TRÁVICÍ SYSTÉM 2. ČÁST OBECNÁ STAVBA TRÁVICÍ TRUBICE ¢1) sliznice - tunica mucosa, ¢2) podslizniční vazivo - tela submucosa, ¢3) zevní svalovina - tunica muscularis externa ¢4) adventicie nebo serosa - tunica adventitia či tunica serosa. ¢ ¢Tunica mucosa ¢epitel - lamina epithelialis,v jednotlivých úsecích je přizpůsoben funkčnímu poslání ¢slizniční vazivo - lamina propria mucosae; tvořeno různě mohutnou vrstvou řídkého vaziva ¢v různých oddílech zažívací trubice variabilní množství lymfoidní tkáně —prostorová síť retikulárního vaziva (buněk a vláken), v jejíchž okách jsou nahromaděny lymfocyty ¢slizniční svalovinou - lamina muscularis mucosae ¢ na její stavbě se podílejí téměř jen buňky hladkého svalu (a nepatrné množství vaziva); velmi tenká ¢ ¢ ¢Podslizniční vazivo - tela submucosa ¢řidší vrstva kolagenního vaziva s bohatými sítěmi cév ¢pleteň nervová – plexus submucosus (Meissneri) ¢ ¢Tunica muscularis - svalová vrstva ¢na začátku trávicí trubice (dutina ústní, hltan a část jícnu) je ze svaloviny příčně pruhované, dále pak ze svaloviny hladké. Na samém konci při análním otvoru opět přistupuje příčně pruhovaná svalovina (svěrač) ¢dvě vrstvy: —Stratum circulare – vnitřní, napříč obtáčející vrstva —Stratum longitudinale – zevní podélná vrstva ¢mezi cirkulární a podélnou svalovinou je nervová pleteň – plexus myentericus (Auerbachi) TUNICA SEROSA A TUNICA ADVENTICIA ¢ převážná část trávicí trubice seróza -tunica serosa ¢ menší část - jícen a konečná část tlustého střeva (část recta a anus) adventicie - tunica adventitia. ¢Řídké vazivo ¢seroza -tenký vazivový povlak na orgánech uložených v peritoneální dutině a na zevní ploše je kryta tenkým, jednovrstevným, dlaždicovým epitelem – mezotelem ¢adventicie připojuje orgány, které obklopuje, k dalším tkáním dutiny hrudní a dna pánevního. IMG_0591 1 – tunica mucosa, 2 – epithel, 3 – lamina propria mucosae (slizniční vazivo), 4 – lamina muscularis mucosae, 5 – tela submucosa (podslizniční vazivo), 6 – nervová pleteň v podslizničním vazivu –plexus submucosus (Meissneri), 7 – tunica muscularis, 8 – vnitřní stratum circulare, 9 – zevní stratum longitudinale, 10 – nervová pleteň ve svalovině – plexus myentericus (Auerbachi), 11 – noduli lymphatici ve slizničním vazivu, 12 – cévy v podslizničním vazivu, 13 – žláza pronikající do submukosy, 14 – vazivová adventicie JÍCEN - OESOPHAGUS ¢Sliznice jícnu ¢Epitel – vrstevnatý epitel dlaždicový bez rohovatění ¢Slizniční vazivo – řídké kolagenní vazivo s drobnými mucinózními žlázkami glandulae oesophageae. ¢Slizniční svalovina – podélně i příčně probíhající snopečky hladkého svalu. ¢Podslizniční vazivo jícnu ¢Poměrně mohutné, umožňuje rozšiřování jícnu a zpětné skládání sliznice v řasy. ¢Složené z kolagenního vaziva;probíhají zde hrubší pleteně cévní a nervové, jež zásobují sliznici.;drobné mucinózní žlázky. ¢ img00001.jpg img00002.jpg img00003.jpg Svalovina jícnu Vnitřní, kruhovitě uspořádaná svalová vrstva a Zevní, podélně uspořádaná svalová vrstva. Mezi nimi drobné skupiny gangliových buněk a pleteně vegetativních nervů (plexus myentericus) V horní třetině jícnu je svalstvo příčně pruhované, ve střední třetině smíšené s hladkou svalovinou a v dolní třetině je jen svalstvo hladké. Povrchová vrstva jícnu Vazivová adventicie Tvoří ji kolagenní vazivo, které spojuje jícen s okolím a s před ním probíhající průdušnicí. esophagus1 esophagus2 ŽALUDEK – GASTER (VENTRICULUS) ¢Jícen ústí do žaludku v části žaludku zvaném kardie (česlo). ¢Na dně žaludku (lat. fundus) se kromě žlázek vylučujících mucin objevují i žlázy (gll. fundales) vylučující kyselinu chlorovodíkovou (HCl), pepsin a ureázu (trávicí enzymy). ¢Výstup žaludku do dvanáctníku - pylorus ,musculus sphincter pylori ¢Hlavníčásti žaludku jsou tři: —Fundus gastricus —Corpus gastricum —Pars pylorica ¢ ¢Sliznice žaludku ¢Sliznice tvoří záhyby a řasy, ohraničená políčka (areae gastricae) a žaludeční jamky (foveolae gastricae), do jejichž dna ústí žaludeční žlázy (glandulae gastricae) produkující alkalický hlen mucin, který ji chrání před poškozením žaludečními šťávami. ¢Povrch sliznice i žaludeční jamky- jednovrstevný cylindrický epitel ¢Žlázy při kardii – jednoduché až rozvětvené tubulózní, mucinózní ¢Žlázy pylorické – rozvětvené tubulózní, mucinózní ¢Žlázy fundu a těla žaludku ¢Jednoduché tubulózní. ¢báze žlázy, přecházející vlastní žlázou v delší krček, který zúženým isthmem ústí do hluboké žaludeční jamky ¢6 druhů buněk: a)Hlenové buňky isthmu b)Hlenové buňky krčku c)Nediferencované buňky d)Buňky hlavní e)Buňky krycí f)Endokrinní buňky ¢ IMG_0595 1 – areae gastricae;2 – foveloae gastricae, do jejichž dna ústí glandulae gastricae;3 – isthmus žlázky;4 – krček žlázky;5 – tělo žlázky;6 – dno žlázky;7 – lamina propria mucosae;8 – lymfatický uzlík v lamina propria 9 – lamina muscularis mucosae;10 – tela submucosa;11 – tunica muscularis;P – buňka povrchového epitelu A – hlenová buňka isthmu žlázky;B – hlenová buňky krčku žlázky;C – nediferencovaná (kmenová) buňka;D – hlavní buňka;E – krycí buňka;F – endokrinní buňky;G – lymfocyt mízního uzlíku ¢Hlenové buňky isthmu ¢Hlenové buňky krčku ¢Nediferencované buňky – kmenové buňky, z nichž se nahrazují jak hlenové buňky isthmu, tak hlenové buňky krčku ¢Buňky hlavní (pepsinogenní) – mají pyramidovitý tvar a bazofilní cytoplazmu, jejímž podkladem jsou serózní (pepsinogenní) granula. V dolních úsecích žlázek. Vylučují pepsin. ¢Buňky krycí – mají zaobleně trojboký tvar, cytoplazma se barví kyselými barvivy. Ve středních úsecích žlázek. Produkují HCl. ¢Endokrinní buňky – jednobuněčné žlázy s vnitřní sekrecí. K nejvíce zastoupeným patří D-buňky, produkující hormon somatostatin a G-buňky, vylučující hormon gastrin. Ovlivňují sekreční činnost žaludečních žlázek a pohyblivost hladkého svalstva. fundic stomach, gastric glands, lumen fundic stomach, gastric glands, lumen stomach4 ¢Serosní povlak žaludku-vazivová blána;na straně obrácené d dutiny břišní je pokryta jednovrstevným plochým epitelem ¢ stomach6 ¢Podslizniční vazivo žaludku ¢Silnější vrstva.;Obsahuje sítě cév krevních a mízních a nervové pleteně. ¢Svalovina žaludku-se skládá ze tří vrstev: ¢Vnitřní – složená ze snopců probíhajících šikmo, ¢Střední – kruhovitě uspořádaná (zvláště mohutně je vyvinuta v pyloru) a ¢Zevní – probíhá podélně. ¢Mezi svalovými vrstvami probíhají pleteně útrobního nervstva. TENKÉ STŘEVO - INTESTINUM TENUE ¢Sliznice tenkého střeva ¢Spolu s vrstvou podslizničního vaziva je složena v příčné kruhovité řasy (plicae circulares). ¢Povrch sliznice je rozčleněn v střevní klky (villi intestinales). Klk je vysoký 0,5-1,5 mm. ¢Záhyby mezi klky se prohlubují v Lieberkühnovy krypty (tubulózní žlázy). ¢Skládá se z epitelu, slizničního vaziva a svaloviny slizniční. ¢ duodenum, enteroendocrine cells duodenum, enteroendocrine cells duodenum, plicae circularis duodenum, plicae circularis duodenum, goblet, paneth, and APUD cells duodenum, goblet, paneth, and APUD cells ¢Epitel pokrývající povrch klků a vystýlající Lieberkühnovy krypty je tzv. epitel resorpční. ¢z jedné vrstvy vysokých cylindrických buněk s mikroklky-tvoří tzv. žíhaný lem. ¢Mezi buňkami resorpčního epitelu, zvanými též enterocyty, jsou roztroušeny buňky pohárkové, vylučující hlen (mucin), který vytváří na povrchu střevního epitelu ochranný film a zvlhčuje povrch. ¢Dna Lieberkühnových krypt jsou vystlána buňkami Panethovými, jež mají v cytoplazmě hojná eosinofilní sekreční granula. Produkují enzymy peptidázy a lysozomální enzymy. ¢V těchto kryptách jsou ještě roztroušeny buňky endokrinní (EG-buňky, vylučující