K poslední přednášce z estetiky: 20. STOLETÍ - v průběhu 1. poloviny století postupný pokles zájmu estetické literatury o otázky přírodního krásna - dekadentní naladění mladých uměleckých generací přelomu 19. a 20. století = opozice proti měšťáckým konvencím, konzervativním hodnotám: mezi nimi hraje roli i "velebení" přírody - avantgarda: a) hledání nových výrazových prostředků -- překonávání tradičních forem zobrazení -- směřování k abstrakci b) obdiv k technice a vědě - přesto: krajina klíčový význam pro rodící se výtvarnou modernu (Cézanne, kubisté, expresionisté...) - futuristé: - kult dynamismu, rychlosti, techniky, vědy ("dnešní život... bouřlivě proměňuje vítězná přírodověda") - kritizují kubisty, mj. proto, že zobrazují "všechny statické aspekty přírody" - přírodu nevylučují: "k zobrazení přírody je třeba upřímnosti a čistoty" - levicové zaměření avantgardy: sociální solidarita, zájem o industriální prostředí, industriální poetiku nacismus a vnímání přírody: důraz na divokou a svobodnou stránku, na boj o přežití (vítězství silnějších...) ad. - v pozadí mj. odsouzení civilizace Aldo Leopold (30. léta) - estetický prožitek v přírodě je u něj jednou z cest uvědomění si hodnoty přírody - 2 stupně estetického vnímání přírody: a) nejprve nás zaujmou "krásné" povrchy objektů (barvy, tvary...) b) prostřednictvím této fáze lze dojít k hlubšímu vnímání krásy přírody -- má blízko k zájmu o ochranu přírody - hluboký estetický prožitek vede k "environmentálnímu" cítění 2. světová válka = světové trauma ENVIRONMENTÁLNÍ OBRAT - začíná se formovat ekologické hnutí (především anglosaská záležitost) konec 60. let -- v USA vlna zemního umění (land art): projev radikální kritiky konzumní společnosti a jejího pojetí umění jako obchodní komodity - inspirace duchem divočiny americké přírody představitelé: Mike Heizer, Robert Smithson, Robert Morfia ad. - vytvářejí zemní díla ve volné krajině, vzdálené od lidských sídel Roger Callois (Zobecněná estetika) - řeší aspekty přírodního krásna: - přírodní jevy představují jediný původ krásy: za "krásné" je považováno "vše, co je přírodní,... co reprodukuje nebo adaptuje její formy, proporce, symetrie, rytmy." Jen z přírody vymezujeme měřítka krásy. - přírodní zákony jsou "ploditeli" krásy - většina minerálů, listů, květin, hmyzu či lastur není pro nás zajímavá - "podobně" tomu je i s krajinami - "odpudivost" živočichů (pavouk, netopýr...) není podmíněna jejich disproporcemi atd., ale asociacemi lidských představ, předsudky... Aesthetics of Nature (Z anglosaského naturestetického myšlení 2. poloviny 20. století): Ronald W. Hepburn důležitá stať: Aesthetic Appreciation of Nature (1963) - H. obhajuje obnovení studia přírodního krásna jako nosné oblasti estetiky - odmítá použití estetických kategorií z teorii umění na přírodu (v estetice přírody) - příroda se od umění podstatně liší Allan Carlson and "Environmental Aesthetics" - průkopník "environmentální estetiky" - řeší otázku použitelnosti estetické teorie umění v estetice přírody - kritéria pro posuzování jsou založena (podle C.) formalistně (tvar, barva, materiál, linie...) - kladně hodnocená díla: harmonická kompozice... - příroda ani přírodní objekty nejsou vázány pevnou a stálou formou (jako umělecké výtvory) = příroda je neustálé kontinuum, proces změny - každá její část se proměňuje: roste, rozmnožuje... - přírodu nelze uchopit v jednom okamžiku a jednom tvaru - cesta k estetickému uchopení přírody = pokusit se pochopit její komplexitu, provázanost a evoluční vývoj - "formálně" je příroda neuchopitelná, je to dynamická struktura - otázka kontextu: vyjmutím objektu (kamene, lastury...) z přírodního prostředí dochází k jeho omezení, umělému oddělení... - svůj smysl mají objekty v ekosystému - vyjmutím získaly "pevný" tvar, barvu,... = můžou být posouzeny stejně jako artefakty (formálně) = ne již podle naturestetických měřítek - "pravý" estetický zážitek (v přírodě) získáme při vnímání objektu spojeného s prostředím (daněk + les) - objekt chápeme jako součást celku, přírodu vnímáme jako komplex = porozumíme jí a můžeme jí esteticky ocenit - C. odmítá rozdělení na objekty a přírodní kulisy, nutný je celek Holmes Rolston - dle R. hlavním argumentem veřejnosti pro ochranu národních parků je, "protože jsou krásné" - obdobně u ochrany jednotlivých živočichů (panda, ...) - v estetickém zážitku má počátky "environmentální" cítění i hnutí (ačkoliv není silným argumentem) - "krása" je pro R. první hodnotou, která nás v přírodě zaujme - člověk musí do přírody vstoupit a pohybovat se v ní = stát se na čas její součástí - prožitek pobytu v přírodě obsahuje i nepohodlí, strach, zimu... - teprve tato zkušenost je u R. podmínkou skutečného estetického