Struktura přednášky — —Paměť —Emoce — •Mnestické funkce PAMĚŤ —Definice: Schopnost vštípit, uchovat, vybavit, rozpoznat, event. zapomenout informace —Nejednotný proces – několik druhů dělení: —Dle smyslových analyzátorů (zraková, sluchová, hmatová, chuťová, čichová…) —Dle časového trvání (krátkodobá, střednědobá, dlouhodobá) —Dělení podle klíčové anatomické struktury a typu materiálu (Tulving): —Paměť deklarativní a procedurální —Deklarativní paměť epizodická a sémantická Do sedmdesátých let byla paměť chápána jako jednotná funkce – na NCHK rychlé vyšetření paměti – co jste měla k obědu. Dělení epizodické a sémantické je dělení Tulvingovo. Je přirozené, že paměť je součástí takhle starých částí mozku. Bez paměti, by se zvířata nemohla učit ze zkušenosti a adaptovat. Encoding is the process of entering information to the brain and its transfer into short-term memory. Consolidation is the transfer of short-term memory to long-term memory stores. Retrieval is the conscious recall and use of stored information. KLASIFIKACE PAMĚTI podle zapamatovaného materiálu —Deklarativní (explicitní, přímá) —Sémantická – fakta, pojmy a významy —Epizodická – události a kontexty —Procedurální (nedeklarativní, implicitní, nepřímá) —Motorické dovednosti —Klasické podmiňování —Priming – klíče a nápovědy —A další Epizodická paměť zabezpečuje zapamatování konkrétních událostí, majících svůj časový, prostorový a pocitový kontex (např. vzpomínka na hezký zážitek při oslavě narozenin). Sémantická paměť se týká našich vědomostí o světě a schopnosti jejich explicitního vybavení). Priming – je schopnost určit položku nebo vytvořit odpověď, jako důsledek předchozího specifického setkání s ní…. Paměť Deklarativní Nedeklarativní Synonyma Explicitní Implicitní, procedurální, motorická, reflexní Otázka Vědět, že; vědět, kdo, co Vědět, jak Druh Sémantická – uchovává znalosti a fakta, encyklopedický slovník s výklady Epizodická – autobiografická, příhody a děje Uchovává motorické dovednosti (jízda na kole, lyžování, řeč, písmo), podmíněné reflexy, emoční paměť, učení návykům, priming, podmíněné chuťové averze, habituace, senzitizace Je možno si ji vědomě vybavit Nedostupná vědomému vybavení Může být vytvořena jednorázově – vytváření nevyžaduje opakování Vytváří se opakovaným učením Informace může být i v abstraktní podobě Uložená informace je vždy konkrétní Fylogeneticky mladá Fylogeneticky stará V ontogenezi se objevuje pozdě (v druhém roce života) V ontogenezi se objevuje časně někdy i před narozením Role hipokampu Závislá na roli hipokampu Na hipokampu nezávislá, význam BG, mozečku a neokortexu Klinické příklady poruchy Korsakovův sy, pacient MH, RB, Alzheimerova choroba, tranzitorní globální amnézie, parciální epileptické záchvaty, otřes mozku Parkinsonova choroba, Huntingtonova choroba, pacienti s afázií, apraxií KLASIFIKACE PAMĚTI modulus funkce struktura pracovní paměť paměť pro krátké mentální operace prefrontální kůra deklarativní paměť (sémantická a epizodická) vědomá paměť pro fakta a události mediální část spánkových laloků (hipokampus), diencefalon, nekortex procedurální paměť (motorické dovednosti) učení novým motorickým dovednostem striatum klasické podmiňování vztah mezi smyslovými podněty a hybnou či emoční odpovědí mozeček, amygdala Prefrontální kůra se podílí na kódování a vybavování paměti. Temporální a parietální se podílí na ukládání sémantických kategorií, senzoricky spec. Informací….. SYSTÉMY PAMĚTI —Hippokampální systém —deklarativní paměť —Striatální systém —získávání návyků —Amygdalární systém —emoční paměť —Cerebelární systém —klasické podmiňování —Cerebrální systém —Participuje na všech — PRACOVNÍ PAMĚŤ working memory —Registr psychické