glukagon, G-buňky vylučující gastrin a K-buňky vylučující hormon s tlumícím účinkem) ¢Nediferencované buňky ¢Buňky imunitního systému – ly, makrofágy duodenum1 duodenum2 ¢ ¢Vnitřek klku vyplňuje řídké vazivo. ¢Ve vazivu probíhají četné krevní vlásečnice. ¢V ose klku probíhá přívodná arteriola a odvodná venula a široká mizní céva, zvaná céva chylová. ¢Svalovina slizniční se skládá z podélně i kruhovitě probíhajících snopečků hladkého svalstva, z nichž některé vybíhají až do vrcholku klků a umožňují pohyby klků, důležité pro vstřebávání živin. ¢Ve slizničním vazivu se nacházejí jednotlivě nebo i ve skupinách lymfatické uzlíky. Paneth1 IMG_0587 Epitel sliznice tenkého střeva: A – buňka resorpčního epitelu (enterocyt), B – pohárková buňka, C – bazální membrána; 1 – povlak hlenu na povrchu mikroklků, 2 – mikroklky, 3 – spojovací komplex dvou sousedících buněk, 4 – kapénky hlenu, 5 - mitochondrie IMG_0586 Podélný řez střevními klky v jejunu: a – příčný řez klkem, b – resorpční epitel, c – Lieberkühnova krypta, d – vazivové stroma klku s mízní cévou chylovou duodenum5 Lamina propria ¢Podslizniční vazivo tenkého střeva ¢Složené z kolagenního vaziva. ¢S pleteněmi krevních a lymfatických cév a s podslizniční pletení nervovou. ¢V duodenu je tato vrstva téměř zcela vyplněna rozvětvenými, tubulózními žlázkami Brunnerovými, produkujícími hlen. ¢ duodenum, Brunner's glands duodenum, Brunner's glands auerbachs3 duodenum4 ¢Svalovina tenkého střeva Dvě vrstvy hladkého svalstva: ¢vnitřní cirkulární vrstva a ¢zevní podélná vrstva. ¢Mezi oběma vrstvami probíhají pleteně autonomního (vegetativního) nervstva. ¢Tunica serosa ¢Průsvitný povlak střeva ¢Povrch tvoří jednovrstevný plochý epitel ¢ IMG_0596 Detail stavby sliznice tenkého střeva A – enterocyt B – pohárková buňka C – chomáčková buňka D – nediferencovaná (kmenová) buňka E – M-buňka F – Panethova buňka G – endokrinní buňky Červeně a modře – krevní cévy Zeleně – mízní cévy ¢Duodenum ¢Cirkulární řasy, klky většinou listovité, pohárkové a Panethovy buňky ¢V submukóze mucinózní Brunnerovy žlázy ¢Ojedinělé lymfatické folikuly ¢Jejunum – lačník ¢Četné cirkulární řasy ¢Více pohárkových buněk, více lymfatických folikulů ¢Nejsou Brunnerovy žlázy ¢Ileum – kyčelník ¢Skoro nemá cirkulární řasy, klky prstovité ¢Mnoho lymfatických folikulů- solitární a folliculi lymphatici aggregati – Peyerovy pláty ¢ C:\Users\CARBOL~1\AppData\Local\Temp\Rar$DI02.773\053.jpg ileum, Peyer's patches ¢ ileum, villi and crypts ileum, villi and crypts ileum, villi and crypts ileum, villi and crypts Ileum TLUSTÉ STŘEVO – INTESTINUM CRASSUM ¢Tenké střevo ale jakoby neústilo přímo na začátek tlustého střeva, ale až kousek za – proto vzniká slepý výběžek tlustého střeva, tzv. slepé střevo (intestinum caecum), z nějž vybíhá červovitý výběžek slepého střeva (apendix; processus vermiformis ¢Tlusté střevo má kromě slepého střeva ještě další dvě části – tračník (colon) a konečník (rectum), které na sebe plynule přecházejí. ¢Na konečník navazuje krátký řitní kanál, který ústí řitním otvorem (anus) na povrch těla. ¢Sliznice tlustého střeva netvoří řasy ani klky, naopak obsahuje velké množství pohárkových buněk, které vylučují hlen. Do tlustého střeva se nevylučují žádné trávicí enzymy. ¢ ¢ ha5lf2429a_a STĚNA TLUSTÉHO STŘEVA ¢Sliznice tlustého střeva ¢Nemá klky ¢Kryta jednovrstevným cylindrickým epitelem ¢Má četné žlázy, jednoduché, poměrně dlouhé a hustě natěsnané Lieberkühnovy krypty, v nichž (s výjimkou apendixu) nejsou Panethovy buňky. ¢V epitelu převládají pohárkové buňky, vylučující hlen, který má ochrannou funkci na stěnu střevní a zabezpečuje též lepší posun eventuálně tuhé stolice, buňky resorpční jsou v menšině. ¢Slizniční vazivo obsahuje ojedinělé, zato však velké lymfatické uzlíky. ¢Lamina