ZUR Umění a média Název předmětu: Umění a média Kód předmětu: ZUR Kredity: 6 kreditů Garant: prof. PhDr. Jiří Pavelka, CSc. Rozsah předmětu: jeden semestr / 13 setkání Semestr: JS 2009 Zařazení předmětu: volitelný Způsob ukončení: na základě zhodnocení aktivit účastníků kurzu, zejména písemného referátu a seminární práce Obsah: Kurz poskytuje informace jednak o vlivu masových médií a masové komunikace na umění jako na informačně a epistemologicky nasycený produkt lidského komunikativního jednání, jednak o tom, jak umění, jeho prostředky a postupy, ovlivňuje masová média a masovou komunikaci. Potřebné znalosti a vědomosti získávají účastníci kurzu z přednášek, studiem předepsané literatury a rovněž si je osvojují při interpretací uměleckých produktů, v pracovních diskusích nad zadanými tématy a při přípravě a prezentaci ústních sdělení a referátů a v průběhu zpracovávání zadaných písemných úkolů. Důležitou formou výuky jsou diskusní fóra, jejichž posláním je zhodnotit úroveň referátů a písemných prací. Požadavky na studenta: 80% účast v kurzu. Aktivita. Vypracování dvou písemných úkolů. Úspěšné absolvování závěrečného písemného testu. Přehled probírané látky: · Komunikačně pragmatický základ kultury - sociálně kulturní reality (anthropological, linguistic, pragmatic turn). Základní druhy lidského komunikativního jednání: mentální jednání, mezilidská komunikace a sociální jednání a jejich formy. Člověk a komunity jako komunikační a paměťové médium. Sociální konstrukce reality (P. I. Berger, Th. Luckmann). Technologie a kultura - technologický determinismus (M. McLuhan). · Produkční, distribuční, konzumační a komunikační systémy jako konstrukční osy kultury. Komunikační systémy jako interpretační modely kultury. · Přírodní a kulturní produkty a fenomeny jako texty, které lze „číst“ - kterým lze rozumět. Přírodní a kulturní produkty zajišťují existenci a reprodukci komunit. Kulturní produkty (texty kultury), jejich funkce a jejich životnost. · Člověk a komunity jako dopravní média a dopravní technologie. Dopravní média (prostředky - vehicles): boty, sněžnice, lyže, potápěčské ploutve, taška, batoh, berle, kolečkové křeslo, kočárek, trakař, kůň, koňský povoz, kočár, loď, balón, auto, vlak, letadlo, lanovka, vlak v metru, jeřáb. Dopravní sítě: lodní, silniční, podzemní, letové. · Komunikační média a komuniační technologie. Média mimiko-gestická, lokomoční (tanec, pantomima), nejazyková akustická (= neartikulované zvuky hlasivek / paralingvistika/ a jiných částí těla /tleskání, klepání na dveře/), mluvní (interpresonální promluva, kázání, přednáška, rozhovor, dialog), hudební (= hudba) a zpěvní (píseň), ikonická (malba, plastika, řezba, socha, rytina, fofografie), psaná (literární rukopisná díla: rukopisná kniha, konvolut, dopis), tištěná literární a tištěná ikonická (leták, kniha, časopis, noviny, plakát, billboard, reklamní listy a brožury), elektronická (telegraf, telefonát, gramofonová deska, magnetofonový pásek, film, rozhlas, televize), digitální síťová (PC a notebook /textový editor, grafické programy, internetové prohlížeče/, mobil /SMS, MMS/, navigátor). Všechny typy komunikačních médií, technologií a systémů se uplatňují v rámci sociálního jednání. · Vývojová stádia a navazující konstrukční úrovně komunikačních technologií. Komunikace pomocí A/ primárních médií (lidé jako