• t Vmvsjs^ Hodnotící kritéria eseje z předmětu SOCIÁLNÍ DEVIACE Co splněno (+) Co nesplněno (-) Formální náležitosti k celému textu Název práce (typ dilemat a místo zjišťovaní) úplný & neúplný nebo chybí Citace v textu (napr. Vacek 1997: 192) přítomny chybí Plynulost vět dostačující nedostačující Část „Úvod" Název podkapitoly správný chybný nebo chybí Cíl práce konkretizován 1 *N nedostatečně specifikovaný 3 4 5 Zdůvodnění volby tématu je přítomné X chybí Způsob naplnění cíle uveden neuveden Část „Charakteristika konkrétního pracoviště organizace v dané lokaljtě/regionu" Název podkapitoly úplný neúplný/jakého a kde? Pracovníci, u kterých bude dilema zkoumáno specifikováni nespecifikováni Charakteristiky klientů dostatečné nedostatečné Charakteristiky pracovníků dostatečné nedostatečné Část „Teoretické vymezení konkrétního dilematu" Název podkapitoly úplný neúplný/konkrétně jakého? f Xj Charakteristiky vybraného dilematu podle literatury dostatečné nedostatečné 4 5 Tabulka shrnující informace o dilematu přítomna nepřítomna X Část „Otázky indikující přítomnost zvoleného dilematu na vybraném pracovišti a způsobu jeho řešení" Název podkapitoly úplný neúplný Oba typy otázek (indikující přítomnost d, vs. způsoby jeho řešení) přítomny Q> nepřítomny Formulace otázek ve standardizované podoby (s využitím formy „Vy") dostatečná 1 .2 3 dvouhlavňové ot, nezacťlené/obecné ot.' neprovázané s konceptem dilematu nedostatečná 4; s X X X Část „Řešení zvoleného dilematu a jeho význam" Název podkapitoly úplný neúplný Způsob reálného řešení a jeho zdůvodnění dostatečné tatecne nedostatečné ■ 5 MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNE Fakulta sociálních studií Katedra Sociální politiky a sociálni práce „Vybrané dilema v kultuře vybraného pracoviště" „Dilema neutralita ys. favoritismus v Charitní pečovatelské službě" J f! SPP512 Ffřistup k práci s klientem a kultura organizace ) Jaro 2009 Vyučující: PhDr. Pavel Horák, Ph.D. Zpracovali!: Be. Veronika Koudelová (UČO 135673) Studijní obor: Sociální politika a sociální práce Forma studia: kombinované studium Studijní program: magisterský UJ B ,1. upřesněný cíl fj\S~' Jak jsou sociální pracovníci a koordinátoři (déle pracovnici) Charitní pečovatelské služby zvykli řešit dilema mezi neutralitou a íavoritisrrítem. A jaký to má pro ně význam? Posláním Charitní pečovatelské služby snaha o zachování, respektive zvýšení kvality života uživatelů a zachování jejich soběstačnosti prostřednícím služeb poskytovaných v přirozeném prostředí uživatele. Terénni charakter služby, které je poskytována především v domácnosti klienta, i cíl jejich poskytováni, klade vysoké nároky poskytování služeb odpovídajícím individualitě a jedinečné situaci klienta. Pracovníci si uvědomuji, že životní situace některých klientu vyžaduje kvalitativně i kvantitativně jinou intervenci. Současně však vnímají nejednoznačnost kritérii a hraníc, ve kterém se individuální rozlišováni již přechází ve favoritismus některých klientů. 2. Charakteristika Charitní pečovatelské služby Charity Olomouc Charitni pečovalelská služba (CHPS) je sociální služba dle § 40 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, registrovaná Ministerstvem práce u sociálních věci, Charitni pečovatelská služba je zařízením Charity Olomouc, které nabízí seniorům a dospělým osobám se zdravotním handicapem pomoc při osobni péči a péči o domácnost. Služba je poskytována v domácím prostředí uživatelů a podporuje zachování jejich sociálních vazeb. Cílem Charitní pečovatelské služby je zachováni, respektive zvýšeni kvality života uživatelů