Hodnotící kritéria eseje z předmětu SOCIÁLNÍ DEVIACE Co splněno (+) j Co nesplněno (-) Formální náležitosti k celému textu Název práce (typ dilemat a místo zjišťování) úplný (x) neúplný nebo chybí X Citace v textu (např. Vacek 1997: 192) přítomny f X i chybí X Plynulost vět dostačuj ící rx\ nedostačující X Část „Úvod" Název podkapitoly správný [ X P chybný nebo chybí X Cíl práce konkretizovaný nedostatečně specifikovaný (i/ . 2 3 4 5 Zdůvodnění volby tématu je přítomné X chybí Q Způsob naplnění cíle uveden X neuveden \Xj Část „Charakteristika konkrétního pracoviště organizace v dané lokalitě/regionu" Název podkapitoly úplný /X neúplný/jakého a kde? X Pracovníci, u kterých bude dilema zkoumáno specifikováni ■ '(it, ' nespecifikováni X Charakteristiky klientů dostatečné X nedostatečné \fX\ Charakteristiky pracovníků dostatek X nedostaté« (Sj Část „Teoretické vymezeni konkrétního dilematu" Název podkapitoly úplný (X ) neúplný/konkrétně jakého? X Charakteristiky vybraného dilematu podle literatury dostatečné nedostatečné (l ) 2 3 4 5 Tabulka shrnující informace o dilematu přítomna (*■! nepřítomna X Část „Otázky indikující přítomnost zvoleného dilematu na vybraném pracovišti a způsobu jeho řešení" Název podkapitoly úplný (^Xj! neúplný X Oba typy otázek (indikující přítomnost d. vs. způsoby jeho řešení) přítomny X nepřítomny X Formulace otázek ve standardizované podoby (s využitím formy „Vy") dostatečná /^ nedostatečná 1 g) 3 4 5^. dvouhlavňové ot. \JÍJ nezacíiené/obecné ot. X neprovázané s konceptem dilematu X Část „Řešení zvoleného dilematu a jeho význam" _ Název podkapitoly úplný (%/ neúplný X Způsob reálného řešení a jeho zdůvodnění dostatečné ^x nedostatečné 1 (2) 3 4 5 MASARYKOVA UNIVERITA Fakulta sociální studil Predmet: Organizace a kultura osob nich sociálních služeb Dilema mezi procedurálním a situačním přístupem v Domově pro seniory v Kutné Hoře (Esej) Jméno: Marie Kozáková Obor: Sociální politika a sociální práce UČO: 34297 B Datum: 28. A. 2009 1. Úvod Pro svou práci jsem si vybrala dilema mezi procedurálním a situačním přístupem, které se podle mého názoru objevuje v Domově pro seniory v Kutné Hoře. Toto dilema jsem měla možnost pozorovat zejména u pracovníků v sociálních službách, pracujících v přímé péči. Konkrétním cílem práce je, zabývat se tím, jak jsou pracovnici v sociálních službách v domově pro seniory v Kutné Hoře zvykli řešit dilema mezi snahou reagoval na problém klienta pomoci předem připraveného řeaení a do jaké míry se snaží přizpůsobit ioto řešeni individuálním okolnostem, ajaký !o má pro ně význam. 2. Domov pro seniory v Kutné Hoře a naplň práce pracovníků v sociálních službách Domov pro seniory v Kutné Hoře je pobytovým zařizenim, v němž je klientům poskytováno trvalé ubytování, stravováni, péče o domácnost, ošetřovatelská a rehabilitační péče, aklíviznčni činnosti a volnočasové aktivity. V Domově pro seniory je daný denní režim a jsou v něm určitá zavedená pravidla. Kontakt cílové skupiny s okolní komunitou je hodně omezený, zejména je zúžen na kontroly u lékařů, návštěvy rodin a akce konané pro klienty přimo v domově. Práce pracovníků v sociálních službách se zde řídí denním programem, který máji stanovený vedenim. Jejich práce zahrnuje zejména pomoc klientům při běžných úkonech péče o vlastni osobu (vstávání, ranní hygiena, koupáni, oblékání atd.), rozdáváni jídla, léků, třiděni prádla, individuální aktivizaci klientů, psaní individuálního plánu s klienty a další činnosti spojené s příjmem klienta, pobytem