práce. Slouží k uchování informací (čísla, slova, jména) pro velmi krátký časový úsek (2-3s). Udržuje informaci on line k okamžitému použití a manipulaci. —Omezená kapacitou uchování —Klasická teorie pracovní paměti – Baddeley, 1996 —Centrální exekutiva – řídí pozornost, koordinuje výkon většího počtu úloh současně, volí strategie postupu, tlumí rušivé informace, propojuje oba systémy s dlouhodobou pamětí —Fonologická smyčka —Vizoprostorový náčrtník —Anatomické koreláty: prefrontální kůra (přední a dorzolaterální) a korové oblasti podle typu senzorické zátěže pracovní paměti — — Klasická teorie říká, že PP má tři složky: Slouží k řešení aktuální úlohy nebo situace. Příkladem může být schopnost udržet mezisoučet při složitějším výpočtu. Schopnost na krátko zapamatovat telefonní nebo bankovní číslo při vytáčení nebo zápisu. Překreslování, malování podle modelu – překreslí část, uvolní pro další informaci Vztah ke krátkodobá paměti (short term memory) popisují různé teorie různě, ale všeobecně jsou pokládány za různé koncepce, neboť krátkodobá paměť nutně neobsahuje prvek manipulace s informací.. Short-term memory allows recall for a period of several seconds to a minute without rehearsal. Its capacity is also very limited: George A. Miller (1956), when working at Bell Laboratories, conducted experiments showing that the store of short-term memory was 7±2 items (the title of his famous paper, "The magical number 7±2"). Modern estimates of the capacity of short-term memory are lower, typically on the order of 4–5 items,^[1] however, memory capacity can be increased through a process called chunking.^[2] Vyšší nároky na pracovní paměť příčině souvisí s větším rozsahem aktivace kůry…. Nehlasným opakováním je možné informaci udržovat déle než 2-3s, po kterých mizí – popř. znovu a znovu představovat…. Rozlišování tváří (ventrální proud – Parvo systém), rozlišování polohy dorzální proud (Magno systém) Baddeleyův model „centrální exekutivy“ (pracovní paměti) Baddeley Pozornostní systém – centrální exekutiva – kontroluje a koordinuje množství vedlejších podřízených systémů. Artikulační (fonologická) smyčka manipuluje s řečovou informací a zrakově-prostorová záznamník (náčrtník) se soustřeďuje na činnost se zrakovými obrazy a představami. Deklarativní paměť - epizodická —Klíčovými strukturami jsou hipokampus, přilehlá temporální kůra a prefrontální kůra. —Hipokampus —Uložen v mediální části temporálního laloku. Součástí limbického systému. —Párová struktura (sin. – verbální, autobiografická; dx. – prostorová) —Hraje důležitou roli ve fixaci paměťových stop, přenosu — vzpomínek z krátkodobé do dlouhodobé paměti a v — prostorové navigaci —Prefrontální kůra —Aktivuje se během kódování a vybavování z paměti —Přilehlá temporální kůra —Dlouhodobá paměť Pravostranná PFC se aktivuje během vybavování z epizodické paměti. Vše je poměrně složitější, a různé oblasti se aktivují při různých obsazích paměti….. Levý hipokampus verbální paměť, pravý hipokampus prostorová paměť. Levý hipokampus je také velmi důležitý pro autobiografickou paměť. The hippocampus is a major component of the brains of humans and other mammals. It belongs to the limbic system and plays important roles in the consolidation of information from short-term memory to long-term memory and spatial navigation. Like the cerebral cortex, with which it is closely associated, it is a paired structure, with mirror-image halves in the left and right sides of the brain. In humans and other primates, the hippocampus is located inside the medial temporal lobe, beneath the cortical surface. It contains two main interlocking parts: Ammon's horn and the dentate gyrus. U retrográdní amnézie