tt/kü& tervsč/ŕWr Hodnotící kritéria eseje z predmetu SOCIÁLNÍ DEVIACE Co splněno (+) Co nesplněno (-) Formální náležitosti k celému textu Název práce (typ dilemat a místo zjišťování) úplný (© neúplný nebo chybí X Citace v textu (např. Vacek 1997: 192) přítomny \*\ chybí X Plynulost vět dostačující |*\ nedostačující X Část „Úvod" ^ Název podkapitoly správný VJM chybný nebo chybí X Cíl práce konkretizovaná™ nedostatečně specifikovaný Zdůvodnění volby tématu je přítomné X chybí f^) Způsob naplnění cíle uveden X neuveden \X^ Část „Charakteristika konkrétního pracoviště organizace v dané lokalitě/regionu" Název podkapitoly úplný X neúplný/jakého a kde? fX Pracovníci, u kterých bude dilema zkoumáno specifikováni /x) nespecifikováni X Charakteristiky klientů dostatečné ( X) nedostatečné X Charakteristiky pracovníků dostatečné Ix nedostatečné X Část „Teoretické vymezení konkrétního dilematu" Název podkapitoly úplný ' f Xj neúplný/konkrétně jakého? X ■ Charakteristiky vybraného dilematu podle literatury dostatečné f^\ nedostatečné 1 . [2 J 3 4 5 Tabulka shrnující informace o dilematu přítomna ( m nepřítomna X Část „Otázky indikující přítomnost zvoleného dilematu na vybraném pracovišti a způsobu jeho řešení" Název podkapitoly úplný X neúplný ( XJ Oba typy otázek (indikující přítomnost d. vs. způsoby jeho řešení) přítomny f X )nepH,om„y Formulace otázek ve standardizované podoby (s využitím formy „Vy") dostatečná ^-^nedostatečná 1 2 3 Qf) 5 dvouhlavňové ot. . *> X nezacílené/obecné ^t/ X X neprovázané s konceptem dilematu X Část „Řešení zvoleného dilematu a jeho význam" Název podkapitoly úplný £x) neúplný X Způsob reálného řešení a jeho zdůvodnění dostatečné -^ nedostatečné 1 2 3 \$J 5 Masarykova univerzita Fakulta sociálních studií Seminárni prace do předmětu SPP803 Dilema mezi „jednostranností a symetrií ve vztahu s klientem" v Poradně pro integracL^^l/jyŕO "V"' Vypracovala: Hana Semerádová, učo: 289660 Datum: 30. dubna 2009 \ Úvod Předkládaná práce pojednává o tom, jak na základě kultury organizace sociálni pracovníci Poradny pro integraci přistupují ke zvládáni dilematu mezi jednostrannosti a symetrii ve vztahu s klienty. Práce si klade za cil zabývat se otázkou: ^^ i/'jr jsqii sociálni pracovnici Poradny pro integraci ziykii řešit dilema mezi jednostrannosti a symetrii ve mahn ke svým klientům, a jaký to má pro ně význam?" Charakteristika pracoviště, jeho problematiky b náplně práce pracovníků Poradna pro integraci (PPI), je nevládni nezisková organizace (občanské sdruženi) založené v roce 1997 (zaregistrováno MV ČR). Smyslem činnosti organizace je hájit lidská právu osob s uděleným azylem a ostatních cizinců dlouhodobě usazených v ČR a pomoci jim tak, aby se stali rovnocennými členy naší společnosti. Aktivity PPI se odehrávají ve třech základních oblastech -poskytování odborného sociálního poradenství, právního poradenství a podpora aktivit jednotlivých cizineckých komunit. Všechny tyto aktivity slouží k tomu, aby cizinci byli inkorporováni do komunity obci. Snahou orgunizace je podporovat samostatnost klientů a přispívat k rozvoji jejich schopností a vědomostí při řešeni ncjrůznčjšich sociálních situaci a při uplatňováni občanských práv. Základna PPI je v Praze. V léto práci se zaměřím na dilema, kleré řeši sociální pracovnici PPÍ. Náplni sociálních pracovníků je