média) - gestika, mimika, lokomoce, neartikulované zvuky, zpěv, mluva, pomocí B/ sekundárních médií (média jako mechanické nástroje) - psaní, tisk, výtvarné techniky (malba, socha, plastika, řezba, rytina) a hudební techniky, C/ pomocí terciálních médií (chemická a elektronická média - analogová fotografie; telegraf, telefon, gramofon, rozhlas, film, magnetofon, televize, video (analogové paměťové nosiče), pomocí D/ kvartálních médií (digitální a síťová média) - PC a notebook - textzový editor, e-mail, mobil - SMS, MMS, navigátor). · Atributy médií: technologie (produkční postupy a principy - viz dále), životnost (krátkodobá a dlouhodobá), dosah (v prostoru a čase), epistemologie (možnosti vyjádřit a sdělovat obsahy, orientace na určité obsahy a funkce; N. Postman). · Komunikační systémy: A/ intrapersonální, interpersonální, skupinová, firemní, veřejná, masová, síťová komunikace (kritérium: vztahy mezi subjekty komunikace); B/ čichová, chuťová, hmatová (haptická, taktilní), sluchová (akustická), zraková (vizuální) komunikace (kritérium: lidské smyslové orgány jako periféria lidské mysli a komunikační kanály); C/ komunikace čichová, chuťová, hmatová, mimická, gestická, lokomoční (= pohyby těla), nejazyková akustická / paralingvistická (= pomocí neartikulovaných zvuků), hudební, ikonická (= řezby, plastiky, sochy, reliéfy, rytiny, malby, kresby, plakáty, fotografie), jazyková mluvní, jazyková literární, multimediální - interpersonální, divadelní, filmová, televizní, síťová (kritérium: druhy znaků, prostřednictvím nichž se komunikace uskutečňuje). · Komunikace je vždy multimediální, v rámci konkrétní komunikace se vždy současně uplatňuje větší množství komunikačních médií, technologií a systémů. Extrémním případem multimediální komunikace (multimediálního komunikátu) je divadelní komunikace (divadlo / divadelní představení jako médium). · Média jako etenze potencí člověka (M. McLuhan). A/ Extence smyslů - brýle, dalekohled, mikroskop, naslouchátka, teploměr, alkoholoměr, kompas, navigátor, hlásič požárů, kamerový bezpečnostní systém, extenze schopností mysli - B/ extenze paměti (písemný záznam, kniha, akustický a audiovizuální záznam; interní x externí paměť), C/ extenze myšlení (výpočetní technika: počítadlo, logaritmické pravítko, kalkulátor, computerové programy), C/ extenze biologicky určenných komunikačních daností (psaný a tištěný text, telegraf, telefon, mobil, e-mail, internet). · Média a komunikáty. Média jako univerzální komuniační nástroje (vehicles). Komunikáty jako výsledek komunikačních aktivit uskutečňujících se prostřednictvím médií a jako jedna z forem kulturních produktů. Komunikáty jako forma interpretace a konstrukce sociálně kulturní reality. Komunikáty, jejich funkce (R. Jakobson - referenční (informační/, emotivní /expresivní/, poetická /výrazová/, konativní /apelativní a manipulativní/, fatická /kontaktová/, metalingvistická funkce) a jejich životnost (krátkodobá a dlouhodobá). · Jazykové a nejazykové komunikáty. Multimediální komunikáty. Jazykové komunikáty: texty mluvní a písemné (odlišný typ média), soukromé a veřejné (odlišný typ adresáta), administrativně správní, náboženské, filozofické, vědecké, technologicko-produkční, umělecké, legislativní, politické, žurnalistické (odlišné funkce a tématické zaměření). Nejazykové komunikáty (gesticko-mimické a