bývají zachovány časově více vzdálené vzpomínky Hipokampus hipokampus.png lat. hippocampus - mořský koník Deklarativní paměť - sémantická —Menší role hipokampu —Paměťové stopy anatomicky distribuovány v různých částech kůry (ventrální a laterální temporální kůra aj.) podle kategorie (tváře, nástroje, barvy atp.) a modality (zrak, sluch atp.) —Prefrontální kůra se rovněž účastní procesů kódování a vybavování — —Mezi sémantickou a epizodickou pamětí může fungovat princip dvojí disociace Anatomické struktury podílející se na sémantické paměti jsou méně známy. Je známo, že při vybavování méně osobních vzpomínek sémantické paměti je aktivita hipokampu nižší…. Dvojí disociace – Korsakoova psychóza, hipokampálrní syndromy u dětí na jedné straně – sémantická demence a lokální léze kůry u poruch sémantické paměti na straně druhé….. Organické amnestické syndromy —Amnézie: porucha deklarativní paměti – epizodické a/či sémantické —Retrográdní amnézie, anterográdní amnézie —Amnézie vzniká při poruchách různých částí mozku: —Hipokampální amnézie —Diencefalická amnézie (talamus, hypotalamus – corpora mamillare) —Ložisková poškození bílé hmoty (např. fornixu) aj. —a z různých příčin (tumory, infarkty, traumata, infekce, epilepsie, hydrocefalus…) —Amnestičtí pacienti jsou zpravidla schopni implicitních forem učení: osvojit si nové dovednosti, vyhýbat se podnětům spojeným s averzivní zkušeností, zlepšovat se ve výkonech primingu…. Ribotovo pravidlo – recentní paměťová stopa se snadněji ztrácí než stopa trvale fixovaná. Retrográdní amnézie se týká událostí před dobou vzniku amnézie Anterográdní amnézie se týká událostí po době vzniku amnézie. Postižení s rozsáhlejším poškozením (i dalších částí spánkového laloku) postihla amnézie stejného druhu, ale těžšího stupně….. U retrográdní amnézie bývají zachovány časově více vzdálené vzpomínky U retrográdní amnézie bývají zachovány časově více vzdálené vzpomínky Levý hipokampus verbální paměť, pravý hipokampus prostorová paměť. Levý hipokampus je také velmi důležitý pro autobiografickou paměť. The mammillary bodies (mamillary bodies) are a pair of small round bodies, located on the undersurface of the brain, that, as part of the diencephalon form part of the limbic system. They are located at the ends of the anterior arches of the fornix. They consist of two groups of nuclei, the medial mammillary nuclei and the lateral mammillary nuclei.^[1] Neuroanatomists have often categorized the mammillary bodies as part of the hypothalamus. ^Fornix – svazek vláken, který propojuje hipokampus s hypotoalamem Při poškození bazálního telencefalonu aj……. Klasické podmiňování – motorická odpověď —Klíčovou strukturou je mozeček —Thompson (1986): podmiňování mrkacího reflexu u králíků —Dvojí disociace: —Amnestičtí pacienti popírají epizody podmiňování, ale podmíněnou reakci mají zachovány —Pacienti s lézi cerebella mají vzpomínky na epizody podmiňování, ale podmíněná reakce se u nich nerozvine kralik.png To samé platí pro emoční paměť – viz případ amnestické pacienty, kterou doktor při podávání ruky píchnul špendlíkem….. - Dvojí disociace – králící, kterým byly přeťaty svazky vedoucí k mozečku, tak nerozvinuly podmíněnou reakci. •Zodpovědné •za některé aspekty motorického učení – společně s bazálními ganglii (striatem) •Adaptace senzorické informace do motorického řízení •Některé druhy nemotorického učení •Klasické podmiňování Klasické podmiňování – emoční odpověď —Klíčovou strukturou podmiňování strachu je amygdala — — — — — — — —Amygdala se dále podílí na emoční paměti, ovlivňuje procesy tvorby a upevňování (konsolidace) paměťových stop. — krysa_1.png krysa_2.png Leží v blízkosti hipokampální formace (hipokampus + přilehlé struktury) v mediální části temporálního laloku a její struktura je složitá a složena ze skupiny podjader…. •Amygdala je struktura zodpovědná za podmiňování strachu •1.obrázek – před tréninkem zvuk u krysy vyvolá orientační odpověď •2.obrázek – trénink – zvuk je spojen s elektrickým šokem do podložky •3.obrázek – po tréninku – krysa při zvuku „zmrzne“ (freeze) – napodmiňovaný strach •Podobně James Watson a malý Albert – napodmiňovaný strach z myší Psychoterapie: Spoustu věcí si nepamatujeme, ale náš mozek ano, podle principu „vyhni se tomu, co tě ohrozilo“ – princip, který řídí amygdala, tak může velmi komplikovat náš osobní a pracovní život. S implicitním učením pracuje psychodynamické psychoterapie – propojení současného chování s minulou zkušeností. KBT – desenzitivace podmíněných strachů. Na formování naučeného strachu se podílí amygdala, hipokampus, prefrontální kůra, jádra retikulární formace. Na odnaučování naučeného strachu se musí podílet prefrontální kůra. Umožňuje nám anticipovat nebezpečí, vyhnout se potenciálně nebezpečným a škodlivým podnětům…… Dvojí disociace – Clépardeův pokus ze začátku 20. století : amnestická pacientka s anterográdní amnézií, která při každé návštěvě doktora říkala, že jej vidí poprvé. Když ji doktor jednou při podávání ruky píchnul špendlíkem. Příště mu odmítla podat ruku, ačkoliv si na epizodu podmiňování nevzpomínala….. Emočně výrazné události si pamatujeme lépe….. Sama amygdala není místem, kde by byly dlouhodobé explicitní vzpomínky uchovány, ale má vliv na jejich ukládání v jiných mozkových strukturách – hipokampu striatu, neokortexu…. Dvojí disociace — Cow-Illusion.jpg Molekulární podklad paměti —Podkladem dočasných forem paměti jsou patrně stimuly kroužící v neuronálních svazcích a funkční změny na synapsích (synaptická plasticita, synaptická facilitace) —Podkladem dlouhodobých forem paměti jsou strukturální změny na synapsích (neuroplasticita – změna a zvýšení počtu spojů, změny tvaru dendritických trnů, zesílení synaptických spojení – synaptická potenciace LTP – long term potentiation) a genomové změny (rekombinace DNA) Synaptická plasticita – facilitace – zvýšení množství uvolňovaného neurotransmiteru v průběhu opakované stimulace synapse DNA Recombination as a Possible Mechanism in Declarative Memory: A Hypothesis Sandra Pen˜ a de Ortiz1 and Yuri I. Arshavsky2* LTP je teorie ze šedesátých let 66 Mechanismus LTP molekulární proces, který posiluje skupinu synapsí, které jsou opakovaně používány, In neuroscience, long-term potentiation (LTP) is a long-lasting enhancement in signal transmission between two neurons that results from stimulating them synchronously.^[2] It is one of several phenomena underlying synaptic plasticity, the ability of chemical synapses to change their strength. As memories are thought to be encoded by modification of synaptic strength,^[3] LTP is widely considered one of the major cellular mechanisms that underlies learning and memory.^[2][3] LTP was discovered in the rabbit hippocampus by Terje Lømo in 1966 and has remained a popular subject of research since. Many modern LTP studies seek to better understand its basic biology, while others aim to draw a causal link between LTP and behavioral learning. Still others try to develop methods, pharmacologic or otherwise, of enhancing LTP to improve learning and memory. LTP is also a subject of clinical research, for example, in the areas of Alzheimer's disease and addiction medicine. VYŠETŘENÍ PAMĚTI —Pokles paměťových funkcí je jeden z nejčastějších důvodů pro neuropsychologické vyšetření —Špatný výsledek v testech paměti může být způsoben také narušením jiných možných funkcí —Výsledky testů paměti musí