PŘÍSTUP FYZIOTERAPEUTA K
PACIENTOVI
Mgr. Marie Krejčová
ZÁSADY PRVNÍHO KONTAKTU S PACIENTEM
ZÁSADY PRVNÍHO KONTAKTU S PACIENTEM
▪ Fyzioterapeutpacienta vyšetřuje, už když vcházído terapeutické místnosti (důležitá i
nonverbální komunikace).
▪ Oční kontakt, přiměřený, ale pevný stisk ruky na pozdrav.
▪ Tón hlasu – nezáležíjen co říkáme, ale jak to říkáme!
▪ „Sebejistota“ terapeuta – vědět co říkám, být přesvědčen = být přesvědčivý.
ZÁSADY PRVNÍHO KONTAKTU S
PACIENTEM
▪ Vstřícnost, empatie, vnímavost, zájem, pocit
bezpečí, podpora, motivace....
▪ Dostatek prostoru na osobní sdělení –
aktivní naslouchání (přikývnutí,
zrekapitulování sdělení).
▪ Vědomost svých kompetencí, pečlivá
anamnéza, diagnostika, určení směřování
krátkodobé a dlouhodobé terapie.
SPECIFICKÉ SKUPINY PACIENTŮ
1. S postižením
2. Agresivní pacienti
3. Plačtiví, úzkostní pacienti
4. "ukecaní" pacienti
5. Neurologičtí pacienti s kognitivním deficitem
6. Senioři
7. Pacienti s duševním onemocněním
1 ZÁSADY KOMUNIKACE S PACIENTEM S POSTIŽENÍM
▪ se sluchovým postižením (neslyšící/nedoslýchavý/ohluchlý)
- Vizuálněmotorické komunikační systémy
▪ se zrakovým postižením(slabozraký/se zbytky zraku/nevidomý/kombi)
▪ s tělesně postiženým – záleží v které fázi, plnohodnotná komunikace, „nelitovat“
▪ s mentálně postiženým
1
KOMUNIKACE
S PACIENTY S
PORUCHAMI
SLUCHU
• zajistit prostředí bez vedlejších zvuků (zavřené okno, vypnutá
hudba, vyloučit hovory ostatních osob) a s dobrým osvětlením
(na obličej).
• Terapeut jedná s uživatelem čelně, aby uživatel mohl dobře
odezírat.
• Pokud má zbytky sluchu, je nutné mluvit hlasitěji a v nižší hlasové
poloze.
• Obsah musí být jasný bez slovního balastu (vlastně, že, apod.).
• Terapeut nesmí žvýkat, jíst, pít, podpírat si bradu, zakrývat ústa.
• Při hluchotě mluvíme normální hlasitostí. Zpomalíme tempo řeči,
neměníme rytmus, oddělujeme jednotlivá slova, výrazně
artikulujeme.
• Využíváme mimiky, gestikulace, eventuelně prstovou abecedu.
• Někteří uživatelé s postižením od dětství umí znakovat a odezírat,
ale mají menší slovní zásobu a nerozumí cizím výrazům.
• Lidé ohluchlí v dospělosti nebo stáří zvládají odezírání více nebo
méně úspěšně, ale dobře rozumí psanému textu.
• Důležité informace poskytujeme písemně.
• Porozumění obsahu ověřujeme zopakováním základních pojmů a
údajů uživatelem.
• Při skupinové činnosti je vhodné předem sdělit neslyšícímu náplň
činnosti individuální formou
1
KOMUNIKACE
S PACIENTY S
PORUCHAMI
ZRAKU
• úplná slepota či zbytky zraku: uplatnění je závislé na
prostředí (světlo, kontrast)
• Osoby postižené od dětství mají lepší dovednosti a
lépe vyvinuté náhradní funkce (sluch, zrak) než
osoby, které ztratily zrak v dospělosti. Nemají ale
vizuální představu o světě (barvy).
• nevidomý je ochuzen o neverbální komunikaci
• zdravotnický personál komunikuje s uživatelem, nikoli
s doprovázející osobou
• Pokud má uživatel asistenčníhopsa, hladíme jen se
souhlasem majitele. :)
• Při prvním kontaktu musí terapeut při pozdravu
uživatele oslovit jménem a s pokynem „podáme si
ruce“ se představit.
• Terapeut s uživatelem probere anamnézu a průběh
terapie.
• Je nutné uživatele provést v neznámém prostředí.
• U uživatelů hospitalizovaných:
• je potřebnéuživateleseznámit s uspořádáním pokoje a s
prostředím, se spolubydlícím, s personálem.
• Osobní věci si uživateluloží sám.
• Terapie probíhá nejprvenácvikempohybu v zařízení.