lokomoční, neartikulované akustické, hudební, statické ikonické, kinetické ikonické). · Komunikáty spadající do oblasti umění (slovesné, literární, dramatické, hudební, taneční, výtvarné, filmové…; architektonické - na hranici komunikátů, protože architektonická díla plní primárně jiné finkce než komunikační). · Interpersonální a masová komunikace a epistemologie médií a umění. Na příkladu dopisu (soukromá korespondence) a pohlednice (na pomezí soukromé a veřejné korespondence). Otevřený dopis jako žurnalistický žánr (veřejné korespondence). Abelard a Heloisa: Dopisy utrpení a lásky (česky 2003; milostné vzplanutí 1118-1119, latinská korespondence vznikla kolem r. 1128: http://www.sacred-texts.com/chr/aah/aah02.htm ). J. W. Goethe: Utrpení mladého Werthera (německy 1774), M. Kundera: Monology (1957, přepracováno 1964). F. Lyotard: Postmoderno vysvětlované dětem (francouzsky 1986, česky 1994). · Komunikace a kulturní transfer. Darwinistický koncept vývoje živočišných druhů - principy adaptace a mutace. Neodarwinistický koncept vývoje (R. Dawkins) a memetický koncept kultury (S. Blackmoreová) - geny a memy. · Specifika umělecké komunikace. · Sociálně kulturní časoprostor, hierarchie kulturních oblastí. Kultura kulturní oblasti, subkultury a kontrakultury. · Nadčasové subkultury uplatňující se ve vývojových údobích (epochách) kulturních oblastí, včetně anticko-křesťanské kulturní oblasti: každodenní a reprezentativní (sváteční) kultura, vysoká a nízká kultura, centrální a regionální kultura, sakrální (náboženská) a profánní (světská) kultura, dominantní a marginalizovaná kultura, majoritní a minoritní kultura, tradiční a novátorská kultura, komerční a nekomerční kultura. · Anticko-křesťanská / euroamerická kulturní oblast a její centristické tendence - integrační a identifikační principy a hodnoty: · logocentrismus (dominance rozumu), · senzocentrismus (dominance smyslů), · lingvocentrismus (dominance jazyka jako komunikačního média), · falocentrismus (dominance mužů nad ženami), · antropocentrismus (dominance v člověka na planetě Země, vše, co zde je, je určeno k upokojení potřeb člověka), · teocentrismus (dominance boha či bohů na lidským světem), · druhocentrismus (nadřazenost člověka nad jinými živočišnými druhy), · etnocentrismus (dominance rasy), · teritoriální centrismy (dominance oblasti) - např. evropocentrismus (dominance Evropanů a evropské civilizace), · státocentrismus (dominance státnho útvaru) - např. USA-centrismus · nacionalismus (dominance národa) - např. čechocentrismus · Vývojová dynamika – konstrukční polární principy kultury (umění): * teocentrismus (polyteismus, monoteismus) x antropocentrismus; * racionalismus x iracionalismus / mysticismus; * senzualismus x spiritualismus; objektivismus x subjektivismus; * řád / harmonie x chaos / disharmonie; * fundamentalismus / intolerance x pluralismus / tolerance; * kolektivismus x individualismus, * tradicionalismus x modernismus; * symbolické zobrazování x mimetické (realistické) zobrazování, * abstraktnost výrazu x konkrétnost výrazu (iluzionismus, „konkretismus“, hyperrealismus), * primitivismus (obsahu či formy) x kultivovanost (obsahu či formy), * obsahovost (důraz na význam) x formalismus (důraz na výraz), * emocionálnost / expresivita (citová vypjatost / angažovanost) x emocionální odstup/nezaujatost. · Estetika. Estetické a