNESCO a v Rezoluci (76) 41 Komise ministrů Rady
Evropy, známé jako “Evropská charta sportu pro všechny”, majíce na vědomí antidopingové předpisy,
politiku a deklarace přijaté mezinárodními sportovními organizacemi, vědomy si toho, že veřejná správa
a dobrovolné sportovní organizace mají komplementární odpovědnost za boj proti dopingu ve sportu,
zejména za zajištění řádného vedení sportovních aktivit, založeného na zásadách čestného jednání (fair
play), a za ochranu zdraví těch, kteří se jich účastní, uvědomujíce si, že tyto orgány a organizace musí
z těchto důvodů pracovat společně na všech vhodných úrovních, připomínajíce si rezoluce o dopingu,
přijaté Konferencí evropských ministrů odpovědných za sport, a zejména Rezoluci č. 1 přijatou na 6.
konferenci v Reykjavíku v roce 1989, připomínajíce si, že Komise ministrů Rady Evropy již přijala Rezoluci
(67) 12 o dopingu atletů, Doporučení č. R(79) 8 o dopingu ve sportu, Doporučení č. R(84) 19 o “Evropské
antidopingové chartě pro sport” a Doporučení č. R(88) 12 o zavedení dopingové kontroly bez
ohlášení mimo soutěže, připomínajíce si Doporučení č. 5 o dopingu přijaté 2. Mezinárodní konferencí
ministrů a vyšších činovníků odpovědných za sport a tělesnou výchovu, pořádanou UNESCO v Moskvě
(1988), rozhodnuty podnikat další a důraznější kooperativní aktivitu zaměřenou na snížení a případnou
eliminaci dopingu ve sportu, uplatňujíce, jako základnu etické hodnoty a praktická opatření obsažená
v těchto nástrojích, dohodly se na následujícím:
Článek 1
Účel Úmluvy
S myšlenkou na snížení a případnou eliminaci dopingu ve sportu se účastníci zavazují v rámci svých příslušných
ústavních předpisů podniknout kroky nutné pro realizaci ustanovení této Úmluvy.
Článek 2
Definice a rámec Úmluvy
1. Pro účely této Úmluvy:
a) “doping ve sportu” znamená podávání (poskytování) farmakologických skupin dopingových prostředků
a dopingových metod sportovcům či sportovkyním a jejich použití jimi,
b) “farmakologické skupiny dopingových prostředků nebo dopingové metody” znamenají s ohledem na
níže uvedený odstavec 2. skupiny dopingových prostředků nebo dopingových metod zakázané příslušnou
mezinárodní sportovní organizací a uvedené na seznamech, které byly schváleny Monitorovací skupinou
podle podmínek článku 11. 1. b),
c) “sportovci a sportovkyně” jsou ty osoby, které se pravidelně účastní organizovaných sportovních akti-
vit.
2. Až do té doby, kdy bude schválen seznam zakázaných farmakologických skupin dopingových prostředků
a dopingových metod Monitorovací skupinou v souladu s podmínkami článku 11. 1. b), bude užíván
referenční seznam, uvedený v příloze této Úmluvy.
Článek 3
Domácí koordinace
1. Účastníci budou koordinovat politiku a aktivitu svých vládních orgánů a jiných veřejných institucí zaměřených
na boj proti dopingu ve sportu.
2. Účastníci zajistí praktické provádění této Úmluvy a zvláště plnění požadavků uvedených v článku 7
tím, že tam kde je to vhodné, svěří zavedení některých ustanovení této Úmluvy určenému vládnímu nebo
nevládnímu orgánu nebo sportovní organizaci.
Článek 4
Opatření k omezení dostupnosti a užívání dopingových prostředků a metod
1. Tam, kde je to přiměřené, přijmou účastníci zákony, předpisy nebo administrativní opatření k omezení
dostupnosti a užívání ve sportu zakázaných dopingových prostředků a dopingových metod, zejména
anabolických steroidů (včetně zajištění kontroly jejich pohybu, držení, dovozu, distribuce či prodeje).
