+--------------------------------------------------------------------------------------------+ | AFRICKÉ POLITICKÉ REŽIMY | +--------------------------------------------------------------------------------------------+ +--------------------------------------------------------------------------------------------+ |Teoretický úvod | +--------------------------------------------------------------------------------------------+ Způsob vládnutí = základní typy politických režimů. Kritéria a politické režimy Demokratické a nedemokratické režimy Parlamentní, prezidentské a poloprezidentské režimy Nedemokratické režimy -- klasifikace J. Linze A. Diktatury B. Totalitní režimy C. Tradiční režimy C.1. Oligarchické demokracie C.1.1. Kaudilismus C.1.2. Kasikismus C.2. Sultánské režimy D. Autoritářské režimy D.1. Byrokraticko-vojenské režimy D.2. Organický etatismus D.3. Postdemokratické mobilizační režimy D.4. Mobilizační režimy po získání nezávislosti D.5. Rasové "demokracie" D.6. Nedokonalý totalitarismus D.7. Postotalitní režimy 1. Stupeň politického pluralismu v kontinu od omezeného pluralismu k monismu 2. Na stupni reálné politické participace lidí v kontinuu od depolitizace k mobilizaci 3. Na stupni ideologizace v kontinuu od pouhé přítomnosti mentálních paradigmat k centrálnímu postavení ideologie Obecné charakteristiky +--------------------------------------------------------------------------------------------+ |Africké klasifikace politických režim | +--------------------------------------------------------------------------------------------+ Edward Shils a poručnické demokracie, Samuel Huntington a pretorianistické režimy, David Apter - byrokratické režimy. Naomi Chazan- sedm typů afrických režimů: 1. Administrativně-hegemonické režimy 2. Pluralistické režimy 3. Stranicko mobilizační 4. Stranicko centralizační 5. Personálně donucovací 6. Populistické 7. Režimy v kolapsu (breakdown) kritériem způsob komunikace a vztahů mezi vládnoucími elitami a ovládanými, Administrativně hegemonické režimy Počátek 60.let, exekutiva, byrokracie a represivní aparát. Rozhodování - prezident a jeho poradci, Postavení byrokracie Soudní systém si udržuje určitou autonomii. Různé typy one-party state Zapojování do rozhodování různých politických aktérů (Kamerun, Keňa, Pobřeží slonoviny, Malawi) Sít podporovatelů a klientů (klientelismus), podpora ze zahraničí, Existence konfliktů v elitách Pluralistické režimy Příklady: Botswana, Mauritius, Gambie '1994) Senegal a Namibie Nárůst v 90.letech -- velké rozdíly, 17 zemí Krátká etapa post-nezávislostního pluralismu Separace mocí, demokratická soutěž a demokratické volby. Stranicko mobilizační režimy Příklady: Ghana za Nkrumaha, Mali za Keitu, Guinea za Sekou Touré, Tanzánie, Zimbabwe, Zambie za Kennetha Kaundy Monopolizované administrativně-byrokratické režimy založené na mobilizaci obyvatel (posílení participace). Úloha charismatických vůdců NOH Kombinace vládnoucí politické strany s byrokratickou vládou pod pevnou kontrolou prezidenta. Centralizace Národní jednota a uniformita, ideologie, Identifikace s vůdcem, stranou a národem, kult vůdce Stranicko centralizační režimy Příklady: Angola, Mosambik, Etiopie, Guinea-Bissau, Kongo-Brazaville, Benin Stranicko-centralizační režimy jsou zvláštní typy politických režimů. Obvykle se opírají o marxisticko-leninskou ideologii a vykazují podobné znaky řízení jako komunistické země. Personálně donucovací režimy Příklady: Uganda za Amina, Středoafrická republika za Bokassy, Rovníková Guinea za Nguemy Jedná se o typické diktátorské režimy, kdy moc je soustředěna v rukou jedné osoby, který si kolem sebe vytváří loajální skupiny a oddané represivní síly. Populistické režimy Příklady: Ghana za Rawlingse, Burkina Faso za Sankary, Uganda za Museveniho, Demokratická republika Kongo Populistické režimy jsou reakcí na diktátorské režimy, se kterými mají mnohé společné, ale v oblasti ideologie jsou mnohem více populistické a snaží se o spolupráci s různými skupinami obyvatelstva. Režimy v kolapsu (breakdown) (Kongo po Mobutuovi, Sierra Leone, Libéria a Somálsko v 90.letech) Viz Zartman a kolaps států, neexistuje efektivní exekutiva. Klasifikace - Michael Bratton a Nicolas van de Walle 1989 1. Plebiscitní one-party-systém Angola, Benin, Kapverdské ostrovy, Komory, Kongo, Džibuti, Rovníková Guinea, Etiopie, Gabon, Guinea- Bissau, Keňa, Mosambik, Niger, Somálsko, Svazijsko, Zaire 2. Vojenská oligarchie Burkino Faso, Burundi, Čad, Ghana, Guinea, Lesotho, Liberia, Mauritius, Nigerie, Súdán, Uganda 3. Kompetitivní one-party-systém Kamerun, Středoafrická republika, Pobřeží slonoviny, Madagaskar, Mali, Malawi, Rwanda, Sv. Tomáš, Seychely, Sierra Leone, Tanzanie, Togo a Zambie 4. Osadnické (settler) oligarchie Namibie, Jižní Afrika 5. Vícestranické systémy Botswana, Gambie, Mauritius, Sénégal a Zimbabwe Klasifikace na základě kritéria politické participace a politického soutěžení. Různé varianty neopatrimoniálních režimů. Tendence k personální vládě (Botswana). Odlišnost - setlerské režimy (Jižní Afrika, Namibie) Plebiscitní One-Party Systém Extrémní omezení politického soutěžení, Vysoký stupeň politické participace. Plebiscitní volby Na podporu strany se organizují pochody a demonstrace. Volební účast kolem 90% všech voličů Omezení opozice Srůstání stranického a státního aparátu Vojenská oligarchie Volby jsou velmi řídké či zakázané, Rozhodnutí -- úzká elita za zavřenými dveřmi. Jeden vůdce, ale rozhodnutí je zpravidla kolektivní Využití státní byrokracie. Politická činnost je většinou omezena (nekonají se volby), politické strany a společenské organizace zakázány. Populistická ideologie Kompetitivní one-party systém Určitá tolerance v omezené politické soutěži jak mezi obyvatelstvem, tak mezi elitami (Tanzánie, Keňa). Volby umožňují více kandidátů ve stranických primárkách nebo při parlamentních volbách. Voliči mají omezenou volbu mezi kandidáty na jednotné oficiální stranické kandidátce. Depolitizace společnosti a manipulace s volebními pravidly. Stabilní, méně převratů K. Kaundy v Zambie či Houphouëta-Boigny v Pobřeží slonoviny. Osadnické oligarchie Opírají se o byrokraticko-autoritářské režimy Nepředstavují demokratické režimy, Vícestranické systémy Disponují s relativně vysokou účastí a soutěživostí. Plné volební právo a rovnost před zákonem, pluralita politických stran jim umožňuje účast ve volbách Svoboda projevu Slabost opozičních stran, zastrašování opozičních stoupenců Závěr Nutný další výzkum