Etika v práci s lidmi Etika n z řec. ethos = mrav, obyčej, zvyk, chlév n filozofická disciplína (praktická filozofie) n je teorií morálky (tj. teorie správného a nesprávného jednání) n věda o morálce jako stránce společenského života člověka, o původu a podstatě morálního vědomí a jednání n zdroj morálky bývá hledán např. v přírodě a přirozenosti člověka, v apriorním principu, v autoritě Úkoly etiky n úkolem etiky není jen stanovovat mravní povinnosti nebo přikázání, ale především nalézat pro člověka platná kritéria, podle kterých by mohl spolehlivě rozlišit mravné od nemravného, dobré od zlého a přesně stanovit, co je tou nejvyšší hodnotou, k níž by mělo jeho jednání směřovat Etika a život člověka n etika nejen popisuje lidské jednání, ale i hodnotí a podle určitých kritérií posuzuje, jaké ono jednání je a jaké by být mělo n základním předpokladem etiky je svobodná vůle jednajícího jedince, který se svobodně rozhoduje, jak bude jednat. Jeho volba se stává morální volbou až tehdy, když se rozhoduje s ohledem na jiné lidi. Morálku odlišujeme od: n etikety (etiketa vypovídá o vkusu, nikoliv o morálce) n právo (dodržování práva není totéž jako dodržování morálních standardů) n zvyk – tradice (zvyk je založený na tradicích přijímaných bez úvahy a bezpodmínečně) n náboženství (náboženství a morálka nejsou totožné, náboženství nicméně zůstává jedním z nejdůležitějších pilířů morálních institucí) Pro morální (etické) otázky platí, že: n nikdo se jim nemůže vyhnout n mají velký význam n jsou podmíněna svobodou rozhodování n neexistuje konečné řešení dilematických situací n cílem je dosáhnout dobrého jednání Základní morální kategorie: n předporozumění n dobro n svědomí n norma n ctnost n štěstí a smysl Předporozumění n je poměrně shodné a konzistentní vědění o významu mravních skutečností pro všechny lidi n patří sem: n mravního hodnocení n svědomí n dobrovolnost n odpovědnost n sociální zřetel n vlastní hodnota Dobro n dobro jako kategorie morálky je to, co těší a uspokojuje, co odpovídá tužbám a naplňuje je, co je dokonalé, řádné a žádoucí Svědomí n vnitřní prožitek morálky nazýváme svědomím n je to reakce jednotlivce na mravní principy a normy n individuální svědomí je subjektivní n zahrnuje: n poznávací procesy n hodnotící procesy n emocionální komponenty Norma n normy jsou závazná pravidla vynucovaná např. předpisy, zvykem apod. n normy mohou být zproblematizovány tehdy, když se ve společnosti změní hodnoty a normy ztratí svoji sociální akceptovatelnost, když vznikají nové oblasti praxe, nebo již existující praxe nabývá nového významu n problémy norem lze řešit pomocí diskuse a autorit Ctnost n je trvalá dispozice jednat dobře n je to připravenost konat dobro i navzdory překážkám Štěstí a smysl n Anzenbacher uvádí, že dosáhnout štěstí a smyslu je možné teprve na stupni humanity a to v té míře, jak dalece člověk ve své praxi odhlíží od subjektivních zájmů a usiluje o vlastní dokonalost a blaho druhých, tzn. o dobra a hodnoty, které před nás staví jako objektivně nutné rozum pomocí svědomí Uplatnění etiky v sociální práci n v České republice se v odborné literatuře vyskytuje jen sporadicky n v zemích západní Evropy už nejméně 20 let velmi aktuální téma n autoři anglosaského světa: etika by mohla být oním fenoménem, který dokáže být pojítkem, mezi jednotlivými fragmentovanými oblastmi, které sociální práce zahrnuje Morální rozhodování sociálního pracovníka n sociální pracovníci se často musejí rozhodovat o tom, jak se zachovat v určitých více či méně sporných situacích Co je charakteristické pro morální rozhodování sociálního pracovníka n týkají se kvality života lidí (dobrého žití) n obsahují akci – jednání n měla by být univerzální ve smyslu obdobného postupu u klientů, kteří se ocitli v obdobné situaci n měla by být oprávněná vzhledem k obecným morálním principům (např. princip sebeurčení klienta, ochrany zdraví) Rozhodnutí sociálního pracovníka n většina rozhodnutí v sociální práci zahrnuje komplex etických, technických, právních, ale i ideologických bodů, které jsou vzájemně propojeny n etické principy nebo hodnoty, kterými se sociální pracovník řídí, budou vždy ovlivňovat způsob, jakým bude interpretovat zákony a nařízení Etická témata, problémy a dilemata n etické problémy vznikají v situaci, kdy je evidentní, jak by sociální pracovník měl rozhodnout, ale toto rozhodnutí se mu osobně příčí n etická dilemata vznikají tehdy, cítí-li sociální pracovník, že stojí před dvěmi či více alternativními možnostmi rozhodnutí, které představují konflikt morálních principů. Není přitom jasné, které rozhodnutí bude přijatelnější. Sociální pracovník n to co je technická otázka pro někoho (pouhé dodržování pravidel), může být etickým problémem pro druhého (obtížné rozhodnutí, ale přitom je zjevné, jak by měl rozhodnout) a dilematem pro dalšího (zdá se mu, že přijatelné řešení neexistuje) n záleží na osobnosti sociálního pracovníka – jak vnímá situaci, jak je zkušený v morálním rozhodování a jaká je jeho osobní hierarchie hodnot Oblasti etických problémů a dilemat n oblasti týkající se práv a kvality života jednotlivců n oblasti týkající se obecného blaha n oblasti týkající se nerovnoprávnosti a strukturálního útlaku (v mnoha případech dochází k problémům ve všech třech rovinách najednou) Etika a sociální práce n není sporu o tom, jestli sociální práce má nebo nemá etickou dimenzi, ale spíše o způsob, jakým tuto dimenzi zkoumat, a jak v praxi řešit etická dilemata, která sociální práci provázejí Etika a sociální pracovník n z hlediska etiky by sociálnímu pracovníkovi mohla při rozhodování usnadnit situaci znalost etických teorií, základních hodnot profese, etického kodexu sociálních pracovníků a především znalost sebe sama n základním nástrojem, který sociální pracovník ve své práci používá je totiž jeho vlastní osobnost Etický kodex sociálních pracovníků ČR n byl schválen s platností od 1. ledna 1995 Obsahuje: n Etické zásady n Pravidla etického chování sociálního pracovníka Děkuji za pozornost