být integrovány a interpretovány ve shodě se zbytkem vyšetření (emotivita, pozornost, exekutivní funkce…) — —Mimopaměťové procesy: —Pozornost, koncentrace —Rychlost informačního zpracování —Organizace paměťového materiálu (exekutivní funkce) a paměťové strategie —Motivace Nejprve vyšetření pozornosti – zásadní vliv na fungování paměti. Paměťové strategie závislé na inteligenci, zkušenosti, sociální a kulturní zkušenosti….. Hipokampální struktury narušuje dlouhodobě vysoká hladina kortizolu – glutokortikoudu (deprese, PTSD, Cushingův syndrom…) VYŠETŘENÍ PAMĚTI —Kompletní vyšetření paměti by mělo zahrnovat: —Orientaci časem, místem a osobou —Sémantickou paměť (vybavení, znovupoznání (rekognice), schopnost učení) —Auditivní paměť (příběh, seznam slov, slovní dvojice) —Vizuální a vizuoprostorovou paměť —Dlouhodobou paměť – zásoba informací —Schopnost pojmenovávání (nómie) —Sémantická verbální fluence —Osobní autobiografickou paměť TESTY PAMĚTI —Izolované testy paměti —Rey-Osterriethova figura —Paměťový test učení —Bentonův vizuálně retenční test —Sémantická verbální fluence —Subtesty WAIS-III – slovník, číselné řady, kódování symbolů —Testové baterie —WMS III. — — — Slovník – testování sémantické paměti – definice slov……. Rey-Osterriethova figura rcft.jpg Zkusit s dvěma pastelkami…… Psychogenní amnézie —Disociativní amnézie (F44.0) – týká se zpravidla traumatických, stersujících nebo konfliktních obsahů —Disociativní fuga (F44.1) – částečná nebo úplná amnézie na epizodu náhlého a nečekaného vycestování často se změnou identity —Mnohočetná porucha osobnosti neboli disociativní porucha identity (F44.81) – během epizod, na které je amnézie, se osoba chová a vystupuje jako někdo jiný Psychogenní amnézie bývá poměrně častá, ale není to důvod, pro který osoba vyhledává psychoterapeutickou péči. Většinou si nebývá své amnézie vědoma a dá se říci, že má amnézii na svou amnézii. Přicházejí s jinou symptomatikou – absusu, psychosomatika, deprese apod. Osobnosti – starší, mladší, opačného pohlaví, berou drogy, tyranizující, ochranitelské, dětské osobnosti. Oxnam – Roztříštěná mysl. Jedinec si zpravidla neuvědomuje, že má různé osobnosti. Podkladem disociace. Teorie psychogenní amnézie —Motivované zapomínání —Potlačení (represe) —Autosugesce —Snaha udržet kladnou citovou vazbu (attechment) k agresorovi-pečovateli —Teorie ztráty vodítek —Na funkčním stavu závislé učení (state dependent learning) (Brown, 1984). Zapomínání může být motivované – osoba si jednoduše nechce pamatovat traumatický nebo konfliktní obsah a odsouvá jej mimo oblast vědomí, jako je tomu v případě psychoanalytické koncepce represe Potlačování traumatického obsahu by odpovídalo spíše rané koncepci represe, vytěsnění intrapsychického konfliktu spíše pozdějšímu Freudově pojetí. Etiologickou roli autohypnózy rozpracoval Eugen Bliss (1984). K formování osobností dochází v průběhu týrání anebo zneužívání vlivem autohypnotických sugescí typu: „Toto nejsem já, toto není můj rodič, toto se neděje mně.“ Pokud je agresorem rodič, dítě se k němu přesto musí poutat, aby přežilo. Ačkoliv může rodič dítěti velmi ubližovat, dítě má (jako všichni savci) geneticky zakódováno, že úplné odpoutání se od rodiče by znamenalo ještě větší hrozbu pro jeho přežití. Dítě disociuje epizody zneužívání a týrání, aby si udrželo obraz dobrého rodiče, ke kterému je bezpečné se poutat. Produktem tohoto geneticky podmíněného systému je často samostatná (tzv. hostitelská) osobnost, která si idealizuje své rodiče a je amnestická na většinu, ne-li na celé zneužívání anebo týrání. V rámci teorie ztráty vodítek trauma není vědomí přístupné, neboť není vztaženo k dalším informacím v paměti. Traumatická událost