PSY 222 Úvod do politické psychologie
Jaro 2011
ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA
Kurz Úvod do politické psychologie (dále jen PSY 222) je jednosemestrovým kurzem, zabývajícím
se jednou z oblastí aplikované sociální psychologie. Je věnován především teoretickým otázkám
tohoto oboru, doplňovaným výsledky výzkumů. Kurz probíhá jednou týdně v rozsahu dvou
vyučovacích hodin, přičemž zpravidla 1 hodinu tvoří přednáška a 1 hodinu seminář. V průběhu
semestru proběhnou dva dvouhodinové semináře (workshopy). Kurz je primárně určen
posluchačům studia psychologie na FSS MU (kredity B), je však otevřen rovněž pro posluchače
dalších oborů na FSS (kredity B). Úspěšné absolvování předmětu PSY 222 bude ohodnoceno 3
kredity.
CÍL KURZU
Osvojit si základní pojmy, poznatky a některé teorie týkající se vztahu člověka a politiky, pochopit
možnosti využití psychologie při aplikaci na politická témata.
VYUČUJÍCÍ
PhDr. Josef Lukas – garant (přednášky, semináře)
Katedra psychologie FSS MU, Joštova 10, Brno
e-mail: mail@jlukas.cz
PhDr. Josef Smolík, PhD. (přednášky)
Katedra politologie FSS MU, Joštova 10, Brno
e-mail: josef@mail.muni.cz
Mgr. et Mgr. Jan Šerek (přednášky, semináře)
Katedra psychologie FSS MU (místnost 2.51), Joštova 10, Brno
e-mail: serek@fss.muni.cz
POŽADAVKY NA UKONČENÍ KURZU
Kurz je zakončen zkouškou, kdy hodnocení A – F je studentům udělováno na základě (ne)splnění
všech požadavků na ukončení a posouzení kvality semestrální seminární práce. Její odevzdání ve
stanoveném termínu a přijetí (vyučující si vyhrazují možnost nepřijmout práci, která nesplňuje níže
zmíněné předpoklady) je podmínkou pro udělení zápočtu. Zároveň je předpokládána aktivní (a
dostatečná) účast na seminářích, příprava jednoho doplňujícího dílčího tématu (referátu) a jeho
prezentace na semináři.
Semestrální seminární práce
Během prvních 4 týdnů výuky si posluchači na základě proběhnuvších přednášek a vlastní četby
sami navrhnou problémovou oblast, kterou poté zpracují ve formě eseje s vyváženým obsahem
vlastních úvah a reflexí relevantní literatury (literatura bude citována dle požadavků na bakalářské
a magisterské diplomové práce!). Téma své práce posluchač oznámí a případně prokonzultuje s
některým z vyučujících kurzu.
Rozsah práce: minimálně 10800 znaků, tj. 6 normostran.
Termín odevzdání: do 4. 5. 2011
Forma odevzdání: písemná (vložení do IS + vytištěná verze pro adresáta prací)
Adresáti zápočtových prací: Josef Lukas nebo Jan Šerek
Práce odevzdané po uvedeném termínu nebudou přijaty!
STRUKTURA KURZU
1. Seznámení s předmětem Úvod do politické psychologie (23. 2.)
Z jakých zdrojů čerpat informace, vztahující se k předmětu Úvod do politické psychologie. Historie,
současnost a perspektivy politické psychologie, její místo v systému sociálních věd, její zdroje a
přesahy.
Literatura:
Krejčí, O. (2004). Politická psychologie. Ekopress, Praha. s. 9-49.
McGuire, W. J. (1993). The Poly-Psy Relationship: Three Phases of a Long Affair. In Iyengar, S.,
McGuire, W., J. (Eds). Explorations in Political Psychology. Duke University Press, Durham
and London. s. 9-35.
Sullivan, J., L., Rahn, W., M., Rudolph, T., J. (2002). The Contours of Political Psychology. In
Kuklinski, J. H. (Ed.). Thinking About Political Psychology. Cambridge University Press. s.
23-47.
2. Politická socializace a její produkty (2. 3.)
Obecný pohled na socializaci jedince (socializace primární a sekundární), specifika politické
socializace, její formy a hlavní činitelé, vystupující v jejím procesu, formování politického já,
sociální identita ve vztahu k politice (politická identita), národní identita.
