Obr. č. 5 Tkáči výstelková. A- epiitelyjedn.ovFSíeviné:!.-- píochý, 2 - kubický, 3- cylindrický, 4- cylindrický s řasinkami. B- epiitely mnohovTstevné: I - dlaždicový. 2- přechodní. 3- cylindrickýviceřaďýs řasinkami. se rozestupují v prostorovou šiť a jsou pevne" spojeny jen svými výběžky. ikkuiera je ľč(ílc«lámí epithel v brzlíku ttebo ve sklovinní puipí vijejkího se zubu. .oztřidSní podle funkce 1. Epithel krycí nebo výstelkový (obr. 3 -9). má převážně ochranný vymam, kryje povrch nebo vystýlá dutiny. 2. %ítJh#řMinkQ>i (obr. 6), jehož povrchové buňky nesou četné kinociiie, doplAsjepřcdcbosfí funkci tijn„ že. postupným (m&&£hmmckým} kmitáním řa-sinek posunuje po svém povrchu hjen a na něm přichycené částice. •skytuje se raapt v dýchacích-ctsíách, vc vejcovodu. % Žlá2ový esitheí (obr. 12) se skládá, z buněk, jež maji schopnost produkovat, vyméšovat specifické látky. Žlázový epithel vytváří celky, nazývané mty(obt. 13). sjjednodušší jsou Žlázy jednobuněčné, vložené mezi iňky okolního cpíthelu; jejich přikládán jsou tzv. ihárkové buňky (obr. 5, 6) s útlou nožkou příchy-nou k bazálni membráně a s tSlem vyplněným kaňkami látky (hlenu) produkované na povrch okol-ho cpithelu. Ostatní žlázy jsou mnohobuněčné. Nej-änodušší z nich jsou plůchy epííheíu tvořené: žlázo-mi buňkami {např. kryci mucinosoí epithel žaíudeč-sííznice, produkující, ochranný hlen - obr. i2); lším typem jsou žlázy intraepiíhelové (endoepithelo- 13. TYPY ŽLÁZ 1/ jcdnobunSíná žláza - pohirková buňka 2/ iatracpitítíbvd žtáza 3 aí 8/ exoepithclové ilázy: 3/ jednoduchá Jtózaalwofórni 4/ jednoduchá žláza tubulosnl 5/ SWicná žláza tubulosní á / rozvít vená áláíä alveolárni vysoké, nedosahují všechny k povrchu a jejich jádra (na fezu kolmém k povrchu) jsou podle výšky buněk uspořádána v řadách nad sebou. Typickým příkladem takového cpitbetu je víeefadý cylindrický cptthd 5 rasinkami, který je výstelkou dýchacích cest. 3. EP1THEL JEDNOVRSTÉVMÝ CYLINDRICKÝ, výstelka ťeKkelio stíeva 2/ Míkro'kftyve fo.rttiě «ÍMt»éko jemu 3/ pcháríiovä tottÉka střeva (jedaohu«S&já hlenová žľaza, maá bvdíkaná apitheltij 4/ kaifStiSteiwi V— -3 6. ĽPITHEL YTCE-ŘADÝ CYLINDRICKÝ s hs&kami - výstelka dýchacích ewt 1/ baziM m«»tóna 2/ řasinky ve vlnách meuGtaoakkího pohybu, kterým posunuji hlen m wftBt povrchu ve smíru Šipek .V pohaŕkovä buňka 4/ posunovaný hlen scpémovaný poháfkovou buňkou VÍCEVRSTEVNÉ EPITHELY 1. EpUhel mEtohorrsíevný dlaždicový (obr, 7) má vysoké spodní buňky při ba2ální membráně, v dalších vrstvách směrem k povrchu jsou buňky stále nižší, až konečně povrchové buňky jsou zcela ploché. Tento typ epithelu je typický pro pokožka. 2. Epithcl vícevrstevný cylindrický (obr. 8) sc v hlubokých vrstvách skládá z malých hranolovitých buněk, v povrchových vrstvách jsou vysoké cylindrické buňky, které nedosahuji k bazálni membrána. 