a zachováni jejich soběstačnosti a to prostřednicím služeb poskytovaných v přirozeném prostředí uživatele. Sekundárním cílem je podpořit rodině uživatele při náročné péčí o osobu blízkou a umožnit tak setrvání uživatele v jeho přirozeném prostředí co nejdéle. Služby jsou poskytovány seniorům a dospělým lidé se sníženou soběstačností, kteří vzhledem ke svému věku, nemoci či handicapu nejsou schopni si zajistit běžné denní činnosti v péči o sebe a svoji domácnost. V praxi tvoři většinu klientů senioři. Péče je realizována v domácím prostředí uživatele. Služba obsahuje zejména tyto základni činnosti: ■ Pomoc při zvládáni běžných úkonu péče o vlastni osobu ■ Pomoc při osobni hygieně nebo poskytnuli podmínek pro osobni hygienu ■ Poskytnuti stravy nebo pomoc při zajištěni stravy ■ Pomoc při zajištěni chodu domácnosti ■ Zprostředkováni kontaktu se společenským prostředím Služba je poskytována uživatelům v obcích okresu Olomouc. Ve městě Olomouci je služba zajišťována koordinátorkou pečovatelské služby (plný pracovní úvazek), sociálni pracovnici (plný úvazek) a pečovatelkami. V okolních obcích je služba zajišťována koordinátorkou pečovatelské služby (částečný pracovní úvazek) a sociální pracovnici (částečný pracovní úvazek) a pečovatelkami. Vedoucí středisku: vyšší odborné či vysokoškolské vzděláni, praxe v oblasti poskytováni sociálních služeb Sociální pracovnice: vyšší odborné čí vysokoškolské vzdelaní v oboru sociálni práce a sociálni politika, či absolvováni akreditovaných vzdělávacích kurzů v rozsahu nejméně 200 hodin a praxe při výkonu povoláni sociálního pracovníka, způsobilost k právním úkonům, bezúhonnost, zdravotní způsobilost, odborná způsobilost (zákon 108/2006 Sb., § 109-111), Náplň práce: vyhledává nové uživatele, provádí osobní jednání a návštěvy u potencionálních i stávajících uživatelů, vede spisovou dokumentaci, provádí sociální šetření u uživatelů, spolupracuje s uživateli na tvorbě individuálních plánů, kontroluje jejich naplňováni, spolupodílí se na kontrole spokojenosti uživatelů se soc. službou, poskytuje sociální poradenství se zaměřením na seniory a zdravotně handicapované, spolupracuje při tvorbě standardů sociálních služeb, spolupracuje při tvorbě projektů, spolupodílí se na přípravě kulturních akci pro uživatele služeb a jedná se členy místní samosprávy, institucemi, organizacemi, sdruženími, zájmovými skupinami a dalšími osobami, jejichž zájmy či činnost souvisí s poskytováním sociálních služeb. Koordinátora pečovatelské služby: vyšší odborné či vysokoškolské vzděláni v oboru sociální práce a sociální politika, či absolvována akreditovaných vzdělávacích kurzů v rozsahu nejméně 200 hodin a praxe při výkonu povoláni sociálního pracovníka, způsobilost k právním úkonům, bezúhonnost, zdravotní způsobilost, odborná způsobilost (zákon 108/2006 Sb., § 109-111). Náplň práce: spolupodílí se na přípravě kulturních akcí pro uživatele služeb, organizuje a kontroluje práci pečovatelek v terénu, uskutečňuje návštěvy v domácím prostředí uživatelů, řeší stížnosti uživatelů, zpracovává měsíční platbu uživatelů. Pečovatelky: základní či středoškolské vzděláni, absolvováni akreditovaného kurzu pro pracovníky v sociálních službách. Náplň práce: provádí pečovatelské úkony dle smlouvy mezi C H PS a uživatelem, vede dokumentaci o poskytnuté službě a vykonaných úkonech u uživatele, vybírá od klientů platby za poskytnuté služby. 