Tkáně I ( epitelová tkáň)
MUDr. Kateřina Kapounková
Epitelová tkáň
Najdeme ji:
• Povrch těla
• výstelka dutých orgánů trávicí trubice, dýchací cesty,..)
• Parenchym žláz
• Specializované epitel. buňky – smyslové receptory (čich, chuť, sluch,
zrak)
Charakteristika epitelových buněk
• Jsou v těsném kontaktu mezi sebou
• Naléhají na bazální laminu
• Vykazují funkční a morfologickou polaritu ( apikální pól, bazální pól, laterální doména)
• Vysoká schopnost regenerace
• Součástí cytoskeletu- cytokeratinová filámenta
• Neobsahují cévy- avaskulární tkáň
Epitelová tkáň je fylogeneticky nejstarším typem tkáně.V průběhu
embryonálního vývoje vzniká ze všech tří zárodečných listů
Klinika
Nádor se v epitelu nemůže šířit cévní cestou
Embryonální původ epitelové tkáně
Mohou být ze všech 3 zárodečných listů:
• Endoderm
Epitel trávicí trubice, dýchacího systému, folikuly štítné žlázy, části
močopohlavní soustavy ( močový měchýř, proximální část uretry, prostata,
kaudální část pochvy)
• Ektoderm
Kůže a její deriváty ( chlupy, nehty, potní a mazové žlázy), ústní dutina ( +
sklovina zubů, malé slinné žlázky, g. Parotitis)
• Mezoderm
Mezotel ( výstelka tělních dutin), endotel ( výstelka cév a srdce), epitel
nefronu
Stavba a funkce bazální membrány
Je nebuněčná, odděluje epitelové buňky od pojivové tkáně,
má charakter rosolu ( gelu), za určitých podmínek umožňuje
přestup ( diapedézu) některých buněk.
Bazální membrána – důležitá při obnově epitelu
Příklady obnovy: epitel tenkého střeva – několik dní
epidermis – asi 1 měsíc
Funkce
1. Mechanicky upevňuje epitel
2. Tvoří selektivní bariéru ( filtrační bariéra glomeruly,
alveolokapilární membrána v plících, hematoencefalická
bariéra)
3. Částečně zabraňuje šíření epitelových nádorových
buněk
• Lamina basalis
- produktem epitelových buněk
- složena z kolagenu, glykoproteinů a
proteoglykanů
- je i u jiných tkání( svalové, tukové, Schwanovy
bb)
• Lamina fibroreticularis
- produktem buněk subepitelového vaziva
- složena z retikulárních vláken
Polarita epitelových buněk
• Bazální pól
- Obsahuje bazální labyrint- vchlípení buněčné membrány s četnými
iontovými pumpami ) výrazná iontová výměna)
• Apikální pól
• Laterální plocha
směřuje k sousedním buňkám, komunikace mezi buňkami:
- těsné spojení ( zonula occludens)- na některých místech mohou
membrány sousedních buněk splývat pomocí proteinů( okludin,
klaudin), zabraňuje průniku vody a jiných látek paracelulárně
- Pásový dezmozom( zonula adherens)- obkružuje celou buňku
- Dezmozom- diskovitý útvar spojující buňky, tvořen bílkovinami(
dezmoglenin, dezmoplakin)
- Gap junction- kanál s ovladatelnou průchodností
Častá specializace bazálního a apikálního pólu a laterální plochy
mikroklky řasinky
Stereocílie-
vlásky
těsné spojení
pásový dezmozom
dezmozom
gap junction ( elektrická synapse
6
Rozdělení epitelů podle stavby (uspořádání
buněk)
• epitely plošné (buňky uspořádány do plochy –
většina epitelů)- krycí ( výstelka dutých orgánů,
pokožka- epidermis)
• epitely trámčité (buňky tvoří trámce – játra,
endokrinní žlázy)
