EPITELY Tkáň • soubor buněk, které mají podobnou morfologickou charakteristiku a jsou specializovány pro určitou funkci • složená z buněk a mezibuněčné hmoty – tkáň epitelová – tkáň pojivová – tkáň nervová – tkáň svalová Charakteristika epitelové tkáně • buňky jsou těsně nahloučené s minimem mezibuněčné hmoty • množství pevných mezibuněčných spojů • různé tvary buněk • rozmanitost funkcí Od pojivové tkáně je epiteliální tkáň oddělena vrstvičkou extracelulárního materiálu – BAZÁLNÍ MEMBRÁNOU. Ultrastruktura BM · lamina basalis lamina lucida lamina densa · lamina reticularis Specializace apikálních povrchů buněk • mikroklky – tenké prstovité výběžky – nepohyblivé – na povrchu enterocytů • stereocilie – dlouhé výběžky nepravidelně větvené – nepohyblivé – kanálky nadvarlete, vláskové buňky vnitřního ucha • kinocilie – pohyblivé výběžky – umožňují transport částic – dýchací cesty, vejcovod Specializace laterálních povrchů buněk • zonula occludens – těsný spoj, buňky naléhají těsně na sebe, spojení formou úzkých pruhů, do kterých se ukládají spojovací proteiny • zonula adherens – intracelulární prostor o šířce 20nm, zasahují do něj transmembránové proteiny kadheriny (molekula z jedné membrány se přímo váže na molekulu z protilehlé membrány) • dezmosom – „bodový spoj“, kadheriny + úponové ploténky, intermediální filamenta • hemidezmosom – uložen na bazální části buněk, připojuje epitelové buňky k mezibuněčné matrix, stavba odpovídá polovině dezmosomu • nexus – mezibuněčný prostor 2nm, proteinové komplexy – konexony tvoří kanálky pro transport látek Prostorové uspořádání epitelu liver; sinusoids and Kupffer cells thick skin thymus, cortical vessels Trámčitý (játra) Plošný (epidermis) Retikulární (thymus) Klasifikace epitelů podle funkce I. Krycí · podle počtu vrstev · jednovrstevný o plochý – výška buněk je menší než další rozměry (endotel, mesotel, Henleova klička) o kubický – buňky mají tvar kvádrů (kanálky ledvin, folikuly štítné žlázy,povrch ovaria) o cylindrický - výška buněk je větší než další rozměry - víceřadý - všechny b. kontaktu s BM, ale ne všechny dosahují k povrchu · vrstevnatý – mnohovrstevný * plochý - rohovějící (epidermis) - nerohovějící (jícen, dutina ústní, rectum, vagína) * cylindrický (vývody velkých žláz, část mužské urethry, spojivka) * přechodný – nemá konstantní tvar, ten se mění dle náplně močového měchýře (vývodné cesty močové) · víceřadý o cylindrický (dutina nosní, průdušnice, průdušky, kanálek nadvarlete, chámovod) 05_05b II. Žlázový · buňky žlázového epitelu se specializují na produkci látek, které nevyužívají k vlastním metabolickým pochodům · zřídkakdy se vyskytují ojediněle, většinou vytvářejí mnohobuněčné útvary – žlázy • Typy žláz • Endokrinní • tvoří hormony, které vydávají přímo do krve, nemají vývody • Př. Příštítná tělíska – buňky hlavní a buňky oxyfilní • Exokrinní • vytváří sekrety, které vydávají do vývodů • Př. Glandula parotis • Produkce sekretu • Ingesce – přijímání látek transportem přes bazální membránu • Syntéza – za účasti buněčných organel se tvoří sekreční granula nebo vakuoly • Extruze – uvolnění sekretu z buňky Typy sekrece • Merokrinní (ekrinní) – produkt je uvolňován exocytózou (vezikuly splývají s plazmatickou membránou), tvar buňky se nemění – pankreas, slinné žl., potní žlázy… • Apokrinní – odlučuje se apikální část cytoplazma buňky s nahromaděným sekretem (buňka mění tvar z cylindrického na kubický) – prsní žláza, aromatické potní žlázy • Holokrinní – buňky naplněná sekretem zaniká, uvolňuje se do lumina a rozpadá se – mazové žlázy tbl Exokrinní žlázy Počet buněk · jednobuněčné · mnohobuněčné Umístění · intraepiteliální · extraepiteliální • Jednoduchá tubulózní přímá – př. žlázy žaludečního fundu • Jednoduchá tubulózní stočená- př. ekrinní potní žlázy • Jednoduchá alveolární • Rozvětvená tubulózní – př. pylorické žlázy žaludku • Rozvětvená alveolární – př. mazové žlázy • Složená tubulózní – př. glandulae palatinae • Složená alveolární – př. glandula parotis • Složená tubuloalveolární – př. glandula submandibularis Větvení stromu vývodů u složených žláz · Istmická část – vsunutá část navazuje na sekreční úsek, vystlána jednovrstevným plochým epitelem · Žíhaná část – intralobulární část je uložena uvnitř žlázových lalůčků a tvoří ji kubický epitel · Interlobulární vývod – ve vazivu mezi lalůčky, vystlán jednovrstevným epitelem kubickým · Interlobální vývod – u velkých žláz mezi většími laloky, vrstevnatý cylindrický epitel · Hlavní vývod – vrstevnatý cylindrický epitel při vyústění přechází ve vrstevnatý dlaždicový Dle typu sekretu • Serózní – Řídký vodnatý sekret, oválné jádro v dolní třetině buňky, cytoplazma je tmavá, sekreční granula v apikální části; př. Glandula parotis • Mucinózní – Vazký, hlenovitý sekret, větší buňky, pyramidové, jádro tmavé, oploštělé u báze buňky, velmi světlé – sekreční vakuoly s mucinem nad jádrem; př. Brunnerovy žlázy duodena • Seromucinózní – př. Glandula sublingualis Endokrinní žlázy · Trámčitý typ – buňky uspořádány do trámců nebo trojrozměrných útvarů, ve vazivovém intersticiu četné krevní sinusoidy (adenohypofýzy, kůra a dřeň nadledvin, Langerhansovy ostrůvky) · Folikulární typ – uzavřené váčky, které obsahují koloid (štítná žláza) · Disperzní typ – buňky netvoří souvislou žlázu, jsou rozptýleny (Leydigovy buňky ve vazivu varlete) III. resorpční IV. vířivý V. respirační VI. smyslový VII. zárodečný VIII. svalový IX. pigmentový