MOTORICKÉ
UČENÍ
Mgr. MarieKrejčová
MOTORICKÉ UČENÍ
• = proces získávání pohybových dovednostípomocí opakování
• Závisína motorické docilitě
• Motorická docilita = schopnost a dovednost adekvátně rychle a přesně
si osvojovat nové pohyby a jejich sestavy,synonymum: motorická
edukabilita
• Rozlišujeme 4 fáze:
❖ Generalizace
❖ Diferenciace
❖ Automatizace
❖ Pohybová tvořivost
• Rozlišujeme 5 způsobů:
❖ Imitační učení
❖ Instrukční učení
❖ Zpětnovazební učení
❖ Problémové učení
❖ Ideomotorické učení
PRŮBĚH
MOTORICKÉHO
UČENÍ
Je závislý na motorické docilitě
Je individuální
Má vždy všechny popisované fáze
(nelze je přeskočit, pouze
akcelerovat)
Závisí na věku, kdy je započato
MOTORICKÉ UČENÍ PROCES
• Součástímotorickéhoučeníje rovněž schopnost selekce
správného pohybu v daném kontextu. Samotný proces
tohoto učení je přechodem od vědomě (explicitně) získané
znalostike znalosti podvědomé,mimovolní (implicitní).
• Zahrnuje složku:
❖ Poznávací (kognitivní)
❖ Citovou (emoční)
❖ Snahovou (volní)
1. FÁZE
GENERALIZACE
•Seznámenís prvkem
•Důležitáje předevšímmotivace k
provádění
•Trenér nebo učitel musí zapojit pozorování
a komunikační schopnosti
•V CNS vzniká tzv. iradiace – podkorové
vzruchy,které dráždí naše emoce
•Již v této fázi může vzniknout odpor k
dalšímu nácviku
2. FÁZE
DIFERENCIACE
•Proces poměrně časově náročný
•Dochází k neustálému opakování nacvičovaného
•Vždy je důležitá motivace a způsob vedení nácvikových lekcí
(zábavná forma opakování – hry, soutěže, štafety apod.)
•Retence – proces,který působí proti zapomínání
•Na konci tohoto období vznikají synapse
3. FÁZE
AUTOMATIZACE
•Co se člověk již naučil
nezapomene a může to
rozvíjet ve větších celcích.
•Reminiscence - proces,
při němž je možné nácvik
na krátkou dobu přerušit a
poté se k němu vrátit
4. FÁZE
POHYBOVÁ
KREATIVITA
•Je charakteristická pouze pro vrcholový
sport (ne každý vrcholový sportovec se
do ní však dostane)
•Souvisí s vysokým IQ – herní inteligence
(např. sportovec je naučený způsob
bránění a rozehrávky, v konkrétní herní
situaci však udělá něco zcela
nečekaného)
SHRNUTÍ FÁZÍ MOTORICKÉHO UČENÍ
fáze znaky úroveň Vnější projev CNS Mentální
aktivita
1. počáteční seznámení, první pokusy
nekoordinované, neutvořené regulační
mechanismy, souhyby, tonizace;
instrukce a ukázka, motivace
nízká generalizace
(znamená
zapojení i jiných
svalů)
iradiace (zapojení
různých center v
mozkové kůře, rozptyl)
vysoká
2. zpevnění, nácvik a opakování
(často monotónní), slovní kontrola a
zpětná vazba, povzbuzení, pochvala,
stimulace žáka
střední diferenciace koncentrace (oblasti,
které mají
bezprostřední vztah k
pohybu)
střední
3. zdokonalování, retence, koordinace,
zaměření se na výkonnostní aspekty,
obměna podmínek, zapojení vnitřního
okruhu regulace,ekonomičnost
vysoká automatizace stabilizace nízká
4. transfer, integrace, anticipace, výkon mistrovská tvořivá
koordinace
tvořivá asociace vysoká
ZPŮSOBY MOTORICKÉHO UČENÍ
❖ IMITAČNÍ
INSTRUKČNÍ
ZPĚTNOVAZEBNÍ
PROBLÉMOVÉ
IDEOMOTORICKÉ
IMITAČNÍ
UČENÍ
"CVIČ PODLE MĚ!"
patří k nejrozšířenějším druhům
využíváno především u:
začátečníků
cvičení, která vyžadují přesnost
složitých cvičení náročných na abstraktní
myšlení.
