„Hluková“ tradice
 vychází z konceptu hluku (nežádoucího
zvuku, který obtěžuje, ruší či škodí)
 lineární sekvence:
zdroj hluku  šíření  postižený jedinec
 pasivita jedince
 rozmrzelost z hluku (noise annoyance) jako
obecná emoční reakce
 predikce rozmrzelosti na základě
akustických a mimoakustických proměnných
Tradice sonosféry (soundscape)
 vychází z konceptu sonosféry (zvukového
prostředí určitého místa jako celku, systému)
 zdůrazňuje aktivní roli jedince v percepci i
utváření sonosféry
 diferencovaný, kvalitativní pohled: důraz i na
žádoucí zvuky, ocenění pestrosti a
vyváženosti sonosféry, kulturní hodnoty
zvuků…
 anglicky
○ soundscape
 německy
○ Schallwelt
○ Klanglandschaft
○ Lautsphäre (~ sonosféra v češtině, v polštině)
○ Schall-Empfindungsraum
 francouzsky
○ le paysage sonore
 švédsky
○ ljudlandskap
Sonosféra je systém všech zvuků
slyšitelných na určitém místě
 „systém“ – zdůraznění provázanosti
 „slyšitelných“ – zdůraznění perspektivy
konkrétního „posluchače“
 „na určitém místě“ – sonosféru obvykle
spojujeme s lokalitou
SONOSFÉRA = „Zvukové prostředí.
Technicky vzato je to jakákoli část
zvukového prostředí považovaná za
předmět studia. Termín se tak může
vztahovat ke skutečným prostředím nebo
k abstraktním konstrukcím, jako jsou
hudební skladby a montáže z nahrávek,
zvláště když o nich uvažujeme jako o
prostředích.“
(R.M. Schafer, The Soundscape, 1994: 274-5
orig.: The Tuning of the World, 1977)
 … jako mediátor vztahu mezi člověkem
a jeho prostředím (zvuk jako médium)
 prostředí
 tento proces = akustická komunikace
zvuk
struktura reference
Kontinuum:
ŘEČ ––– HUDBA ––– SONOSFÉRA
 míra akustického repertoáru 
 striktnost syntaktické struktury 
 časová hustota informací 
 sémantická úroveň 
(Truax, Acoustic Communication, 2001)
Řeč
Sonosféra
Hudba
Zvuková událost
(R.M. Schafer)
 zvuk včetně
referenčního obsahu
a kontextu výskytu
 konkrétnost,
jedinečnost
 setkání
Zvukový objekt
(P. Schaeffer)
 zvuk per se,
percepční jev,
charakterizovatelný
v termínech obálky
 abstrakce
(dekontextualizace),
manipulace
nejmenší samostatná část
zvukového prostředí
Signály
(signals)
Výrazné zvuky nesoucí
důležitou informaci.
*
mobily, sanitka,
prodavač lákající ke
stánku
Pozadí
(keynote)
Zvuky udávající
základní charakter
sonosféry; není běžně
v centru pozornosti.
*
hlasy, kroky, holubi, vítr
Význačné zvuky
(soundmarks)
Jedinečné, kulturně
ceněné zvuky.
*
zvon
 paralela s psychologií vnímání
(Gestalt psychologií)
 figura – ohnisko zájmu (~ signál,
soundmark)
 pozadí – nerozlišený shluk zvuků, ambient,
textura (~ keynote sounds)
 elementy sonosféry jsou statičtější
Dominanta
Výrazný zvuk v
popředí, dominující
sonosféře.
*
fontána
Popředí
Zvuky vznikající v
blízkosti „posluchače“
(„tady“).
*
hlasy, kroky, holubi, vítr
Horizont
Zvuky ze vzdálených
zdrojů („tam“).
*
doprava, klaksony,
houkačka sanitky
Prostor
Pasivní akustické
vlastnosti prostředí
(šíření zvuku).
*
relativně otevřený
prostor
Hi-fi soundscape
 nízká hladina ambientního
zvuku
 zvuky se nepřekrývají
(akustická nika)
 existuje perspektiva (dimenze
vzdálenosti)
 zřetelná rytmicita
 umožňuje komunikaci,
prostorovou orientaci
 podporuje interakci, participaci
~ přírodní / venkovská sonosféra
Lo-fi soundscape
 vysoká hladina hluku na
pozadí
 vysoká hustota zvuků,
individuální zvuky zanikají,
překrývají se
 neexistuje vzdálenost (blízký
akustický horizont)
 množství rytmů se mísí v
chaosu
 pocity odříznutí od prostředí,
izolace, obrácení pozornosti
dovnitř
 ztížení interakce, pocity
nepřátelství
~ městská sonosféra
(R.M. Schafer, The Soundscape, 1977/1994)
(Winkler, Rythmicity, 2002)
(Winkler, Rythmicity, 2002)
„…zdá se, že každý tvor má svou vlastní
zvukovou niku ve frekvenčním spektru
a/nebo časovém prostoru, neobsazenou
v dané chvíli nikým jiným.“
(Krause, The niche hypotheses, 1993)
 Ukázka 1
 Ukázka 2
 Ukázka 3
(Bregman, Demonstrations of Auditory Scene Analysis)