Otázky konce lidského života Jak se vyrovnat se smrtelností? Jak se vyrovnat se smrtí? •Uspokojivá odpověď? • •Rady a návody? • •Zkušenosti, pozorování, přemítání • • Reminiscence •Přemýšlení o smrti (před čtyřicítkou x po čtyřicítce) • •Proč neoplakáváme erytrocyty? • •Zajímavá paralela (pozor však na klamné analogie) • •Otázka individuality a celku • •Historicky řešeno v komplexu (mýtus, mytologie, náboženství), jehož podobu naše současná společnost obtížně hledá. • Reminiscence • •Taoismus (jako „cesta“) •Metafora s octem •__________________________________ • •Motiv neusilování ve filosofii • (o výkon, o moc…) • •Mircea Eliade •Posvátné a profánní •Mýtus věčného návratu Téma je společností vnímáno jako etické, ale domnívám se, že je třeba vidět také jeho ontologickou rovinu (tedy rovinu jsoucna a bytí). Uvedu zde v této souvislosti pouze stručnou připomínku dvou zajímavých myslitelů. Martin Heidegger ve své vysoce abstrahující a někdy těžko srozumitelné fundamentální ontologii hovoří o „bytí k smrti“. Člověk je vržen do života a je mu mnoho věcí předplánováno. Jisté však je, že směřuje ke smrti. Proto během života čelí skutečnosti umírání. Podle Heideggera je přijetí vlastní smrtelnosti složitým procesem. Forma života coby „bytí k smrti“ je pro Heideggera jednou z klíčových existenciál. Viktor Emanuel Frankl byl psychoterapeutem, který přišel s metodou logoterapie. Frankl, V. E. (1996). …A přesto říci životu ano. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství. Vychází z „touhy po smyslu“. Frankl nabízí možnost „terapie ducha“ založené na vložení smyslu do lidského života. Podle Frankla existují tři hlavní možnosti takového vložení – vykonání činu, prožití hodnoty a prožití utrpení. Utrpení podle Frankla vkládá smysl do života, pokud jej člověk dokáže proměnit v morální vítězství. Proč se domnívám, že je třeba propojit etický diskurs s ontologickým? Protože je tu několik momentů, které hrají (i historicky) důležitou roli. ________________________________________ Starořecká společnost byla na vysokém stupni kulturního vývoje. Nicméně, kultura byla založena na polyteistickém chápání božstev a vycházela se starých mýtů. Sebevražda byla (chápáno obecně a trochu zjednodušeně) považována za hrdinský akt. ________________________________________ Pro křesťanské chápání světa je sebevražda nepřípustná. Tradice je i filosoficky silná v dílech středověkých (Tomáš Akvinský) či novověkých filosofů (Kant). Nakolik žijeme ve světě postaveném na křesťanských základech a nakolik přejímáme jeho fragmenty (technicky vzato v obrovském množství, ovšem coby fragmenty)? •Motiv sebevraždy se v 19. století objevuje v literatuře. •Zbyteční lidé – Oblomov (Gončarov), Oněgin (Puškin). Termín Ruská ruleta. •Spojení s nudou a ztrátou smyslu. • • •Stává se i tématem pro sociology (T. G. Masaryk). Sebevražda. (poprvé 1881 – německy, 1904 – česky). • •Ve 20. století resonuje v díle existencialistů - Camus, Sartre. (Cizinec, Mor, Nevolnost, Zeď) • •V kontextu 21. století občas odsouváno (stejně jako otázky smrti obecně) „někam k vědě“. • •Důraz na individualizaci života („privatizace“ života, ochrana soukromí, separace od komunit) •a odosobnění smrti (únik do nemocnic). Glosy a odrážky •Sdílení, smíření Babička B. Němcové: „Šťastná to žena!“ • •Rituály •Pohřeb – rozloučení •Vzpomínky • •Přílišná ustrašenost • •Uchování důstojnosti • •Vzdělání versus intuice (Frankl versus Babička) • • Otázky konce lidského života • • •Diskuse • Základní zdroje: •Frankl, V. E. (1996). …A přesto říci životu ano. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství. • •Masaryk, T. G. M. (1930). Sebevražda hromadným jevem společenským moderní osvěty. Praha: ČIN. • •Heidegger, M. (1991). Bytí a čas. Praha: OIKOYMENH.