PŘÍSTUP FYZIOTERAPEUTA K PACIENTOVI Mgr. Marie Krejčová ZÁSADY PRVNÍHO KONTAKTU S PACIENTEM ZÁSADY PRVNÍHO KONTAKTU S PACIENTEM § Fyzioterapeut pacienta vyšetřuje, už když vchází do terapeutické místnosti (důležitá i nonverbální komunikace). § Oční kontakt, přiměřený, ale pevný stisk ruky na pozdrav. § Tón hlasu – nezáleží jen co říkáme, ale jak to říkáme! § „Sebejistota“ terapeuta – vědět co říkám, být přesvědčen = být přesvědčivý. ZÁSADY PRVNÍHO KONTAKTU S PACIENTEM Vstřícnost, empatie, vnímavost, zájem, pocit bezpečí, podpora, motivace.... Dostatek prostoru na osobní sdělení – aktivní naslouchání (přikývnutí, zrekapitulování sdělení). Vědomost svých kompetencí, pečlivá anamnéza, diagnostika, určení směřování krátkodobé a dlouhodobé terapie. § § § SPECIFICKÉ SKUPINY PACIENTŮ 1. S postižením 2. Agresivní pacienti 3. Plačtiví, úzkostní pacienti 4. "ukecaní" pacienti 5. Neurologičtí pacienti s kognitivním deficitem 6. Senioři 7. Pacienti s duševním onemocněním 8. 1 ZÁSADY KOMUNIKACE S PACIENTEM S POSTIŽENÍM § se sluchovým postižením (neslyšící/nedoslýchavý/ohluchlý) - Vizuálně motorické komunikační systémy § se zrakovým postižením (slabozraký/se zbytky zraku/nevidomý/kombi) § s tělesně postiženým – záleží v které fázi, plnohodnotná komunikace, „nelitovat“ § s mentálně postiženým 1 KOMUNIKACE S PACIENTY S PORUCHAMI SLUCHU • zajistit prostředí bez vedlejších zvuků (zavřené okno, vypnutá hudba, vyloučit hovory ostatních osob) a s dobrým osvětlením (na obličej). • Terapeut jedná s uživatelem čelně, aby uživatel mohl dobře odezírat. • Pokud má zbytky sluchu, je nutné mluvit hlasitěji a v nižší hlasové poloze. • Obsah musí být jasný bez slovního balastu (vlastně, že, apod.). • Terapeut nesmí žvýkat, jíst, pít, podpírat si bradu, zakrývat ústa. • Při hluchotě mluvíme normální hlasitostí. Zpomalíme tempo řeči, neměníme rytmus, oddělujeme jednotlivá slova, výrazně artikulujeme. • Využíváme mimiky, gestikulace, eventuelně prstovou abecedu. • Někteří uživatelé s postižením od dětství umí znakovat a odezírat, ale mají menší slovní zásobu a nerozumí cizím výrazům. • Lidé ohluchlí v dospělosti nebo stáří zvládají odezírání více nebo méně úspěšně, ale dobře rozumí psanému textu. • Důležité informace poskytujeme písemně. • Porozumění obsahu ověřujeme zopakováním základních pojmů a údajů uživatelem. • Při skupinové činnosti je vhodné předem sdělit neslyšícímu náplň činnosti individuální formou • úplná slepota či zbytky zraku: uplatnění je závislé na prostředí (světlo, kontrast) • Osoby postižené od dětství mají lepší dovednosti a lépe vyvinuté náhradní funkce (sluch, zrak) než osoby, které ztratily zrak v dospělosti. Nemají ale vizuální představu o světě (barvy). 1 KOMUNIKACE S PACIENTY S PORUCHAMI Z RAKU • nevidomý je ochuzen o neverbální komunikaci • zdravotnický personál komunikuje s uživatelem, nikoli s doprovázející osobou • Pokud má uživatel asistenčního psa, hladíme jen se souhlasem majitele. :) • Při prvním kontaktu musí terapeut při pozdravu uživatele oslovit jménem a s pokynem „podáme si ruce“ se představit. • Terapeut s uživatelem probere anamnézu a průběh terapie. • Je nutné uživatele provést v neznámém prostředí. • U uživatelů hospitalizovaných: • je potřebné uživatele seznámit s uspořádáním pokoje a s prostředím, se spolubydlícím, s personálem. • Osobní věci si uživatel uloží sám. • Terapie probíhá nejprve nácvikem pohybu v zařízení. 