Bushova administrativa (1989-1992) l Hlav. pozornost zaměřena na S a V Evropu a SSSR – BV mimo primární zájem lZkušený tým: NSA B. Scowcroft – MZV J. Baker - MO D. Cheney - NGŠ C. Powell – CIAD R. Gates → „Gang of Eight“ l Doznívání Tankerové války: l Po dosažení klidu zbraní v irácko-írán. válce – pokračování amer. kontroly Zálivu; snížení počtu amer. lodí na 5 (s.169) l Pokračování nové ad. v Reaganově strategii – říjen 1989 NSD 26 - ekonom. a vojen. pomoc Iráku (úvery, obilí) l S. Hussajn chápán jako nástupce írán. šáha v roli garanta pořádku na BV a jako protiváha radikálního islám. režimu v Íránu (s. 169-170) USA a Izrael l Pokračování Šamirovy vlády v silné podpoře zakládání židov. osad na okupovaných územích l Vrchol roku 1989 – souvislost s uvolněním poměrů v SSSR a možností ruských Židů vycestovat do Izraele (s.173) l Březen – min. zahr. J. Baker garance na půjčku ruským Židům na vybudování nových obydlí v Izraeli (400 mil. $ za nižší úrok)– vázána na podmínku nestavět na okupovaných územích – mimoto oficiál. amer. pomoc na každý rok v hodnotě 3 mld. $ (s. 173, Diller, s. 87) l Prohlášení iz. premiéra Šamira – dohoda se nevztahuje na V Jeruzalém obývaný Araby (s. 173-174) l Říjen 1989 – na základě dohody s Izraelem – prohlášení G. Bushe o omezení imigrace ruských Židů do USA na 50 000 ročně – většina se obrátila směrem do Izraele (Diller, s. 87) l Odmítnutí USA poskytnout půjčku až do února 1991 jako součást jednoletého balíku ekonom. a vojen. pomoci l Do ledna 1990 – nárůst imigrace ruských Židů do Izraele na více než 1000 týdně – Šamirovo prohlášení: uprchlíci jako faktor v izrael. rozhodování o statusu okupovaných územích (Diller, s. 87) l Pokračování v zakládání židov. osad na okupov. územích – negativní dopad na vzájem. vztahy – zjištění amer. Generál. účet. úřadu – množství amer. půjčky ve skutečnosti použito na osady na okupov. územích (s.175) l Květen 1989 – vystoupení min. zahr. J. Bakera před AIPAC – výzva k opuštění ideje velkého Izraele, bezpečnost. zájmy Izraele možno dosáhnout v mírovém uspořádání, vzdát se anexe, zastavit budování osad, povolení otevřít arab. školy a uznat Palestince jako sousedy s politic. právy (Diller,s.85) l Velmi ostrá reakce ze str. Izraele a jeho amer. podporovatelů l Přes nátlak USA na Izrael k jednáním – silná amer. podpora Izraele v OSN – červen 1989 amer. veto vůči rezoluci RB odsuzující Izrael za porušování lidských práv Palestinců na okupovaných územích – odpor Bushovy ad. vůči udělení OOP statusu státu v org. OSN (Diller, s.85) l Září 1989 – 10 bodový návrh Egypta na znovu nastartování rozhovorů mezi Izraelem a Palestinci – odmítnuto Izraelem kvůli návrhu klíče pro složení palestin. delegace (Diller, s. 86) l Únor 1990 – na arab. nátlak odmítnutí SSSR dovolit přímé lety Moskva-Tel Aviv s úmyslem zpomalit příliv nových imigrantů do Izraele (Diller, s.87) l Březen 1990 – Pád vlády národ. jednoty v Izraeli -Šamirův volební plán: povolení uspořádat volby místních Palestinců na okupovaných územích jako zástupce na mírových jednáních s Izraelem – podporováno Jordánskem (Diller, s.85-86, 87) l Březen 1990 – prohlášení G. Bushe – odmítnutí nových osad na Z břehu a V Jeruzalémě (s. 183, Diller, s.88) l Červen 1990 – vytvoření ultrakonzervativní izrael. vlády vedené J. Šamirem l Nové požadavky - pro Palestince zcela neakceptovatelné: z voleb vyjmuty obyv. V Jeruzaléma; žádné volby dokud neskončí palestin. intifáda; Izrael se nevzdá žádného území; nepřijatelnost vytvoření palestin. státu a pokračování v budování židov. osad – odmítnutí OOP dále jednat (s. 183, Diller, s.88)) l Amer. hrozba Izraeli na uspořádání mezinárod. konf. l Stejný měsíc – Oznámení G. Bushe o odložení rozhovorů s OOP z důvodu pokusu o teroristic. útok na Izrael a odmítnutí J. Arafata ho odsoudit (Diller, s.88) l Během r. 1990 – navýšení proudu židov. imigrantů do Izraele až na více než 10 000 měsíčně – udržení se na této úrovni i r. 1991 dokonce během Války v Zálivu (Diller, s.88) Američtí rukojmí na BV l Do r. 1989 – 8 amer. rukojmích držených pro-írán. skupinami v Libanonu l Navzdory rozsáh. úsilí žádný amer. rukojmí nepropuštěn od r. 1986 po skandálu „Irangate“ l Snahy Íránu zlepšit vztahy s USA – Bushovo stanovisko: zlepšení nemožno dosáhnout před propuštěním všech rukojmích l Duben 1989 – propuštěno několik rukojmích – veřej. poděkování Bushe Íránu a Sýrii l Červenec 1989 – izrael. komando uneslo šejcha Abdula Obejda duchov. vůdce pro-írán. ši´ítské org. Hizballáh zadržující několik amer. a izrael. rukojmích (Diller, s. 86) l Izrael. nabídka vyměnit Obejda a další ši´ítské vězně za všechny izrael. a západ. rukojmí l Přes veřej. proklamace Bushovy ad. o odmítnutí učinit ústupky teroristům – přivítání írán. iniciativy být nápomocna při jejich propuštění (Diller, s. 87) Cesta k První válce v Zálivu l Po ukončení irácko-írán. v. – dluh Iráku 80 mld. $ - většina dluhu vůči Saúd.Ar. a Kuvajtu za ekonomic. pomoc poskytnutou během války – 230 mld. $ na rekonstrukci hospodářství l Očekávání Hussajna – dluh bude Kuvajtem odepsán za zásad. roli, kt. Irák sehrál při zabránění vývozu írán. islám. revoluce do ostat. zemí arab. poloostr. (s. 171-172) l Květen 1990: zasedání LAS – obvinění Kuvajtu z vedení ekonomic. války proti Iráku l Spoléhání Iráku rovněž na strategic. partnerství vytvořené s USA během války – možnost získání technologic. pomoci l Záměr zvýšit cenu ropy s amer. souhlasem (s.172) l Snaha Iráku řešit svízelnou situaci týkající se export. tras pro svou ropu – Sýrie uzavřela ropovod do Středozem. moře – ropovody v Saúd.Ar. a Turecku nespolehlivé kvůli těsným vztahům s USA – jediné řešení vybudování nových zařízení s využitím dvou kuvajt. ostrovů l Další zásah pro irác. ekonomiku – dohoda mezi USA a Kuvajtem o zvýšení ropné produkce Kuvajtu – porušení kvót OPECu – snížení světových cen ropy a omezení přísunu financí do zdevastované irác. ekonomiky l S. Hussajn obvinil Kuvajt z překračování využití svého podílu v nalezišti Rumajla na společ. hranici (s. 176) l Požadavek Hussajna na kompenzace ze str. Kuvajtu kvůli ztrátám ve válce s Íránem – odpuštění dluhu Kuvajtu; vyřešení hraničního sporu; lepší