Představa pohybu přes zrakový analyzátor žáka
Důležité: správné předvedení nacvičované
dovednosti!
Fixace dovednosti: mnohonásobným opakováním &
oživuje se znovu předvedením - demonstrací
INSTRUKČNÍ CVIČENÍ
• "Cvič podle slovního návodu!"
• Představa pohybu se vytváří podleslovních pokynů – instrukcí.
• Nutnéovládat nezbytné poznatky o nacvičovanédovednosti,znát
názvosloví & odborné termíny, představitsi konkrétní cvik (tedy
nutné abstraktní myšlení, u dětí tedy cca od 10-11let věku)!
• Zpočátku instrukceobsáhlejší (forma výkladu),pozdějikrátké,
korekční,průběžné výroky či signály.
• Většinou se kombinujes imitačním učením.
ZPĚTNOVAZEBNÍ
UČENÍ
"Uč se ze svých chyb!"
Princip pokusu & omylu
V průběhu nácviku
korekce zpřesnění průběhu pohybu
Pro zpřesnění zpětnovazebních informací
např. video.
PROBLÉMOVÉ
UČENÍ
"Hledej sám řešení úkolu!"
patří k náročným druhům učení
Nutná samostatnost & tvořivost! (ve vyšších fázích
motorického učení)
Každému praktickému pokusu předchází
myšlenková analýza - formulování hypotézy:
praktickou činností ověřena & zamítnuta či přijata
IDEOMOTORICKÉ UČENÍ
• "Uč se pohybu i ve svých představách!"
• Teoretická podstata učení spočívá v efektu, že kinestetické buňky v CNS mohou být drážděny
nejen periferně(aktivním pohybem),ale i centrálně (představou pohybu).
• Centrální podráždění může být evokováno slovem, pojmem (vysloveným učitelem), nebo si
je může vybavit sám žák tím, že si promýšlí a představuje nacvičovaný pohyb (pohybovou
dovednost).
• Schopnostikinestetických buněk mohou být zdokonalovány & rozvíjeny.
• Vyžadujerozvinutější abstraktnímyšlení & přiměřenoukoncentraci pozornosti.
• Cvičení v představách nemůže praktické cvičení plně nahradit, ale může být jejím
vhodným doplňkem.
• V dnešní době běžnou součástí přípravy vrcholovýchsportovců i manažerů.
ČINITELÉ V
MOTORICKÉM UČENÍ
ČINITELÉ MOTORICKÉHO UČENÍ
• VNITŘNÍ:
❖ Typ osobnosti
❖ Schopnosti: pohybové, sociální,senzomotorické, intelektuální...
❖ Psychické procesy: poznávací, motivační,emoční, volní...
❖ Vlastnosti: temperament, charakter, morálka
❖ Stavy: stres, únava...
• VNĚJŠÍ:
❖ Podmínky a situace materiální, sociální...
❖ Cíl učení (nutné vnitřní se ztotožnění)
❖ Percepce a prezentace úkolu (akurátní představa o nacvičované
dovednosti).
❖ Je vhodné prezentovat představu z více senzorických informací (zrak,
sluch)!!!
Děkuji za pozornost!
LITERATURA
• Blahutková,M. & Sližik, M. (2013). Vybrané kapitoly z psychologie sportu. Brno: FSpS MU
• Hošek, V. (1993). Psychické rezervy výkonnosti. Praha: Karolinum
• Hošek, V. & Macák, I. (1993). Psychologie tělesné výchovy a sportu. Praha. Karolinum
• Rychtecký, A. (1998). Didaktika školní tělesné výchovy. FTVS, Praha.
• Vaněk, M., Hošek, V., Rychtecký, A. & Slepička, P. (1989). Psychologie tělesné výchovy a sportu.
Praha: Olympia