MOTORICKÉ UČENÍ Mgr. Marie Krejčová MOTORICKÉ UČENÍ • = proces získávání pohybových dovedností pomocí opakování • Závisí na motorické docilitě • Motorická docilita = schopnost a dovednost adekvátně rychle a přesně si osvojovat nové pohyby a jejich sestavy, synonymum: motorická edukabilita • Rozlišujeme 4 fáze: v Generalizace v Diferenciace v Automatizace v Pohybová tvořivost • Rozlišujeme 5 způsobů: v Imitační učení v Instrukční učení v Zpětnovazební učení v Problémové učení v Ideomotorické učení Je závislý na motorické docilitě Je individuální PRŮBĚH MOTORICKÉH O UČENÍ Má vždy všechny popisované fáze (nelze je přeskočit, pouze akcelerovat) Závisí na věku, kdy je započato MOTORICKÉ UČENÍ PROCES • Součástí motorického učení je rovněž schopnost selekce správného pohybu v daném kontextu. Samotný proces tohoto učení je přechodem od vědomě (explicitně) získané znalosti ke znalosti podvědomé, mimovolní (implicitní). • Zahrnuje složku: v Poznávací (kognitivní) v Citovou (emoční) v Snahovou (volní) •Seznámení s prvkem 1. FÁZE GENERALIZAC E •Důležitá je především motivace k provádění •Trenér nebo učitel musí zapojit pozorování a komunikační schopnosti •V CNS vzniká tzv. iradiace – podkorové vzruchy, které dráždí naše emoce •Již v této fázi může vzniknout odpor k dalšímu nácviku 2. FÁZE DIFERENCIA CE •Proces poměrně časově náročný •Dochází k neustálému opakování nacvičovaného •Vždy je důležitá motivace a způsob vedení nácvikových lekcí (zábavná forma opakování – hry, soutěže, štafety apod.) •Retence – proces, který působí proti zapomínání •Na konci tohoto období vznikají synapse 3. FÁZE AUTOMATIZA CE •Co se člověk již naučil nezapomene a může to rozvíjet ve větších celcích. •Reminiscence proces, při němž je možné nácvik na krátkou dobu přerušit a poté se k němu vrátit 4. FÁZE POHYBOVÁ KREATIVITA •Je charakteristická pouze pro vrcholový sport (ne každý vrcholový sportovec se do ní však dostane) •Souvisí s vysokým IQ – herní inteligence (např. sportovec je naučený způsob bránění a rozehrávky, v konkrétní herní situaci však udělá něco zcela nečekaného) SHRNUTÍ FÁZÍ MOTORICKÉHO UČENÍ fáze ● znaky ● 1. počáteční seznámení, první pokusy nekoordinované, neutvořené regulační mechanismy, souhyby, tonizace; instrukce a ukázka, motivace ● 2. ● ● ● úroveň nízká ● Vnější projev ● CNS generalizace (znamená zapojení i jiných svalů) iradiace (zapojení různých center v mozkové kůře, rozptyl) ● střední zpevnění, nácvik a opakování (často monotónní), slovní kontrola a zpětná vazba, povzbuzení, pochvala, stimulace žáka diferenciace 3. zdokonalování, retence, koordinace, zaměření se na výkonnostní aspekty, obměna podmínek, zapojení vnitřního okruhu regulace, ekonomičnost automatizace koncentrace (oblasti, které mají bezprostřední vztah k pohybu) ● stabilizace 4. transfer, integrace, anticipace, výkon ● vysoká mistrovsk tvořivá á koordinace tvořivá asociace ● ● Mentál ní aktivit a vysoká ● střední ● nízká ● vysoká ZPŮSOBY MOTORICKÉHO UČENÍ v IMITAČNÍ INSTRUKČNÍ ZPĚTNOVAZEBNÍ PROBLÉMOVÉ IDEOMOTORICKÉ "CVIČ PODLE MĚ!" IMITAČNÍ UČENÍ patří k nejrozšířenějším druhům začátečníků využíváno především u: cvičení, která vyžadují přesnost složitých cvičení náročných na abstraktní myšlení. Představa pohybu přes zrakový analyzátor žáka Důležité: správné předvedení nacvičované dovednosti! Fixace dovednosti: mnohonásobným opakováním & oživuje se znovu předvedením demonstrací INSTRUKČNÍ CVIČENÍ • "Cvič podle slovního návodu!" • Představa pohybu se vytváří podle slovních pokynů – instrukcí. • Nutné ovládat nezbytné poznatky o nacvičované dovednosti, znát názvosloví & odborné termíny, představit si konkrétní cvik (tedy nutné abstraktní myšlení, u dětí tedy cca od 10-11 let věku)! • Zpočátku instrukce obsáhlejší (forma výkladu), později krátké, korekční, průběžné výroky či signály. • Většinou se kombinuje s imitačním učením. • ZPĚTNOVAZEBNÍ UČENÍ "Uč se ze svých chyb!" Princip pokusu & omylu V průběhu nácviku korekce zpřesnění průběhu pohybu Pro zpřesnění zpětnovazebních informací např. video. "Hledej sám řešení úkolu!" PROBLÉMOV É UČENÍ patří k náročným druhům učení Nutná samostatnost & tvořivost! (ve vyšších fázích motorického učení) Každému praktickému pokusu předchází myšlenková analýza - formulování hypotézy: praktickou činností ověřena & zamítnuta či přijata IDEOMOTORICKÉ UČENÍ • "Uč se pohybu i ve svých představách!" • Teoretická podstata učení spočívá v efektu, že kinestetické buňky v CNS mohou být drážděny nejen periferně (aktivním pohybem), ale i centrálně (představou pohybu). • Centrální podráždění může být evokováno slovem, pojmem (vysloveným učitelem), nebo si je může vybavit sám žák tím, že si promýšlí a představuje nacvičovaný pohyb (pohybovou dovednost). • Schopnosti kinestetických buněk mohou být zdokonalovány & rozvíjeny. • Vyžaduje rozvinutější pozornosti. abstraktní myšlení & přiměřenou koncentraci • Cvičení v představách nemůže praktické cvičení plně nahradit, ale může být jejím vhodným doplňkem. • V dnešní době běžnou součástí přípravy vrcholových sportovců i manažerů. ČINITELÉ V MOTORICKÉM UČENÍ ČINITELÉ MOTORICKÉHO UČENÍ • VNITŘNÍ: v Typ osobnosti v Schopnosti: pohybové, sociální, senzomotorické, intelektuální... v Psychické procesy: poznávací, motivační, emoční, volní... v Vlastnosti: temperament, charakter, morálka v Stavy: stres, únava... • VNĚJŠÍ: v Podmínky a situace materiální, sociální... v Cíl učení (nutné vnitřní se ztotožnění) v Percepce a prezentace úkolu (akurátní představa o nacvičované dovednosti). v Je vhodné prezentovat představu z více senzorických informací (zrak, sluch)!!! v v Děkuji za pozornost! LITERATURA • Blahutková, M. & Sližik, M. (2013). Vybrané kapitoly z psychologie sportu. Brno: FSpS MU • Hošek, V. (1993). Psychické rezervy výkonnosti. Praha: Karolinum • Hošek, V. & Macák, I. (1993). Psychologie tělesné výchovy a sportu. Praha. Karolinum • Rychtecký, A. (1998). Didaktika školní tělesné výchovy. FTVS, Praha. • Vaněk, M., Hošek, V., Rychtecký, A. & Slepička, P. (1989). Psychologie tělesné výchovy a sportu. Praha: Olympia •