prožitku z přírody (nemusí být pozitivní -- ale je "skutečný") Esthétique du Paysage (Francie) - v 70. letech ve Francii reakce na sílící proměnu struktury krajiny (rozvoj suburbanizace, průmyslové komplexy...) - "nutnost" estetického hlediska vnímána i ze strany oficiálních úřadů - 3. -- 4. prosince 1981 v Lyonu (Univerzita Jeana Moulina) pořádáno interdisciplinární kolokvium "Mort du Paysage?" (s podtitulem "Philosophie et Esthétique du Paysage"): Nicolas Grimaldi - krajinu ohrožuje "ošklivost", pronikající až do horských oblastí (stožáry elektrického napětí...) - naléhavá potřeba definovat estetiku krajiny - přírodu hodnotíme podobně jako umělecké dílo (I příroda k nám promlouvá, abychom vnímali její krásu - na náš zármutek odpovídá zármutkem apod.) - podmínky estetického nazírání přírody: 1) příroda není objektem našeho poznání ani předmětem vůle 2) porozumění smyslu jejího jazyka přírody - analýzou podmínek = cesta k principům estetiky krajiny Alain Roger - teorie "artializace" - pojmy "kraj" a "krajina" - přejímá R.-L. de Girardina: - "kraj" = úsek přírody nepoznamenaný lidskou činností - "krajina" vzniká artializací "kraje" - zájmu o krajinu předcházela tvorba zahrad - proces artializace nás dle R. přibližuje k přírodě ("učí nás jí milovat") -- cesta "zdůvěrnění" - krajina jako "schéma" a estetický pojem příběh schématu evropské krajiny začíná v italské renesanci -- objev geometrické perspektivy (zájem o prostor) - krajina je v renesanci obrazově uchopený prostor ("in visu") -- je pojmem estetickým - v 18. století se rozšiřují kategorie vnímání krajiny a přírody o "vznešeno": schéma se rozšiřuje o hory, moře... Augustin Berque rozlišuje tři typy společností, specificky nakládajících s geografickým prostorem: 1) "společnost kraje" - společností bez zájmu o a vlivu na podobu větších přírodních sekvencí 2) "společnost krajiny" -- renesanční společnost, začíná celistvější vzhled prostředí (krajinu) vnímat a tvoří estetická schémata 3) "společnost krajinářská" -- etapa programového přetváření geografického prostoru, rozvíjení trendů krajinářství (18. století -- současnost) - opět dualita "kraj" a "krajina" - "kraj" = přírodní sokl krajiny s nulovou estetickou hodnotou - "krajina" je produkt estetizace Georges Lenclud - otázka "krize" či "smrti" krajiny: - "krize" krajiny znamená především krizi představy, jež se přestává krýt s realitou - chceme-li hovořit o "smrti", musíme definovat o kterou ze složek se jedná: - u "vnější krajiny" (v krajinně-ekologickém smyslu) můžeme uvažovat o péči a nápravě - u "schématu" (historicky formovaného a kulturně tradovaného) s významnou perspektivně-kompoziční složkou je situace složitější - krize krajiny je krizí schématu: otázka změny schématu... určující role v "objevování nových krajin" přikládána umělcům Od Adorna k "ökologische Ästhetik T. W. Adorno ("Estetická teorie") - řeší i otázky přírodního krásna - poukazuje na problematičnost polarizace "příroda" x "kultura": partie přírody neovlivněné člověkem nejsou vždy esteticky "zajímavé" - řeší vztah umění a přírody: "naturalistické umění" je přírodě blízké jen zdánlivě, protože ji omezuje jen na "surovinu" od počátku 70. let je v Německu věnována pozornost "ekologické výchově" - v 80. letech vznik "ekopedagogiky" - rozvíjí se také "ekologická estetika": založena na harmonii mezi člověkem a přírodou, podporuje vytváření estetických potřeb, "vkusu", morálně-etických hodnot - vnímána jako pokračování estetiky přírody (návaznost), přidává nový akcent = vcítění, pochopení (aktivní role recipienta) - příroda již nevymezována jako "protikladný" princip (ekonomického, vědecko-technického... zájmu) - kritika zaměřena na destrukci přírody - požadavek ekologicky etického a obecně ekologicky orientovaného života - klasická "estetika přírody" vymezuje přírodní krásno -- hledisko "městského intelektuála" - "ekologic. estetika" klade důraz na člověka jako přírodní bytost: hodnocení vyvolané utrpením přírody... - pozitivní hodnocení "anglického parku" -- tvůrčí navázání na možnosti přírody Gernot Böhme - jeden z hlavních představitelů "ökologische Ästhetik" - otázka smyslového založení člověka: lidská smyslovost není určena jen k shromažďování materiálu pro "souzení" - smyslovost je způsobem "existování" člověka v jeho prostředí - její hlavní kategorií není "krása" ale "zdraví" člověka -- měl by vnímat ničení prostředí (přírody) - "eine ökologisch und sozial relevante Landschafts-Ästhetik": vnímání souvislostí mezi stabilizovanou (esteticky "hodnotnou") krajinou a sociální strukturou - zájem o vztah umění a přírody Martin Seel - zájem o posun kategorií ("von der Ästhetik zur Ethik der Natur") - estetická zkušenost z přírody je zároveň zkušeností etickou