poskytování odborného sociálního poradenství. Klientům je poskytována asistence při orientaci v systému úřadů, doprovod a odbornou pomoc při vyřizováni jejich záležitosti. DáSe se poradenství zaměřuje na poskytování informací o právech a povinnostech cizinců s dlouhodobými typy pobytů a o sociálním a právním systému ČR, pomoc azylantúm s realizaci státního integračního programu, poradenství a asistence v oblasti trhu práce a pomoc pří komunikaci s úřady, školami, místními sdruženími aid. Sociální pracovník je pro svého klienta - uprchlíka mnohdy jediným kontaktem s novým světem, v němž se ocitá., působi jako prostředník mezi klientem a českou společnosti reprezentovanou úředníkem, sousedem v domě nebo někým jiným. Sociální pracovník i klient jsou konfrontováni s kulturou a návyky, jež se uší od kultury hostitelské společnosti, proto je zapotřebí, aby sociální pracovník dobře znal české, prostředí, příslušné zákony a právní předpisy, a současně by mě! ovládat některý ze světových jazyků a být seznámen s kulturním rámcem, který mohl formovat klientovu osobnost a chováni. Pro práci s klientem je 7 základním předpokladem respekt k jinakosti, jedině tak může mezi nim a klientem vzniknout kvalitní vztah, který může pomáhat tomu, aby se klient zbavil nejistoty, jež jeho postavení provází, případně se dokázal vyrovnat s prožitými traumaty a zaujal k sobě samému a ke své rodině odpovědný a aktivní postoj. (Matoušek 2005) Sociální pracovník tak může být poskytovatelem informaci, zprostředkovatelem a vyjednavačem, obhájcem klientových práv, naslouchajicím terapeutem, právním poradcem i kontaktem se společnosti nalézající se za zdmi uprchlického tábora. Služba je klientovi poskytována podle plánu pomoci, který' společně vytvoři klient a sociálni pracovník na počátku jejich spolupráce. Podstatou plánuje stanovení dlouhodobého dle, který má uživatel za pomoci služby dosáhnout, a stanoveni postupa, kterým tohoto čile bude dosaženo. Tento postup je sledem na sebe navazujících dílčích konkrétních cílů a ůkoíů. Stanoví si také, jakým konkrétním způsobem, úkonem uživatel každého dílčího cíle dosáhne a v jakém terminu. Cíle stanovuje sám uživatel za podpory a asistence pracovníka. Čile mohou být v průběhu spolupráce upravovány a upřesňovány v závislosti na vývoji klientovy situace. Při sestavováni individuálního plánu pomoci by měl sociální pracovník postupovat dle výše zmiňovaného postupu, avšak při jeho reálné aplikaci vyvstává na mysl mnoho otázek vedoucích k dilematu, zda využit raději jednostranný přístup ke klientovi a postupně jej vést až k dosaženi (dle objektivních hledisek a platných společenských pravidel) toho správného cíle, nebo zvolit symetrický vztah s klientem a na základě společného diskutováni, vyjednáváni jej dovést k jeho vlastnímu čili, který však nemusi být v úplném souSadu s očekáváními sociálního prostředí klienta. Při práci s cizinci vždy vystupuji do popředí vzájemné jazykové a kulturní bariéry, jež není lehké překonat. Pracovník mnohdy, na základě předsudečného myšlení, volí jako způsob práce jednostranné vedeni klienta, které si pracovník obhajuje tak, že klient nezná zvyklosti většinové společnosti a proto je jednodušší jej přimo nasměrovat tak, aby vyhověl očekávánim a rychle „zapadl". Úplně mizí snahy o vysvětlování správných postupů, protože pracovník stejně