3 3. Teoretické vymezení vybraného dilematu podle vybrané literatury (MUS1L,L.: „Ráda bych Vám pomohla, ale,.." Dilemata práce s klienty v organizacích) Dilema neutralita, nebo favoritismus „Dilema představuje nutnou a velmi obtížnou volbu mezi dvěma vzájemně se vylučujícími možnostmi." (Klimeš, 1981: 112). Lipsky uvádí, že jedním ze tři hlavních způsobů, jak se pracovníci vyrovnávají se svými pracovními podmínkami nerovné zacházeni s klienty na základě předsudků. S tímto způsobem vyrovnáváni se je tedy spojeno dilema mezi neutralitou a favoritismem, tedy dilema mezi neutrálním přístupem bez předsudků a rozlišováním klientů podle vlastnosti, které jsou jim předsudečně přisuzovány,1 Lipsky (1980: 105-107) předpokládá, že k rozlišování mezi klienty, které se pak odráží v rozdílné kvalitě a způsobu poskytováni služeb, dochází ze čtyře stěžejních důvodů. Prvnim je očekávání veřejnosti, že sociální pracovník bude přistupovat ke klientovi vjeho individualitě a sohledem na jeho jedinečnou situaci ajeho intervence se tedy bude lišit s každým případem. Druhým, tentokrát již negativním motivem může být podle Lipského výběr činnosti, která pracovníka uspokojuje a naplňuje, tedy využiti tradičně velké rozhodovací pravomoci ke zvyšování vlastní pracovní autonomie. Třetim motivem je rozlišováni „vynucené" nutnosti hospodařit s nedostatečnými zdroji. Čtvrtý důvod souvisí s řešením ostatních dilemat a problémů v rámci organizace, kdy odlišný přistup je jedním ze způsobů nebo důsledků snahy o jejich řešeni. Stěžejním pojmem v otázce tohoto dilematu je „předsudek". Bez ohledu na důvody či motivy rozlišování mezi klienty, pracovnici při rozlišováni mezi klienty uplatňuji vlastní představy o klientech. To znamená, že vymezuji vlastnosti, podle nichž klienty třidi do kategorii, kterým je při poskytováni služeb věnována rozdílná pozornost. Tyto předsudky ve velké míře souhlasí s předsudky široce rozšířenými s dané společnosti (Lipsky, 1980: 107-I09).3 Podle Musila pracovníci ve snaze zvládat nároky své organizace a z nich plynouc, využívají pracovnici v přístupu ke klientům názory převládající vdané společnosti. Musil chápe stereotyp jako „ ustálenou představu o tom, f e přítomnost určitého „příznaku" [...] je provázena přítomnost! dalších z hlediska pracovníka důležitých vlastnosti klientů "A Pokud si pracovník ověří přítomnost těchto vlastnosti, zůstává stereotyp stereotypem a jen jako nástroj 1 Srov, Musil, L„ Ráda bych Vám pomehta, nic..., s. 77. 2 Srav. Musil, [.., Ráda bych Vám punrntita, nie..., 5. 77-78. 1 Srov. Musil, L., Ráda bych Vám pomalila, aíe..,, s. 78. 4 Musil, L., Rátiii bych Vám pomohla, ale..,, 5. 4ů. 4 orientace v situaci klienta. Pokud však není platnost stereotypního očekáváni ověřena a je automaticky přijata, jedná se již o předsudečné jednáni. Podle Lipského bývá vlastni pojetí klienta ovlivněno třemi typy předsudků, a to předsudky vyplývajícími ze sympatii či antipatii ke konkrétním vlastnostem klientu, ze běžných představ o lom, kdo je a kdo neni sociálně hodnotný"' klient a z představ pracovníků o tom, jak budou klienti reagovat na jejich intervenci.(Lipsky, 1980: iOS-l I I)6 Na základě těchto třech typů předsudků si pak radovi pracovníci vytvářejí tzv. ,pravidla normality", které představuji očekávané chováni klienta, a to chováni ve vzlahu ke společnosti jako celku a chování při interakci s pracovníky pomáhajících profesi. (Lipsky, 1980, Wl-UA)1 Obdobě jako Lipsky i Hasenfeld (Hasenfeld, 1983: 192-193) hovoří o vytvořených představách o chování klienta, nazývá je představy o morálním charakteru klienta" a podotýká, že na nich závisí kvalita poskytovaných služeb. Negativní hodnoceni ze strany pracovníka vytvořené na základě těchto představ, pak navozuje riziko nedostatečného respektu