muscularis mucosae je v celém tlustém střevu dobře vytvořena. ¢ ¢ colon1 colon2 IMG_0588 Sliznice tračníku tlustého střeva: 1 – Lieberkühnova krypta, 2 – svalovina slizniční, 3 – lymfatický uzlík, 4 – vrstva vaziva podslizničního ¢Podslizniční vazivo tlustého střeva ¢Řídké ¢Obsahuje cévní a nervovou pleteň ¢Ze sliznice do něho zasahují shluky lymfocytů (uzlíky). ¢Svalovina tlustého střeva ¢Vnitřní cirkulární a ¢zevní longitudinální vrstva ¢Serosa tlustého střeva ¢Je peritoneální povlak, stejný jako na tenkém střevě. ¢ IMG_0597 Stavba sliznice tlustého střeva 1 – Lieberkühnova krypta;2 – lymfatický uzlík;A – enterocyt;B – pohárková buňka C – chomáčková buňka;D – M-buňka;E – nediferencovaná (kmenová) buňka;F – endokrinní buňka APENDIX (APPENDIX VERMIFORMIS) ¢ slepý výběžek caeka, dlouhý 5-10 cm (někdy i více) a tlustý asi jako tužka. ¢Má stejnou histologickou stavbu jako tlusté střevo. ¢Slizniční vazivo je téměř zcela vyplněno lymfatickou tkání, složenou z četných lymfatických uzlíků. ¢ colon, anal canal, mucosa colon, anal canal, mucosa ¢Konečník - rectum ¢Rozlišujeme úsek ampulární (pars ampullaris recti) a úsek řitní (canalis analis). ¢Ampulární úsek má shodnou stavbu jako ostatní oddíly tlustého střeva ¢V řitním úseku se mění charakter sliznice, končí tu jednovrstevný epitel cylindrický a přechází ve vrstevnatý epitel dlaždicový. ¢Ve vrstvě podslizniční probíhají četné venózní pleteně. ¢Vrstevnatý epitel dlaždicový přechází v řitním otvoru v pokožku a sliznice v kůži s kožními chlupy, mazovými a potními žlázkami. ¢Anální otvor obepínají dva řitní svěrače, vnitřní a vnější. Ty drží řitní otvor uzavřený, dokud není čas pro defekaci. Jeden svěrač je z hladkého svalstva a nemůžeme ho ovládat vůlí. Druhý je z příčně pruhovaného svalstva a vůlí ho ovládat můžeme. ¢ ¢ ¢Tračník - colon ¢je nejdelší část tlustého střeva. V tračníku prochází trávenina poslední fází zpracování, vstřebávání živin je již značně omezeno. ¢Součásti tračníku: colon ascendens (tračník vzestupný), colon transversum (tračník příčný), colon descendens (tračník sestupný) a colon sigmoideum (esovitá klička) SLINIVKA BŘIŠNÍ - PANCREAS ¢podvojná žláza ¢Langerhansovy ostrůvky – žláza s vnitřní sekrecí ¢Žláza s vnější sekrecí- produkuje: ¢trypsin (přeměňuje bílkoviny na aminokyseliny-látky tělu vlastní) ¢lipázu (přeměňuje tuky na glycerol a mastné kyseliny) ¢amylázy (přeměňuje sacharidy na glukózu) pancreas EXOKRINNÍ SLOŽKA PANKREATU ¢Složená, tuboalveolární žláza serózní ¢Je rozdělena vmezeřeným vazivem na laloky a lalůčky ¢Lalůčky se skládají z protáhlých nebo kulovitých váčků (acinů), vystlaných serózními buňkami zvanými acinózními. ¢Acinózní buňky mají v cytoplazmě četná granula serózní. ¢Buněčný sekret je odváděn soustavou vývodů. ¢Nejmenší z nich, zvané vývody vsunuté, jsou vystlány nízkým plochým epitelem, jehož buňky zasahují až do nitra váčků jako tzv. buňky centroacinózní. ¢Vsunuté vývody se spojují postupně ve větší, vystlané kubickým epitelem a probíhající ve vazivu mezi lalůčky, které se spojují nakonec ve vývod hlavní, vystlaný cylindrickým epitelem. ¢ ¢ pancreas, centroacinar cells pancreas, centroacinar cells ENDOKRINNÍ SLOŽKA PANKREATU ¢Je tvořena skupinami buněk, které jsou roztroušeny v exokrinní složce pankreatu jako ohraničené ostrůvky – insulae pancreaticae, Langerhansovy ostrůvky ¢Od ostatní tkáně slinivky je každý ostrůvek oddělen tenkým vazivovým pouzdrem, mezi buňkami probíhají krevní sinusoidy, které zásobují ostrůvky velkým množstvím krve. ¢4 základní typy buňek: ¢A buňky (alfa) - produkují hormon glukagon. na periferii ostrůvků ¢B buňky (beta) - produkují hormon inzulín a řadu dalších peptidů. tvoří jádro, neboli dřeň ¢D buňky (delta) - produkují polypeptidový hormon somatostatin. na periferii ostrůvků ¢PP buňky - vylučující pankreatický polypeptid. Jsou umístěny na periferii ostrůvků ¢Buňky Langerhansových ostrůvků, které jsou zastoupeny méně jak v 1%:D1 buňky, EC buňky, G1 buňky ¢ ¢ ¢ pancreas1 pancreas2 JÁTRA - HEPAR ¢játra se účastní metabolismu všech živin. ¢v játrech probíhá syntéza látek nezbytných pro správnou funkci organismu. ¢v játrech se degradují látky, které už organismus nepotřebuje. ¢v játrech se metabolizují látky, které jsou pro organismus cizí a proto škodlivé (xenobiotika, léčiva, ethanol). ¢játra slouží jako skladiště vitamínů, glykogenu, železa a mnoha dalších látek v těle. ¢játra produkují žluč, která umožňuje trávení a vstřebávání tuků střevní sliznicí. ¢Povrch jater kryje serózní (tunica serosa) a fibrózní (tunica fibrosa) obal. Kromě místa styku s bránicí, jsou ještě pokryté pobřišnicí (peritoneum). ¢Mají čtyři laloky: ¢Pravý lalok (lobus dexter) ¢Levý lalok (lobus sinister) ¢Čtyřhranný lalok (lobus quadratus) – mezi lobus dexter a sinister vpředu ¢Ocasatý lalok (lobus caudatus) – uprostřed vzadu mezi lobus dexter a sinister ¢ ¢ Gray1087-liver Játra člověka – horní strana Gray1086-liver Játra člověka – spodní strana MIKROSKOPICKÁ STAVBA JATER ¢Játra se skládají z jaterních lalůčků (lobuli hepatis). ¢Základní morfologickou jednotkou jater je lalůček centrální vény (lobulus venae centralis), který má podobu šestibokého hranolu tvořeného trámci hepatocytů (jaterních buněk) uspořádaných paprsčitě kolem centrální vény (vena centralis) protékající středem lalůčku. ¢V prostorech mezi trámci probíhají jaterní sinusoidy - zvláštní typ krevních kapilár, které se sbíhají do centrální vény. ¢Jsou vystlány endotelovými buňkami, místy se mezi nimi nacházejí Kupfferovy buňky, vyznačující se schopností fagocytózy. Mají hvězdicovitý tvar a mohou vysílat dlouhé výběžky. Mezi stěnou sinusoid a trámci jaterních buněk jsou štěrbinovité perisinusoidální prostory (Disseho prostory), v nichž cirkuluje tkáňový mok. ¢Mezi buňkami uvnitř trámců probíhají úzké kanálky bez vlastní výstelky, zvané žlučové kapiláry, přecházející na obvodu lalůčků ve žlučovody vystlané kubickým epitelem. IMG_0598 Schéma stavby jaterního lalůčku (lalůček v.centralis) B – detail stavby, 1 – v.centralis (lobuli), 2 – jaterní sinusoidy, 3 – Kupfferovy buňky, 4 – žlučové kapiláry mezi jaterními buňkami a intralobulární žlučové kanálky, 5 – trias hepatica, 6 – a.interlobularis, 7 – v.interlobularis, 8 – interlobulární žlučovod, 9 – cirkumlobulární arterie a žíla, 10 – Heringovy kanálky, 11 – vnitřní kořeny v.portae, 12 – jaterní trámeček, 13 – v.sublobularis liver1 liver2 liver; classic lobule liver; sinusoids and Kupffer cells liver; sinusoids and Kupffer cells liver; bile caniculi liver; bile caniculi ¢V místě styku tří nebo čtyř sousedících lalůčků je portobiliární prostor (area periportalis) vyplněný řídkým kolagenním vazivem, kudy probíhá tepna, žíla a žlučovod: interlobulární artérie (arteria interlobularis), interlobulární véna (vena interlobularis) a interlobulární žlučovod. To se nazývá triáda (trias hepatis). ¢ IMG_0598 Schéma stavby jaterního lalůčku (lalůček v.centralis) A – lalůček vcelku 5 – trias hepatica, 13 – v.sublobularis ¢ ¢ liver; portal triad liver; portal triad IMG_0598 Schéma stavby jaterního lalůčku (lalůček v.centralis) A – lalůček vcelku, B – detail stavby, 1 – v.centralis (lobuli), 2 – jaterní sinusoidy, 3 – Kupfferovy buňky, 4 – žlučové kapiláry mezi jaterními buňkami a intralobulární žlučové kanálky, 5 – trias hepatica, 6 – a.interlobularis, 7 – v.interlobularis, 8 – interlobulární žlučovod, 9 – cirkumlobulární arterie a žíla, 10 – Heringovy kanálky, 11 – vnitřní kořeny v.portae, 12 – jaterní trámeček, 13 – v.sublobularis HEPATOCYT ¢Hepatocyty, jaterní buňky, jsou základem jaterní tkáně a jsou zodpovědné