Historie plavání žplavání na prsou se střídavými pohyby paží patřilo mezi nejstarší způsoby lidského pohybu ve vodě žprvní primitivní plavecká technika, tzv. kraul bez vytahování paží, nazývala v mnoha jazycích světa čubička/pudl žbouřlivý vývoj v souvislosti s obnovením novodobých olympijských her žvývoj byl umožněn liberálním pojetím pravidla disciplíny „volný způsob“ žpodle plaveckých pravidel: „…v takto označené disciplíně může závodník plavat jakýmkoliv způsobem při dokončení každé délky bazénu a v cíli se plavec musí dotknout stěny kteroukoliv částí těla“ ž žodpověď nalezneme v historii žna I. OH bylo zařazeno pouze „plavání“ a délka tratě žkaždý plaval jak uměl žjednotlivci se učili plavat jeden od druhého žti nejlepší zakládali plavecké školy, kde vyučovali různým technikám žnejrychlejší plavci v té době plavali tzv. trudgeon (označovaný také jako španělský ráz) ž žTechnika trudgeonu byla v plavecké příručce z roku 1924 popsána takto: S rázem (=záběrem) pravé paže, předpaží se levá z vody již pozvednutá a zároveň prudký příraz nohou. Po přinožení, předpaží se pravá ruka a levá začíná nový ráz. žplavci, kteří používali jiné techniky plavání, nemohli trudgeonu nijak konkurovat žsoutěžení ve společné kategorii odporovalo zásadám sportovní etiky, byly postupně definovány další dva plavecké způsoby ž žtrudgeon měl ovšem také nedostatky, zejména v práci nohou žnůžkovitý záběr sice byl zdrojem velkého zrychlení, ale následný pohyb ve směru plavání tuto rychlost mařil žpočáteční etapa vývoje kraulu proto byla spojena s prací DK i jejich celkovým příspěvkem k plavecké propulzi plavce žna II. OH vyhrál australan F. Lane 200 VZ v čase 2:25,2. Svým volným způsobem vzbudil velkou pozornost žLane prováděl střídavé kopy nohama vertikálním směrem, a to na jeden záběr paží, jeden kop nohou žpohyb vycházel z kolenního kloubu žprotože takto plavali i další plavci z Austrálie začala se tato technika označovat jako austrálský kraul žbrzdící účinky nohou řešili i jiní plavci – např. Maďar Z. Halmay ve snaze minimalizovat brzdící účinky DK nekopal vůbec a plaval pouze pažemi. I tak byl rovnocenným soupeřem žjiž zde se potvrdilo, že paže mají rozhodující podíl při vytváření propulzní síly u kraulu žvývoj techniky kraulu dovršil havajský plavec D. Kahanamoku (USA), který zvítězil na OH v roce 1912 (Stockholm) ž100 VZ 1:03,4 žkopal také vertikálně, ale pohyb vycházel z kyčelních kloubů odkud se vlnovitě přenášel do uvolněných kotníků žna dalším zdokonalování této techniky Američani pracovali dále, konkrétně trenér USA w. Bachrach se svým svěřencem Johnym Weissmüllerem žJ. W. se svým trenérem zdůrazňovali vyšší polohu ramen, rytmické dýchání s výdechem do vody, relaxovaný přenos paží a šestiúderovou souhru paží a nohou. žtento způsob se velmi rychle rozšířil i na delší plavané tratě ž9 . 7. 1922 J. Weissmüller jako první na světě pokořil časem 58,6 minutovou hranici na 100 VZ žpřesto, že pohyby DK vycházely z kyčlí, on sám o práci DK prohlásil, že „… v porovnání s pažemi dávají nohy tak slabý pohon, že jsou ve skutečnosti jen trochu více, než přívěsky.