ŽF.NSKÁ MYSTIKA BETTY F R I E D A N (1921) Bell v Friedan zUkala vzděláni na státních školách v Pcuríí ve stále Ultimi* a na Smiili Univen-ity, kde absolvovala s vyznamenaním. Ve «ŕ profesní kariér« působila na univerzitní [ífidé (mimo jiné na \a-le a II.uvardu). pracovala jako klinická psycholožka, matka v do-márností a nezávislá novinářka a spisovatelka. V rote 1%6 založila dnes velmi vlivnou Národní organizací ien (National Organization for Women. NOW) a v letech L966-1970 byla její první prezidentkou. V roce I1)7.1 založila První ženskou banku. Její práce byla odmenená řadou poct, mimo jiné American Humanist Reward v roce l°7ri a Eleanor Roosevelt Leadership Award v roce 1989. Z jejího díla si připomeňme osobni výpověď o letech následujících po vydání '/.ľiiskľ mystiky - '/.mť-mUt to inťij živni (It Chanped my Life: Wriiinp> nu ihr Women » Movemeul: 1970) a dále práce Driiluí fazv (The Second Stage: 1981) a ľonuhm sliiišíliu u'fat (The Fouu-laiu of Ape: 1995). /j-ii\fai mvsitliii patii k liberálnímu feminismu, i kdvž autorka později své názory radikalizovala. Frícdan zde analyzuje „problém bete jména", tedy něco. ni je podle výsledku jejího bádáni problémem celé pene rate amerických žen, ale čemu se nevěnuje žádný výzkum ani veřejná diskuse. „Problémem beze jména." je úzkost a nedostatek sebenaplnění a vlastni identity, jež pociťují dobře situované Američanky MřrdiuYh vrstev, kterým velice silná společenská představa .i řené-maniclce a žené-matce znemožňuje rozšířeni jejich aktivit mimo tyto role. Zeny nemohou uplatnit své další schopnosti ani své vzděláni, protože by to bylo neslučitelně s představou manželky a matky: profesní kariéry jsou v povědomí ien doménou neprovdaných, a tedy nešťastných ien. Tento „problém" je „beze 5 8 -i i - i jmeim . protože jej nemohou nebi konvencí totiž ma je to jejich vlastni , i - i - -\ t; 't Betty Fkieuan :ny, jci Žijí podle modelů role manželky a matky, se obávají jej artikulovat - podle společenských í vše potřebné ke ětěsti, a jestliže Šťastné nejsou, chyba. 5 9 5 ŕlKNSKA MYSTIKA Tmi problém ležel xttriutv a nevyřčený v mvslíth amerických -/cit no mim-in lei. Itylt. lo podivné chvění, poeii neuspokojení, touha, kterými Irpé-ly ženy ve Spojenvidi slúln-h uprostred ilvarálcho sluleií. Každá žena na předměstí s lim zápasila suniii. KdvžMlala pnslelc. nakupovala potraviny, vy-hir.il.i |hi|;i|iy na uáhwek. jedla > dčimi sendviče s pomazánkou z hurskveh nřišků. vn/ila autem mali* .-kaiilikv a v noci b-žela vedie svého manžela v ihi-sleli. hala »: zeptal i sjimil .-clir*: „A tohle je všcC-lino?" ľalnácl let «i- u li'ln louže nenašlo ani slovo niezi Ičmi milinuv slov napsaných o ženách či pni ženv w v.-eeh léeh íl uvi nových sloupcích, knihách a odborných článcích, klcré jim Krdilv. že mají hh-dat naplněni života ve své iitli manželkv a matkv. Znovu a znovu se ženv dozvítlalv jak ml tradičních hlasu, lak / intelektuálskeho freiidi.-mu. že si nt'inohuu phit velkolepější osud ni'ž raalvcli !■-* klesl průměrný vék žen vstupujících dn manžel-shí na dvaeei lei a sude klesal Čtrnáct milionů dívek bylo v scdiunácli le- 6 0 tecli zasnoubeno. Počií ze 47 procent v rnce |f bojovaly %;\ vyšší vzdělají šlv manžela. Kolem po dovalit, aby sc mulily vi bylo prekážkou v manžf manželství*', ale stude žen na vysokých škulach w Mo\nání > muži klesl 20 na ."'iíí procciil v mec ľ'."»/1. (I sinleď dříve iepív í; nyní diodily dívky na vvfaiknu školu, uby tam na-nvinv padcsiilvch lei jjcb šedesát pr60 hlásala: ..I ona uži Koncern padesálých í; tisiikové' byli zvláši obi nýcb vysnkoškolskv v/A jich mélv čtyři. pet. i Št lii:rr\ ľun:in\ zavedl nový druh titulu! ra manžela) ľak sp americké divldv začaly vdávjl už nai strední škole. Ženské časop ... I»..,..:■'«: .._■:/..