2. Za tím účelem účastníci nebo tam, kde je to přiměřené, příslušné nevládní organizace, přijmou účinné
uplatňování antidopingových směrnic jako kritérium poskytnutí veřejných dotací sportovním organizacím.
3. Dále účastníci:
a) budou nápomocni svým sportovním organizacím při financování dopingových kontrol a analýz, buď
přímými dotacemi nebo příspěvky, nebo uznáním nákladů takových kontrol a analýz při určování celkových
dotací či příspěvků, které mají být přiznány těmto organizacím,
b) přijmou příslušné kroky k odepření přispět dotacemi z veřejných zdrojů pro účely tréninku jednotlivým
sportovcům a sportovkyním, po dobu jejich diskvalifikace pro dopingový přestupek ve sportu,
c) podpoří a tam, kde je to přiměřené, budou nápomocni provádění dopingových kontrol jejich sportovními
organizacemi, které jsou požadovány příslušnými mezinárodními sportovními organizacemi, ať již při
soutěžích, či mimo ně,
d) podpoří a budou nápomocni jednání sportovních organizací o smlouvách připouštějících testování jejich
členů řádně pověřenými týmy dopingové kontroly v jiných státech.
4. Účastníci si vyhrazují právo přijímat antidopingové směrnice a organizovat kontroly na základě své
vlastní iniciativy a na vlastní odpovědnost za podmínky, že jsou slučitelné s příslušnými principy této
Úmluvy.
Článek 5
Laboratoře
1. Každý účastník se zavazuje:
a) buď zřídit nebo být nápomocen zřízení jedné či více laboratoří dopingové kontroly na svém území,
přicházejících v úvahu k akreditaci podle kritérií přijatých příslušnou mezinárodní sportovní organizací
a schválených Monitorovací skupinu v souladu s podmínkami článku 11. 1. b), nebo
b) napomáhat svým sportovním organizacím v zajištění přístupu do takové laboratoře na území jiného
účastníka.
2. Tyto laboratoře budou podporovány v tom, aby:
a) vyvinuly přiměřenou aktivitu k zaměstnání a udržení, k zaškolení a přeškolení kvalifikovaného perso-
nálu,
b) se ujaly přiměřených programů výzkumu a vývoje v oblasti dopingových prostředků a metod používaných,
nebo podezřelých z použití, pro účely dopingu ve sportu a v oblasti analytické biochemie a farmakologie
se záměrem získání lepšího porozumění účinkům rozličných látek na lidské tělo a jejich důsledkem
na sportovní výkonnost,
c) publikovaly a neprodleně zveřejňovaly nové poznatky svého výzkumu.
Článek 6
Výchova
1. Účastníci se zavazují navrhnout a zavést tam, kde je to přiměřené ve spolupráci se sportovními organizacemi,
jichž se to týká, a s hromadnými sdělovacími prostředky výchovné programy a informační
kampaně zdůrazňující nebezpečí dopingu pro zdraví a pro poškození etických hodnot sportu. Takové
programy a kampaně budou směrovány jak k mladým lidem ve školách a sportovních klubech, tak k jejich
rodičům a dospělým sportovcům a sportovkyním, sportovním činovníkům, koučům a trenérům. Pro
ty, kteří se angažují v medicíně, zdůrazní takové výchovné programy respektování lékařské etiky.
2. Účastníci se zavazují podpořit a pomoci prosadit výzkum ve spolupráci se zainteresovanými regionálními,
národními a mezinárodními sportovními organizacemi, v oblasti způsobů a prostředků navrhování
vědecky založených fyziologických a psychologických tréninkových programů, které respektují integritu
lidské osobnosti.
Článek 7
Spolupráce se sportovními organizacemi na opatřeních jimi přijatých
1. Účastníci se zavazují podporovat své sportovní organizace a jejich prostřednictvím mezinárodní sportovní
organizace ve formulaci a provádění všech přiměřených opatření, která spadají do jejich kompetence,
proti dopingu ve sportu.