“ žJ. W. následně udělal hereckou kariéru v Hollywoodu – první představitel filmového Tarzana žv následných obdobích se nevýraznou a někdy i nepravidelnou činností nohou vyznačovala celá řada vynikajících vytrvalců (plavali dvou až čtyřúderovým kraulem) ždvouúderový kraul se přechodně uplatnil i na 100 m tratích na přelomu 60. / 70. let žpřenos paží nad hladinou byl rysem jednotlivých plaveckých škol, které nesly název podle národnosti aktuálně vynikajícího plavce (švédský kraul podle A. Borga, maďarský kraul podle F. Csika, japonský kraul podle H. Furuhashiho) ž žracionální přístup v 50. letech měli australští trenéři žpři rozboru se zaměřovali na činnost končetin pod vodou (s využitím filmové techniky) žprvním triumfem byla D. Fraser, která jako první žena 27. 10. 1962 pokořila hranici 1 minuty na 100 VZ 59,9 žaustralští trenéři zasahovali jen při nejhrubších chybách, umožňovali plavcům co nejvíce přirozený vývoj žnapř. rozkyv ramen, do této doby považován na chybu, umožnil plavcům zabírat v boční poloze, jejíž výhodnost byla zdůvodněná až později žširoce formulovaná pravidla volného způsobu umožnila rozvoj nejrychlejší plavecké techniky /světové rekordy. Existovaly proto snahy prvky kraulu využívat i v dalších plaveckých způsobech žsoučasný kraul je nejrychlejší plaveckou technikou žrelativně rovnoměrná rychlost v průběhu jednoho cyklu je výsledkem střídavé práce HK i DK. žpřenášení HK vzduchem = minimální brzdící účinky žDK kmitavé a vlnovité pohyby (připomínající lokomoci ryb) žtechnika dýchání je velice efektivní, umožňuje zaujímat na hladině téměř vodorovnou polohu žzpočátku sloužila poloha na zádech více k odpočinku než k vlastnímu plavání žčlověk odpočíval tím, že zastavoval a šlapal vodu; pro usnadnění dýchání zakláněl hlavu a pokládal ji na hladinu žM. Wynmann, v první historicky doložené učebnici plavání (r. 1538) nazval tuto polohu „mrtvý muž“ žžák měl „…ležet na vodě jako na márách, lokty přitisknuty k tělu a rukama si hrát jako ryba, která svými ploutvemi pohybuje tam a zpět. Vodu je třeba rovnoměrně rozdělovat a nečeřit jí.“ žpozději člověk v této poloze začal zabírat končetinami a tím se dostával do pohybu žpohyby DK připomínaly prsa žZNAK se dostal do programu OH v roce 1900. Plaval se soupaž a sounož. Paže a nohy zabírali současně užíval se název znak soupaž soudobý, plavci přesouvali paže do výchozí polohy pod hladinou žbrzy začala převládat rychlejší varianta – přenášení paží vzduchem. Název techniky znak soupaž nesoudobý vyplynul z toho, že paže a nohy při záběrech střídaly ž ž1912 OH Stockholm plavec USA H. Hebner, který trénoval s havajskými kraulery, se pokusil aplikovat kraulovou techniku na znak žihned uspěl, neboť zvítězil na 100 M časem 1:21,2 žv dalším vývoji se prosazovaly dvě tendence záběru paží žjedna část plavců se snažila napodobit kraul v poloze na znak tak, že zabírala nataženou paží pod tělem s maximálním využitím rozsahu pohyblivosti ramenního kloubu ždruhá část plavců zabírala nataženou paží vedle těla žna OH v Berlíně v roce 1936 zvítězil A. Kiefer na 100 Z časem 1:05,9 (plaval s nateženou končetinou vedle těla) žv 50. letech se však již prosazoval záběr vedle těla plavce, avšak s končetinou, která se v průběhu záběru pokrčovala a zase natahovala v loketním kloubu žtato varianta techniky se jeví doposud jako nejefektivnější žvýznamní znakaři: R. Matthes, D. Suzuki, I. Poljanský, J. Rouse a mezi ženami U. Richter a K. Egerszegi ž ž žna začátku 80. let začali