přístup Iráku do Zálivu pronájmem dvou kuvajt. ostrovů (Warbah a Bubiyan) l Otevřené odmítnutí těchto požadavků Kuvajtem l 25.7.1990 – setkání Husajna s amer. velvyslankyní April Glaspie – její ujištění, že Irák má dostat příležitost znovu vybudovat svou zemi. Avšak USA nezastávají žádný názor ohledně arabsko-arab. konfliktu jako je hraniční spor Iráku a Kuvajtu l Husajn interpretoval tato slova jako amer. neutralitu v případě vojen. konfliktu s Kuvajtem (s.177-178) l Přesun irác. jednotek o síle 100 tis. mužů ke kuvajt. hranici l 17. 7. 1990 – veřej. hrozba S. Husajna vojen. intervence do Kuvajtu l 20. 7. 1990 – veřej. prohlášení USA o připravenosti bránit své zájmy a přátele na BV l 1. 8. 1990 – vpád Iráku do Kuvajtu l O den později – Bush podepsal příkaz na zmrazení všech irác. a kuvajt. aktiv v amer. bankách a nabídka vyslání letky F-15 pro SA l Schválení RB OSN č. 660 odsuzující irác. invazi a požadující stažení – klíčová podpora SSSR l 7.8. – operace „pouštní štít“ l 8. 8. – oznámení G. Bushe z Oválné pracovny o rozmístění amer. vojsk v SA (s.178): Součástí projevu deklarace 4 základ. podmínek: 1) okamžité, bezpodmínečné a kompletní stažení všech irác. sil z Iráku; 2) nahrazení loutkové vlády legitimní kuvajt. vládou; 3) závazek USA vůči bezpečnosti a stabilitě Perského zál.; 4) ochrana amer. občanů v zahraničí (Diller, s.89) l Brzy po invazi preferováno vojen. řešení krize a snaha zabránit vnitroarab. dohodě v podobě udržení statutu quo (R. Pauly s.48-49) l Snaha Bushovy ad. o vytvoření takové formy vojen. intervence přijatelné pro LAS prezentované jako obrana SA l Konzultace s klíčovými arab. státy (SA, Eg., Jor. a Sýrie) l 5.8. – cesta Cheneyho a Schwarzkopfa do Rijádu l Dohoda mezi USA a králem Fahdem – poskytnutí armádních zařízení pro amer. ústřední velení pod podmínkou souhlasu opustit zemi po skončení irác. hrozby a získání schválení Saúd. Ar. před každou vojen. ofenzivou (s. 179) l 6. 8. – setkání Husajna s amer. chargé d´affairs J.C.Wilsonem – Husajnovo ujištění o nezájmu intervenovat do Saúd. Ar. a ohrožovat životní zájmy USA l Samý den – RB OSN č. 661: ekonomic. sankce vůči Iráku s výjimkou humanitární pomoci l Většina zákonodárců pro podporu amer. intervence – průzkum veřej. mínění – říjen 1990 – 57 % pro podporu Bushovy politiky l Komplex nejrůzněj. motivů a zájmů, jak reagovat na irác. invazi – ohrožení amer. zájmů; mezinárod. ekonomiky a principů mezinárod. práva – důraz na pokračující tvrdé ekonomic. sankce jako kompromisní opatření proti Saddámovu diktátor. režimu a zároveň vyhnutí se zabřednutí do krvavé války (Diller, s. 89) l Americ. intervence chápána Bushovou ad. jako příležitost k ustavení „nového světového řádu“ (Diller, s. 89-90) l V rozporu s oficiál. tvrzeními Bushovy ad. o irác. hrozbě SA – vystoupení P. Zimmermana (dřívější pracovník amer. Agentury pro kontrolu zbrojení) – satelitní snímky neukazují žádné indicie k seskupování pozem. či leteckých sil Iráku směrem k SA (s.180) l 8.8. TV vystoupení Bushe – záměrem USA: 1) okamžité a úplné stažení irác. vojsk z Kuvajtu, 2) znovuustavení