vl, že by to klient jen obtížně pochopil, nebo z důvodu, že se klient s daným problémem již těžko někdy opakovaně setká. U sociálních pracovníků PPI jsem na základě vlastní zkušenosti vypozorovala, že máji snahu se svými klienty spise vytvářet rodičovský než-li partnerský vztah. Z důvodu obtižně komunikace pracovnicí vyberou problém, nu který je vhodné se zaměřit, stanoví dílčí postupy jeho dosaženi a poté klientovi zadávají úkoly, jejichž plněni kontroluji, na konci procesu - po úspěšném dořešeni problému, klientovi vysvětlí, co děla! dobře a co špatně, aby se ponaučil pro přišle. 3 Teoretická charakteristika dilematu mezi jednostrannosti a symetrií ve vztahu s klienty Dilema mezí jednostranností a symetrií ve vztahu s klienty je jedním ze všedních dilemat, se kterými se sociálni pracovnici běžně setkávají v organizacích. Vybrané dilema bývá taktéž pojmenováno jako střet mezi „kontrolou", „autoritou" nebo „monologem" na jedné straně a „péči", „podporou", „pomoci" nebo „dialogem" na druhé straně (Musil, 2004). „Kontrola", „autorita" nebo „monolog" jsou chápány jako synonyma Jednostranného ovlivňování" klienta pracovníkem, terminy „péče", „podpora", „pomoc" nebo „dialog" symbolizuji „symetrický vztah" mezi pracovníkem a klientem (Laan, 1998). Témata, která se dotýkají daného dilematu, je možno rozdělit do následujících sekci: způsob komunikace s klientem, způsob vymezováni problémů klienta, způsob zajišťování vlivu na jednáni klienta - autorita, úloha pracovníků při zprostředkovávání rovnováhy mezi očekávánim sociálního prostředí a klientem (Musil, 2004). Způsob komunikace s klientem lze vymezit buď jako vedený „monolog" či „dialog". Podle Laana (1998) sociálni pracovník může považovat své vlastni pojetí situace za rovnocenné s představou klienta, brát jeho i svoje vymezeni vážné a obojí považuje za možný předmět diskuse, tehdy se jedná o „dialog". Nebo se divá na klienta a jeho situaci jako na objekt, je přesvědčen o tom, že jeho vlastni představa o klientovi a jeho situaci je objektivně platná, a nepředpokládá, že by jeho výklad mohl být předmětem diskuse - „monolog". Tématu „pomoc" versus „kontrola" se věnuje Ulehla (2001), který „kontrolu" definuje jako snahu pracovníka měnit něco, co klient měnit nechce. „Kontrolu" si klient neobjednal. „Pomoc" spočivá v podpore změny, kterou si klient objednal a kterou očekává. Předpokladem takto vymezené „pomoci" je „dialog": pracovnik musi porozumět klientově definici problému nebo se na ni musí s klientem dohodnout. Při „kontrole" si pracovník vystačí s „monologem". Stačí mu , když klientovy způsoby posoudí ze svého vlastního hlediska. Pracovník může vyvolat změny v klientově chováni , pokud má patřičnou autoritu. (Yelaja in Musil, 2O04) chápe „monolog" jako prostředek pro komunikace, v niž pracovník počitá pouze s existenci své autority. „Dialog" nastává, pokud pracovnik i klient uznávají autoritu toho druhého a oba považuji za správné.