plavci po startu překonávat postupně vzdálenost pod vodou s využitím delfínového vlnění žpraktikováním výjezdu dosahovali pod vodou vyšší rychlosti než na hladině žbylo zavedeno pravidlo 15m ždle pravidel při znaku, během celé trati (s výjimkou obrátky), je možné se otáčet z vodorovné polohy (= z polohy na zádech) až do 90°(ale pozor nevčetně) žhttps://www.youtube.com/watch?v=5dU86-DeG2o ž ž žjde o nejrozšířenější plavecký způsob s dlouhou historií. žvětšina lidí plave víceméně prsa žpopis techniky najdeme již v prvních učebnicích plavání žpro praktickou využitelnost, dlouhou tradici a závodní popularitu byl dlouho plavecký způsob prsa nazýván způsobem klasickým žběhem let prodělal mnoho změn – závodníci a trenéři se snažili najít cesty k nejefektivnější technice žněkdy docházelo k tak podstatným změnám, že to odporovalo duchu klasického způsobu plavání; pravidla se tedy neustále zpřesňovala žz hlediska biomechaniky je to nejméně efektivní plavecká technika – pomocné fáze plaveckého cyklu se dělají ve směru lokomoce plavce žv důsledku toho kolísá rychlost plavce v průběhu jednoho cyklu (0,5 – 2,1 m.s-1) žv roce 1904 bylo na OH zařazeno 400 m prsním stylem pro muže, na následujících hrách již bylo zařazeno i 200 m, která byla až do roku 1964 hlavní disciplínou ždo roku 1968 se soutěží také na 100 m trati žženy plavaly poprvé 200 P na OH 1924 žve 20. – 30. letech byla typická vysoká poloha plavce s obličejem stále nad hladinou; hlavní hnací silou byla práce DK žzáběr nohou byl široký do stran, potom následovalo rychlé snožení žvznik hnací síly byl vysvětlován tzv. klínovou teorií, tj. vytlačením vody nazad při snožení (=nesprávná aplikace fyzikálních zákonů) žvdech se prováděl v přípravné fázi paží žpráci HK se nepřikládal význam žhlavní představitel E. Rademacher (DE), který v roce 1924 překonal WR 200 P 2:48,0 žRademacher při obrátkách přenášel vpřed paže vzduchem, aby se dotkl stěny. Tím pravděpodobně dal popud ke vzniku motýlka žmotýlek, kterým stále víc a víc plavců plavalo část anebo celou prsařskou trať ovlivnil i prsařskou techniku žplavci, kteří plavali prsa tradičním způsobem, zužovali záběr nohou a zrychlovali frekvenci pohybů žmotýlek se oddělil od prsou v roce 1952 žplavci se na krátko vrátili k původní technice. Brzy začali zlepšovat výkonnost plaváním pod vodou – na kratších tratích (100 m) plavali P pod vodou (dnešní výjezd-M kop) žprodlouženým záběrem paží bylo dosaženo vyšší rychlosti a rovněž absencí vlnového odporu žv roce 1954 M. Petrusewicz překonal WR 100 P časem 1:09,8 tím, že plaval téměr celou trať pod vodou. žv té době se na OH plavalo pouze 200 P a tuto trať nebylo možné plavat na kyslíkový dluh žplavci tedy prováděli 2-3 pohybové cykly pod vodou, vynořili se pro nádech a poté zase zanořili žplavec vdechoval až po ukončení záběru paží žod roku 1957 povolen pouze 1 záběr pod vodou po startu a obrátkách žpo zavedení tohoto pravidla V. Svozil časem 1:12,7 vytvořil světový rekord žOH 1960 Řím a 1964 Tokio – snaha více využívat sílu paží a zvyšovat frekvenci záběrů – z toho vyplynul pozdější nádech a kratší doba splývání žsilové pojetí techniky (ruská prsařská škola) žIrena Fleissnerová 5. místo na OH v Moskvě 1980 200 P 2:32,79 žaž doposud v pravidlech stálo, že hlava musí zůstat nad vodou žjenže