není v době traumatu dítětem chápána a není proto dána do souvislostí s dalšími prožitými událostmi. Dítě může být navíc podporováno nebo nuceno pachatelem a dalšími osobami o traumatu nemluvit, čímž k němu rovněž ztrácí vodítko. Na traumatické vzpomínky si následně v dospělosti nelze vzpomenout také proto, neboť jsou v rozporu s aktuálním sebe-obrazem. Informace konzistentní s naším sebe-obrazem si vybavujeme lépe, než informace, které jsou s ním v konfliktu. Emoce —Definice: „složitý pocitový stav, jehož psychická, somatická i behaviorální součást má vztah k afektu a náladě“ —Senzorickým systémem získáváme informace o světě. Díky motorickému systému ve světě můžeme jednat. Díky limbickému systému se ve světě můžeme angažovat. —Složky emocí: —fyziologická komponenta —motorická komponenta (mimika, posturika, prozódie) —kognitivní procesy (subjektivní pocity) Mít vztah, vázat se…… Z OP -definovat emoce není jednoduché. Senzorickým systémem získáváme informace o světě. Díky motorickému systému ve světě můžeme jednat. Díky limbickému systému se ve světě můžeme angažovat (engaged) – mít k němu vztah. Fyziologická komponenta (tvořená aktivitou centrálního a autonomního systému, jehož výsledkem jsou změny neurohormonální a viscerální činnosti (změny tepové frekvence, krevního tlaku, distribuce krevního průtoku, pocení, trávicí změny, vylučování různých hormonů). TEORIE EMOCÍ - historie —James – Langova teorie emocí viscerální zpětné vazby (1880) — —Schacter-Singerova kognitivně-budící atribuční teorie emocí (1962) —Kognitivní atribuce difúzního fyziologického vzrušení —Cannon – Bardova centrální teorie emocí (1927) —Talamická teorie emocí —Papezova-McLeanova teorie emocí (1937, 1950) —Projev činnosti limbického systému — — Emoce jsou méně zastoupenou oblastí v neuropsychologickcých textech, neboť nebývají zařazovány k vyšším kortikálním funkcím. „Kortiklaita“ jim byla neprávem upírána až donedávna. Emoce jako fylogeneticky stará mozková funkce, jsou vázány spíše na podkorové mozkové oblasti, jež jsou nps vyšetření málo dostupné. Zpětnovazebné teorie emocí: Emoční prožívání vyžaduje aferentní vstup do mozku, přičemž tato aferentní aktivita je navozena eferentně, Zpětná vazba tohoto eferentního projevu je zčásti také odpovědná za emoční prožitek. Patří sem hypotéza obličejové zpětné vazby (neřešitelné problémy: Lidé s obrnou obličeje zažívají emoce velmi silně). James-langeho teorie – emoce provokující podněty navozují viscerální změny a jejich vnímání má za následek emoční prožitek. Kritika - roměny činnosti různých vnitřních orgánů jsou navíc při odlišných emočních stavech stejné… - farmakologická viscerální stimulace epinefrinem nemá za následek emoci (pokud nebyla doprovázena kognitivním podnětem – viz Schacter-Singer) - odpojení vnitřností od mozku při poranění krční míchy nemá za následek -Proměnny činnosti vnitřních orgánů jsou příliš pomalé Talamická teorie emocí Aferentní podněty vstupující do mozku jsou přenášeny talamem, ten aktivuje hypotalamus a skrze něj je ovlivněn endokrinní a autonomní nervový systém, který způsobý změny viscerální.Mozkovou kůru však zpětnovazebně neinformují vnitřnosti, nýbrž talamus a následná aktivace kůry odpovídá za emoční prožitek – vše se tedy odehrává centrálně. Teorie Papezova-McLeanova byla budována až do nedávné doby, než ji začali pozměňovat výsledky zobrazovacích metod. Představa, že emoce jsou víceméně výlučným projevem činnosti limbického systému je překonaná. LeDoux – medvěd by nás snědl dříve, musí existovat rychlejší cesta – přímo ze senzorického systému do amydaly a mezimozku (?). Stresová reakce se spouští dříve, než si ji stačíme vůbec uvědomit. LIMBICKÝ SYSTÉM —1 hippokampus —2 