Největší potíže činily odpovědi na otázky 3, 5 a 6. Tomu také nasvědčují nižší součty bodů pro všechny studenty pro tyto otázky (viz tabulku níže). Odpovědi na tyto otázky rozeberu podrobněji, kdežto odpovědi na ostatní otázky uvedu jen stručně.
| Číslo otázky | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 |
| Součet bodů | 138 | 149 | 82 | 130 | 99 | 87 |
Otázka 1: Vysvětlete co znamená, že sociální politika nebo sociální práce je jednak speciální vědou, jednak reálnou vědou.
Odpověď (stručně): Sociální politika či sociální práce je speciální vědou, protože zkoumá pouze část reality, specializuje na zkoumání části reality, nezkoumá celou realitu (svět). Navíc je vědou reálnou, poněvadž se zaměřuje podle svého předmětu zkoumání na část empirické reality, kterou poznává empiricky.
Otázka 2: Co rozumí T. S. Kuhn paradigmatem?
Odpověď (stručně): Paradigmatem rozumí Kuhn soubor historicky a sociálně podmíněných "věr", kterými se řídí vědci v rámci určité vědní disciplíny při svém výzkumu. Paradigma vědcům říká na jaká je část reality, na kterou se zaměřují (odpověď na ontologickou otázku); jaký má být vztah mezi vědcem a předmětem poznání (odpověď na gnozeologickou otázku) a konečně jakými metodami má být veden výzkum (odpověď na metodologickou otázku).
Otázka 3: Jaké je konstruktivistické pojetí sociální reality?
Rozbor toho, co by mělo být v odpovědi. Otázka se ptá pouze na pomyslnou odpověď konstruktivistů či interpretativců na ontologickou otázku ("Jaká je podoba a podstata reality a tudíž, co v ní může být poznáno?"). Odpověď by neměla odbočovat k ostatním "otázkám",, tj. k tomu jaký má být vztah mezi poznávajícím a poznávaným a jakými metodami zkoumat. Sociální realita sestává z konstruktů (objektů) vytvořených běžnými lidmi při řešení praktických všedních problémů. Tyto konstrukty jsou jednak čistými výtvory "zdravého rozumu" lidí a existujícími pouze v myslích lidí, jednak specifickými významy přisouzenými již existujícím reálným objektům. Příkladem první formy konstruktu může být "tunel" ve firemním hospodaření a ekonomické oblasti vůbec. Příkladem druhé formy konstruktu je význam červeného světla zavěšeného na fasádě domu na křižovatce městkých ulic a svítícího po setmění: například určitý řidič osobního automobilu jedoucí k červenému světlu po ulici mu připojuje význam signálu, že je veřejný dům "open" a takto jej interpretuje a podle této interpretace následně jedná; jiná řidička přikládá červenému světlu, k němuž se přibližuje, význam dopravního signálu "stůj".
Otázka 4: "K čemu slouží v etapě 'příprava výzkumu' výzkumné otázky?"
Odpověď (stručně): Výzkumné otázky explicitně detailně formulují co chce výzkumník poznat, aby mohl následně určit jak bude empiricky zkoumat, tj. jakými metodami a technikam. Výzkumné otázky strukturují poznávací cíl do větších detailů – přímo něco tvrdí o poznávaných objektech a jejich vlastnostech, o vztazích mezi vlastnostmi apod. Práce s výzkumnými otázkami vyúsťuje do výzkumné procedury.
Pozor: výzkumné otázky nezaměňovat s dotazovacími otázkami, tedy s otázkami jako nástroji šetření dat!
Otázka 5: "Vyjmenujte a stručně vymezte operacionalizační etapy (kroky)."
V odpovědi je možno využít buď operacionalizační kroky podle Felixe Lazarsfelda, nebo srozumitelnější "učebnicové" členění operacionalizace podle de Vause. Pro výzkumnou praxi a práci na bakalářské práci je lepší členění druhé.
Otázka 6: "Jaký je rozdíl mezi generalizující abstrakcí a idealizující abstrakcí?"
Pomocí logické metody abstrakce tvoří výzkumník teorii -- teoretické závěry. Generalizující abstrakce spočívá v odhlížení od nepodstatných vlastností (kvalit) reálného objektu a ponecháním podstatných vlastností. Idealizující abstrakce: výzkumník konstruuje pomocí svého rozumu ideální (= v myšlením vytvořené) objekty a jejich vlastnosti. Tyto ideální objekty mohou být inspirovány existujícími reálnými objekty -- od skutečných objektů se ideální objekty liší tím, že je mají vlastnosti (výzkumníkovy logické konstrukty), které se u reálných (empirických) objektů nevyskytují.
V Brně 11. dubna 2005 Mgr. Martin Žižlavský