vůči klientovi. Tem pak může vést k ignorováni jeho nároků, potřeb, pocitu či k poskytování méně kvalitních služeb. Pozitivní hodnoceni se může stát základem pro partnerský a dialogický přistup ke klientovi a zvýšenému zájmu a odpovědnosti k situaci klienta." Hesenfeld (Hasenfeld, 1983: 192-193) tvrdí, že morální hodnocení klienta řadový pracovník provádí zodpovězenim čtyř otázek: „Je klient morálně zodpovědný za své potíže? Je u klienta možné dosáhnout změny? Je morálně způsobilý k tomu, aby o sobě mohl rozhodovat? Je klient hodný úcty?" Odpovědi pak často vycházejí z ustálených představ dominujících v organizaci a ve společnosti. Musil upozorňuje na fakt, že ano předsudky ani představy o morálním charakteru klienta nejsou hlavním důvodem rozlišování. Tím je snaha ospravedlnit zjednodušování cilů a udržet pracovní zátěž v přijatelných mezích. Stejně tak Musil poukazuje na fakt, že rozlišováni mezi jednotlivými klienty, může být také nástrojem řešení jiných všedních dilemat, např. může sloužit jako nástroj zjednodušování cílů v dilematu „zvládaní množství klientů vs. kvalita služeb", nebo může sloužit k zjednodušeni cílů v řešeni dilematu „komplexní cíle vs. zjednodušené cíle". s Srov. Musil, L., Rádu bycli Vám pomohla, ale..., s. 46. h Srov. Musil, L., Ráda bych Vám pomokla, n!c..., s. 79. 1 Srov. Musil, L., Rňdn bych Vám pointililn. ale..., s. 79. I Srov. Musil, L., Ráda bych Vám pomuhhi, ale..., s. BU. vStdv. Musil, L., Ráda uycli Vám pomohla, ale..., 5. 80. '"Srov. Musil, L„ Rňdn hych Vím pomohlo, ale..., s. 80. II Srov. Musil, L., Ráda bych Vám pomohla, ale..., s. 84. Podle Musila se nerovný přistup projevuje čtyřmi základními projevy. Prvním je vyloučeni „méně úctyhodných klientů", který souvisí s předsudečného přesvědčeni o menší sociální hodnotě některých klientů. Druhým je poskytování lepších služeb klientům, kteří jsou podle pracovníka hodnější úcty. Tento postup opět vychází z předsudečných přesvědčení uvedených v předešlé větě. Dále pak může pracovník věnovat větši pozornost klientům, jejichž změna přinese lepši hodnoceni. Tento postup souvisí 5 tím, že který předsudek je institucíonalizován v organizaci jejím systémem hodnoceni. Posledním puetupem podle Musila je postup, kdy pracovník věnuje větší pozornost klientům, u kterých očekává, že na danou intervenci budou lépe reagovat. Zde se jedná o vyloučení části klientů na základě předsudku s jejich malé vstřícnosti na poskytovanou pomoc. Neutralita Favoritismus poskytované služby Klientům jsou poskytovány stejné služby, ale postupy jsou uzpůsobeny tak, aby stejná služba dosáhla stejného účinku v individuálně odlišných podmínkách Klientům jsou poskytovány služby v jiné kvalitě n v odlišném množství nakládání s informacemi o klientovi a jeho situaci Pracovník vyžaduje a zpracovává informace, které jsou nezbytně potřebné k poskytování služeb ve stiindardni kvalitě, ke standardu patří i individuální přistup Pracovník využívá získaných informaci k zhodnocení sociální a morální hodnoty klienta, na jejímž základě pak voli kvalitu a způsob poskytováni služeb poskytováni informaci Pracovník pracuje se standardním souborem informací, voli, které informace jsou pro klientovu situaci, přínosné a které ne Pracovník poskytuje klientovi informace i nad rámce potřebného řešení problému, informace vysvětluje, předává v dokumentech, dává do souvislosti; nebo naopak podává informace strohou cestou bez uzpůsobeni komunikačním potřebám klienta 13 Srov. Musil, L., [1Mb bych Vám pomohla, ale..., s. H4. 