kuvajt. legitim. vlády, 3) zajištění bezpečnosti a stability Zálivu l Taktika nepoutat na sebe pozornost irác. vojsk, dokud nebude síla amer. jednotek dostatečná ke spuštění ofensivní operace (s. 180) l Hlav. úkol na diplomatické frontě – získat podporu pro amer. intervenci od ostat. arab. států l Srpen 1990 – summit LAS v Káhiře – potvrzení rezolucí RB č. 660 a 661 (12:8) – požadavek na bezpodmíneč. stažení Iráku z Kuvajtu; uvalení sankcí na Irák; odmítnutí anexe Kuvajtu; schválení oprávnění pro všechny arab. státy vyslat svá vojska na obranu SA – poskytnutí legitimity pro amer. vojen. intervenci do Iráku l 25.8. rez. RB OSN č. 665: oprávnění pro použití vojen. síly na vynucení obchod. embarga vůči Iráku l Září: Bakerova cesta na BV – získání finanč. závazků l Listopad 1990 – rezoluce RB č. 678 – 15. leden deadline pro stažení irác. vojsk z Kuvajtu - autorizace pro člen. státy použít všechny nutné prostř. k prosazení rezolucí OSN (Diller, s.89) l Stejný měsíc – prohlášení J. Bakera: ekonomic. zájmy jako motivy amer. politiky v Zálivu – kvůli svět. ekonomic. recesi ohrožení dodávek ropy jedním státem negativ. důsledky pro zvýšení nezaměstnanosti USA l Další argument pro intervenci – hrozba vyvinutí jader. zbraní irác. režimem (Diller, s.90) Operace „pouštní bouře“ l 9. ledna 1991 – v Ženevě setkání Baker-Azíz: Bushův dopis pro Husajna l 12. ledna – souhlas Kongresu (Sněmovna 250:183, Senát 52:47) l Aplikace „Powellovy doktríny“ l 16. ledna – započetí bombardování Iráku l Irácký útok na Izrael (rakety SCUD) l 24.2. – spuštění pozemní operace l 27.2. – nabídka S. Hussajna vzdát se všech nároků vůči Kuvajtu, propustit válečné zajatce a přijmout zodpovědnost za válečné reparace výměnou za okamžité zastavení palby a zrušení mezinár. sankcí (s.182) l O několik hodin později – vystoupení G. Bushe v TV – vyhlášení vítězství a nařízení zastavit vojen. operace proti Iráku Bezprostřední důsledky Války v Zálivu l Březen 1991 – souhlas osmi arab. států se 4 bodovým plánem G. Bushe – zvýšení amer. námoř. přítomnosti v Zálivu, pokračování společ. vojen. cvičeních USA s ostat záliv. státy – rovněž dohoda na přemístění amer. Centrálního velitelství z Tampy (Florida) do nespecifikované země BV (s. 183) l Hrozba občan. války v Iráku – vypuknutí povstání Kurdů na severu a ší´itů na jihu proti Husajnově armádě – duben – po době váhání prohlášení Bushe o připravenosti intervenovat ve prospěch Kurdů společně s Británií a Francií – shození potravin a jiných potřeb Kurdům podél turec. hranice a vyslán společ. kontingent 16 000 vojáků z humanitárních důvodů (Diller, s.91-92) l Potlačení povstání Husajnem: 20 000 mrtvých Kurdů a 30-60 000 šíitů l Schválení první finanč. pomoci na zabezpečení uprchlíků v hodnotě 150 mil. $ (Diller, s.92) Mírová jednání v Madridu l Vliv dvou zásadních událostí na posílení pozice USA pro vedení BV mírového procesu: l Konec Studené války a oslabení velmocen. postavení SSSR – opuštění arab. klientů: Sýrie, Jemen, Libye a OOP – stejně jako zmizení hlav. rivala USA na BV l Vítězství ve Válce v Zálivu – oslabení