POLOHOVÁNÍ Mgr. Marie Krejčová POLOHOVÁNÍ 1 šje základním bodem rehabilitačníh o ošetřovatelstv í 2 šje druhem pasivního pohybu 3 šje to terapeutická aktivita – dbáme na cíl! 4 šRozlišujeme několik poloh (viz dále)... POLOHOVÁNÍ ◦ Umístění těla člověka do zdravých či prospěšných poloh pomocí podkládání a podpory, abychom podpořili zotavení. ◦ Ukládání nemocného nebo částí jeho těla tak, abychom předcházeli vzniku komplikací ze špatné polohy. Regulace svalového tonu CÍLEM POLOHOVÁNÍ JE: Zlepšení : oběhových funkcí Snížení tlaku: intrakraniálního vigility a pozornosti intraabdominálního Heterotopických osifikací Prevence vzniku: Pneumonie Dekubitů Poškození periferních nervů Kloubních deformit Kontraktur SPECIÁLNÍ A TYPICKÉ POLOHY TĚLA Fowlerova poloha: • sed, polosed, zamezení sklouznutí, semiflexe D KK • po operacích hrudníku, srdce (=vhodná ventilace plic) Ortopnoická poloha: • sed v předklonu, opora HKK • u dušnosti (kardiální, pulmonální) Trendelenburgova poloha: • leh na zádech (šikmé lůžko), podložení DKK • odlehčení oběhu krve v DKK, lepší prokrvení mozku Speciální polohy těla ◦ TRENDELENBURGOVA POLOHA ◦ ORTOPNOICKÁ POLOHA ◦ FOWLEROVA POLOHA cílem STIMULACE: •tělesného schématu •stimulace optické •stimulace taktilně-haptické Polohy „mumie“, „houpačka“, „poloha klasu“..... POLOHOVÁNÍ DLE BAZÁLNÍ STIMULACE poloha hnízdo: •vleže na zádech, vleže na boku, vleže na břiše •pocit jistoty a bezpečí (odpočinek, příjemné pocity) •zlepšení vnímání hranic svého těla poloha mumie: •zlepšení vnímání hranic svého těla •obkládání srolovanými ručníky a dekami, poté zavinutí do deky modulace tělesných hranic: •obložení dekami či polohovacími pomůckami těsně okolo hranic těla •exaktnější uvědomění, kde tělo „začíná“ a „končí“ mikropolohování: •malé změny polohy v rámci výše uvedených poloh •velký vliv na celkovou pohodu MIKROPOLOHOVÁN Í ◦ změna pozice segmentů ◦ změna působení těžiště ◦ V kratších intervalech než samotné polohování! ◦ spolupráce celého týmu! ◦ POLOHOVACÍ POMŮCKY ◦ Válec - vkládá se obvykle pod kolena pro zajištění flexe v kolenních kloubech ◦ Podložní kolo – využívá se k podložení hýždí, zabraňuje posunu a sjíždění nemocného. Je využíváno jako prevence vzniku dekubitů, u nemocných s onemocněním rekta, s frakturami kostrče, po porodu. ◦ Věnečky – jsou nejčastěji vyrobeny z molitanu, mohou být různé velikosti a využívají se v různých polohách k odlehčení tlaku kloubů nebo kostěných výčnělků na podložku jako prevence vzniku dekubitů v predilekčních místech, např. k podložení temene, loktů, pat, kolen, kyčlí, ramene. ◦ Sáčky s pískem – umožňují udržení žádoucí polohy končetiny. ◦ Při polohování lze využít řadu dalších pomůcek – klíny, kvádry… •Supinace (= LZ) •Semisupinace POLOHOVÁNÍ •Polohování na boku •Pronace (= LB) •Semipronace •Vsedě či polosedě ◦ výchozí poloha ◦ dostupnost personálu ke všem segmentům ◦ nejlépe tolerovaná POLOHA SUPINAČNÍ ◦ RIZIKA: ◦ pneumonie ◦ dekubity ◦ hyperextenze Cp ◦ ◦ různé varianty... ◦ ◦ hlava v mírné flexi ◦ mírná abdukce v ramenních kloubech + střídání VR a ZR POPIS POZICE V SUPINACI ◦ loketní kloub střídavě v mírné flexi a extenzi + střídání pronace a supinace ◦ ruka střídavě ve fyziologickém a funkčním postavení ◦ DKK podloženy polštářem do semiflexe v kyčelním i kolenním kloubu ◦ paty umístěny na polštáři nebo v antidekubitních botičkách ◦ SUPINAČNÍ POLOHA SEMISUPINAČNÍ POLOHA POPIS ◦ spodní HK: rameno v abdukci a zevní rotaci, loket v semiflexi, předloktí v supinaci ◦ svrchní HK: leží na těle, nebo je podložená za tělem, rameno ve středním postavení, loket v semiflexi, předloktí v pronaci ◦ spodní DK: kyčelní kloub v mírné flexi a zevní rotaci, koleno ve flexi ◦ svrchní DK: kyčel v semiflexi a mírné vnitřní rotaci, koleno ve flexi ◦ mezi kolena a stehna klademe polštář ◦ POLOHA NA BOKU Může být (= různé varianty): q plná (90°) q mírná = semisupinace (30°) q střední (45°) POPIS POZICE: q spodní HK: rameno ve flexi 90°, loket v semiflexi, předloktí v supinaci q svrchní HK: položena volně na polštáři, rameno v mírné addukci a flexi, loket v semiflexi, pronace q spodní DK: kyčel i koleno v semiflexi q svrchní DK: podložena polštářem, kyčel ve flexi do 90°, zevní rotace, koleno ve flexi 90°, nohy v nulovém postavení ◦ POLOHA NA BOKU POLOHA PRONAČNÍ q vynucená q lékařem indikovaná poloha q kritické stavy POPIS POZICE: q hlava je otočena na stranu q hrudník může být podepřen polštářem q břicho a pánev leží volně q distální část bérce a noha je podložena tak, aby prsty nedosahovaly na podložku q DKK mohou být i v pozici „nakročení“ ◦ ◦ POLOHA SEMIPRONAČNÍ q spodní HK: rameno v abdukci a mírné rotaci, loket v extenzi q svrchní HK: položena na polštáři, který je pod trupem, rameno v abdukci a flexi, loket v semiflexi, pronace q spodní DK: kyčel v extenzi, koleno v semiflexi q svrchní DK: podložena polštářem, kyčel ve flexi 90°, zevní rotace, koleno ve flexi 90°, nohy v nulovém postavení ◦ POLOHA VSEDĚ ČI POLOSED Ě SED ČI POLOSED q hlava a krk podepřeny polštářem, loket a předloktí také q paže v semiflexi, mírné abdukci & mírné zevní rotaci v ramenních kloubech q loket ve flexi 90° q zápěstí i ruka ve středním postavení q trup zprvu 30–45° flexe, postupně zvyšujeme ◦ VERTIKALIZAČNÍ STOLY RIZIKOVÁ MÍSTA PRO VZNIK DEKUBITŮ Zásady správného polohování a manipulace q informování pacienta q znalost fyziologického postavení tělesných segmentů q relaxace pacienta q bezpečí a stabilita q SYSTEMATIČNOST (pravidelná změna polohy!) q Pozor na BOLEST! SYSTEMATIČNOST V POLOHOVÁNÍ q intervaly mezi změnami poloh se řídí podle okamžitého stavu pacienta, mohou kolísat mezi 20 minutami až 4 hodinami q u imobilních, nepohyblivých pacientů by měl být interval změny polohy 1-2 hod q u imobilních, nepohyblivých pacientů na vozíku nebo na židli by měl být interval změny polohy kratší, protože i tlak na určité části těla je větší než u ležících pacientů (30 min – 1 hod) q pohyblivější, samostatnější pacienti by měli měnit polohu každých 15 min. q kontrolovat riziková místa nejlépe po každé změně polohy pacienta, nejméně však 1x denně q jakmile se při zvoleném intervalu objeví příznaky vznikajícího dekubitu nebo dalších dekubitů, je nutné interval mezi změnami polohy ihned zkrátit q kvalitní matrace nebo typ lůžka dokáže prodloužit interval mezi změnami polohy, a tak snižuje fyzickou náročnost práce pro ošetřující personál nebo rodinu q u pacientů v terminálních stadiích nemoci často ani polohování nezabrání vzniku dekubitu. V závěru života se musí zvážit, zda samotné polohování není pro pacienta větší zátěží (např. bolestivější), než proleženina. DĚKUJI ZA POZORNOS T! LITERATURA ◦ Dvořák, R. 2003. Základy kinezioterapie. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 104 s. ISBN 8024406098. ◦ Kapounová, G. 2007. Ošetřovatelství v intenzivní péči. Praha: Grada, 350 s. ISBN 978-80-247-1830-9. ◦ Kolář, P. et al. 2009. Rehabilitace v klinické praxi. Praha: Galén, 713 s. ISBN 9788072626571. ◦ Kyasová, M. 2009. Možnosti polohování nemocných na lůžku. Katedra ošetřovatelství, LF MU, Interní Med. 2009; 11(2): 96–9. ◦ Moravčík, B. 2011. Rehabilitační ošetřovatelství na ICU, [online]. III. konference AKUTNĚ. CZ - sesterská sekce, 19.11.2011 Univerzitní kampus Bohunice, dostupné z: http://www.akutne.cz/res/publikace/rehabilita-n-o-lstv-na-icu-morav-k-b.pdf. ◦ Řezaninová, J. Úvod do fyzioterapie – propedeutika I, dostupné z: https://is.muni.cz/auth/el/1451/podzim2012/bp1137/Proped_VII_-_polohovani.pdf ◦ Řezaninová, J. Nácvik posturálních a lokomočních funkcí, dostupné z: https://is.muni.cz/auth/el/1451/podzim2014/bp1803/Proped_X-XI_-_vertikalizace.pdf ◦ ŠEVČÍK, P. a kol., 2014. Intenzivní medicína. Praha: Galén, 1195 s. ISBN 978-80-7492-066-0. ◦ ◦