1 NESPOLUPRACUJÍCÍ PACIENT - TĚŽKÉ MENTÁLNÍ POSTIŽENÍ U DMO
• stimulaci smyslů, stimulace vzpřimovacích a
rovnovážných reakcí
• inhibice spasticity
• stimulace hlasových
projevů: orofaciální stimulace
2 KOMUNIKACE S
AGRESIVNÍM PACIENTEM
„Tady mně to bolí, už jsem chodil i jinde a
nepomohlo mi to, takže ani vaše terapie mi
určitě nepomůže....“
„Já si vám tady lehnu na lehátko a neodjedu
dokud mně nebudete půl hodiny masírovat a
nepomůže mi to, a basta!“
2 KOMUNIKACE S AGRESIVNÍM PACIENTEM
▪ Zlaté pravidlo: „Čím víc pacient zvyšuje hlas, tím víc ho já ztišuji.“
• U psychiatrických pacientůvždycky couvám k dveřím, nikdy ne do kouta!
• Zmapovatv místnosti předměty, kterými by se na Vás dalo zaútočit (nůžky, horké, těžké
věci, váza...).
3 KOMUNIKACE S
PLAČTIVÝM
PACIENTEM
•Nesnažit se pláč hned tlumit, nechat emoce
projevit.
• Někdy stačí s pacientem být, vyslechnout.
Netřeba reagovat!
• Když se pláč opakuje (např. zemřel mi
manžel), zkusit podpořit, podat kapesník,
prodýchat, pohladit,přivést na jiné myšlenky
nebo zvážit zda terapii neodložit na později.
• Neříkat „já na vašem místě“, „já to znám,
mně se minule stalo..“.... VY pacienta nezajímáte.
4 KOMUNIKACE S
UKECANÝM PACIENTEM.
„Moje učitelka z chemie se jmenovala Horáková,
moje učitelka z dějepisu se jmenovala
Mazaná.....“
„Já mám času dost, klidně si můžeme
povídat.“
„Vy jste tak příjemná, ještě tohle vám řeknu a
už můžete jít..“
4 KOMUNIKACE
S UKECANÝM
PACIENTEM
Když pacient začíná mluvit, přestává cvičit!
Časová prodleva může způsobit, že se nestíháte najíst, napít apod. !!!
Proto:
• Fyzioterapeut je moderátor – je v pořádku pacienta zastavit, utnout v řeči, vrátit k
tématu.
• Navažte oční kontakt, dotkněte se ramene na navázání pozornosti,změňte pozici a
začněte instruovat terapii.
• „Teď vás poprosím,abychom se opět věnovali anamnéze, cvikům...“
• „PaníNováková, váš příběh zní moc zajímavě, ale musím vzít další pacientku načas.
Dopovíte mi to příště...“
5 NEUROLOGIČTÍ PACIENTI S KOGNITIVNÍM DEFICITEM
• Zásady při komunikaci:
• mluvit pomalu v krátkých větách s přestávkami.
• dopřát pacientovi čas na zpracování informací.
• Pacient poté případně opakuje, co slyšel.
6 KOMUNIKACE S
PACIENTY V
SENIORSKÉM
VĚKU
• respektovat a zohledňovat změny zdravotního stavu a
fyziologické změny stáří
• často zhoršení zraku, sluchu, psychomotorické
zpomalení
• někdy demence
• komunikace čelem s očním kontaktem, beze spěchu, s
pozitivnímvýrazem ve tváři
• trpělivost, laskavost a ochota naslouchat
• domluvit si s uživatelem oslovování
• používat kratší věty
• motivovat ke spolupráci v zájmu obnovení a zachování
funkcí a prevence imobility a vysoké závislosti
• nutné respektovat stud, zajistit při některých výkonech
intimitu
• překonávat strach z nezdaru a sebepodceňovánÍ
• využíváme demonstrace, doteky, gestikulaci, mimiku
7 KOMUNIKACE S
PACIENTY S
DUŠEVNÍM
ONEMOCNĚNÍM
Nezvyšovat stimulaci prostřednictvím komunikace – zvýšený tón hlasu,
obviňování, kritika mohou zraňovat.
Pokud vnímáme staženost z komunikace, tak se na chvílitaké
stáhneme.
Jednáme jasně a pevně. Komunikací vytváříme hranici, a ta by neměla
být matoucí nebo nejasná.
Přizpůsobíme se tempu druhého člověka, pokud je pomalejší. Pokud
je tempo rychlé, tak reagujeme na podstatné informace a směřujeme
komunikaci k určitému jasnému cíli.
Nepoužíváme cizí slova nebo zvláštní slova, nemluvíme v dvojsmyslech.
Nemluvíme za druhého, nemusíme si domýšlet, ale ověřujeme si svoje
porozumění situace.
TROCHA PSYCHOLOGIE...
ZÁKLADY
KOMUNIKACE
Onemocněníje problém CELÉHO člověka (multifaktoriální,
multikauzálnívznik a průběh nemoci, tedy celostní,
psychosomatickýpřístup).