Literatura:
Dawson, R. E., Prewith, K. (1969). Political Socialization. Little, Brown and Company, Boston.
s.106-142.
Flanagan, C., A. (2004).Volunteerism, leadership, political socialization, and civic engagement. In
Lerner, R., M., Steinberg, L. (Eds.). Handbook of adolescent psychology. John Wiley & Sons,
Inc., Hoboken, New Jersey. s. 721-745.
Krejčí, O. (2004). Politická psychologie. Ekopress, Praha. s. 101-132.
Výrost, J. (1998). Člověk a moc: Politická psychológia. In Výrost, J., Slaměník, I. (Eds.).
Aplikovaná sociální psychologie I. Portál, Praha. s. 64-67.
3. Politické postoje a politické ideologie (9. 3.)
Vznik a vývoj postojů k politice, postojová změna, stereotypy v politice, postoj a názor. Od postojů
k politické ideologii (Eysenck), různá chápání politických ideologií. Spor o ideologii, jakožto termín
v sociálních vědách.
Literatura:
Converse, P., E. (2004). The Nature of Belief Systems in Mass Publics. In Jost, J.T., Sidanius, J.
(Eds.). Political Psychology: Key Readings (Key Readings in Social Psychology).
Psychology Press, New York and Hove. s. 181-199.
Heywood, A. (1994). Politické ideologie. Victoria Publishing, Praha. s. 9-18.
Krejčí, O. (2004). Politická psychologie. Ekopress, Praha. s. 69-83,
Výrost, J. (1998). Člověk a moc: Politická psychológia. In Výrost, J., Slaměník, I. (Eds.).
Aplikovaná sociální psychologie I. Portál, Praha. s. 64-67.
4. Workshop 1: volební rozhodování (případně jiné aktuální téma) (16. 3.)
Seznámení se současnými výzkumy volebního rozhodování a praktická ukázka některých
psychologických mechanismů, které zde hrají roli.
5. Politika a osobnost (osobnost politika) (23. 3.)
Různá chápání pojmu osobnost (v sociálních vědách i v psychologii samotné), vztah osobnosti
jedince a politiky, teorie a přístupy vymezující osobnost (jako psychologický konstrukt) ve vztahu k
politice. Potřeby, motivace osobnosti v politice. Osobnosti představitelů politické moci- popis a
možnosti zkoumání.
Literatura:
Cottam, M., L., Dietz-Uhler, B., Mastors, E., Preston, T. (2004): Introduction to Political Psychology.
Lawrence Erlbaum Associates, Inc. New Jersey, London. s.14-22.
Greenstein, F., I. (1969). Personality and Politics: Problems of Evidence, Inference and
Conceptualization. In Lipset, S., M. (Ed). Politics and Social Sciences. Oxford University
Press, London, Toronto.
Krejčí, O. (2004). Politická psychologie. Ekopress, Praha. s. 51-69.
6. Problematika autoritářské osobnosti (30. 3.)
Vymezení pojmu autoritářské osobnosti, hlavní směry výzkumů a hlavní představitelé této
koncepce. Studenti budou seznámeni s konceptem autoritářské osobnosti (s uvažováním o
autoritářství), s kritikou tohoto konceptu a metodologií. Budou probráni autoři: Fromm, Adorno a
kol., Eysenck ad.
Literatura:
Balík, S., Kubát, M. (2004). Teorie a praxe totalitních a autoritativních režimů. Dokořán, Praha. s.
81-94.
Brown, R. (2004). The Authoriarian Personality and the Organization of Attitudes. In Jost, J.T.,
Sidanius, J. (Eds.). Political Psychology: Key Readings (Key Readings in Social
Psychology). Psychology Press, New York and Hove. s. 39-68.
Krejčí, O. (2004). Politická psychologie. Ekopress, Praha. s.154-165.
Smolík, J. (2005). Diagnóza: autoritářská osobnost. Rexter, 1/05. Dostupné:
http://www.strat.cz/Rexter/infor.php?id=32
7. Politické a volební chování (6. 4.)
Politické chování a volební chování (rozhodování na základě volebních programů, vlastního
přesvědčení), emocionalita a racionalita ve volebním chování. „Rational choice“ přístup a jeho
kritika. Sociálně-kognitivní přístup. Teorie afektivní inteligence. Michiganská škola.