-... ■ 'iiatišlikv' o těchto mladvcb maiiželslvíclt naléluih 'ách zřídila \Vuka piii manže|s(\í a mailžrlské p>- vážné zuánioMi už okolo dvanáctí innácli lei. \v . . ■ . —-......—.. ,.,. ..^..(„ uta,im:ii irioani lei. u rob« nab.zeb podprsenky s falešnými ňadrv z. pěnové »umv pro dcdileie na dčf.-ké šat.v v Acic \orit. Timm na ]md/.iin roku Imúže zaéit líčit na muže", •t předhonily Spojené siaty v [Moodnusfi Indii. Sia- »meni lanlaslickvin V7rúsléin počin tleli iiamze- tlaiivm ženám. Xaliiuco kdvsi mř|v dvě děli. led I. Ženv. kleré se kdvsi chlélv vŕnnVUt s\ŕ práci. >"e nvní plné sonstŕetlilv naj to. abv rodily a vychovávaly tléli. \ roce !'*->(> -ľ v časoni-ii Life objevil paján na odliv ameriekveh žen zpěl k domovu. \ jed íle newvoľské nemocnici m-jakási žena nervově zhnnuila. kdvž zji-lila. že nemůže své dítě jvojil. \ jinýeh ncniocnicich ženv umírající na rakovinu odmítaly lék. který jim podle výsledku výzkumu mohl zatínáni! živiti: jeho vedlejší účinky hy je. loliž liilajně zbavily ženskosli. ..1'okiul mám jen jeden život, chci ho žil jako Idondvna!" hlásala reklama v novinách, časopisech a výkladních skříních drogerii, ukazující hezkou, lupou ženu v nadživotní velikosti. A po cele Americe si Iři v. doseti žen obarvilv vlasy na blond. Místo jídla požívaly prostředek s názvem .Metrecal. abv .-c scvrkly dn rozměrů hubených mladých modelek, hnile nakupčiVh obchodních dumu se americké ženv nd niku l'Í.H'í zineušilv o Iři velikosti. »Žcnv se snaží při-způsobil velikosti 5alů. ne naopak." tvrdil jeden t. nich. Bytoví architekti navrhovali kuchyně s mozaikovými obrazy na stěnách a s původními malbami, nebol kiicbvň se opět siala středem ženina života. Domáci šiti si; změnilo v průmysl s milionovým obiatem. Mnoho žen už ne-vvcházelo z domova za jiným iičelem než na nákup, dopravu děti nebo na 6 I 525 55 92 23 70 5 5 75 68 0635 _------ PI r - r - r- ZENSKÁ MYSTIKA společenské akce, kam doprovázely manžely. V Americe vyrůstaly dívky, které v životě nechodily do práce. Koncem padesátých let se najednou tento sociologický jev ukázal zcela zřetelně: třetina amerických žen sice pracovala, ale většina z nich nebyla mladá a ještě méně jich sledovalo nějakou profesní dráhu. Byly to vdané ženy, které pracovaly na částečný úvazek -buď v obchodě nebo jako sekretářky, aby jejich manželé mohli dostudovat, synové mohli jít na vysokou školu či aby pomohly splácet hypotéku. Nebo to byly vdovy živící rodinu. Stále méně Žen pracovalo v odborných profesích. Nedostatek pracovních sil mezi ošetřovatelkami, sociálnímmi pracovnicemi a v učitelském povolání způsobil krizí téměř v každém americkém městě. Když si vědci začali dělat starosti s náskokem Sovětského svazu v kosmickém výzkumu, povšimli si, že největší zdroj nevyužité mozkové kapacity v Americe jsou ženy. Ale dívky nechtěly studovat fyziku: bylo to „neženské". Jedna dívka odmítla nabídku postgraduálního stipendia v přírod-nich vědách na univerzitě Johnse Hopkínse a místo toho nastoupila do zaměstnání v realitní kanceláři. Jediné, co chce, řekla tehdy, je to, co chce každá jiná americká dívka - vdát se, mít čtyři děti a žit v hezkém domě na hezkém předměstí. Hospodyňka z předměstí byla snovým ideálem mladých amerických žen a předmětem závisti žen na celém světě. Americká hospodyňka - kterou moderní spotřebiče osvobodily od dřiny, věda zbavila nebezpečí při porodu a nemocí její babičky - byla zdravá, krásná, vzdělaná, zajímal ji pouze manžet, děti a domov. Našla skutečně ženské naplnění. Jako hospodyňka