7. EPITHEL MNOHOVRSTEVNÝ DLAŽDICOVÝ jako povrch některých sliznic 8, EPITHEL VÍCEVRSTEVNÝ CYLINDRICKÝ - výsielka časti trubice močové 3, Přechodní epífliel (obr, 9) sě sMéáä z více vrstev pelygonálnídi botišk, přss nU m povrcha sedí jedna vrstva bra&--n&páda$ větších, Neul defiaítiviiS doře-Seno, "iú'ä jdeoo:&pHJcý vkevrstcwý epííhel* nebo zda je to zvišÄ.'.lbiina'-rpithcJu víceřadého {viz-výše), kde vš«efcay .buňky maji kontakt s bazálni tnem-bránou. T> jsou seřa-i zmf f egÄtové fadjs trámce, pmstôrovž různě f sestaveni*. Pfifciadeni jsou trámce buoQt v jatcraíeh laltfřcidi aobo-v ttíkterých ■índokriťmĚcIi žlázách. tO. EPITHEL TRÁMČÍTÝ EPITHEL RSTIKULÁRNÍ Bufiky epithelu retikulárn&o, síťovhého (obr. U), 11. EPITHEL RETÍKULÁRNÍ (retteulum bralíku) E PIT H E L. Y I Epktely*); jsou tkáně: složené z pevní spojených, j íésBé k soéí píiéliajíeíeh b*inífc. Vétämou kryjí J vofeté powefoy, nebo vystýfajä dutiny v orpnäsmu, f Molom vznftat 2« vleefc tíi zárodečních lístú, f Miky epítfcäiu v$f$mm u-ase-dají sa tenoučkou { teátoá aiemtóaw, VyWioftaiow raezt epifeletn I a Éfiní tííáíiiě» orgán®, | Buňky iCipiaEiid.il jsou navzájem pevní spojeny, I zejména v feJBátôsti povrchu" epíthelové plochy. : Toto spojení baník, v elektronové mikroskopu označované jako „spojovací komplex", je světelným mikroskopem patrné (nápř, po impregnaci : sitřítoresm) ve formě tzv. tmelové fiaty. Volný povrch s epÄdových buněk jé modifikován a výrazní spe-l cializováE podle funkčních vlastností. ctektroaová mikroskopie nachází, na povrchu buaík jjacna6 nspravidelné -tfWSfcy - mikteklky, neb* pravidelné, busta wzro&téné eiktotíJty vefanfií czv. „& scrôwfeh dutin (tj. dutiny po-tÄftwVft, dvou <$(*řiii ipofewiafcovyeJi a (latiny osrdecnfková), 5cse*S je msaü'efm&f&äQi p&msa, se eznaSijc jako mesotheh vjft'Äa fcrevníca a tyi^^ých c&t, poětéatkň tvar*, která je 4e«w4»e* msseínshvffii^ {mývá' se erofetínrf. 2. tplítal .jednavtsíevný Jct^calfový, kubický (obr. 4) * Nazuv odvozen z fec. spi - aa, aad, thelys - jemný, měkký. se skládá z buník střední výšky, jež na řezu kolmém k povrchu mají tvar čtverců; buňky maji ve skutečnosti tvar vicebokých nižších hranolů. Tento typ epiihetu najdeme např. ve folikulech štítné žlázy. 3. EPITHEL JEDNOVRSTEVMÝ PLOCHÝ m/ bazálni membrána 4. EPITHEL JEDNOVRSTEVNÝ KUBICKÝ ve tvaru cáiti foltkulu ititne žlázy (baaalni membrána neznázorníaa) 3. Epithcl jedno vrstevný válcový, cylindrický (obr. 5) je složen ze znační vysokých, Stihlých butiík, jejichž tvar ve skutečnosti není válec, ale vtceboký vysoký hranol. Povrch tohoto epíthehi bývá specializován (žíhaný lem, řasinky). Příkladem jednovrstevttého válcového .cpithelu je výstelka střeva. 4. Epithel víceřadý cylindrický (obr. 6) patří mezi jed-novrsievné epithely, protože všechny jeho buňky nasedají na bazáíní membránu; buňky jsou väak různě c Oter. č. 6 Pojwa a- vazivo; :1 - fi!&rocyt,2- fibrily,3- mezibunôfinAhmota. h- čkrmpavkrc 1 - dícmdr-ocjt.2- fibrily,3- mezibunÔCnáhmota. e- fcosft: 1 - oítéo'cyt,2- základní hmota.