Sociální politika Téma: Vzdělávací politika FSS MU Brno, 2010 faculty_logo Struktura tématu 1. Vzdělání a jeho význam v současné znalostní společnosti 2. Vzdělávací politika, její cíle, nástroje, aktéři, úrovně 3. Principy vzdělávací politiky 4. Vzdělávací politika v kontextu sociální politiky 5. Financování vzdělávacího systému 6. Hodnocení vzdělávacích systémů 7. Vzdělávací politika v ČR a její aktuální problémy AD1) Vzdělání a jeho význam v současné znalostní společnosti nVzdělávání nVýchova nVzdělání (vzdělanost) nZnalostní společnost: produkce, distribuce, sdílení a využívání poznatků a informací ] strategický význam vzdělání Funkce vzdělání 1.Fce preventivní 2.Fce nápravná 3.Fce socializační (sociálně kulturní) – vzdělání jako stratifikační kanál, fce integrační 4.Fce kvalifikační (profesionalizační, ekonomická) – klíčové kompetence 5. AD2) Vzdělávací politika = soubor praktických činností různých subjektů vztahující se ke vzdělávání. Zahrnuje: §Tvorbu strategických záměrů rozvoje vzdělávání §Legislativní rámec činnosti všech subjektů §Způsob financování §Vymezování vzdělávacích cílů a obsahů §Stimulování a ovlivňování činnosti vzdělávacích subjektů §Způsob jejich kontroly Nástroje vzdělávací politiky §Programové: strategie, koncepce, plány – stanovují cíle vzdělávací politiky §Legislativní: upravují právní rámec fungování vzdělávací politiky §Normativní: stanovení rozsahu povinné školní docházky, vzdělávací standardy §Ekonomické: podpory a příspěvky vzdělávacím institucím a jejich klientům, příp. sankční platby §Organizační a institucionální: zřizování subjektů vzdělávací politiky, úprava vztahů mezi nimi §Informačně-evaluační: shromažďování a vyhodnocování informací pro potřeby zkvalitnění vzdělávacího systému, monitoring subjektů a výsledků vzdělávací politiky Vzdělávací vs. školská politika §Vzdělávací politika §Školy, vzdělávací instituce, podpůrné instituce, kulturně osvětové instituce § §Školská politika §Školy, školská zařízení Cíle vzdělávací politiky §Vztažené ke klientům vzdělávacího systému: zabezpečit rozvoj poznávací a duchovní kapacity populace, jejího poznatkového a dovednostního fondu a zabezpečit a rozvíjet morálně hodnotové orientace lidí 1)Instrumentální (ekonomické) cíle: podpora tvorby kvalifikované pracovní síly pro posílení ekonomického rozvoje, inovací a konkurenceschopnosti; 2)Neinstrumentální cíle: humanistická etika, posilování rozumové a etické reflexivity jedince a společnosti § §Vztažené k charakteru vzdělávacího systému: zabezpečit, aby vzdělávací systémy vyhovovaly požadavkům společnosti založené na znalostech EU: Vzdělávání a pracovní příprava do roku 2020 Cíle vzdělávání a pracovní přípravy do roku 2010 Cíle vzdělávání a pracovní přípravy do roku 2020 Snížit podílu osob mladších 15 let s nedostačujícími dovednostmi v oblasti čtení na méně než 10%. Podíl 15letých obyvatel s nedostatečnými elementárními dovednostmi v oblasti čtení a počítání by neměl překročit hranici 15%. Dosáhnout průměrné míry předčasných odchodů ze vzdělávacího systému max. 10%. Podíl osob, které předčasně opustí vzdělávací systém by neměl překročit 10%. Dosáhnout nejméně 85% podílu osob ve věku 20-24 let, které disponují ukončeným středoškolským vzděláním. Přinejmenším 95% dětí ve věku mezi 4 roky a věkem potřebným pro nástup do povinného školního vzdělávání by se mělo účastnit předškolního vzdělávání. Dosáhnout minimální úrovně 15% absolventů technicky a matematicky zaměřeného vysokoškolského vzdělání, současně by měla být podporována genderová rovnost v této oblasti. Nejméně 40% osob ve věku 30-34 let by mělo dosáhnout vysokoškolského vzdělání. Zvýšit podíl pracujících dospělých participujících na celoživotním