za většinu metabolických pochodů probíhajících v játrech. ¢Hepatocyty jsou polyedrické, 25-30 μm velké buňky s kulovitým jádrem chudým na chromatin. Při velkém zatížení jater i vícejaderné buňky ¢GER, HER, GK, mitochondrie, glykogen, tukové kapénky ¢Povrch jaterních buněk je převážně hladký, buňky jsou k sobě těsně přiložené. Dva k sobě přiléhající hepatocyty vychlípením cytoplasmy vytvoří žlučovou kapiláru, kam je produkována žluč. Žlučová kapilára tedy nemá vlastní výstelku a do jejího lumina probíhají mikroklky jaterních buněk. Na cytoplasmě mikroklků jsou umístěné enzymy. ¢Pól krevní a pól žlučový ¢ ¢Funkční jednotka jater je lalůček portální vény (lobulus venae interlobularis), který má tvar trojúhelníka, jehož vrcholy tvoří centrální žíly sousedících lalůčků. Střed portálního lalůčku je nejlépe zásoben živinami. ¢Portální lalůček je cévně zásoben interlobulární arterií a interlobulární vénou. ¢Nejmenší funkční jednotkou jaterní tkáně je tzv. primární acinus, cévně zásobený cirkumlobulárními větvemi interlobulárních cév KREVNÍ OBĚH V JÁTRECH ¢Funkční oběh ¢ Vrátnicová žíla (vena portae), nesoucí živiny ze střev, vstupuje do jater v jaterní bráně a větví se až na žíly protékající portobiliárním prostorem. Ty se větví do sinusoid protékajících mezi trámci hepatocytů a stékají se v centrální žíle. Centrální žíly se opět spojují, krev konečně vtéká do jaterních žil (venae hepaticae), které se vlévají do dolní duté žíly. ¢Schéma: ¢ vrátnice (vena portae) → interlobulární vény → sinusoidy → vena centralis → vena sublobularis → vena hepaticae → vena cava caudalis ¢Výživný oběh ¢ Jaterní tepna (a.hepatica propria) vstupuje to jater v jaterní bráně a větví se podobně jako vrátnicová žíla. V sinusoidách dochází ke smíšení obou oběhů. ¢Schéma: ¢ arteria hepatica → interlobulární arterie → sinusoidy → dále stejně jako oběh funkční PRODUKCE ŽLUČI A ŽLUČOVÉ CESTY ¢Hepatocyty produkují žluč do jakýchsi mezer v trámcích, do žlučových kapilár. Ty ústí do Herringových kanálků, které se spojují ve žlučovody. Žluč je shromažďována ve žlučovém měchýři a v případě potřeby uvolňována do dvanáctníku. Schéma: ¢jaterní buňky → žlučové kapiláry → intralobulární žlučovody → Heringovy kanálky → interlobulární žlučovody → lobární žlučovody (ductus hepaticus dexter et sinister) → ductus hepaticus communis → spojení s vývodem žlučníku (ductus cysticus) → ductus choledochus (pokračuje do dvanáctníku) ¢ EXTRAHEPATICKÉ CESTY ŽLUČOVÉ ¢Začínají na spodině jater v porta hepatis jako pravý a levý vývod jaterní (ductus hepaticus dexter et sinister). ¢Jejich spojením vzniká společný vývod jaterní ductus hepaticus communis. ¢Tento vývod se spojuje s vývodem žlučníku (ductus cysticus) ve vývod zvaný ductus choledochus. ¢Ductus choledochus vyúsťuje spolu s vývodem pankreatu do duodena. ¢Stěna ¢Se skládá ze sliznice a z fibromuskulární vrstvy. ¢Sliznice —Vrstvička kolagenního vaziva s účastí elastických vláken —Vysoký, jednovrstevný, cylindrický epitel na povrchu ¢Fibromuskulární vrstva —Síť kolagenních a elastických vláken —Snopečky buněk hladkého svalu ¢Před vyústěním ductus choledochus do duodena je hladké svalstvo zesíleno v kruhovitě uspořádaný svěrač. ¢ ŽLUČNÍK – VESICA BILIARIS ¢je vakovitý orgán uložený na spodině jater, sloužící ke skladování a úpravě žluči ¢součástí žlučových cest ¢vývod (ductus cysticus) ústí do společného žlučovodu (ductus choledochus), jímž se žluč dostává do duodena. ¢ Stěna žlučníku ¢Sliznice ¢Členitá, vyzdvižena v síťovité řasy. ¢Skládá se z vrstvy slizničního vaziva, tvořeného řídkým kolagenním vazivem s účastí elastických vláken. ¢Na povrchu je sliznice pokryta vysokým, jednovrstevným, cylindrickým epitelem. ¢Epitelové buňky vylučují hlen, chránicí sliznici před účinkem žluči a současně mají