klienta, odchodem klienta do nemocnice atd. Na většinu situaci, v nichž přichází pracovník sociální péče do kontaktu s klienty jsou předem připravená řeaení. Dodržováni denního programu a těchto předem připravených řešení je vedenim pravidelně kontrolováno. Při nedodržování denního programu a předem stanovených postupů pracovníky v sociálních službách, užívá vedeni různých sankci (zejména snížení odměn). Pracovníci v prime péči tedy reaguji často na problémy klientů předem připraveným způsobem, aby splnili očekávání a kontrolu vedeni. V některých situacích však pracovníci používají předem připravená řešeni i přesto, že je možné řešit klientovu situaci individuálně s ohledem na souvislosti klientovi situace (vedeni neukládá konkrétni postup řešení situace klienta a nechává pracovníkovi „valnou ruku"), s tím, že se na vedeni, na denní program a zavedená pravidla řešeni, odvolávají, aby se vyhnuli nárokům a požadavkům klientů. 3. Charakteristika dilematu mezi procedurálním a situačním přístupem podle Musila Jak uvádí Musil (2004), řadoví pracovnici mohou reagovat na problémy svých klientů dvojím způsobem. Mohou aplikovat předem připravené řešeni problému klienta nebo jeho řešeni přizpůsobil individuálni situaci klienta. V rámci procedurálního přístupu vníma pracovník problém klienta jako impuls k vykonání určité procedury. Situační přistup vede pracovníka k tomu, aby na základě, posouzeni problému klienta jako součástí životni situace, sám navrhl vhodné řešení. Procedurální přístup znamená reagovat předurčeným způsobem na opakující se typy problémů. Pracovnici reaguji na požadavek klienta výběrem nebo provedením opatřeni, jehož podobaje, více nebo méně přesně známa předem. „Soustřeďují se na rozhodováni o tom, zda nebo jakým -působeni se klientovi dostane předeni známý produkt" (Musií 2004) Činnost pracovníka je tedy převážně ruttnni. Pracovnici si zařazují klienty a jejích problémy do různých kategorií, podle předem známých kriterií. (Hovve, 1986, str. 72) Přestože pracovnici považuji za správné lpět na stanovených procedurách, dodržují je někdy vice a někdy méně. Čím méně je daná definice daného řešeni, tím je větši možnost využít při jeho provedení dílčí prvky situačního přístupu. Úsudek pracovníků, podle nějž postupují procedurálním způsobem, se zpravidla řídi kulturou pracoviště. Úsudek tedy určuji kromě zákona, předpisů nebo nařízení také zvyklosti konkrétni pracovní skupiny. K tomu, aby se pracovnici drželi předepsané procedury, může pracovníky jedné organizace vést napr. naléháni příliš dotěrných klientů. Ve stejné situaci mohou pracovnici jiné organizaci: postupovat situačně. Howe (1996, str. 72) uvádi, že pravidla klasifikace problémů a následné reakce jsou často určenu nepřímým nebo přímým dohledem. U nepřímého dohledu je způsob práce pracovníka dán buď prostřednictvím oficiálních pravidel (předepsaná pracovní náplň, závazně metodiky, normy výkonu .....) nebo ho pracovnici zjistí z existujících struktur a vztahů. U nepřímého dohledu může být stanovena kontrola , která sleduje, zda pracovníci dodržují předpisy a závazné koeficienty, nepřekračuji vymezené pravomoci a přidělené zdroje, vedou předepsané výkazy atd. O přímý dohled se jedná tehdy, rozhoduje-li pracovník o klasifikaci nebo reakci na problém po výslovném doporučení či nařízeni vlivnějších účastníků řešení případu. Někteří řadoví pracovnici jsou zvykli odvolávat se na nařízení zhora, pokud se chtějí bránit před nátlakem klientů, i přesto, že se vedení snaží vést pracovníky k