area enthorhinalis —3 corpus amygdaloideum —4 corpus mamillare —5 hypothalamus —6 septum verum —7 area subcallosa —8 striae longitudinales corporis callosi et indusium griseum —9 nuclei anteriores thalami —10 gyrus cinguli et cingulum —11 fornix —12 fasciculus mamillothalamicus —13 gyrus dentatus — Amygdala – přiřazuje událostem emořní význam, účastní se kódování emocionálních vzpomínek do paměti, spouští stresvvou reakci Hipokampus – podílí se na fixování paměti, převodu z paměti krátkodobé do dlouhodobé, prostorové orientaci a paměti….. Korové a podkorové struktury Mozkové struktury zajišťující hlavní složky emocí Složky emocí Odpovídající mozkové struktury emoční hodnocení amygdala emoční reakce autonomní komponenta expresivně-motorická komponenta kůra inzuly a hypotalamus ventrální striatum regulace/tlumení emoční reakce orbitofrontální kůra Dle Kulišťák (2000): Gainotti, 2001, s. 745 Amygdala rovněž se podílí na řízení pozornosti na emočně významné podněty….. Inzula mapuje mj. vnitřní prostředí a podílí se na tvorbě emocí – je mi dobře/není mi dobře – má vliv na řízení vegetativních funkcí a emotivitu…. S uřčitou mírou zjednodušení:emoční zhodnocení situace amygdale, příslušnou tělesnou reakci inzule, hypotalamu a BG a tlumení a kultivaci orbitofrontální kůře. Emoce zpracovává distribuovaná neuronální síť. Parkinsonici – poruchy na úrovni bazálních ganglií, dopaminového systému ve striatu Orbitofrontální kůra: estetický, etický rozměr emocí. Podílí se na regulaci a modulaci emocí, narušení orbf kůry vede k emoční dysregulaci, pseudopsychopatickým projevům. Onbtížím regulovat hněv a sexualitu…. Lateralizace emocí? xichty.png Pravá hemisféra je emočnější a zpracovává více emoce než hemisféra levá. Ve skutečnosti jsou tváře zrcadlově převrácené….. Podle výzkumů z funkčních zobrazovacích metod se během naslouchání emočně významných informací aktivovala převážně pravostranná kůra – prefrontální, temporální (zevní i vnitřní – hipokampus, amygdala, parahipokampální závit), inzula… (Fink a kol., 1996) Někteří pacienti s pravostranným postižením dolní parietální a okcipitální kůry obtížně rozlišovali mimický výraz strachu a smutku, levostranná postižení poruchu rozlišování mimických vyjádření základních emocí nezpůsobilo. (Adolphs a kol., 1996) Lateralizace emocí? —Tucker, 1981 aj. – za tvorbu emocí zodpovídá především pravá hemisféra. —Sackheim et. al., 1982; Davidson et al., 1992 aj. – za pozitivní emoce odpovídá hemisféra levá, za negativní pravá —Deprese – nižší aktivita levé dorzolaterální prefrontální kůry —Pacienti s levostranými lézemi mají sklon k depresivnímu prožívání, pacienti s pravostrannými lézemi k euforickému, manickému prožívání —Výsledky funkční aktivity při prožívání základních emocí jsou rozporuplné. Výzkumy s použitím zobrazovacích metod nedávají lateralizaci příliš za pravdu… Co se týče vnímání, je pravostranná lateralizace pravděpodobnější….. Podle výzkumů z funkčních zobrazovacích metod se během naslouchání emočně významných informací aktivovala převážně pravostranná kůra – prefrontální, temporální (zevní i vnitřní – hipokampus, amygdala, parahipokampální závit), inzula… (Fink a kol., 1996) Někteří pacienti s pravostranným postižením dolní parietální a okcipitální kůry obtížně rozlišovali mimický výraz strachu a smutku, levostranná postižení poruchu rozlišování mimických vyjádření základních emocí nezpůsobilo. (Adolphs a kol., 1996) Rozporuplné – viz Kulišťák Základní emoce —Ekman, Friesen 1971 Pojem základních emocí vytvořil Darwin (1972). Mimické výrazy základních emocí tvoří děti už v prvním roce života a jsou pokládány za více vrozené než naučené. U různých Ekmanovy a Friesenovi, 1971 výzkumy: podle