JAK STUDOVAT NEJEN KOMUNIKAČNÍ VĚDY Příjem a ukládání informací (MIT, 1970) Procento informací, které podrželi studenti 48 hodin poté, co byli osloveni uvedenými formami komunikace. přednáška 5% četba 10% audio-vizuální zdroj 20% demonstrace 30% diskuse ve skupině 50% praktická aplikace naučených znalostí 75% výuka druhých – bezprostřední aplikace 90% I. KOMUNIKACE - ZÁKLADNÍ VYMEZENÍ n „C O M M U N I C A R E“ nLIDSKÁ KOMUNIKACE JE: n1/ SYMBOLICKÁ n2/ KÓDOVANÁ njazyk formuje naši zkušenost. Jazyk např. odráží dominaci jednoho rodu nad druhým. V angličtině je lidstvo MANKIND (MAN), slečna je MISS, vdaná žena MRS (jako odvozenina od MR). nSPECIFIKUM LIDSKÉ KOMUNIKACE SPOČÍVÁ V TOM, ŽE SE V NÍ INFORMACE UKLÁDAJÍ n1/Komunikace je specifickým typem přenášení poselství, je to fenomén z typu fenoménů, kterým se zabývá termodynamika, n2/ lidská komunikace jako symbolický přenos poselství představuje proces, ve kterém se druhý zákon termodynamiky zvrátí a přijímá zdánlivě protipřírodní charakter. LIDSKOU KOMUNIKAKACI JE TŘEBA ZKOUMAT JAKO PŘIROZENÝ FENOMÉN S PROTIPŘIROZENOU TENDENCÍ. n nLidská komunikace na rozdíl od většiny známých forem přenosu odporuje druhému zákonu termodynamiky, to znamená, že se při přenosu suma informací zvyšuje namísto toho, aby se zmenšovala.Informace se v tomto modelu stupňuje místo, aby se vytrácela. n nPříznačné pro lidskou komunikaci není jen negativní entropie (nepravděpodobné stupňování informací, ale i směřování k cíli. nMezilidská komunikace je protipřirozená, jelikož vychází ze symbolického charakteru naší komunikace. nSYMBOL je každý fenomén, který podle specifické, výslovné nebo implicitní konvence nahrazuje a představuje jiný fenomén. Jeho význam je zastoupený symbolem. Pojem symbol má intersubjektivní povahu, jelikož je postavený na konvenci. nSymboly tak jsou fenomény, jejichž danost není možné konstatovat objektivně (přírodovědně), ale INTERSUBJEKTIVNĚ. nSymboly jsou samozřejmě objektivně zjistitelné, ale fakt, že jsou symboly není možné objektivně zjistit. nPŘÍKLAD (dle Vilém Flusser: Komunikológia, 2001) n nNakreslíme-li na tabuli křídou čáru máme před sebou fenomén jehož danost můžeme objektivně zjistit (změřit, vysvětlit existencí křídy tj. KAUZÁLNĚ). n nPokud se ale na čáru nedíváme objektivně, ale INTERSUBJEKTIVNĚ, tak se může jevit jako pomlčka, či znaménko mínus. Nezáleží tedy kde leží a že je produktem křídy. n nVlastní kauzální vysvětlení existence čáry nemá nic společného s jejím významem jako symbolu. n nSouvislost mezi symbolem a jeho významem se nevytváří prostřednictvím kauzálního řetězu, ale prostřednictvím konvence, a proto ji můžeme zjistit pouze intesubjektivně. n nPokud nakreslíme na tabuli čáru přinášíme určité poselství tj určitou vazbu mezi dvěma systémy. Současně se forma obou systémů - „křídy“ a „tabule“ mění: nA/ křída ztratila svůj hrot B/ tabule se vyklenula nA/ křída se de-formovala B/ tabule in-formovala nPodle druhého zákona termodynamiky je de-formace větší než in-formace. Při zakreslení čáry jsme tak zmenšili množství informací o světě. nSoučasně ale dochází k tomu, že jsme vytvořili symbolickou vazbu mezi dvěma systémy, a to tak, že změnila jejich formu. nSystémy tvoří naši paměť, vazba vznikla díky konvenci prostřednictvím médií - křída a tabule. nZměna této formy se týká paměti publika, které bylo jste informováno. V tomto smyslu se zvětšila