• epitely retikulární ( vytváří síť)– rozvlákněné
(buňky v kontaktu dlouhými výběžky, široké
intercelulární štěrbiny – brzlík, orgán sklovinyve
vývoji zubu)
Rozdělení epitelů podle počtu vrstev buněk
• Jednovrstevný epitel ( vejcovod, žlučník)
• Vícevrstevný epitel (dutina ústní, pochva, pokožka)
Má smysl takto dělit pouze u plošného epitelu
Rozdělení epitelů podle tvaru buněk
• Plochý( dlaždicový)
Výška buněk je výrazně menší než další dva rozměry
• Kubický
Všechny 3 rozměry jsou přibližně stejné
• Cylindrický
Buňky mají větší výšku než ostatní rozměry
9
Rozdělení epitelů podle převládající funkce
• krycí
• žlázový
• resorpční ( vstřebávací)
• respirační (dýchací)
• smyslový
• svalový
• zárodečný
Jeden epitel má obvykle více funkcí
10
Epitely krycí
jednovrstevný
vícevrstevný
Vrstvy obtížně
hodnotitelné
Tvar buněk
Tvar povrchových buněk
Jednovrstevný
plochý
Jednovrstevný
kubický
Jednovrstevný
cylindrický
kubický plochý cylindrický
vícevrstevný
kubický
vícevrstevný
cylindrický
vícevrstevný
plochý
nerohovějící
vícevrstevný
plochý
rohovějící
Jednovrstevný
plochý
Plicní sklípek
Zevní list Bowmanova pouzdra
Jednovrstevné epitely
- Malá tloušťka – snadný přenos látek
- Většinou tam kde je velká látková výměna
Jednovrstevný
kubický
Jednovrstevný
cylindrický
Ledvinné kanálky Folikul štítné žlázy
Tlusté střevo
Sliznice dělohy
vícevrstevné epitely
- Vysoká odolnost proti mechanickému a chemickému poškození
- Hlavní funkce je ochrana namáhaných částí
- Menší propustnost
vícevrstevný
kubický
vícevrstevný
plochý
nerohovějící
vícevrstevný
plochý
rohovějící
vícevrstevný
cylindrický
kůžepochva
13
Epitel žlázový
• Žlázy jsou tvořeny jednotlivými bb. Nebo skupinou bb. – vylučují látky s
biologickou funkcí
• F-ční složkou žláz je vyměšovací ( sekreční) epitelová část ( parenchym)
• Pojivovou část s podpůrnou a výživnou funkcí ( žlázové stroma)
Dělení podle počtu buněk
• Mnohobuněčná žláza ( více buněk, slinné žlázy)
• Jednobuněčná žláza (nejjednodušší žlázová struktura – izolované
žlázové bb, pohárkové bb, endokrinní bb v epitelové výstelce
trávicí a dýchací soustavy)
Dělení podle umístění:
• Intraepitelová žláza
• Mimo epitelová ( extraepitelová) žláza
Dělení podle způsobu sekrece:
1. Endokrinní
2. Exokrinní
3. Amfikrinní
4. Parakrinní
5. Neurokrinní
6. autokrinní
Dělení podle mechanismu sekrece:
1. merokrinní
2. apokrinní
3. holokrinní
Dělení podle architektury vývodů:
1. Jednoduchá ( jeden vývod, potní žláza)
2. Složená:
- alveolární (laktující mléčná žláza)
- tuboalveolární ( slinná žláza)
Potní žláza
Dělení podle charakteru sekretu:
• Serózní – vodnatý výměšek ( hodně proteinů)- příušní žláza
• Mucinózní- hustý sekret s glykoproteinem mucinem – pohárková buňka
• Seromucinózní – smíšený typ žlázy – podjazyková žláza
Stavba exokrinní žlázy
• Sekreční oddíl ( tvořen jednou nebo více
vrstvami epitelových buněk nasedajících na
bazální membránu, větší žlázy obaleny
vazivovým pouzdrem s přepážkami
rozdělujícími parenchym na laloky)
• Systém vývodů
Typy sekrečního oddílu:
• Acinus
• Alveolus
• Tubulus
• Tuboacinus
• Tuboalveolus