1 NESPOLUPRACUJÍCÍ PACIENT TĚŽKÉ MENTÁLNÍ POSTIŽENÍ U DMO • stimulaci smyslů, stimulace vzpřimovacích a rovnovážných reakcí • inhibice spasticity • stimulace hlasových projevů: orofaciální stimulace 2 KOMUNIKACE S AGRESIVNÍM PACIENTEM „Tady mně to bolí, už jsem chodil i jinde a nepomohlo mi to, takže ani vaše terapie mi určitě nepomůže....“ „Já si vám tady lehnu na lehátko a neodjedu dokud mně nebudete půl hodiny masírovat a nepomůže mi to, a basta!“ 2 KOMUNIKACE S AGRESIVNÍM PACIENTEM Zlaté pravidlo: „Čím víc pacient zvyšuje hlas, tím víc ho já ztišuji.“ § • • U psychiatrických pacientů vždycky couvám k dveřím, nikdy ne do kouta! Zmapovat v místnosti předměty, kterými by se na Vás dalo zaútočit (nůžky, horké, těžké věci, váza...). 3 KOMUNIKAC E S PLAČTIVÝM PACIENTEM •Nesnažit se pláč hned tlumit, nechat emoce projevit. • Někdy stačí s pacientem být, vyslechnout. Netřeba reagovat! • Když se pláč opakuje (např. zemřel mi manžel), zkusit podpořit, podat kapesník, prodýchat, pohladit, přivést na jiné myšlenky nebo zvážit zda terapii neodložit na později. • Neříkat „já na vašem místě“, „já to znám, mně se minule stalo..“.... VY pacienta nezajímáte. 4 KOMUNIKACE S UKECANÝM PACIENTEM. „Moje učitelka z chemie se jmenovala Horáková, moje učitelka z dějepisu se jmenovala Mazaná.....“ „Já mám času dost, klidně si můžeme povídat.“ „Vy jste tak příjemná, ještě tohle vám řeknu a už můžete jít..“ 4 KOMUNIKA CE S UKECANÝ M PACIENTEM Když pacient začíná mluvit, přestává cvičit! Časová prodleva může způsobit, že se nestíháte Proto: najíst, napít apod. !!! • Fyzioterapeut je moderátor – je v pořádku pacienta zastavit, utnout v řeči, vrátit k tématu. • Navažte oční kontakt, dotkněte se ramene na navázání pozornosti, změňte pozici a začněte instruovat terapii. • „Teď vás poprosím, abychom se opět věnovali anamnéze, cvikům...“ • „Paní Nováková, váš příběh zní moc 5 NEUROLOGIČTÍ PACIENTI S KOGNITIVNÍM DEFICITEM • Zásady při komunikaci: • mluvit pomalu v krátkých větách s přestávkami. • dopřát pacientovi čas na zpracování informací. • Pacient poté případně opakuje, co slyšel. • 6 KOMUNIKACE S PACIENTY V SENIORSKÉM VĚKU • respektovat a zohledňovat změny zdravotního stavu a fyziologické změny stáří • často zhoršení zraku, sluchu, psychomotorické zpomalení • někdy demence • komunikace čelem s očním kontaktem, beze spěchu, s pozitivním výrazem ve tváři • trpělivost, laskavost a ochota naslouchat • domluvit si s uživatelem oslovování • používat kratší věty • motivovat ke spolupráci v zájmu obnovení a zachování funkcí a prevence imobility a vysoké závislosti • nutné respektovat stud, zajistit při některých výkonech intimitu • překonávat strach z nezdaru a sebepodceňovánÍ • využíváme demonstrace, doteky, gestikulaci, mimiku Nezvyšovat stimulaci prostřednictvím komunikace – zvýšený tón hlasu, obviňování, kritika mohou zraňovat. Pokud vnímáme staženost z komunikace, tak se na chvíli také stáhneme. 7 KOMUNIKACE S PACIENTY S DUŠEVNÍM ONEMOCNĚNÍM Jednáme jasně a pevně. Komunikací vytváříme hranici, a ta by neměla být matoucí nebo nejasná. Přizpůsobíme se tempu druhého člověka, pokud je pomalejší. Pokud je tempo rychlé, tak reagujeme na podstatné informace a směřujeme komunikaci k určitému jasnému cíli. Nepoužíváme cizí slova nebo zvláštní slova, nemluvíme v dvojsmyslech. Nemluvíme za druhého, nemusíme si domýšlet, ale ověřujeme si svoje porozumění situace. TROCHA PSYCHOLOGIE... ZÁKLADY KOMUNIK ACE Onemocnění je problém CELÉHO člověka (multifaktoriální, multikauzální vznik a průběh nemoci, tedy 2 základní terapeutické celostní, psychosomatický přístupy: přístup). • Paternalistický: • Direktivní, podřízení (pacient), není prostor pro dialog (nezohledňuje subjektivitu pacientovy osobnosti, nenaslouchá