2. Pro tento účel budou podporovat své sportovní organizace při vyjasnění a sladění jejich příslušných
práv, závazků a povinností, zejména sladěním jejich:
a) antidopingových předpisů na základě předpisů dohodnutých příslušnými mezinárodními sportovními
organizacemi,
b) seznamů zakázaných farmakologických skupin dopingových prostředků a zakázaných dopingových
metod na základě seznamů dohodnutých příslušnými mezinárodními sportovními organizacemi,
c) procedur dopingové kontroly,
d) disciplinárních postupů při aplikaci dohodnutých mezinárodních principů přirozené spravedlnosti
a zajištění respektu pro základní práva podezíraných sportovců a sportovkyň; k těmto principům patří:
- oznamující a disciplinární orgány musí být rozdílné,
- právo takové osoby na spravedlivé slyšení a na pomoc a zastoupení,
- jasná a vymáhatelná ustanovení pro odvolání proti jakémukoliv učiněnému posouzení,
e) postupů pro uložení účinných trestů činovníkům, lékařům, veterinárním lékařům, fyzioterapeut a dalším
činovníkům nebo spoluviníkům spojeným s porušením antidopingových předpisů sportovci nebo spor-
tovkyněmi,
f) postupů pro vzájemné uznání suspendování a jiných trestů uložených jinými sportovními organizacemi
ve stejné či jiných zemích,
3. Dále účastníci doporučí svým sportovním organizacím:
a) zavést v účinném rozsahu dopingovou kontrolu nejen při soutěžích, ale též bez předběžného upozornění
v kteroukoliv vhodnou dobu mimo soutěže, přičemž takové kontroly musí být vedeny způsobem,
který je spravedlivý pro všechny sportovce a sportovkyně a který zahrnuje testování a opakované testování
osob vybraných, kde je to vhodné, na základě náhody,
b) sjednávat dohody se sportovními organizacemi jiných zemí, které umožní, aby sportovec nebo sportovkyně
trénující v jiné zemi mohl být testován řádně pověřeným týmem dopingové kontroly této země,
c) vyjasnit a sladit předpisy o způsobilosti účastnit se sportovních akcí, které zahrnou antidopingová
kritéria,
d) podpořit aktivní účast sportovců a sportovkyň samotných v antidopingové práci pro mezinárodní sportovní
organizace,
e) plně a účelně využít zařízení, která jsou pro dopingovou analýzu k dispozici v laboratořích zajištěných
dle článku 5, v průběhu sportovních soutěží i mimo ně,
f) studovat vědecké tréninkové metody a navrhnout směrnice pro ochranu sportovců a sportovkyň každého
věku, přiměřeně pro každý sport.
Článek 8
Mezinárodní spolupráce
1. Účastníci budou těsně spolupracovat v otázkách řešených touto Úmluvou a podpoří podobnou spolupráci
mezi svými sportovními organizacemi.
2. Účastníci se zavazují:
a) doporučit svým sportovním organizacím pracovat takovým způsobem, který prosazuje provádění
ustanovení této Úmluvy v rámci všech příslušných mezinárodních sportovních organizací, k nimž jsou
přidruženy, včetně odmítnutí uznání nároků na světové či regionální rekordy, pokud nebudou doprovázeny
ověřenou zprávou negativní dopingové kontroly,
b) podporovat spolupráci mezi pracovníky svých laboratoří dopingové kontroly, zřízenými nebo pracujícími
v rámci provádění článku 5,
c) iniciovat bilaterální nebo multilaterální spolupráci mezi příslušnými orgány, úřady a organizacemi k dosažení
účelů vytčených v článku 4. 1. i na mezinárodní úrovni.
3. Účastníci s laboratořemi zřízenými nebo pracujícími v rámci plnění článku 5 se zavazují pomoci jiným
účastníkům a umožnit jim získat zkušenosti, kvalifikaci a techniky potřebné pro zřízení vlastních laborato-
ří.
Článek 9
Poskytování informací
Každý účastník předá v jednom z úředních jazyků Rady Evropy generálnímu tajemníkovi Rady Evropy
veškeré závažné informace týkající se legislativních a jiných opatření, která přijme za účelem přizpůsobení
podmínkám této Úmluvy.
Článek 10
Monitorovací skupina
1. Pro účely této Úmluvy se tímto zřizuje Monitorovací skupina
2. Každý účastník může být zastoupen v Monitorovací skupině jedním nebo více delegáty. Každý účastník
bude mít jeden hlas.