že se mohou navzájem ovlivňovat Také rozeznává „přidělenou" a „přirozenou" autoritou. Uplatňováni „přidělené autority" má spiäe jednostranný charakter, „přirozená autorita" je podmíněna symetrií vztahů mezi pracovníkem a klientem. Poslední dimenzi dilematu je úloha pracovníka při zprostředkováni rovnováhy mezi očekáváním sociálního prostřed! (obce) a klientem. Sociální pracovnici se shoduji v tom, že 4 úkolem jejich organizací je zajistit tuto rovnováhu, avšak ji neni jasné jaký způsob použit k dosaženi tohoto čile. Velmi záleží na tom, jak si pracovnici vysvětlují příčiny potíži klienta. tClienla mohou považovat za „oběť" tlaku očekáváni prostředí, nebo za „viníka" jeho vlastních potíži (Musil, 2004). V prvním případě považují za původce zla přizpůsobivost, a klienta proto učí jak očekávániin obce vzdorovat. Ve druhém případě považují za zdroj poliži nedostatek přizpůsobivosti, klienta proto učí jak očekáváním obce vyhovět. Následující tabulka vymezuje základní rozdíly mezi oběma pojetími cest při práci s klienty. Tabulka: Rozdíl v dilematu mezi komplexními a zjednodušenými cíly Jednostrannost ve vztahu 5 klienty Symetrie ve vztahu s klienty Způsob komunikace s klientem „monolog" Pracovník se divá na klienta a jeho situaci jako na objekt. „dialog" Pracovník považuje své vlastni pojetí situace za rovnocenné s představou klienta. Pracovník nepřipouští diskusi. Pracovník předpokládá diskusi. Pracovník má vlastni představu □ U [Lilioví a jeho situaci. Kíient je vnímán jako komunikační partner. Způsob vymezení problému klienta „kontrola" „pomoc" Držitelem problému je sám pracovník ( k problému přistupuje z vlastního Hlediska), Držitelem prahlému je klient, Pracovník chce měnit něco, co klient možná ani nechce. Pracovník pomáhá dosáhnout změny, kterou si klient objednal a očekává. Vliv pracovníka na klientova chování „přidělená autorita" Vliv vyplývá z postavem pracovníka v organizaci a z přidělených pravomoci. „přirozená autorita" Vliv plyne z osobních kvalit pracovníka, bývá spontánně akceptovaná. 5 Pracovník počítá pouze se svou autoritou, ovlivňuje klienta. Pracovník i klient uznávají vzájemnou autoritu, ovlivňuji se. Jednostranná převaha pracovníka. Pracovník 0 svou autoritu bojuje, nikdo nemá převahu. Pracovník si vynucuje přizpůsobení klienta, Pracovník s klientem vyjednává na případném přizpůsobení se. Úloha pracovníka při zprostředkování rovnováhy mezi očekáváním sociálního prostředí a klientem Klient je označován za viníka své situace. Pracovníci považuji klienta za oběť tlaku očekávání sociálního prostředí. Pracovník učí klienln k respektování hodnot a zákl. pravidel obce (soc.prostředí). Pracovník učí klienta způsobům vzdorováni vůči očekáváním soc. prostředí. Zdrojem potíží klientaje nedostatek jeho přizpůsobivosti, Zdrojem potiží klientajc nespravedlivý řád obce, společnosti. Pracovník se snaží klienta vychovávat(vjeho problematické situaci). Pracovník posiluje klienta v jeho přizpůsobivosti a způsobech boje vůči nespravedlivému nátlaku. Myšlení sociálního pracovníka Deduktivní myšleni (ovlivňováni klientovy situace, predsudky a stereotypní chováni vůči klientovi). Induktivní myšleni (reálné srovnáváni pracovníkových představ s klientovou situací). Zdroj:Musil, 2004 str. 90-109, upraveno Otázky umožňující indikovat přítomnost dilematu a jeho řešení v organizaci Jakým způsobem probíhá sestavování postupu řešeni jednothvýeirtSbtiží? ■Jaký koncept myšleni používáte při poskytováni poradenství klientům? Jakými slovy byste charakterizoval způsob komtujjfcaeSlTklicntern? ihá diskuse s klientem o možných řešeních problému? / .l<"TJ/ -Formuluje klient (s vaší pomoci) hlavni problém jeho situace?