a matka byla uznávána coby plnoprávný a rovnocenný partner muže v tomto světě. Svobodně si mohla vybírat auta, Šaty, spotřebiče, samoobsluhy; měla vše, o čem kdy ženy snily. Během patnácti let po II. světové válce se stala tato mystika ženského naplnění hýčkaným a sebeobnovujícím se středem soudobé americké kultury. Miliony žen žily svůj život podle těch hezkých obrázků americké hospodyňky z předměstí, která ráno před oknem políbí manžela na rozloučenou, odveze plný stejšn dětí do školy a usmívá se, když pracuje s novým elektrickým leštičem na kuchyňské podlaze bez poskvrnky. Pekly si vlastní chleba, šily >obe i dětem oblečení, své nové pračky a myčky udržovaly celý den v provo-íu. Měnily povlečení na postelích dvakrát týdně, místo jednou, chodily po večerech na hodiny háčkování kobercových předložek a litovaly své ubohé Frustrované matky, které kdysi snily o profesní dráze. Vyžívaly se ve své žen-iké roli a v dotaznících při sčítání Hdu hrdě vyplňovaly „v domácnosti". 6 2 Betty Frif.D4x Více než patnáct let sá slova napsaná pro ženy nebo i slova, která ženy užívaly, když mluvily jedr a s druhou, zatímco jejich manželé se na druhém konci místnosti bavili o práci, o politice nebo o septiku, týkala problémů ispívat ke štěstí manžela nebo ke zlepšení školy. s dětmi nebo toho, jak p kam chodí děti. nedohadoval o tom, zdaj jak připravit kuře nebo ušít potahy na nábytek. Nikdo se ou ženy méněcenné nebo nadřazené mužům; byly prostě odlišné. Slova jato „emancipace" a „profesní dráha" zněla podivně a trapně; už léta je nikdo nepoužíval. Když Francouzka jménem Simone de Beauvoir napsala knihu Druhé pohlaví, jeden americký kritik pravil, že zcela zjevně „neví, o čém je život", a krom toho, mluvila přece o Fran-couzkách. V Americe už ^ženský problém" neexistoval. Pokud měla žena v padesátých a šedesátých letech nějaký problém, věděla, že chyba musí být buď v jejím manželství nebo v ní. Jiné ženy jsou se svým životem spokojené, ř kala si. Co je to za ženu, když necítí to tajemné uspokojení při leštěni pod ahy v kuchyni? Tolik se styděla svou nespokojenost přiznat, že se nikdy ni dozvěděla, kolik jiných žen ji sdílí. Pokud se pokusila říci to manželovi, n« chápal, o čem mluví. Ona tomu vlastně také nerozuměla. Více než patnáit let bylo pro americké ženy obtížnější mluvit o tomto problému než o s< xu. „Nevím, co se to dnes s ženami děje," prohlásil rozpačitě jeden psyc! íiatr z předměstí. „Vím jen, že něco neni v pořádku, protože většina mých pacientů jsou ženy. A jejich problém se netýká sexu." Avšak většina ženíš tímto problémem nešla za psychoanalytikem. „Vlastně se nic hrozného neděje,*' stále si říkaly. „Žádný problém nemám." Ale jednoho dubnového [dopoledne roku 1959 jsem slyšela matku čtyř dětí, která popíjela kávu s jinými matkami na předměstském sídlišti asi dvacet kilometrů od New Yorku, jak tónem tichého zoufalství řekla, že má „problém". A ostatní beze slov věděly, že nemluví o problému s manželem nebo s dětmi nebo s domácnosti. Náhle si uvědomily, že všechny sdílejí stejný problém, problém beze jména. Váhavě o něm začaly mluvit. Později, když vyzvedly děti ze školky a odvezly je domů, aby se po obědě prospaly, dvě z těch žen si poplakaly z pocitu úlevy, protože věděly, že nejsou samy. renská mystika ženám dovoluje, aby si nevšímaly otázky své identity, a dokonce je v tom podpo» k Podle této mystiky na otázku „Kdo jsem?" mohou odpovídat: „Torno- (manželka... Maryina matka". Ale myslím, že tato mystika by neměla tal -ou moc nad americkými ženami, kdyby se nebály pohlédnout zpříma n; u děsivou prázdnotu, kvůli které nejsou schop- 63 ŽENSKÁ MYSTIKA ny viděl sebe