Jaro je tady


Příchod jara s sebou nese mimo jiné i oživení do té doby jednotvárné krajiny. Z holých větviček
vyrůstají první zelené lístky, na plácku před domem rozkvétají krokusy a vzduchem polétávají
slunéčka sedmitečná. Je to všecko moc pěkné.


S jarním zeleným kobercem posetým barevnými kvítky ostře kontrastuje temnota domácí politické
scény. Jakoby západ oranžového slunce pohlcujícího modrou oblohu nastolil bezbarvou noc. Zatím jsme
však na jejím začátku, s hodnocení celé situace tedy musíme posečkat.


S nárůstem teploty a zvyšující se intenzitou slunečního záření se probudili i tvorečci, kteří
doposud spali. Všiml jsem si toho, když jsem při zastřihávání ostružiníkových šlahounů zaslechl
zlověstný bzukot ozývající se od nedalekých jabloní. Bližší prozkoumání odhalilo roj včel, díky
jejichž pilné práci na podzim vzejdou z bílých kvítků sladké červené plody. Takové včely však
člověku příliš škody nenadělají, ledaže by se po nich zuřivě oháněl či je jinak provokoval
k útočnému výpadu, kterým si dělnice přírody chrání svůj život.


Takové vosy, to je jiná. Minulé léto mně stačilo jen projít kolem jejich hnízda ukrytého
v nevysokém jehličnanu a hned jsem měl žihadlo v rameni. Však také na oplátku dostaly pěkné
chemické pokouřeníčko. A do jedné skapaly.


I v říši člověčí se s oteplením vyvalí do ulic agresivní stáda. Letos jsou obzvláště přemnožená a
páchají značné škody. Vždyť jen samotná přítomnost policie, která minimalizuje dopady jejich
řádění, stojí daňové poplatníky nemalé peníze. Nehledě na společenskou atmosféru, která
v posledních letech značně přituhuje, a to ve prospěch radikálních živlů. Svůj díl viny na
polarizaci obyvatelstva českých zemí jistě nesou i politické elity. Ty, místo aby řešily problémy
lidí, zabývají se spíše problémy setrvání u zdroje svých příjmů dávajíce tím šanci černým
zakuklencům, jenž získávají u průměrných lidí sympatie. Tak by zastupitelská demokracie neměla
fungovat.


Jaro zřejmě disponuje nějakou magickou mocí, díky níž se lidé naráz cítí alespoň o trošku
šťastnější. Což o to, radost objímajících se mileneckých párů nebo zuřivých sportovců brázdících na
svých bicyklech rozpálený asfalt je pochopitelná. Nedávno jsem se ale na ulici minul s několika
zvláštně se tvářícími mladými muži. Ruce a nohy měli ohnuty do nepřirozených úhlů a jejich ústa
vykřikovala těžce srozumitelné věty o slovní zásobě stěží malých prvňáčků. I přes krutost, se
kterou se na nich příroda vyřádila, dokázali mladíci na svých tvářích vykouzlit úsměv. Příležitost
jim k tomu dala jakási breberka poletující nad chodníkem, kterou se snažili chytit.


Vánek lehce pofukoval a všem bylo dobře.