6 délka intervence Čas věnovaný klientovi odpovídá času potřebnému u daného klienta k tomu, aby intervence mohla dosáhnout u všech klientů stejných účinků pracovník věnuje více času favorizovaným klientům; snaha aby intervence poskytovaná nefavorizovaným klientům časové "nepřekážela" práci s favorizovanými hodnocení účinku intervence z pohledu pracovníka Pracovník hodnotí účinky intervence v průběhu procesu intervence (s ohledem na individualitu klienta) a po jejím skončeni Pracovník si předem tvoři představu o tom, jakých účinků může intervence u klienta dosáhnout a podle toho volí postup intervence, tyto představy v průběhu^--procesu intervence"1^ nereflektuje kvalita služeb Pracovník poskytuje služby ve stejné kvalitě všem klientům kvalita služeb poskytovaných favorizovaným «=^ a nefavorizovaným klientům se liši četnost kontaktu s klientem počet kontaktů s klientem odpovídá počtu potřebnému dosaženi stejného účinku intervence pracovník vyhledává vice kontakt s favorizovaným klientem "* % ^ 4. Otázky vedoucí k ziiStční přítomnosti dilematu a způsobů jeho řeSenf na pracovišti CHPS Vnímají pracovníci při své práci dilemu neutralita vs. favoritism us? Je princip neutrality základem ethosu#fganizace? Pokud ano, v jakých dokumentech je obsažen a jakým/Způsobem a v jakých souvislostech je pracovníkům předkládán či.zdurazňDván./ y Vnímají pracovníci rozpor mezi cilisrprirscipy poskytovánLsItízby definovaným organizaci a možnostmi a zdrqjřk jejich naplnění? Vnímají pracovníci rozpor mezi jimi definovanými čili a principy poskytováni služby a možnostmi a zdroji k jejich naplněni? jsou pracovnici těmi, kdo ruči za dodržováni principu neutrality v poskytování služeb a těmi, kdo řeši pažadavky,rístížnosti týkající se tohoto dilematu ze strany klientů a jejich rodinných příslušníků? Komu se pracovnici odpovídají v plnění této zodpovědnosti? Vnímají pracovníci silně tlak veřejnosti na dodržování principu neutrality ze strany klientely, veřejnosti nebo nadřízených? Vnímají pracovnici silně tlak veřejnosti na dodržováni principu individuálního přístupu ke klientovi a řešeni jeho situace ze strany klientely, veřejnosti nebo nadřízených? Zastávají pracovníci stejné představy a názory a představy o cílové skupině (senioři) jaké převládají ve společnosti? Na základě jakých měřítek jsou pracovnici v organizaci hodnoceni? (např. na základě odezvy klientů či jejích rodinných příslušníků, na základě hodnocení spolupracovníků, na základě řešeni případů) a jsdu měřítka metodicky upravena? Lze vysledovat společné rysy u klientů, kteří jsou favorizovaní, nebo naopak společné rysy u klientů, kteří favorizovaní nejsou? Je projev dilematu neutrality vs. favoritismus nástrojem řešení jiného dilematu? 5. Závěr - řeSenf vybraného dilematu a jeho význam pro pracovníky na vybraném pracovišti Pracovníci si uvědomují nedostatek zdrojů, které se odráží v nedostačujícím počtu pečovatelek v přímé péči. Nizké zdroje se také odrážejí v zájmu potenciálních pečovatelek o práci v organizaci. Vzhledem k nizkému finančnímu ohodnocení se do výběrových řízení hlásí malý počet uchazečů vhodných splňujících všechny předpoklady pro práci, Individuální přístup klientovi je deklarován v hlavních dokumentech celé organizace (Charita Olomouc) i v dokumentech CHPS (Pravidla poskytování služby, Posláni, Metodika, propagační materiály atd.). Stejně je princip individuálního plánováni služby zdůrazňován i současnou situaci na poli poskytování služeb (aplikováni principů reformy sociálních služeb po přijeti zákona o sociálních službách). Tento princip zmiňuji pracovníci jako stěžejní při prezentaci organizace či služeb. Tento princip je