situačnímu řešeni. (Musil, 2004) Situační přístup oproti procedurálnímu vidí problém klienta jako součást situace, jež zahrnuje další okolnosti klientova života a kterou je třeba prozkoumal a posoudit v celku. (Musil 2004) problémy každého klienta jsou považovaný za unikátni (máji „ individuální identitu "). " (Musil, 2004) Problém klienta je možné řešii s přihlédnutím k jeho souvislostem a dalšimi nesnázemi a možnostmi situace klienta. Podoba řešení případu závisí na průběhu komunikace mezi pracovníkem a klientem a také na tom, jak pracovnik vnímá situaci klienta a jaké jsou pracovníkovi vědomosti a dovednosti. (Musil, 2004) Jak uvádi Musil (2004): „Hmre se domnívá, že o uplatnení situačního přístupu rozhodují manažeři," Radovi pracovníci smi určovat způsob intervence problému klienta nebo postup intervence buďto, jestliže řešeni problému nelze předem naplánovat nebo když pracovnik dodržuje závaznou proceduru, v jejímž rámci je prostor pro uplatnění různých metod práce s klientem. Radovým pracovníkům často vyhovuje, zrady důvodů, rutinní prováděni procedur, situační přistup využívají méně, než by se dalo. Podle Lipského (1980) se řadoví pracovníci situačnímu přistupu vyhýbají zejména v případě, chtějí učinit svou pracovni zátěž přijatelnou a vyrovnat se s neurčitosti své pracovní situace. Tabulka: charakteristika dilematu mezi procedurálním a situačním přístupem podle Musila Procedurální přistup Situační přistup Pracovní postupy Formalizovane, rutinní, předem dané procedury, bez ohledu na individuální situaci klienta, stejně pro všechny klienty. Předem daná kritéria a pravidla pro rozdělováni klientů do kategorií a způsoby reakce na jejich problémy na základě tohoto rozdělení. Nejsou předem dané, vice individualizované, s ohledem na konkrétni situaci a problém každého klienta. Vlastní iniciativa Není, řídi se danými předpisy při řešení problému klienta. Nepočítají s tím, že by měli rozhodovat o samotné povaze intervence. Důležitá, promýšlí a vytváří individuálni řešení pro každého klienta Vnímáni situace klienta Nevnímají' ji v souvislostech, pouze jako izolovaný Považují problém klienta za součást jeho životni situace, problém, se kíerým klient přišel a který spadá do jejich pravomoci. Očekávají dopředu, s jakými požadavky klienti přijdou. která zahrnuje i další okolnosti jeho života a kterou je potřeba zkoumat a posuzovat jako celek Vnímání vlastní povinnosti, práce Jejích úkolem je posuzovat oprávněni klientů, tzn. zda je podle zákona a předpisů možné poskytnout klientovi to, o co žádá. Zabývají se tedy jen tim, co jim podle předepsaných procedur přísluší. Jejich úkolem je zkoumat potíže klienta, jeho možnosti a souvislosti mezi nimi a na základě vlastního posouzení určit postup řešení problému. Řešení situace klienta Řešení je předem dané, připravené, předvídatelné. Všem příjemcům je předem známý „produkt" poskytován jasným a shodným způsobem. Nepředpokládají, že existuje předem připravené řešení, ale považují problémy každého klienta za jedinečné, individuální, tzn. že pro každého je třeba vytvořit individuálni řešení. 4. Otázky vztahující se k dilematu mezi procedurálním a situačním přístupem / Pracovní postupy 1 Využíváte při řešeni situace klienta předem daný způsob řešeni nébó způsob řešení vymýšlíte během práce s klientem? 2 Je pro vás při výběru řešení problémové situace klienta důležitá jeho konkrétní situace a okolnosti s ní související, snažíte se přizpůsobit řešeni těmto okolnostem? c Vlastní iniciativa ,' j ! Rozhodujete při řešení klientovy siluace samostatně o povaze intervence riebo máte daná pravidla, kterými se musíte řidit? 