vzdělávání na minimálně 12,5%. Minimálně 15% dospělých ve věku 15-64 let by mělo participovat na systému celoživotního vzdělávání. Cíle vzdělávání a rozvoje lidského kapitálu na úrovni EU Aktéři vzdělávací politiky §Představitelé decizní sféry: politici definují cíle a směr vzdělávací politiky §Úředníci: implementují cíle a principy vzdělávací politiky na regionální a lokální úrovni §Pedagogičtí pracovníci: realizují cíle vzdělávací politiky v konkrétní podobě vzdělávacích programů §Klienti (rodiče, studenti) §Zaměstnavatelé: v ČR jejich pozice stále slabá §Výzkumné instituce: monitoring a vyhodnocování účinnosti nástrojů vzdělávací politiky §Ostatní veřejnost: legitimita cílů a nástrojů vzdělávací politiky Úrovně vzdělávací politiky §Globální (mezinárodní) úroveň (OECD, UNESCO) §Nadnárodní úroveň (EU, programy Socrates, Leonardo, informační síť Eurydice) §Úroveň národních států (ministerstvo – koncepce a strategie) §Regionální a lokální úroveň (subsidiarita a decentralizace) §Úroveň jednotlivých škol (autonomie v tvorbě kurikula) § AD 3) Principy vzdělávací politiky n nPrincip celoživotního vzdělávání (koncept celoživotního učení, další vzdělávání dospělých) nPrincip rovných šancí v přístupu ke vzdělání (rovnost příležitostí X rovnost výsledků ve vzdělávání) nPrincip individualizace a diferenciace ve vzdělávání nPrincip internacionalizace ve vzdělávání AD4) Vzdělávací politika jako součást sociální politiky Vzdělávací politika je ve významné interakci s: nPolitikou zaměstnanosti a trhu práce nRodinnou politikou nHospodářskou politikou nPolitikou sociálního začleňování Vazba mezi vzděláním a účastí na pracovním trhu nTeorie lidského kapitálu – Becker, 1967 nTeorie sociální reprodukce (koncept kulturního a sociálního kapitálu – Bourdieu, 1997) nKoncept segmentace TP nKoncept zaměstnatelnosti AD4) Vazba mezi vzděláním a účastí na pracovním trhu nLidský kapitál, jeho zdroje, formy a výnosy v širším pojetí OECD Vzdělávání, zaměstnanecká školení, neškolské učení Geneticky zděděné vrozené schopnost i Rodina, sociální a další faktory prostředí LIDSKÝ KAPITÁL 1. Základní lidský kapitál = produktivní schopnosti 2. Širší lidský kapitál = potenciál rozvíjet a uplatňovat své schopnosti EKONOMICKÉ VÝNOSY 1. Individuální (např. vyšší výdělky, nižší riziko nezaměstnanosti) 2. Podnikové, celoekonomické (např. zvýšení produktivity) NEEKONOMICKÉ VÝNOSY 1) Individuální (např. osobní spokojenost, spokojenost v zaměstnání) 2) Sociální (např. společenská aktivita, nižší kriminalita) Pramen: Analýza, 2002, s. 120 Ad 5) Financování vzdělávání ► ►Celkový objem výdajů na vzdělávání ►Vícezdrojové financování vzdělávání ► ►Normativní financování škol ► AD 6) Hodnocení vzdělávacích systémů 1. Kvalita ØDosažení optimální úrovně vzdělávacích výstupů (primární a sekundární školství) 2. Efektivita a efektivnost ØPřínosy vzdělání na celospolečenské úrovni (korelace mezi růstem vzdělanosti populace a HDP) ØPřínosy v individuální rovině (výnosnost vzdělávání – efekt na mzdy) AD 7) Aktuální problémy vzdělávacího systému v ČR * Přechod k pluralitnímu systému vzdělávání po roce 1989 je dynamický, což však nese také nerovnováhy: * * mezi stupni a typy škol * míra specializace a všeobecnosti * centralizace vs. decentralizace (kompetenci, pravomoci, autonomie škol) * zájem mladých lidí o studium na VŠ vs. kapacita VŠ * financování škol (včetně platů učitelů) * spolupráce a spoluúčast zaměstnavatelských a jiných subjektů Vzdělávací politika v ČR a její aktuální problémy * Krebs, V. a kol. Sociální politika. ASPI. 2002. Kapitola 18: Vzdělávací politika, s. 310-328. * Potůček, M. a kol. Veřejná politika. SLON. 2005. Kapitola 11: Vzdělávací politika, s. 277-309.