/ tjtf^ cháválc klienta navrhovat tíjlči cíle pra dosaženi hlavníhu cileV / Kdo jc označen za držitele problému na počátku procesu řešeni projjlénTu"? Kdo navrhuje postupy vedoucí k dosaženi zrrn Nechávate klienta vyhledat zdroje řešeni? Jakým způsobem vnímáte svou autoritu ve vztahu s klientem? Jakou roli ve vzájemném vztahu s klientem hraje jeho autorita? Vyjednáváte s klientem o možných řešení problému? Necháváte klienta přejímat hlavni iniciativu při odstraňování vzniklých obtíži? Jaký máte názor na přizpůsobeni se klienta kladeným požadavkům? Jakými slovy byste popsal vaši roli ve vztahu pracovník - klient? Jakými slovy charakterizujete váš pohled na viníka klientovy situace? Koho, co považujete za zdroj klientových obtíží? Myslite si, že klientovo sociální prostředí může nějak ovlivňovat vznik klientových obliži? Je vhodné klienta směřovat k boji proti nátlaku či k přizpůsobení se prostředí? Snažite se klienta nějakým způsobem vychovávat či prevychoval? Myslíte si, že je správné, když chce kíicnt vzdorovat vůči tomu, co považuje za nespravedlivé? Myslite si, zeje důležité učit klienta zvyklostem jeho sociálního prostředí? Popište způsob myšleni, který preferujete při zahájeni práce s klientem? Popište způsob myšlení, který preferujete při prvním kontaktu s klientem? Umíte se vyhýbat předsudeěnému myšleni? Co si myslíte o používání stereotypů při práci s klientem? Závěr Myslím si, že neni snadné poskytovat sociální poradenství, kdy by mělo být ve vztahu ke klientovi dosaženo ochrany práv a zájmů osob v obtížné životni situaci, respektováni jeho důstojnosti, soukromí a důvěrnosti sdělení, a mělo by být dohlíženo, aby klient obdržel potřebnou sociální pomoc od příslušných institucí, měla by být respektována jedinečnost každé osoby bez ohledu na její původ, etnickou příslušnost, rasu či barvu pleti, mateřský jazyk, věk, zdravotní stav, sexuálni orientaci, ekonomickou situaci, náboženské a politické přesvědčení, a bez ohledu na skutečnosti, jak se tato osoba podílí na životč společnosti (Šišková, 2001). Uměl rozpoznat klientovy potřeby, ať jíž pochází z menšinové či většinové části společnosti, by měl umět každý kvalifikovaný sociálni pracovník, Proto by měl Saké rozpoznat, na náklade momentální klientovy situace a klientových osobnostních 7 charakteristik, zda je vhodnější zvolit jednostranný nebo rovnocenný přistup při práci s klientem. Povaha člověka n jeho kvality (ať jde o sociálního pracovníka či klienta) vždy formuje vztah k druhým lidem. Samozřejmě též záleží na přístupu pracovníka k jeho práci, zda chce byt člověkem autoritativním, který při plněni svých pracovních povinnosti využívá stereotypů chováni ulehčujících jeho práci, či chce být člověkem respektujícím názory a přesvědčeni svého klienta. Při psaní léto práce jsem došla k závěru, že dilema Jednostrannosti či symetrie ve vztahu s klientem" a jeho řešeni vychází spíše z osobnostních charakteristik, způsobu myšleni a preferovajryej^pracovnich postupů sociálních pracovníků. Literaturu WU^Mvi LAAN,. (1998): Otázky legitimace sociálni práce.Ostrava: Albert-ZSF OU. MATOUŠEK , O. (2005): Sociálni práce v praxi. Praha: Portál. MUSIL, L. (2004): Ráda bych Vám pomohla, ale... Dilemata práce s klienty v organizacích. Brna: Marek Zeman. ŠIŠKOVÁ, T. (2001): Menšiny a migranti v ČR Praha: Portál. ULEHLA, L (1999): Uměni pomáhat. Praha: SLON. WebovĚ stránky: www.p-p-i.cz