2 Zamýšlíte u každého klienta nad řešením jeho situace, vyvíjíte vlastni iniciativu? Vnímáni situace klienta 1 Koukáte na klientovu situaci jako na součást jeho života, posuzujete jeho problémovou situaci v souvislosti s jeho způsobem života? 2 Je pro vás jednoduché odhadnout, s jakým i požadavky klienti přijdou nebo čekáte na to, co o své situaci řekne klient? H^ r\L Vnímání vlastni povinnosti práce 1 Dává vám vaše práce prostor pro uplatněni vlastni iniciativy při výběru postupu řešeni problému klienta? 2 Řidite se při práci s klientem předepsanými procedurami? Reíení situace klienta 1 Řešíte klientovu situaci společně s klientem, tím, že se mu snažíte najít řešení, které mu je tzv. „šité na miru"? 2 Víte ihned po tom, co vám klient sděli svůj problém, jaké řešení použijete? S. Závěr Cílem této práce bylo zabývat se tim, jak pracovnici v sociálních službách v Domově pro seniory v Kutné Hoře řeší dilema mezi snahou aplikovat předem připravené řešení problému klienta a do jaké miry se snaží přizpůsobit řešení individuálním okolnostem a jaký to má pro ně význam. V domově pro seniory v Kutné Hoře je stanoven denni režim, který se vztahuje k práci pracovníků v sociálních službách a tim i ke klientům. Pracovnici muji předem dané způsoby práce i s přesným časovým harmonogramem. Vedeni tak přesně stanovuje způsoby, jakými mají pracovnici reagovat na opakující se typy problémů klientů a jejich dodržováni pravidelně kontroluje. Například se na každém pokoji pravidelně utírá každé ránD prach, když klient přijde s požadavkem, že by si prach utřel během dne sám a prohlédl si přitom své fotografie-, dárky od blízkých atd., nepřipadá jeho požadavek v úvahu a pracovník prach utře. Vedeni potvrzuje správnost jednání pracovníka tím, že utíráni prachu hodinu po tom, co má být prach podle harmonogramu utřen, pravidelně kontroluje s bílou rukavičkou. Procedurální přístup je zde využíván i v řadě dalších situaci. Pracovníci se dozvídají o tom, jak reagovat na různé problémy klientů, jednak z denního harmonogramu a dalších nařízeni a doporučení směřujících k jejich práci, jednak díky kontrolám a také díky zavedeným způsobům práce, které předávají stávající pracovníci novým pracovníkům. I v situacích, kdy upřednostňuje vedeni situační přistup, se často pracovníci uchýlí t k předem známému řešeni, aby se vyhnuli požadavkům klientů, s odvoíánjm_na.nařízeni- shora. Jaký má pro pracovníky v sociálních službách význam upřednostňování procedurálního přístupu? Řešení klientovi situace pomoci předem známého způsobu a dodržování denního harmonogramu pomáhá pracovníkům zvládnout a splnit všechny požadavky ze strany vedeni, odpočinout si od náročně práce, vyhnout se požadavkům ze strany klientů, vyhnout se kritice ze strany vedeni a možnost dokázat, že postupovali při práci s klientem správně. Pracovníky v sociálních službách vede k této volbě ledy zejména nedostatek pracovníků, množství práce, náročnost práce, nařízení a doporučení ze strany vedení, snaha se vyhnout, zejména z důvodu vyčerpání, požadavkům klientů. Použitá literatura: MUSIL, L. „ Ráda bych Vám pomohla, ale ... " Dilemata práce s klienty organizacích. Marek Zeman, Brno 2004, LIPSKY, M.: Street-level Bureaucracy. Dilemmas of the Individual in Public Services. Russell Sage Foundation, New York 1980. HOWE, D.; Social Workers and Their Practice in Welfare Bureaucracies. Gower, Aldershot- Vermont 1986.