3. Každý stát uvedený v článku 14.1., který není účastníkům této Úmluvy, může být zastoupen v Monitorovací
skupině pozorovatelem.
4. Monitorovací skupina může jednomyslným rozhodnutím přiznat každý nečlenský stát Rady Evropy,
který není účastníkem této Úmluvy a každou zainteresovanou sportovní nebo jinou odbornou organizaci
k zastoupení pozorovatelem na jednom nebo více svých zasedání.
5. Monitorovací skupinu svolává generální tajemník. Její první zasedání se bude konat v nejkratší možné
době, v každém případě do jednoho roku od data, kdy tato Úmluva vstoupí v platnost. Následně se bude
setkávat podle potřeby, na základě iniciativy generálního tajemníka nebo některého účastníka.
6. Zasedaní Monitorovací skupiny je usnášení schopné při účasti většiny účastníků.
7. Zasedání Monitorovací skupiny budou neveřejná.
8. V návaznosti na ustanovení této Úmluvy Monitorovací skupina připraví a schválí konsensem svůj
vlastní jednací řád.
Článek 11
1. Monitorovací skupina bude monitorovat provádění této Úmluvy.
Zejména může:
a) stále sledovat ustanovení této Úmluvy a zkoumat jakékoliv nutné modifikace,
b) schválit seznam a jakékoliv jeho upravené vydání farmakologických skupin dopingových prostředků
a dopingových metod zakázaných příslušnými mezinárodními sportovními organizacemi, zmíněných
v článcích 2. 1 a 2. 2 , kritéria pro akreditaci laboratoří a jakékoliv jejich upravené vydání, přijatá uvedenými
organizacemi, podle článku 5. 1 a) a určit datum, kdy příslušná rozhodnutí vstoupí v platnost,
c) vést konzultace s příslušnými sportovními organizacemi,
d) předkládat účastníkům doporučení týkající se opatření, která by měla být přejata pro účely této Úmlu-
vy,
e) doporučovat přiměřená opatření k udržení informovanosti příslušných mezinárodních organizací a veřejnosti
o aktivitách realizovaných v rámci této Úmluvy,
f) předkládat doporučení Komisi ministrů týkající se přizvání nečlenských států Rady Evropy k přistoupení
k této Úmluvě,
g) předkládat jakákoliv doporučení ke zlepšení účinnosti této Úmluvy.
2. K plnění svých funkcí může Monitorovací skupina na základě své vlastní iniciativy uspořádat jednání se
skupinami expertů.
Článek 12
Po každém svém zasedání předloží Monitorovací skupina Komisi ministrů Rady Evropy zprávu o své práci
a o fungování Úmluvy.
Článek 13
Změny článků Úmluvy
1. Změny článků této Úmluvy mohou být navrženy účastníkem, Komisí ministrů Rady Evropy nebo Monitorovací
skupinou.
2. Každý návrh změny bude předán generálním tajemníkem Rady Evropy státům uvedeným v článku 14
a každému státu, který přistoupil nebo byl přizván k přistoupení k této Úmluvě v souladu s ustanoveními
článku 16.
3. Každá změna navržená účastníkem nebo Komisí ministrů bude předána Monitorovací skupině nejméně
dva měsíce před zasedáním, ne němž má být projednána. Monitorovací skupina předloží Komisi ministrů
své vyjádření k navržené změně. Ve vhodných případech tak učiní po konzultaci s příslušnou sportovní
organizací.
4. Komise ministrů uváží navržené změny a každé vyjádření předložené Monitorovací skupinou a může
změnu přijmout.
5. Text každé změny, přijaté Komisí ministrů v souladu s odstavcem 4 tohoto článku, bude předán všem
účastníkům k přijetí.
6. Každá změna přijatá v souladu s odstavcem 4 tohoto článku vstoupí v platnost prvého dne měsíce
následujícího po uplynutí lhůty jednoho měsíce po tom, co všichni účastníci informovali generálního tajemníka
o jejich přijetí uvedené změny.