resorpční funkci, vstřebávají ze žluči vodu a některé další látky ¢ Bilebladder Umístění žlučníku a žlučových cest (zeleně) ¢Svalová vrstva žlučníku ¢Složena ze snopců buněk hladkého svalu, uspořádaných v podélně a spirálovitě probíhající pleteň. ¢Svalovina umožňuje kontrakce žlučníku. ¢Zevní povrch žlučníku ¢Pokrývá seróza s výjimkou menší plochy, obrácené proti játrům, pokrytou adventicií. ¢ gall bladder gall bladder gall%20bladder1 MOČOVÝ SYSTÉM MOČOVÝ SYSTÉM ¢Ledviny ¢Vývodné cesty močové (intra- a extrarenální) ¢ ¢Funkce: —vylučování odpadních produktů metabolismu —udržování osmotické rovnováhy tělních tekutin —produkce moči a její odvod z těla —produkce hormonů (renin, erytropoetin) ¢ LEDVINA (REN) ¢Ledvina je pokryta silným vazivovým pouzdrem (capsula fibrosa) a obsahuje kůru a dřeň (cortex a medulla). ¢Kůra je zrnitá – jsou tu umístěna ledvinná tělíska (corpusculi renis). ¢Dřeň obsahuje radiálně seskupené kanálky, které jí dávají žíhaný vzhled. ¢Dřeňové kanálky skládají pyramides renales, na jejichž vrcholy nasedají calices renales pánvičky ledvinné. ¢Morfologickou a funkční jednotkou ledviny je nefron. d:\SCContent\9780443068508\graphics\fullsize\F68508-016-f003.jpg Cp – pouzdro C – kůra M – dřeň P – papila U – ureter H - hilus AA-arterie arcuatae, AV-venae arcuatae, IM-vnitřní dřeň, IV-interlobulární cévy, MC-menší kalich, OM-vnější dřeň, P-papila, RC-renální sloupec; renální tělíska, VR-cévy rectae, šipky-medulární paprsky NEFRON •stavební a funkční jednotka ledviny •ledvinové tělísko - corpusculum renale (Malpighi) •kanálky – tubuli –proximální tubulus –Henleova klička –distální tubulus U-1-LedvKuraPyr-10x-MP Přehledný obraz kůry (vlevo) a dřeně (vpravo) ledviny 1-zrnitý vzhled dodávají kůře ledvinná tělíska; žíhanou strukturu dřeně podmiňují podélně proříznuté sběrací a vývodné kanálky v ledvinné pyramidě; 2-pyramidu zevně i vnitřní povrch pánvičky kryje přechodný epitel. LEDVINOVÉ TĚLÍSKO – CORPUSCULUM RENALE ¢k filtraci krevní plazmy, při které se tvoří primární moč ¢Bowmannovo pouzdro ¢glomerulus ¢cévní pól ¢močový pól •Bowmannovo pouzdro –zevní list (parietální; jednovrstevný epitel z plochých buněk) –vnitřní list (viscerální; podocyty, pedikly) –intrakapsulární prostor •Glomerulus –krevní kapiláry (arterioly vas afferens, vas efferens) –výstelka kapilár: endotel s fenestracemi –mesangiální buňky- buňky hvězdicovitého tvaru, světlá cytoplazma Juxtaglomerulární aparát -endokrinní složka ledviny (renin, erytropoetin) -Vas afferens, vas efferens, macula densa, mesangiální buňky u1-a Filtrační membrána - bariéra 1.Endotel s fenestracemi 2.Společná bazální lamina (lamina rara interna, lamina densa a lamina rara esterna) 3.Pedikly podocytů 4. Přes tyto vrstvy dochází k filtraci krevní plazmy a ke tvorbě primárního filtrátu. LEDVINOVÉ KANÁLKY – TUBULI RENALES ¢zpětná resorpce vody a látek z primárního filtrátu ¢proximální tubulus- kubický epitel, světlá kulatá jádra, nezřetelné buněčné hranice —pars convoluta —pars recta ¢Henleova klička —sestupné a vzestupné raménko —Tenké raménko-plochý epitel —Tlusté raménko-odpovídá stavbou pro. či dist. tubulu ¢distální tubulus – nižší buňky, světlá cytoplazma, patrné hranice mezi buňkami , světlá kulatá jádra —pars recta —pars convoluta 6.2.jpg A-arteriola, BC-Bowmanovo pouzdro, CT-sběrací kanálek, D-distální tubulus, DC-distální stočený tubulus, MD-macula densa, P-proximální tubulus, PC-proximální stočený tubulus, Pod-podocyt, hvězdičky-močový prostor 1-macula densa 2-žíhaný lem apikálního povrchu buněk proximálního tubulu 3-distální tubulus 4-proximální tubuly Proximální tubulus Distální tubulus - ústí do sběracího kanálku Proximální tubulus Proximální tubulus Distální tubulus Céva Detail kůry ledviny •Tenký segment Henleho kličky navazuje na proximální tubulus a sestupuje hluboko do dřeně; přechází v tlustý segment, který se vrací zpět do kůry, kde v blízkosti svého corpusculum renis pokračuje v distální tubulus. 