samy po jednadvacítce. Pravda je - a nejsem si jista, jak dlouho platí, ale platila už v mé generaci a platí o dívkách, které vyrůstají dnes - že americká žena už nemá soukromou představu o tom, kdo je, nebo kým může či chce být. Veřejný obraz v časopisech a televizních reklamách je vymyšlen tak, aby se prodávaly pračky, směsi na pečivo, deodoranty, saponáty, omlazující krémy, barvy na vlasy. Ale moc té představy, na niž společnosti vynakládají miliony za televizní čas a prostor pro reklamu, pochází z toho, že americké ženy už nevědí, kdo jsou. Velice nutně potřebují nový obraz, který by jim i pomohl najit jejích identitu. Jak vědci zabývající se výzkumem motivace i neustále tvrdí těm, kdo se zabývají reklamou, americké ženy jsou tak nejis-! té v tom, kým by měly být, že se k tomuto nablýskanému a zářivému veřej-i nému obrazu uchylují při rozhodování o každém detailu svého života. Hle-'• dají obraz, který už nenajdou u svých matek. Mnohé ženy z mojí generace věděly, že nechtějí být jako jejich matky, přestože své matky milovaly. Nemohly jsme nevidět jejich zklamání. Chápaly jsme snad, nebo pouze nesnášely ten smutek, tu prázdnotu, kvůli níž se nás tak pevně držely a snažily se Žít náš život za nás, řídit život našich otců, trávit dny nakupováním nebo toužením po věcech, které jako by je ni* kdy neuspokojily, jakkoli byly drahé? Zvláštní je, Že mnohé matky, které milovaly své dcery - a moje mezi ně patřila -, také nechtěly, aby jejich dcery vyrostly jako ony. Věděly, že potřebujeme cosi víc. Ale í když nás poháněly a naléhaly, snažily se nám pomoci, abychom se vzdělaly, nedokázaly nám dát představu toho, čím bychom mohly být. Dokázaly nám pouze říci, že jejich Život byl příliš prázdný, svázaný s domovem; že děti, vaření, oblečení, bridž a dobročinnost nestačí. Matka treba řekla své dceři naprosto přímo: „Nebuď jen v domácnosti jako já.** Ale dcera, která vycítila, Že matka je příliš frustrovaná, aby mohla vychutnat lásku manžela a dětí, si třeba pomyslela: „Mně se povede, co se matce nepovedlo, já dojdu naplnění jako žena," a nikdy si z matčina života nevzala ponaučení. Když jsem nedávno dělala interview s talentovanými stredoškoláčkami, které po slibném začátku náhle ve vzdělávání ustaly, začala jsem vidět nové rozměry problému ženské konformity. Zpočátku se zdálo, že tyto dívky pouze sledovaly typickou křivku ženského přizpůsobení. Zatímco dříve se zajímaly o geologu Či poezii, nyní je zajímala pouze popularita; došly k závěru, že aby byly u chlapců v oblibě, je pro ně lepši být jako všechny ostat- M Betty Friedan ní dívky. Při bližším zkoumání jsem zjistila, že tyto dívky se tolik děsily toho, že se budou podobat svým matkám, že se přestaly vidět vůbec. Bály se dospět. Musely do posledního detailu kopírovat složitý obraz populární dívky - potlačovaly to, co,v nich bylo nejlepší, ze strachu z ženskosti, jak ji viděly u svých matek. Když jsem vyrůstala, jediný další druh žen, který jsem znala, byly staropanenské středoškolské učitelky; knihovnice; jediná žena mezi lékaři v našem městě, která si stříhala vlasy jako muž; a několik profesorek na mé vysoké škole. Žádná z těchto žen nežila v hřejivém centru života, jak jsem ho znala z domova. Mnohé se nevdaly a neměly děti. Děsila jsem se toho, že bych byla jako ony, včetně těch, které mě učily, že si mám vážit vlastní schopnosti myslet a používat ji a mít pocit, že jsem součásti světa. Když jsem vyrůstala, nepoznala jsem ženu, která by používala svůj vlastní mozek, hrála svou roli ve světě a zároveň milovala a měla děti Ten podivný a děsivý okamžik před skokem do neznáma, který americké ženy prožívají - v