Literatura:
Cottam, M., L., Dietz-Uhler, B., Mastors, E., Preston, T. (2004): Introduction to Political Psychology.
Lawrence Erlbaum Associates, Inc. New Jersey, London. s. 125-150.
8. Terorismus, extrémismus a nacionalismus (13. 4.)
Vymezení termínů terorismus, extremismus a nacionalismus z hlediska politologickopsychologického
pohledu. Výuka se zaměří především na psychologické příčiny a důsledky
terorismu a extremismu. Vymezení nacionalismu, jeho forem a projevů.
Literatura:
Crenshaw, M. (2004). The Psychology of Political Terorrism. In Jost, J.T., Sidanius, J. (Eds.).
Political Psychology: Key Readings (Key Readings in Social Psychology). Psychology Press,
New York and Hove. s. 411-431.
Mareš, M. (2003). Pravicový extremismus a radikalismus v ČR. Barrister& Principal, Brno. s. 47-
77.
Mikšík, O. (2005). Hromadné psychické jevy. (Psychologie hromadného chování). Karolinum,
Praha. s. 221-238.
Zeman, J. (2002). Terorismus: historicko-psychologická studie. Triton, Praha. s. 80-133.
9. Projevy hromadného chování v politice (20. 4.)
Seznámení se základními projevy hromadného chování v politice, budou diskutovány mimo jiné
příklady hromadného chování politických protestů (bojkoty, demonstrace, happeningy, freeparties
atd.).
Literatura:
Cottam, M., L., Dietz-Uhler, B., Mastors, E., Preston, T. (2004). Introduction to Political Psychology.
Lawrence Erlbaum Associates, Inc., New Jersey, London. s. 63-92.
Krejčí, O. (2004). Politická psychologie. Ekopress, Praha. s. 274-279
Mikšík, O. (2005): Hromadné psychické jevy. (Psychologie hromadného chování). Karolinum,
Praha, s. 182-194.
10. Workshop 2: Politická komunikace (případně jiné aktuální téma) (27. 4.)
Rámování, „agenda setting“, priming. Ukázky a diskuze nástrojů, které využívají (a zneužívají)
politici a média při komunikaci s veřejností.
11. Demokracie, hodnoty v politice, důvěra v instituce (4. 5.)
Psychologický pohled na demokracii jako formu vlády, osvětlení pojmu hodnota v psychologii,
seznámení s termíny jako občanský étos, občanské ctnosti, hodnotové orientace; vnímáni
demokracie a hodnot; důvěra jako složka politického já, důvěra jedince v demokratické instituce
státu, krize důvěry; sociální kapitál.
Literatura:
Feldman, S. (2003). Values, Ideology, and the Structure of Political Attitudes. In Sears, P.O.,
Huddy, L., Jervis, R. (Eds.). Oxford Handbook Of Political Psychology (Oxford Hanbooks).
Oxford University Press, Oxford, New York. s. 477-508.
Marková, I. (Ed.)(2004). Trust and democratic transition in post-communist Europe. Oxford
University Press, Oxford.
Turner, J., C. (2005). Explaining the nature of power: A three-process theory. European Journal of
Social Psychology, 35, 1–22.
12. Psychologie moci, autorita, vůdcovství (11. 5.)
Pojem moc v sociálních vědách s důrazem na psychologické chápání, zdroje a typy moci, moc
jako cíl i prostředek, potřeba moci; souvislost moci a autority, různá vymezení autority, rozdíl mezi
autoritou a autoritářstvím. Možné významy pojmu vůdce, role vůdců historii a současnosti,
psychologie vůdců, vztah mezi vůdci a jejich stoupenci.
Literatura:
Krejčí, O. (2004). Politická psychologie. Ekopress, Praha. s. 210-242.
Magee,J. C., Gruenfeld, D., H.., Keltner, D., Galinsky, A., D. (2005). Leadership and the
Psychology of Power. In Messick, D., M., Kramer, R., M. (Eds.). The Psychology of
Leadership : New Perspectives and Research . Lawrence Erlbaum Associates, Publishers,
New Jersey, London. s. 275-295.
Ayman, R. (2000), Leadership. In Borgatta, E., F., Montgomery, R., J., V. (Eds.). Encyclopedia of
Sociology. Vol.. 3. Macmilan Reference USA, New York. s. 1563-1575. Dostupné:
http://find.galegroup.com/gvrl/start.do?prodId=GVRL&userGroupName=masaryk
13. Závěr kurzu (18. 5.)
Diskuze témat, na která se nedostane během semestru. Praktické využití poznatků politické
psychologie a jeho etický rozměr.