pacientovi) • Partnerský • Nedirektivní, pacientovi OČEKÁVÁNÍ OD VZTAHU PACIENT-FYZIOTERAPEUT Od pacienta: § Zesílený zájem o jeho osobu, zmírnění či zmizení symptomů, respektování tajemství, podpora, informace, profesionalita Kliknutím vložíte text. § LIDSKOST!!! Od fyzioterapeuta: § Podřízenost, vděčnost, zlepšování stavu, spolupráce § Spolupráce znamená sdělování podstatných informací, dodržování doporučení, kterých se pacientovi dostalo. ZÁKLADY PŘÍSTUPU K PACIENTOVI ü ü ü ü ü ü Uvažovat nad pocity pacienta Nechávat prostor k projevu Informace sdělovat adekvátním tempem a tónem Kontrolovat, jak sdělení pacient chápe Mluvit jazykem pacientů (pozor na odborné výrazy), nehovořit spatra, vyhýbat se používání žargonu Pozor na ztrátu respektu k pacientovi (depersonalizace) "technické" výkony: z pacienta se stane pouhý předmět terapie! FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ VZTAH FYZIO-PACIENT POZITIVNÍ FAKTORY: v Empatie: = představit si sebe sama v kůži pacienta, ochota pacienta přijmout, aniž bychom jej hodnotili v v Projevy: neverbálně (oční kontakt, přikyvování), přitakávání, vyjadřování pochopení, opakování pacientova sdělení, parafrázování vlastními slovy, povzbuzování, shrnování jeho problémů... Spolupráce: v v v v Dána pacientovým pochopením, porozuměním problematice onemocnění a léčby + nakolik je schopen si tyto informace vybavit (intelekt+úzkostlivost+začátek sdělení) Dobrá spolupráce nastává, jestliže má pacient pocit, že zdravotník pro něj dělá maximum. Není prokázáno, že na pacientovu schopnost má vliv množství času s ním stráveného, ale prokazatelný vliv má ZPŮSOB KOMUNIKACE! Neustále mluvící zdravotníci mívají méně spokojené pacienty než ti, kteří aktivně naslouchají!!! FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ VZTAH FYZIO-PACIENT NEGATIVNÍ FAKTORY: v Bolest: vFyzicky i psychicky vysiluje vPokud je plánovaná člověk se o ní dozvěděl dopředu prožívána méně intenzivně. vPlacebo & nocebo efekt vIndividuální práh bolesti & tolerance bolesti v Syndrom vyhoření: v v v v Člověk postupně vyčerpá své rezervy & pochybuje o smyslu své práce Příčina: prvotní zápal & nesprávná energetická bilance v konfrontaci s profesní realitou (dávám víc, než dostávám) Projevy: únava, vyčerpanost, pocit chladu, bolest hlavy, dechová tíseň, problémy GIT, nespavost, deprese, pocit neschopnosti něco udělat, poruchy koncentrace, popudlivost, negativismus, celkově zhoršená výkonnost... Prevence: znát & ovládat své emoce dle svých nejlepších možností, duševní & duchovní hygiena, znát se & své hranice, priority, domov... v Jakýkoliv rozhovor, přednáška s profesorkou Annou Hogenovou (viz https://www.youtube.com/r esults?search_query=anna +hogenov%C3%A1 ) § Jakákoliv kniha od MUDr. Jana Hnízdila. § Esch, Tobias. Klíč k sebeuzdravení. Kniha. § Fromm, Erich. Mít, nebo být?; Umění být. Kniha. § Kübler-Rossová, Elizabeth. O smrti a umírání. Kniha. § Koch, Richard. Pravidlo 80/20. Kniha. § Smékal, Vladimír. Víš, jak žít? Kniha. § Taleb, Nassim. Antifragilita. Kniha. § DOPORUČENÉ ZDROJE K POSLECHU, PROSTUDOVÁNÍ, PROMYŠLENÍ... DĚKUJI ZA POZORNOST! LITERATURA Kristová J. Komunikácia v ošetrovateľstve, Osveta, 2008, ISBN 9788080631468 https://is.muni.cz/el/1411/podzim2006/VSLP7X1/um/Skripta.pdf Beran, J. et al. (2010). Lékařská psychologie v praxi. Praha: Grada. http://www.fsps.muni.cz/impact/uvod-do-fyzioterapie-1/rehabilitacni -osetrovatelstvi/ Formanová, M. (2012). Vztah pacient-fyzioterapeut, Jihočeská univerzita. Dostupné na: https://theses.cz/id/bgbqey/Vztah_pacient-fyzioterapeut.pdf