2 základníterapeuticképřístupy:
• Paternalistický:
• Direktivní, podřízení (pacient), není prostor pro dialog (nezohledňuje
subjektivitu pacientovy osobnosti, nenaslouchá pacientovi)
• Partnerský
• Nedirektivní, pacientovi naslouchá
• Spolu s pacientem hledá nejvhodnější terapeutický přístup
OČEKÁVÁNÍ OD VZTAHU PACIENT-FYZIOTERAPEUT
Od pacienta:
▪ Zesílený zájem o jeho osobu,zmírnění či zmizení symptomů,respektovánítajemství, podpora,
informace,profesionalita
▪ LIDSKOST!!!
Od fyzioterapeuta:
▪ Podřízenost, vděčnost,zlepšování stavu, spolupráce
▪ Spolupráce znamená sdělovánípodstatných informací,dodržování doporučení,kterých se pacientovi
dostalo.
Kliknutím vložíte text.
ZÁKLADY PŘÍSTUPU K PACIENTOVI
✓ Uvažovatnad pocity pacienta
✓ Nechávat prostor k projevu
✓ Informace sdělovatadekvátním tempem a tónem
✓ Kontrolovat, jak sdělení pacient chápe
✓ Mluvit jazykem pacientů (pozor na odborné výrazy),nehovořitspatra, vyhýbat se používánížargonu
✓ Pozor na ztrátu respektu k pacientovi(depersonalizace) "technické" výkony: z pacienta se
stane pouhý předmět terapie!
FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ VZTAH FYZIO-PACIENT
POZITIVNÍ FAKTORY:
❖ Empatie: = představitsi sebe sama v kůži pacienta, ochota pacienta přijmout,aniž bychom jej
hodnotili
❖ Projevy: neverbálně (oční kontakt, přikyvování), přitakávání, vyjadřování pochopení, opakování pacientova sdělení, parafrázování vlastními slovy,
povzbuzování, shrnování jeho problémů...
❖ Spolupráce:
❖ Dána pacientovým pochopením, porozuměním problematice onemocnění a léčby + nakolik je schopen si tyto informace vybavit
(intelekt+úzkostlivost+začátek sdělení)
❖ Dobrá spolupráce nastává, jestliže má pacient pocit, že zdravotník pro něj dělá maximum.
❖ Není prokázáno, že na pacientovu schopnost má vliv množství času s ním stráveného, ale prokazatelný vliv má ZPŮSOB KOMUNIKACE!
❖ Neustále mluvící zdravotníci mívají méně spokojené pacienty než ti, kteří aktivně naslouchají!!!
FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ VZTAH FYZIO-PACIENT
NEGATIVNÍ FAKTORY:
❖ Bolest:
❖Fyzicky i psychicky vysiluje
❖Pokud je plánovaná člověk se o ní dozvěděl dopředu prožívána méně intenzivně.
❖Placebo & nocebo efekt
❖Individuálnípráh bolesti & tolerance bolesti
❖ Syndrom vyhoření:
❖ Člověk postupně vyčerpá své rezervy & pochybuje o smyslu své práce
❖ Příčina: prvotní zápal & nesprávná energetická bilance v konfrontaci s profesní realitou (dávám víc, než dostávám)
❖ Projevy: únava, vyčerpanost, pocit chladu, bolest hlavy, dechová tíseň, problémy GIT, nespavost, deprese, pocit neschopnosti něco udělat, poruchy
koncentrace, popudlivost, negativismus, celkově zhoršená výkonnost...
❖ Prevence: znát & ovládat své emoce dle svých nejlepších možností, duševní & duchovní hygiena, znát se & své hranice, priority, domov...
DOPORUČENÉ ZDROJE K POSLECHU,
PROSTUDOVÁNÍ, PROMYŠLENÍ...
▪ Jakýkolivrozhovor,přednáška s profesorkou
AnnouHogenovou
(viz https://www.youtube.com/results?search_qu
ery=anna+hogenov%C3%A1)
▪ Jakákolivkniha od MUDr. Jana Hnízdila.
▪ Esch, Tobias. Klíč k sebeuzdravení.Kniha.
▪ Fromm, Erich. Mít, nebo být?; Umění
být. Kniha.
▪ Kübler-Rossová,Elizabeth. O smrti a
umírání. Kniha.
▪ Koch, Richard. Pravidlo 80/20. Kniha.
▪ Smékal, Vladimír. Víš, jak žít? Kniha.
▪ Taleb, Nassim. Antifragilita.Kniha.
DĚKUJI ZA POZORNOST!
LITERATURA
Kristová J. Komunikáciav ošetrovateľstve, Osveta, 2008, ISBN 9788080631468
https://is.muni.cz/el/1411/podzim2006/VSLP7X1/um/Skripta.pdf
Beran, J. et al. (2010). Lékařská psychologie v praxi. Praha: Grada.
http://www.fsps.muni.cz/impact/uvod-do-fyzioterapie-1/rehabilitacni-osetrovatelstvi/
Formanová, M. (2012). Vztah pacient-fyzioterapeut, Jihočeská univerzita.
Dostupné na: https://theses.cz/id/bgbqey/Vztah_pacient-fyzioterapeut.pdf