však ve své podstatě dosti nejasný, pracovníci nemají jasno vtom, jaké jsou praktické požadavky zněj plynoucí, a kde jsou hranice těchto požadavků. Tento problém vnímají pracovnici jako akutní, byl již mnohokrát navržen jako téma pro supervizi, porady, společné workshopy, na kterých je tvořena metodika poskytování služeb, ale vždy zůstalo jen u navrženi tématu a téma bylo často doloženo jako příliš složité, či bylo odsunuto s tím, že bude řešeno s dalšími osobami, protože tým sám na to nestačí, Stejné dokumenty Charity i CHPS stejně tak deklaruji i rovný přistup ke všem klientům. Pří tvorbě některých dokumentů dilema neutmlity spojené s požadavkem individuálně poskytovaných služeb „vyplulo na povrch", když pracovníci vnimali jako stěžejní zahrnout do dokumentů text, který klientům sděluje, že zajištěni některé služby, která může být spojovány s individuálním přístupem (volba pečovatelky, doby poskytováni služby, účasti jiných osob na poskytováni služby, způsob poskytováni služby) neni z technických a finančních důvodů možné. Pracovníci toto hájili výroky typu „ar to vědí předem a nepadne je to po nás chtít." Je tedy zřejmé, že dilema je přítomno už v samotné tvorbě zásad, které maji upravovat činnost pracovníků a které maji sloužit jako orientace ve službách pro samotné klienty, stejně jako je přítomna snaha vyhnout se řešeni a obhajováni postoje k dilematu v přímém kontaktu s klientem. Pracovníci vnímají jako stěžejní poskytováni služeb, které budou odpovídat individualitě klienta, které budou respektovat jeho jedinečnost, stejně jako jedinečnost jeho situace. Pro práci se seniory je zde typická také snahu respektovat i jedinečnou historii klientu, která ke konci života více vystupuje do popředí, a respekt vůči blízkým klienta, kteří nejsou klienty organizace, ale jsou jaksi „neoficiálně" účastní plánováni služby a jejího poskytováni. Právě spolupráce s blízkými seniora vede k jisté nejednoznačnosti cílů. Podle metodiky vycházející ze současné legislativy není rodinný příslušník s pracovníkem ve vztahu pracovník-klient, ovšem v praxi je často tím, kdo s pracovníkem domlouvá zakázku a kdo rozhoduje v mnohých záležitostech týkající se seniora. Tato nejednoznačnost postupů a jednotlivých účastníků je pracovníky vnímána jako zatěžuj ici a nejednoznačná. Pracovnici, kteří rozhoduji o způsobu poskytování služeb a o tom, kdo, kdy a jak je bude poskytovat, jsou současně těmi, kdo řeší v prvni instanci stížnosti na organizaci a způsob poskytováni služeb. Teprve ve druhé instanci jsou do řešení stížností zahrnutí jejich nadřízeni. V organizaci je vysoce hodnocena schopnost improvizace, schopnost práce v provizorních u ne zcela vyhovujících podmínkách, schopnost „poradit si" s málo zdroji a bez pomoci jiných odborných pracovníků. Pracovník, který je schopen sám vyhovět požadavku klienta, který by se jinak domáhal svých požadavku u jeho nadřízených, šetři čas a energii svého nadřízeného a dalších pracovníků. Může pak být kladně hodnocen jako ten, kdo dokáže „vyřešit věci sám". Naopak pracovník, který trvá na rovném přístupu a odmítne požadavky klienta, které neni možné poskytoval všem, se vystavuje riziku kritiky ze strany vedoucího a omezení své rozhodovací kompetence jeho rozhodnutím. 