ZÁVĚREČNÉ KLAUZULE
Článek 14
1. Tato Úmluva bude otevřena pro podpis členskými státy Rady Evropy, dalšími státy, které jsou účastníky
Evropské kulturní úmluvy a nečlenskými státy, které se podílejí na přípravě této Úmluvy; svůj souhlas
mohou vyjádřit jako vázaný na:
a) podpis bez výhrady co se týká ratifikace, přijetí nebo schválení, nebo
b) podpis s výhradou ratifikace, přijetí nebo schválení, následovaný ratifikací, přijetím nebo schválením.
2. Ratifikační listiny a dokumenty o přijetí nebo schválení budou uloženy u generálního tajemníka Rady
Evropy.
Článek 15
1. Úmluva vstoupí v platnost prvého dne následujícího po uplynutí lhůty jednoho měsíce po datu, ke
kterému pět států, zahrnujících alespoň čtyři členské státy Rady Evropy, vyjádřilo souhlas s Úmluvou
v souladu s ustanoveními článku 14.
2. Ve vztahu ke každému signatářskému státu, který následně vyjádří svůj souhlas řídit se Úmluvou
vstoupí Úmluva v platnost prvého dne měsíce následujícího po uplynutí lhůty jednoho měsíce po dni podpisu
nebo uložení ratifikačních listin, dokumentů o přijetí či schválení.
Článek 16
1. Po vstupu této Úmluvy v platnost může Komise ministrů Rady Evropy po konzultaci s účastníky přizvat
k přistoupení k Úmluvě kterýkoliv nečlenský stát na základě rozhodnutí přijatého většinou stanovenou
v článku 20. d) Statutu Rady Evropy a jednomyslným hlasováním zástupců Smluvních států oprávněných
zasedat v Komisi.
2. Ve vztahu k přistoupivšímu státu Úmluva vstoupí v platnost prvého dne měsíce následujícího po uplynutí
lhůty jednoho měsíce po datu uložení dokladu o přistoupení u generálního tajemníka Rady Evropy.
Článek 17
1. Každý stát může při podpisu nebo při ukládání svých ratifikačních listin či dokumentů o přijetí, schválení
nebo přistoupení specifikovat území, ve kterém se teto Úmluva provádí.
2. Každý stát může v jakémkoliv pozdějším termínu deklarací adresovanou generálnímu tajemníkovi
Rady Evropy rozšířit provádění této Úmluvy na jakékoliv území specifikované v deklaraci. Ve vztahu k takovému
území vstoupí Úmluva v platnost prvého dne měsíce následujícího po uplynutí lhůty jednoho
měsíce po přijetí takové deklarace generálním tajemníkem.
3. Každá deklarace připravená v souladu s předchozími dvěma odstavci může být ve vztahu k jakémukoliv
území zmíněnému v takové deklaraci odvolána sdělením adresovaným generálnímu tajemníkovi. Takové
odvolání se stane účinným prvého dne měsíce následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců po datu
přijetí sdělení generálním tajemníkem.
Článek 18
1. Každý účastník může tuto Úmluvu kdykoliv vypovědět prostřednictvím sdělení adresovaného generálnímu
tajemníkovi Rady Evropy.
2. Takové vypovězení se stane účinným prvého dne měsíce následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců
od přijetí sdělení generálním tajemníkem.
Článek 19
Generální tajemník Rady Evropy uvědomí účastníky, další státy Rady Evropy a další státy, které jsou
účastníky Evropské kulturní úmluvy, nečlenské státy, které se účastnily přípravy této Úmluvy a každý
stát, který přistoupil k Úmluvě nebo byl přizván k přistoupení, o:
a) každém podpisu v souladu s článkem 14,
b) uložení každé ratifikační listiny či dokumentu o přijetí, schválení či přistoupení v souladu s článkem 14
nebo 16,
c) každém termínu vstupu této Úmluvy v platnost v souladu s články 15 a 16,
d) každé informaci postoupení dle ustanovení článku 9,
e) každé zprávě připravené pro dodržení ustanovení článku 12,
f) každém návrhu změny nebo každé změně přijaté v souladu s článkem 13 a o datu, ke kterému tato
změna vstupuje v platnost,
g) každé deklaraci učiněné dle ustanovení článku 17,
h) každém sdělení učiněném dle ustanovení článku 18 a datu, ke kterému nabývá vypovězení účinnost,
i) každém dalším aktu, sdělení či zprávě, vztahujícím se k této Úmluvě.