vlivu OOP – jeden z mála podporovatelů S. Hussajna – odveta: Saúd.Ar., Kuvajt a ostat. záliv. státy jí stáhly veškerou politic. a finanč. podporu (s.184) l Další motivy pro obnovení mírových jednání – pocit dluhu vůči Izraeli za souhlas zdržet se jakékoliv reakce na útok irác. raket – stejně jako vděčnost Saúd. Ar., Egyptu, Sýrii a ostat. arab. státům za koaliční podporu – rovněž snaha zakrýt nejasný výsledek války diplomatic. vítězstvím ospravedlňujícím vojen. ztráty, zničení infrastruktury a život. prostř. (s. 185) l Mírový plán min. zahr. Bakera – regionál. konf. za předsednictví USA a SSSR zal. na rezolucích 242 a 338 – bilaterální jednání mezi Izraelem, soused. arab. státy a Palestinci jako součásti jordánské delegace (s.184,Diller, s. 92) l Květen 1991 – první výrazný průlom v Bakerově iniciativě –souhlas členů GCC s vysláním pozorovatele mezi Izrael a jeho sousedy na mezin. konf.(Diller, s. 93) l Skuteč. bodem obratu oznámení syrského prez. H. al-Assada o účasti Sýrie – počítáno i s participací OOP l Jediné odmítnuté pevného závazku ze str. izrael. premiéra J.Šamira (Diller, s. 93) l Největší diskuze vedeny ohledně procedurálních ot. a formátu konf. – podmínkou Sýrie účast OSN, USA a SSSR – podmínkou Izraele konf. jen jako jednodenní ceremonie s důrazem na bilaterál. jednání bez účasti OSN a SSSR a Palestinci jen jako součást jordán. delegace l Souhlas Sýrie s důrazem na bilaterál. jednání: Izrael-Libanon; Izrael-Sýrie; Izrael-Jordánsko/Palestinci (Diller, s.93) l Červenec – podmínečný souhlas Šamira s účastí Izraele na konf. s výminkou vyloučení Palestinců z V Jeruzaléma a s vazbami na OOP (Diller, s. 93-94) l Říjen 1991 – průlom v jednáních o konf. – obnovení diplomatic. styků mezi Ruskem a Izraelem – souhlas Izraele zúčastnit se mírové konf. v Madridu – rovněž souhlas Palestinců s účastí na konf. avšak jako součást jordán. delegace l Baker neschopen přimět Izrael uznat Palestince jako národ (s. 185) l 30. října 1991 – započata mírová konf. v Madridu proslovem prez. Bushe a Gorbačova (Diller, s.94) l Hlav. hráčem na Madridské konf. USA – upření práva Palestincům na sebeurčení a vlast. stát l Otevřené výpady nepřátelství mezi Izraelem a arab. delegacemi l R. 1992 – přenesení jednáních do Washingtonu a Moskvy (Diller, s.94-95) l Změna v jednáních: červen 1992 - novým izrael. premiérem J. Rabin – silný závazek k židov. osadám - rozlišování na politické a strategické osady – politické umístěny v hustě obydlených obl. Palestinci – strategické vzniklé v první dekádě po Šestidenní válce podél řídce obydlené hranice se Sýrií a Jordánskem – Jeruzalém jako samostat. případ – hlav. město Izraele, v plné pravomoci Izraele na jeho osidlování l Slib Rabina zastavit výstavbu politických osad výměnou za rozmrazení amer. půjčky 10 mld. $ na podporu imigrantů z Ruska (s. 188) l Nicméně pokračování v zakládání osad ve V Jeruzalémě a dokončení 11000 jednotek už ve výstavbě l Celková mírová jednání v Madridu i přes některé úspěchy uvízla na mrtvém bodě – zastíněny amer. volbami a porážkou G. Bushe (s.188-189, Diller, s.97)