9 Pracovník je však i tím, kdo řeší stížnosti a problémy svých podřízených (pečovatelek) a jejich připomínky k poskytování služby, např. to, že pečovatelky nechtěj! spolupracovat s některým s klientů či že klienti mají nepřiměřené požadavky. Ve svém rozhodováni je tak mezi několika stranami, které mohou mít zcela odlišné představy o téže situaci a o jejím řešeni (klient, jetiD blízcí, nadřízeni pracovníka, podřízené pečovatelky). Je tedy na něm, aby různými postupy při řešeními dilematu dosáhl toho, co je pro něj prioritou, tj. rozhoduje se, zda postupovat podle ideálních pravidel, či si zjednodušit práci a možné konflikty z ni plynoucí, zda reagovat tak, nby bylo zachováno dobré jméno organizace za každou cenu či si hlavně zajistit nekonfliktní vztah s nadřízenými nebo podřízenými. Pracovnicí sami vnímají jako hlavní obtiž to, že při ta velkém zupojeni různých stran (k nim často přibývají i profesionálové poskytující zdravotnické služby) lze málokdy najít správné a nekonfliktní řešeni. V chápání cílové skupiny, tj. senioru, odpovídá jejich vnímáni a názory celospolečensky rozšířeným názorům, které skutečně v mnohém odpovídají realitě mnohých klientů. Tyto poznatky jsou pak mnohdy automaticky aplikovány na všechny klienty. To je často vyžadováno právě nutnosti orientovat se ve složitém případu (senior s celou řadou komplexních problémů, s dlouhou historii, která má dopady do současné situace). Zde však předsudky spíše souvisí s jiným dilematem, a to se zjednodušováním cilů, proto nebylo dále zkoumáno. Is stereotypního vnímání také vychazi definice potřeb klienta. Jako charakteristická situace seniora je vnímána, kromě zdravotních problémů, nedostatečný počet sociálních kontaktů (osamělost), nedostatek podnětů plynoucí z fyzického omezeni, přesvědčení, že minulost je pro seniora důležitější než přítomnost, blízkost smrti., Pracovnici v mnohé sdílejí představy o „dobrém" stárnuli (moudrost stáři, přijetí vlastního života, optimismus na pozadí těžkých životních zkušeností, komunikativnost, vraceni se do vzpomínek) a „nežádoucím" stárnutí (negativismus, odmítáni nových kontaktů, neochota mluvit s předešlém životě, nezájem o téma smrti). Větší pozornosti se v organizaci dostává klientům, kteří odpovídají těmto krajním pojetím. Favorizovaní jsou také klienti, o kterých mají pracovnici více informaci. Pracovnici hodnotí klienty nejen na základě jejich současného chování ale také na základě jejich zkušenosti a informuci o jejich předešlém života. Takže mohou býl favorizování klienti, o nichž pracovník např, ví, že měli velmi těžký život, který „čestně" zvládli. Pracovnici k nim často čití úctu, jak je zřejmé zdiskuzi na pracovišti. Oproti tomu klienti, kleři mohou potenciálně mit podobné zkušenosti, ale nehovoří o nich, stojí v pozadí. Toto rozlišováni a odlišný přístup však může být i důsledkem jiného dilematu a to např. dilematu 10 zjednodušováni cilů, kdy pracovník více pozornosti věnuje klientům, u nichž je jejich chování osvětleno jejich historií, u nichž má větši šanci orientovat se v situaci, která je důsledkem jedinečného a dlouhého života. Pracovnici vedou i pečovatelky ke snaze shromažďovat o klientech informace, které nejsou apriori nutné z povahy poskytované služby, ale které umožňuji individuální přistup. Informace pomáhají pracovníkům orientaci v případu a tak i dosahováni zvnitraěného ideálu, tj. poskytování služeb podle principu individuality klienta. Dosažení tohoto cíle je tedy snazší u klientů, kteří informace o sobě poskytuji. Práce s těmito klienty je tudíž pro pracovníka také zadostiučiněním a věnuje se tčmío klientům vice než jiným, li Použitá literatura K.LIMEŠ, Lumír. Slovník ctích ulov. Lumír Klimeš. 2., upravené vyd. Praha ; Státní pedagogické nakladatelství, 1981. 790 s, MUSIL, Libor. "Ráda bych Vám pomohla, ale—" : dilemata práce s klient)' v organizacích. Libor Musil. Vyd. 1. Brno : Marek Zeman, 2004. 243 s. ISBN 8090307019.