Na důkaz tohoto níže podepsaní, jsouce náležitě zmocněni, podepsali tuto Úmluvu.
Dáno ve Strasbourgu 16. listopadu 1989, v angličtině a francouzštině, přičemž oba texty mají stejnou
platnost, v jednom vyhotovení, které bude uloženo v archivech Rady Evropy. Generální tajemník Rady
Evropy předá ověřené kopie každému z členských států Rady Evropy, dalším státům, které jsou účastníky
Evropské kulturní úmluvy, nečlenským státům, které se zúčastnily vypracování této Úmluvy a každému
státu, který bude přizván přistoupit k ní.
Antidopingová úmluva
Seznam států Evropské kulturní konvence a dalších nečlenských států, které se připojily k Evropské Antidopingové
úmluvě, která byla přijata ve Strasbourgu 16.listopadu 1989
Členské státy Rady Evropy:
Státy Datum podpisu Datum ratifikace Datum vstupu v platnost
Albánie 2.2.1995
Belgie 16.11.1989
Bulharsko 24.3.1992 1.6.1992 1.8.1992
Česká republika 28.4.1995 (s) 28.4.1995 (s) 1.6.1995
Dánsko 16.11.1989 (s) 16.11.1989 (s) 1.3.1990
Estonsko 14.5.1993 20.11.1997 (a) 1.1.1998
Finsko 16.11.1989 26.4.1990 1.6.1990
Francie 16.11.1989 21.1.1991 1.3.1991
Chorvatsko 27.1.1993 (su) 1.3.1993
Island 25.3.1991 (s) 25.3.1991 (s) 1.5.1991
Irsko 25.6.1992
Itálie 16.11.1989 12.2.1996 1.4.1996
Kypr 20.6.1991 2.2.1994 1.4.1994
Lichtenštejnsko 16.11.1989 22.5.2000 1.7.2000
Litva 1.4.1993 17.5.1996 1.7.1996
Lotyšsko 23.1.1997 23.1.1997 1.3.1997
Lucembursko 16.11.1989 21.6.1996 1.8.1996
Maďarsko 29.1.1990 (s) 29.1.1990 (s) 1.3.1990
Makedonie 30.3.1994 (su) 1.5.1994
Malta 9.9.1994
Německo 27.5.1992 28.4.1994 1.6.1994
Nizozemí 4.12.1990 11.4.1995
Norsko 16.11.1989 (s) 16.11.1989 (s) 1.3.1990
Polsko 16.11.1989 7.9.1990 1.11.1990
Portugalsko 14.6.1990 17.3.1994 1.5.1994
Rakousko 10.5.1990 10.7.1991 1.9.1991
Rumunsko 16.6.1994 7.12.1998 1.2.1999
Rusko 12.2.1991 (a) 1.4.1991
Řecko 10.10.1990 6.3.1996 1.5.1996
San Marino 16.11.1989 31.1.1990 1.3.1990
Slovensko 6.5.1993 (s) 6.5.1993 (s) 1.7.1993
Slovinsko 2.7.1992 (su) 1.9.1992
Španělsko 16.11.1989 20.5.1992 1.7.1992
Švédsko 16.11.1989 29.6.1990 1.8.1990
Švýcarsko 16.11.1989 5.11.1992 1.1.1993
Turecko 16.11.1989 22.1.1993 1.1.1994
Ukrajina 2.7.1998
Velká Británie 16.11.1989 (s) 16.11.1989 (s) 1.3.1990
Nečlenské státy Rady Evropy:
Arménie 26.5.2000
Austrálie 5.10.1994 (a) 1.12.1994
Bosna a Hercegovina 29.12.1994 (su) 1.2.1995
Kanada 6.3.1996 (s) 6.3.1996 (s) 1.5.1996
Poznámky: (a) přistoupení (s) podepsání s výhradou ratifikace (su) nástupnictví