míra informací v tomto sále, i když II. zákon termodymaiky platí. nOBJEKTIVNĚ SE SUMA INFORMACÍ SNÍŽILA n INTERSUBJEKTIVNĚ SE ZVÝŠILA. n II. KOMUNIKACE: HLEDÁNÍ DEFINICE n1. Komunikace jako médium, kanál nebo nástroj n „The Medium is the Message" n "The Medium is the Mess Age" "The Medium is the Massage" "The Medium is the Mass Age" n Herbert Marshall McLuhan n2. Komunikace jako interakce, vztah, sociální proces n3. Komunikace jako symbolická směna/přenos/ sdílení myšlenek či ideí n4. Komunikace jako sociální proces usilující o porozumění n5. Komunikace jako nástroj redukce nejistoty n n6. Komunikace jako motivovaný záměr n6a/ motivovanost komunikace n1/ motivace kognitivní n2/ motivace sdružovací n3/ motivace k sebepotvrzení n4/ motivace adaptační n7.Komunikace jako proces odehrávající se v čase a prostoru (situační determinovanost komunikace) n7b/ Časová a situační determinovanost komunikace na/ vnější kontext nb/ vnitřní kontext n8. Komunikace jako forma uplatňování moci na/ komunikace vs. metakomunikace nb/ agování (odehrávání, přehrávání) nNejde o re-akci, ale o agování neboli zahájení jiné akce nGregory Bateson (1972) „DVOJNÁ VAZBA“ (double bind) nkomunikace která je vyslána souběžně v několika úrovních, jejichž vztah je paradoxní. Stojí proti sobě: na/ „obsah sdělení“ vs. „vztah sdělení“ nb/ „komunikace“ vs. „metakomunikace“ SOCIÁLNÍ KOMUNIKACI n rozlišujeme podle na/ prostředků, které jsou pro realizaci komunikace nezbytné (např. verbální a neverbální) nb/ účelu komunikace (např. komunikace persvazivní). nc/ povahy vztahu mezi jejími účastníky (komunikace intrapersonální, interpersonální, veřejná apod. (obr. č. 2): TYPY SOCIÁLNÍ KOMUNIKACE nmasová komunikace nmediální komunikace nveřejná komunikace nskupinová komunikace nInterpersonální komunikace nIntrapersonální komunikace II.1. MASOVÁ KOMUNIKACE vs. INTERPERSONÁLNÍ KOMUNIKACE n Masová komunikace je proces, v jehož rámci nsdělují profesionální komunikátoři symbolické obsahy prostřednictvím technických prostředků, na to tak, aby oslovili široké publikum. n nMasová komunikace má plnit některé základní funkce: n a/ informovat n b/instruovat n c/ přesvědčovat n d/ bavit n n n nV procesu masové komunikace můžeme rozlišit de facto stejné „kroky“ jako v komunikaci interpersonální. Každá etapa je zde ovšem mnohem komplexnější. n nPorovnáním interpersonální a masové komunikace dojdeme k následujícím odlišnostem: n A/ Profesionalita komunikátorů n B/ Technická závislost n C/ Rychlost, dosah, permanentnost n D/ Selektivita n E/ Komplexnost n F/ Ztráta zpětné vazby n G/ Společenská dimenze komunikace n III. KOMUNIKACE V PRELITERÁRNÍCH SPOLEČNOSTECH n preliterární společnosti: nmalý počet členů, nrelativní homogenita, nnízká výrobní a technologická efektivita, nvětší závislost na verbální (interpersonální) komunikaci nneexistence psané formy komunikace nmožnost skladovat informace nmalá schopnost přenášet/distribuovat velké množství informací n nPRE-LITERÁRNÍ SPOLEČNOSTI SPOLEČNOSTI (ORÁLNÍ) GRAMOTNÉ nrurální městské, nlovecké industriální nautoritární individualistické nkonformní heterogenní n racionální n totalitární n demokratické n rozvinuté Co odlišuje komunikaci v moderní a preliterární společnosti? nmíra do jaké pre-literární společnost skladují informace nvýznam individuální a kolektivní paměti v pre-literárních nspolečnostech nvyšší sociální a kulturní