Biogeografická diferenciace krajiny v geobiocenologickém pojetí Metodický postup I. •Slouží pro vymezování ekologické sítě v krajině •Vychází z TEORIE TYPU GEOBIOCÉNU (Zlatník) •Využívá výsledky z podrobného terénního šetření ülesní půdy – lesnická typologie üzemědělské půdy – komplexní průzkum půd Metodický postup II. •Diferenciace potenciálního (přírodního) stavu geobiocenóz •Diferenciace současného stavu geobiocenóz (typy biotopů) •Kategorizace současných geobiocenóz dle intenzity antropického ovlivnění •Kategorizace současných geobiocenóz dle stupně ekologické stability •Diferenciace území z hlediska ochrany a tvorby krajiny včetně vymezení ekologicky významných segmentů krajiny (EVSK) Diferenciace potenciálního stavu geobiocenóz I. •Ekotop •Biocenóza •Geobiocenóza – biocenóza + ekotop •Typ geobiocénu = soubor geobiocenózy přírodní a všech od ní pocházejících a do určité míry změněných geobiocenóz včetně geobiocenoidů, které se mohou vystřídat v segmentu určitých trvalých ekologických podmínek •Geobiocenoid – změněná i abiotická složka Diferenciace potenciálního stavu geobiocenóz II. •STG = skupina typů geobiocénů •ZÁKLADNÍ JEDNOTKY - názvosloví dle hlavních dřevin původních lesních geobiocenóz •NADSTAVBOVÉ JEDNOTKY 1)Vegetační stupně 2)Ekologické řady (trofické řady a meziřady, hydrické řady) • • Typologické členění krajiny •Cíl – vymezit typy (řady) územně nesouvislých segmentů krajiny, které se v krajině opakují, mají obdobné ekologické podmínky, jimž odpovídá relativně podobná biota •Opakovatelnost •Lesní typ •Skupina typů geobiocénů •Biochora •Svaz Individuální členění krajiny •Cíl – vystihnout souvislé, z určitého hlediska relativně homogenní celky lišící se do určité míry složením bioty •Jedinečnost, neopakovatelnost území •Biogeografická provincie (5.105–106 km2) •Biogeografická podprovincie (105 km2) •Biogeografický region – bioregion (102-103 km2) •PLO Diferenciace současného stavu geobiocenóz I. •Hodnocení současného stavu vegetační složky geobiocenóz •Struktura, druhové složení, základní funkční a ekologické vlastnosti, intenzita antropického vlivu na vegetaci •Pro účely vymezování ÚSES – 2 stupně mapování: üMAPOVÁNÍ KRAJINY üMAPOVÁNÍ FYTOCENÓZ Diferenciace současného stavu geobiocenóz II. •Cíl – vylišit plochy s různým druhem a intenzitou antropogenních faktorů, jejichž důsledkem jsou rozdíly v druhovém složení, struktuře a ekologických vlastnostech přítomných společenstev •Základní výstup – vymezení relativně ekologicky stabilních společenstev - EVSK • Diferenciace současného stavu geobiocenóz III. •EVSK = základ „kostry ekologické stability“ •Základní podklad pro zpracování návrhu ÚSES •Mapujeme tedy SOUČASNÝ STAV!!!! •Rostlinná společenstva – nejzřetelnější a nejsnáze rozlišitelný indikátor stavu ekosystémů Etapy mapování I. 1)PŘÍPRAVNÉ ►Excerpce veškerých stávajících podkladů o využití území ►Letecké, družicové snímky, kartografická díla ►Neprobíhá terénní průzkum ►1: 50 000 Etapy mapování II. •2) ZÁKLADNÍ MAPOVÁNÍ ►Celoplošný terénní průzkum současného stavu geobiocenóz ►Vymezení EVSK ►Pro jednotlivá EVSK – základní charakteristika (lokalizace, ekotop, biota) ►1:10 000, 1: 5 000 Etapy mapování III. •3) SPECIÁLNÍ MAPOVÁNÍ ►Na principu selektivního výběru – nejhodnotnější území ►Vymezení a detailní charakteristika biotopů ►Velká měřítka 1: 5 000, 1: 2 000 • Charakteristika biotopu •Lokalizace (KÚ, číslo mapového listu, plocha, název,…) •Popis ekotopu (nadmořská výška, expozice, sklonitost, geologie,…) •Popis bioty (aktuální vegetace, KES, etážovitost, druhy,…) •Hodnocení z hlediska biogeografické diferenciace (TŘ, HŘ, VS, antropické ovlivnění, biogeografický význam, NATURA,…) •Negativní vlivy, ohrožení •Rámcové zásady péče o hodnocený segment