mimoestetické funkce. Estetická hodnota a norma. Umělecké dílo jako zboží a mediální produkt. Ekonomická hodnota umění. Epistemologie médií a epistemologie umění. Knižní, filmový a hudební průmysl. · Umělecká komunikace: autor - kanál / médium - konzument-mediátor - umělecký trasfer / kanál / médium - konzument / publikum. Umělecký transfer: recitace, překlad, nápodoba (plagiát), převyprávění, adaptace, parodie. · Vysoké a nízké umění. Tradiční a moderní (avantgardní) umění. Masová a populární kultura / umění. Kulturní průmysl. Vliv masových médií na umění. Medializace umění. Globální, etnická a alternativní kultura. · Dramaturgie umělecké produkce v soukromých a veřejnoprávních mediích (knižní nakladatelství, periodický tisk, rozhlas a televize). Základní literatura * Debicki, Jacek - Favre, Jean-François - Grünewald, Dietrich - Pimentel, Antonio Filipe: Dějiny umění. Malířství. Sochařství. Architektura. Praha : Argo, 1998. * Chatelet, Albert – Groslier, Bernard Philippe: Světové dějiny umění. Praha: Cesty, 1996, s. 505–560. * McQuail, Denis: Teorie masové komunikace. Praha: Portál, 1999, s.118–144 (Masová komunikace a kultura). * Pavelka, J.: Kultura, média, literatura. Brno: Středoevropské vydavatelství a nakladatelství Regiony, 2004. O poznání, hodnotách a konceptu postmodernismu. Několik poznámek ke změnám paradigmatu euroamerické kultury v letech 1930-1995. * Pavelka, Jiří: Předpoklady literárního dorozumívání. Brno : Masarykova univerzita, 1998. * Pavelka, Jiří – Pospíšil, Ivo: Slovník epoch, směrů, skupin a manifestů. Georgetown, Brno 1993. * Postman, Neil: Ubavit se k smrti. Veřejná komunikace ve věku zábavy. Praha: Mladá fronta, 1999. * Ritzer, George: Mcdonaldizace společnosti. Praha: Academia, 1996. * Zuska, Vlastimil: Estetika. Úvod do současnosti tradiční disciplíny. Praha: Triton, 2001. Doporučená Literatura: · Arendtová, H.:Krize kultury. Praha: Mladá fronta, 1994. * Cairncross, Frances: Konec vzdálenosti. Brno: Computer Press, 1999. * Daly, Steven – Wice, Nathaniel: Alt.culure. Encyklopedie alternativní kultury. Brno: BOOKS, 1999. · Eco, U.: Skeptikové a těšitelé. Praha: Odeon, 1995. * Gombrich, Ernst Hans: Příběh umění. Praha: Odeon, 1992. * Graham, Gordon: Filosofie umění. Brno: Barrister & Principal, 1997, s. 11–88. * Hauser, Arnold: The Social History of Art. London - New York: Routledge, 1999. * Henckmann, Wolfhart – Lotter, Konrad: Estetický slovník. Praha: Svoboda, 1995. * Chvatík, Květoslav: Strukturální estetika. Řád věcí a člověka. Praha: Victoria Publishing, 1994. * Reifová, Irena, a kol.: Slovník mediální komunikace. Praha: Portál, 2004. Doporučená četba (přečtěte si alespoň jednu z uvedených knih) * Epos o Gilgamešovi. Praha : Československý spisovatel, 1976. (Orig. Ša nagba imuru, doslova Toho, jenž vše zře, asi 2000 př. n. l.; přel. a předmluva Lubor Matouš.) * Bible. Písmo svaté Starého a Nového zákona. Praha: Ústřední církevní nakladatelství, 1979. * Homér: Odyssea (poč. 7. stol. př. n. l.; kterékoli vydání včetně: Homér: Odysseova dobrodružství. Praha: Československý spisovatel, 1968). * Korán. Odeon, Praha, 1991. (Orig. Al Qur?án, vznik kolem 650; přel. Ivan Hrbek). * Lao-C´ o Tao a ctnosti. Praha: Odeon, 1971. (Orig. Tao te ťing, 4.