změnou techniky (po ukončení záběru nohou pohyb pánve směrem k hladině) a vzhledem k tomu, že ramena se pohybovala opačným směrem, hrozilo nebezpečí diskvalifikace žtěžko posuzovatelné pravidlo, že „závodník musí udržet hlavu nad hladinou“ bylo v roce 1987 nahrazeno formulací „při každém úplném cyklu jednoho záběru pažemi a jednoho kopu nohama musí část hlavy plavce protnout hladinu“ žtím byl umožněn prsařské technice, která je nazývána vlnivou/delfínovou žnejmladší plavecký způsob, počátky 30. léta žpravděpodobně impuls ke vzniku E. Rademacher, který poslední záběr před obrátkou dělal M záběr žostatní plavci ho napodobovali a zvyšovali počet takto odplavaných temp... ž...až v roce 1935 překonal J. Higgins (USA) WR na 100 P časem 1:10,8 i když plaval motýlkem žrekord byl uznán a M se začal plavat i v dalších zemích žobzvláště úspěšní byl plavci SSSR, plavali WR, ale ty nemohli být uznány, neboť nebyli v té době členy FINA ž žo rychlosti M nebylo sporu, i když měl svoje odpůrce kvůli fyzické i technické náročnosti žprvní velký střed prsařů a motýlkárů na OH 1936 v Berlíně žmotýlkáři tehdy neobstáli na trati 200 m a první 3 místa obsadili prsaři žpoté vývoj zpozdila 2. světová válka žteprve na OH v roce 1948 v Londýně se motýlkáři prosadili i na 200 m tratích žpřesto FINA s oddělením M od P váhala ždošlo k tomu až po OH 1952 v Helsinkách, kdy se do finále závodu na 200 m P neprobojoval žádný prsař žčeskoslovenský reprezentant L. Komadel, plavající M, překonal na OH 1952 v Helsinkách olympijský rekord žpokud by M nebyl oddělen, hrozil by zánik P žčasy dosahované M začaly v této době stagnovat ve srovnání s přechozím zrychlováním ždalší vývoj umožnila klauzule v pravidlech, která umožňovala provádět pohyby nohama vertikálním směrem žprotože pohyb připomínal delfína, vžil se název delfín, ačkoliv oficiální název jen motýlek žčasy na 200 M na helsinské a londýnské olympiádě se blížily prsařům (2:39,3 / 2:34,4), pak melbournský vítěz v roce 1956 W. Yorzik předvedl, čeho bude možné v M dosáhnout ž1948 2:39,3 ž1952 2:34,4 ž1956 2:19,3, což značilo nevídaný výkonnostní skok žvelký výkonnostní skok také předvedl D. Pankratov na OH 1996, kdy na 100 M dosáhl čas 52,27 (což v té době bylo cílem mnoha kraulerů) žtechnika se od prsou lišila souhrou paží i nohou žpaže prováděly pohyb alá kraul soupažně samozřejmě žnohy pracovaly zúženým záběrem – rychlejší frekvencí žjeden záběr paží = jeden záběr nohou žsložená souhra – současné záběry žrozložená souhra – záběry nohou a pažemi se střídaly žnové pravidlo umožňovalo kopání vertikálně, čímž se odstranil brzdící účinek prsových nohou. ždnešní delfín, i když se vyvinul z prsařské techniky, je z biomechanického hlediska analogií kraulu – viz. M. Spitz podával výborné výkony v K i M disciplínách žprůkopníkem delfína v Evropě byl maďar G. Tumpek, který prováděl vlnovité pohyby celým tělem a se značným rozsahem ždržitel WR na 100 M 1:02,1 (1954) žna jeden cyklus paží připady 2 – 3 záběry nohou žrozlišoval se dvouúderový a tříúderový delfín žtříúderový delfín měl dlouhou přípravnou fázi paží což negativně ovlivňovalo rychlost plavání žněkdy je za zakladatele M považován J. Sieg a jeho trenér D. Armbruster https://www.youtube.com/watch?v=dpTn_vmn70Q https://www.youtube.com/watch?v=w8ijluhcOWY