osmnácti, v jednadvaceti, v pětadvaceti, v jednačtyři-ceti -, mnoho let sledovali sociologové, psychologové, psychoanalytici, učitelé. Ale myslím, že neporozuměli jeho podstatě. Říkalo se tomu „diskontinuita" v kulturní podmíněnosti; říkalo se tomu ženská „krize rolí". Svádělo se to na vzdělání, pod jehož vlivem se americké dívky cítily svobodné a rovné chlapcům - hrály baseball, jezdily na kole, zvládaly geometrii a přijímací zkoušky na vysokou školu, odcházely na školu, odcházely do světa, aby si našly zaměstnání, žily samy v bytě v New Yorku nebo v Chicagu či v San Francisku a zkoušely si přitom a objevovaly svou moc ve světě. Tohle vše dodávalo dívkám pocit, že mohou být, čím chtějí, dělat, co chtějí, se stejnou volností jako chlapci, říkali kritici. Nepřipravilo je to však pro jejich roli ženy. Krize přichází, když jsou nuceny se této roli přizpůsobit. Dnešní vysoké procento citových problémů a nervového hroucení mezi ženami ve věku od dvaceti do čtyřiceti let se většinou připisuje této „krizi role". Kdyby byly dívky vychovávány pro svou roli ženy, netrpěly by touto krizi, říkají zastánci přizpůsobení. Ale domnívám se, že tohle je jen polovina pravdy. Co když ta hrůza, před kterou dívka stojí v jednadvaceti, je hrůza ze svobody rozhodováni o vlastním životě, kde není nikdo, kdo by přikázal, kterou cestou jít? Co když ty, kdo si vyberou cestu „ženského přizpůsobení" a vyhnou se této hrůze tím, že se vdají v osmnácti, přijdou samy o sebe, 2ENSKÄ MYSTIKA když mají děli a zabývají se domácností - prostě odmítají dospět a pohlédnout do očí otázce vlastni identity? H Mnohé z mladší generace manželek, které se vdaly brzy, nikdy touto osamělou hrůzou netrpěly. MvsNy si. že si nemusejí vybírat, dívat se do budoucna a plánovat, co chtějí udělat se svým životem. Do své role Ženy vklouzly snadno ještě dřív, než věděly, kdo jsou. Právě tyto ženy nejvíc trpí tím problémem beze jména. Zastávám myšlenku, že jádrem problému žen dnes není otázka sexuální, ale problém identity - zaraženi růstu Či záměrné vyhýbání se mu, které živí ženská mystika. Zastávám názor, že tak jako viktoriánská kultura nedovolila ženám přijmout či uspokojovat základní sexuální potřeby, naše kultura nedovoluje Ženám přijímat či uspokojovat základní potřebu růstu a naplnění svých potenciálních možností jakožto lidských bytosti, potřeby, která byla výhradně definována jejich rolí sexuálni Hui měl krizi identity při všech základních zvratech v lidské historii, třebaže ti. kdo ji prožívali, ji tak nenazývali. Až v posledních letech teoretici psychologie, sociologie a teologie tento problém vydělili a pojmenovali. Ale považuje se za mužský problém. Definuje se pro muže jako krize dospívání, výběru identity« ..rozhodnutí, co člověk je a čím bude," řečeno slovy skvělého psychoanalytika Erika H. Eriksona: Nazval jsem největší krizi dospíváni krizí identity; dochází k ni v období životního cyklu, kdy si každý mladík musí pro sebe určit nějakou ústřední perspektivu a směr, nějakou pracovní jednotu na základě vhodných pozůstatků dětství a naději pro očekávané období dospělosti; musí sá určit nějakou smysluplnou podobnost mezi tím, ro v sobě vidí, a tím. co ve chvílích zostřeného uvědomění cítí. že o něm snu d i jiní, ■á čím očekávají, že bude. ... ľ některých lidí, u některých vrstev a v některých historických obdobích bude tatu krize minimální; u jiných lidi, vrstev a období bude lato krize jasně vyhraněná jako kritické období, cosi jako „druhé narození", které patrně ještě zhorší rozsáhlé neiirOtismy nebo všeprostupujicí ideologický neklid.1 1 Erik H. Eriksoii. I°5ít l«>wi£ Mnu ImiIwc 4 Shuly in /'s)»7i.