POZNÁMKA K LITERATUŘE
Není doporučena nějaká „základní“ kniha, zabývající se politickou psychologií. V češtině vyšla
monografie Oskara Krejčího, kterou lze (s jistými výhradami) doporučit pro úvodní seznámení s
předmětem. Jinak je nutno čerpat z pramenů, které jsou uvedeny u jednotlivých témat, případně na
následujících řádcích. Některé méně dostupné prameny a také podklady, využitelné při práci na
referátech je možné nalézt v IS MU v sekci Studijní materiály (budou průběžně doplňovány).
Doporučená literatura (základní)
Cottam, M., L., Dietz-Uhler, B., Mastors, E., Preston, T. (2004). Introduction to Political Psychology.
Lawrence Erlbaum Associates, Inc., New Jersey, London.
Dawson, R. E., Prewitt, K. (1969). Political Socialization. Little, Brown and Company, Boston.
Eysenck, H. J. (1968). The Psychology of Politics. Routledge and Keagan Paul Ltd., London.
Greenstein, F., I. (1969). Personality and Politics: Problems of Evidence, Inference and
Conceptualization. In Lipset, S., M. (Ed.). Politics and Social Sciences. Oxford University
Press, London, Toronto.
Heywood, A. (1994). Politické ideologie. Victoria Publishing, Praha.
Iyengar, S., McGuire, W., J. (Eds) (1993). Explorations in Political Psychology. Duke University
Press, Durham and London.
Jost, J.T., Sidanius, J. (2004) (Eds.). Political Psychology: Key Readings (Key Readings in Social
Psychology). Psychology Press, New York.
Klicperová-Baker, M., Feierabend, I. K. (2007): Demokratická kultura v České republice: Občanská
kultura, étos a vlastenectví ze srovnávacího pohledu. Praha, Academia.
Krejčí, O. (2004). Politická psychologie. Ekopress, Praha.
Le Bon, G. (1994). Psychologie davu. Ara, Praha.
Lukas, J., Smolík. J. (2008). Psychologie vůdcovství. ComputerPress, Praha.
Výrost, J. (1998). Člověk a moc: Politická psychológia. In Výrost, J., Slaměník, I. (Ed.): Aplikovaná
sociální psychologie I. Portál, Praha.
Doplňující literatura + některé podklady pro referáty
Berger, P. L., Luckmann, T. (1999). Sociální konstrukce reality. CDK, Brno.
Bobbio, (2003 ). Pravice a levice: důvod a smysl rozdělení politické scény. CDV, Brno.
Brug, van der, W. (2001). Perceptions, Opinions and Party Preferences in the Face of a Real
World Even (Chernobyl as a Natural Experiment in Political Psychology). Journal of
Theoretical Politics, 13, 1, s. 53-80.
Čermák, V. (1999). Otázky demokracie V. Funkce demokracie. Nakladatelství Olomouc, Olomouc.
Deutsch, K., W. (1971). Nervy vlády. Modely politické komunikace a řízení. Svoboda, Praha.
Erikson, E., H. (2002). Dětství a společnost. Argo, Praha.
Fromm, E. (1993). Strach ze svobody. Naše vojsko, Praha.
Fromm, E. (1997). Anatomie lidské destruktivity. Nakladatelství Lidové noviny, Praha.
Funk, R. (1996). Nacionalismus jako reakce na bezvýznamnost. Nahlédnutí Ericha Fromma do
dynamiky kolektivního narcismu. Tvar, 12, s. 1, 4-5.
Hole, G. (1998). Fanatismus. Sklon k extrému a jeho psychologické kořeny. Portál, Praha.
Hnilica, K. (2001). Politická orientace, systém hodnot a hodnocení společenských změn.
Československá psychologie, 45, 5., s. 393-407.
Chomsky, Noam (1998). Perspektivy moci : úvahy o povaze člověka a společenského řádu.
Karolinum, Praha.
Jaros, D. (1973). Socialization to Politics. Praeger Publishing, New York.
Jodl, M. (1968). Teorie elity a problém elity. Academia, Praha.
Jost, J.T., Sidanius, J. (2003). Political Psychology: Key Readings (Key Readings in Social
Psychology). Psychology Press.