-3. stol. př. n. l.; přel. Berta Krebsová.) * Tibetská kniha mrtvých. Praha: Vyšehrad, 1995. (Orig. Zab-čhos ži-khro dgongs-pa rang-grol; přel. Josef Kolmaš.) * Upanišady. Praha : Am Inspirace, 1996. (Text obsahuje dvanáct „upanišad“, přel. Petr Kadula.) * Žába, Zbyněk: Tesáno do kamene, psáno na papyrus. Praha : Svoboda, 1968. (Text obsahuje ukázky staroegyptské literární tvorby, jejíž počátky se datují do konce 4. tisíciletí př. n. l.) !Zadání písemného úkolu č. 1 Název: Ukotvení uměleckého díla v sociálně kulturním časoprostoru Žánr: rastrový výkladový rejstřík Téma a cíl: identifikace sociálně kulturních atributů kteréhokoli, studentem zvoleného reprezentativního uměleckého díla Doporučená struktura práce: 1. Titulní list 2. Název uměleckého díla 3. Autor/ři 4. Datace 5. Kulturní oblast 6. Kulturní epocha 7. Subkultura 8. Kulturní proud či směr 9. Komunikační médium 10. Umělecký druh či formát 11. Žánr 12. Námět 13. Konstrukční principy, včetně centrismů 14. Seznam použité literatury : Rozsah: cca 1 normostrana * Odeslat: vedoucímu kurzu do týdne od zadání úkolu (osobně či poštou) 3 Titulní strana práce: Umění a média JS/PS 200? Datum odevzdání práce: 00.00. 200? UTB, FMK Pořadové číslo práce: 1/2... PŘÍJMENÍ: ??? Křestní jméno: ??? Studentské číslo: ??? Stupeň studia: bakalářský/magisterský Imatrikulační ročník: 200? Typ studia: denní/kombinovaný Studijní program/obor: Název práce: Hodnocení práce: !Zadání písemného úkolu č. 2 Název: Vliv masových médií na uměleckou tvorbu Žánr: případová studie Téma a cíl: na příkladu adaptace klasické látky zpracované v tradičním uměleckém (literárním, dramatickém, hudebním) díle a určené pro masová média (rozhlas, film, televize) ukázat, jak masová komunikace a její zákonitosti ovlivňuje způsob zpracování a „nový“ obsah adaptovaného díla Doporučená struktura práce: 1. Titulní strana práce 2. Obsah 3. Úvod (zdůvodnění výběru tématu, hypotézy a cíl práce) 4. Vymezení adaptace 5. Analýza klasického díla 6. Analýza adaptovaného díla 7. Závěr (shrnutí: na konkrétním příkladu demonstrovat, jak masová média ovlivňují uměleckou tvorbu) 8. Seznam použité literatury : Rozsah: cca 7 normostran * Odeslat: vedoucímu kurzu nejpozději týden před koncem semestru (osobně či poštou) 3 Titulní strana práce: Roviny masové komunikace 1. společensko-politický kontext producenta = kontext, ve kterém produkt vzniká 2. společensko-politický kontext konzumenta = kontext, ve kterém je produkt konzumován 3. společensko-politický kontext interpreta = kontext, ve kterém je produkt analyzován 4. mediální trh, který je k dispozici/kterému je produkt určen/na kterém se produkt uplatňuje 5. subjekt/organizace (spolu)financující mediální produkt = charakteristiky včetně postavení na trhu, mediální politiky 6. produkční organizace = organizace, která mediální produkt vyrábí, charakteristiky včetně postavení na trhu, mediální politiky 7. produkční systém = výroba mediálního produktu: preprodukce (mediální projekt), produkce, postprodukce 8. tvůrci a producenti mediálního produktu = realizační tým 9. subjekt/organizace distribuující a prodávající mediální produkt = subjekt/organizace, která mediální produkt (kupuje,) prodává a distribuuje = charakteristiky včetně postavení na trhu, mediální politiky 10. mediální produkt = typ média; funkce médií; struktura, obsah 11. mediální publikum = konzumenti a jeho charakteristiky 12. účinky na publikum = působení mediálního obsahu na chování publika