6.4.jpg 1-tlustý segment Henleho kličky 2-tenký segment Henleho kličky 3-sběrací kanálky 4-krevní kapiláry Řez dření ledviny d:\SCContent\9780443068508\graphics\fullsize\F68508-016-f020.jpg A-tlusté vzestupné raménko Henleho kličky, CD-sběrací vývod, CT-sběrací kanálek, T-tenké raménko Henleho kličky, V-vasa recta VÝVODNÉ CESTY MOČOVÉ ¢Intrarenální – sběrací kanálky – tubuli colligentes(jednovrstevný kubický epitel) ¢vývodné kanálky-ductus papillares (jednovrstevný cylindrický epitel) ¢Extrarenální – ledvinové kalichy a pánvička (calyces renales et pelvis renalis), močovod (ureter), močový měchýř (vesica urinaria) a močová trubice (urethra feminina et masculina) ¢Stěna je složena ze 3 hlavních vrstev: 1.sliznice (tunica mucosa) 2.svalová vrstva (tunica muscularis) 3.vazivová vrstva (tunica adventitia) nebo peritoneum (tunica serosa), pokryté jednovrstevným dlaždicovým epitelem (mezotelem) ¢ Urotel-b Sliznice je tvořena přechodním epitelem a lamina propria řídkým až hustým vazivem d:\SCContent\9780443068508\graphics\fullsize\F68508-016-f027.jpg Sběrací kanálek Tenká část Henleho kličky Tenká část Henleho kličky Sběrací kanálek 6.5.jpg Příčný řez pyramidou a pánvičkou ledviny d:\SCContent\9780443068508\graphics\fullsize\F68508-016-f021.jpg Sběrací kanálek 1 - příčně říznuté dolní úseky Henleho kliček a sběracích kanálků (vnitřní zóna dřeně) 2 - přechodný epitel pánvičky 3 - tukové vazivo 4 - průřez arterií MOČOVOD - URETER ¢proximální a distální část ¢lamina propria bohatě vaskularizovaná ¢hladká svalovina —proximální část – 2 vrstvy (vnitřní longitudinální, zevní cirkulární) —distální část – 3 vrstvy (vnitřní longitudinální, střední cirkulární, zevní longitudinální) Adv-adventitia, AT-tuková tkáň, BV-cévy, CT-pojivová tkáň, Ep-přechodný epitel, Muc-sliznice, Mus-svalová vrstva, Ser-seróza, SM(c)-cirkulární vrstva hladké svaloviny, SM(l)-longitudinální vrstva hladké svaloviny, šipka-dvojjaderná buňka http://medcell.med.yale.edu/histology/urinary/images/ureter.jpg MOČOVÝ MĚCHÝŘ – VESICA URINARIA ¢sliznice poskládána v řasy ¢v lamina propria drobné snopečky hladkých svalových buněk ¢svalovina - 3 vrstvy 6.7.jpg 6.8.jpg 1-přechodný epitel; 2-slizniční vazivo; 3-snopce hladkého svalu; 4-příčný řez arterií a nad ní vénou Řez stěnou močového měchýře 1-“umbrella cells“; 2-lamina propria mucosae; 3-kapiláry Detail sliznice močového měchýře ŽENSKÁ MOČOVÁ TRUBICE – URETHRA FEMININA ¢pars intramuralis ¢pars membranacea —ve sliznici drobné žlázky a venózní pleteně —před vyústěním do vestibulum vaginae je vystlána epitelem vrstevnatým dlaždicovým, svalovina je příčně pruhovaná ¢ 6.10.jpg 6.11.jpg 1-vrstevnatý cylindrický epitel přechodové zóny; 2-polymorfonukleární infiltrace; 3-tenkostěnné véna Proximální polovina ženské uretry je vystlána přechodným epitelem, který je vystřídám epitelem vrstevnatým dlaždicovým (Massonův modrý trichrom); svěrač z hladké svaloviny 1-vrstevnatý dlaždicový epitel; 2-tenkostěnné venózní plexy v lamina propria mucosae Distální polovina ženské uretry (Massonův modrý trichrom) MUŽSKÁ MOČOVÁ TRUBICE – URETHRA MASCULINA ¢pars intramuralis-přechodný epitel ¢pars prostatica-přechodný epitel ¢pars membranacea- vícevrstevný cylindrický ¢pars spongiosa- vícevrstevný cylindrický 6.14.jpg 1-vrstevnatý cylindrický epitel pars spongiosa urethrae 2-intraepitelové mucinózní glandulae urethrales-lacunae urethrales Morgani 3-glandulae paraurethrales-Littrei 4-lakunární prostory corpus spongiosum urethrae Mužská trubice močová 14_17_80.JPG Spongiózní část mužské uretry Vrstevnatý cylindrický epitel Corpus spongiosum Corpora cavernosa