Jurev, A. (2004). Političeskaja psychologija těrorisma. Z vystoupení na konferenci Psychologie a
patopsychologie terorismu. Humánní strategie antiterorismu. Sankt Petěrburg. Dostupné:
http://www.political.psychology.spb.ru/frame.html
Klicperová, M. (1997). Občanské ctnosti a transformace společnosti. Československá psychologie,
41, 2, s. 97-108.
Klicperová- Baker, M. (2003). Občanský étos a demokratičnost: výsledky reprezentativního
výzkumu v České republice a na Slovensku. Československá psychologie, 47, 4, s. 301-318.
Konfisachor, A., G. (2002). Psichologija vlasti. Katedra politické psychologie, Petrohradská státní
univerzita. Dostupné: http://www.political.psychology.spb.ru/frame.html
Kováč, D. (1998). Novo-dobovosť v interakciách osobnosť- spoločnosť. In Sociální procesy a
osobnost. MU, Brno.
Kuklinski, J. H. (2002). Thinking About Political Psychology. Cambridge University Press.
Kurcz, I., Polkowska, A., Potocka-Hoser, A. (1990). Cognitive aspects of political stereotypes.
Studia Psychologica, 32, 1-2, s. 5-22.
Kurtines, W., M. , Gewirtz, J., L. (Eds.) (1984). Morality, moral behavior, and moral development.
John Wiley& Sons, New York.
Marková, I., Plichtová, J. (1991). Pojem demokracie, individuálna a sociálna identita v čase
prechodu od totalitného systému k demokracii. Československá psychologie, 35, 2, s. 186-
188.
McLean, G., F. (2004). Values, Cultures and Traditions. In McLean, G., F., Magliola, R., Fox, W.
(Eds.). Democracy: in the throes of liberalism and totaliarianism. The Council for Research in
Values and Philosophy, Washington.
Mills, Ch., W. (1966). Mocenská elita. Orbis, Praha.
Plichtová, J., Brozmanová, E., Berecká, O. (1999). Politická a sociálna identita inteligencie na
Slovensku. Československá psychologie, 43, 5, s. 369-421.
Plichtová, J., Hrabovská, A. (1993). Konštrukcia významu niektorých politických pojmov.
Československá psychologie, 37, 2, s. 111-128.
Rivera, de, J. H. (1968 ). The Psychological Dimension of Foreign Policy.. Charles E. Merrill
publishing company, Columbus
Roiser, M., Willig, C. (2002). The strange death of the authoritarian personality: 50 years of
psychological and political debate. History of the Human Sciences. 4, 15, s. 71-96.
Rokeach, M. (1968). Beliefs, attitudes and values. Jossey- Bass, San Francisco.
Rovná, L. (1998). Národ, nacionalismus a emancipační snahy. Mezinárodní vztahy, 4, s. 47-54.
Rovná, L. (1999). „Nový“ nacionalismus. Mezinárodní vztahy, 1, s. 91-96.
Stainton Rogers, R., Stainton Rogers, W., Výrost, J. (1994). Ako vnímajů mladí ludia demokraciu?
Psychológia a patopsychológia dieťaťa, 29, 3, s. 224-232.
Suedfeld, P. (2000). Reverberations of the Holocaust fifty years later: psychology's contributions to
understanding persecution and genocide. Canadian Psychology, 41, 1.
Šaradín, P. (2001). Historické proměny pojmu ideologie. CDK, Brno.
Výrost, J., Zeľová, A., Bačová, V., Baumgartner, F. (1992). Vybrané kapitoly ze sociálnej
psychológie. Veda, Bratislava.
White, G., D. (2004). Political Aphaty Disorder: Proposal for a New DSM Diagnostic Category.
Journal of Humanistic Psychology, 44, 1, s. 47-57.
Wilson, M., S. (2004). Values and Political Ideology: Rokeach's Two-Value Model in a Proportional
Representation Environment. New Zealand Journal of Psychology. 33, 3, s. 155-162.
Zimbardo, P., G. (2005). Moc a zlo. Sociálně psychologický pohled na svět. Moraviapress, Praha.
Internetové zdroje (příklady):
http://ispp.org/
http://www.politicalcompas.org/
http://www.swps.edu.pl,esipp/
http://www.political.psychology.spb.ru/