výrazu tváře je s vysokou přesností rozlišují příslušníci všech dosud studovaných kultur. Hněv, strach, hnus (odpor), překvapení, štěstí (radost), smutek Složené emoce? xxxichty.png Funkční koreláty základních emocí — —Emoce zpracovává rozsáhlá distribuovaná neuronální síť odvislá od typu podnětu a emoce: amygdala, temporální kůra, prefrontální kůra, talamus, hypotalamus, striatum, střední mozek, insula, mozeček…. Aktivují se i ostatní oblasti kůry, což patrně více souvisí se zpracování daného smyslového podnětu. U Damasia se aktivuje také Podněty vizuální (např. němé filmové sekvence: štěstí: smíření milenců, smutek (přítel, co spáchal sebevraždu), hnus: sekvence krys pobíhajících po tváři spícího muže), auditorní (emočně neutrální, emočně provokující slova) či čichové… Podněty ze vzpomínek – aby si vybavili např. něco smutného – většina lidí si vybaví smrt, nebo pohřeb někoho blízkého. Předběžné studie ukazují, že na typu podnětu tolik nezávisí (ať už se jedná o zrak, sluch, čich), že spolu s jadernou strukturou související s prožitkem emoce se aktivují specifické korové oblasti, které odpovídají jednotlivým smyslovým modalitám….. Amygdala a emoce —Amygdala není strukturálně ani funkčně jednotná. —Příjemné podněty aktivují spíše korové oblasti limbického systému, nepříjemné spíše podkorové. Amygdala zvláště strach. —Míra krevního průtoku odpovídá subjektivní míře nepříjemnosti podnětu. —Emoční paměť: Míra aktivity amygdaly souvisí s mírou pozdějšího paměťového záznamu. —Poškození amygdaly: poškození vnímání emočně významných podnětů, obtíže rozlišit strach v pozorované tváři, ztrátu klasického emočního podmiňování — — Dnes hovoříme spíše o amylagdalárním komplexu – složená s několika jader. Amygdala je arbitrální označení plynoucí spíše z historické tradice…. Neboť tyto podkorové oblasti jsou považovány za součást archaického systému rozlišující nebezpečí….. Leží v blízkosti hipokampální formace (hipokampus + přilehlé struktury) v mediální části temporálního laloku a její struktura je složitá a složena ze skupiny podjader…. Amygdala se více aktivuje při sledování vírazu strachu než štěstí či zlosti a hněvu. Korovou reprezentaci strachu patrně zprostředkovává insulární kůra. Poškození vnímání podnětů je i u sluchového podnětu. Pac. ztrácejí sociální strach – a uvádějí mnohem více lidí, které by bylo možné oslovit, než zdravý dobrovolníci…. •Amygdala - strach a úzkost •zhodnocuje podněty podle jejich emoční významnosti •Dává signální význam emočnímu prožívání •Rychlé zpracování vstupních informací •Integrace s minulou zkušeností anger_fear.jpg Sledování narůstajícího strachu ve tváři zvyšuje aktivitu levé amygdaly. Narůstající výraz hněvu aktivitu amygdaly nezvyšuje, zvyšuje se aktivita prefrontální kůry (zlváště orbitofrontální a přední cingulární kůry). Vermis mozečku —Léze vermis se projevují dysregulací afektu (podrážděnost, emoční labilita), změny osobnosti, poruchy exekutivních funkcí, vyjadřování jazyka, slovní paměti…. —Strukturální a funkční změny vermis — jsou nalézány u autismu, schizofrenie — epilepsie, psychicky traumatizovaných — jedinců vermis.jpg Mozečkový červ – uložený ve střední čáře mezi pravou a levou mozkovou hemisférou Má vysokou hustotu glutokortikoidních receptorů – podobně jako hipokampus. Důležitá oblast související s duševním zdravím…… Dále k nastudování —Stresová reakce – HPA osa (viz přednáška psychické trauma a mozek) —Referáty: Neurobiologie strachu, empatie, deprese, posttraumatické stresové poruchy, závislostí Vyšetření emocí: percepce – podnět (např. tváře), exprese – požádat, aby předvedl zlostný výraz apod., klinické metody (projevy orbitofrontálního syndromu – výpovědi druhých osob apod.)