homogenita pre-literáních společností nzhuštěná forma interpersonální komunikace, která posiluje význam tzv. elipsovité formy komunikace pre-literárních společnostech nformy přenosu základních představ o světě: na/ rituál (iniciace) nb/ aktuální (adaptivní) komunikace nvýznam rodinných vazeb nkomunikaci v pre-literárních společnostech ovlivňují i majetkové poměry a obecně pojetí rovnosti (kula systém – Bronislav Malinowski) nrole „mluvícího náčelníka“ n TEORIE DVOU KULTUR (great devide theory) n ´primitivní/civilizovaná' n 'tradiční' vs. 'moderní' n 'konkrétní' vs. 'vědecká' n 'jednoduchá' vs. 'rozvinutá' n 'před-logická' vs. 'logická' n 'pre-racionální' vs. 'racionální' n 'pre-analytická' vs. 'analytická' n 'mýtopoetická' vs. 'logicko-empirická' n 'pre-literární' vs. 'literární' n 'orální' vs. 'vizuální' Michael Cole a Sylvia Scribner: The Psychology of Literacy (1981), výzkum kmene Vai, Libérie nodlišnosti mezi literárními a pre-literárními společnostmi nejsou zdaleka tak jasné n některé charakteristiky preliterárních společností nemůžeme jednoznačně spojovat s absencí gramotnosti. nvyšší úroveň logického myšlení, schopnost abstrakce i vyšší paměťové dispozice u gramotných respondentů. ngramotnost ale nelze považovat za dostatečnou podmínku pro rozvoj vyšších forem kognitivních činností nškolní vzdělávání ovlivňuje významně myšlenkové činnosti související s logickými funkcemi jazyka, ale sklon vzdělávané populace generalizovat širokou škálu problémů dán tím, že vzdělávání poskytuje lidem poměrně rozsáhlou zkušenost s řešením individuálních problémů. nVýznamnou roli při rozvoji gramotnosti hraje sociální kontext. nNení to jen technologie, která se podílí na konstrukci sady tzv. superiorních kognitivních procesů. ngramotnost nelze považovat za dostatečnou podmínku pro rozvoj vyšších forem kognitivních činností nvšechny lidské bytosti jsou schopné racionálního, logického myšlení, stejně jako generalizace, abstrakce či teoretického vyvozování, respektive kauzálního výkladu n n MLUVENÉ SLOVO PSANÉ SLOVO n audiální vizuální n nestabilní stabilní n proměnlivé neměnné n rytmické uspořádané n subjektivní objektivní n nepřesné kvantifikovatelné n rezonující abstraktní n časové prostorové n přítomné nadčasové n participativní izolované n společenské individuální TECHNOLOGIČTÍ DETERMINISTÉ A SLOVO JAKO MÉDIUM nHarold Innis (1954), Marshall McLuhan 1962, Walter Ong 1967, Neil Postmana 1979 nZákladní práce porovnávající orální a literární kultury. nClaude Levi-Strauss: „Totemismus“. nJack Goody: „Důsledky Gramotnosti“. nMarshall McLuhan: „The Gutenbergova Galaxie“ nEric Havelock: „Předmluva k Platonovi“. ZÁKLADNÍ SPOR O DOMINACI MODELU „OKO nebo UCHO“ nA/ neoklasická teorie hovoří o jazyce jako o n 'šatech našich myšlenek“ nB/ behaviorální přístup vychází z toho, že jazyk a myšlenky jsou identické. Podle tohoto názoru neexistuje neverbalizovaná myšlenka, myšlení je zde jako zcela jazykově determinované. nC/ naopak Sapir-Whorfova teorie (1929), tvrdí, že je naprostou iluzí předpokládat, že se jedinci adaptují bez užití jazyka a že jazyk je vedlejším nástrojem řešení problémů. ZÁKLADNÍ SPOR O DOMINACI MODELU „OKO nebo UCHO“ (literární vs. slyšené) nSapir-Whorfova (hypotéza) teorie (1929) nEdward Sapir, Benjamin Lee Whorf nJedinci adaptují do sociálního světa primárně prostřednictvím jazyka. Jazyk není pouze vedlejším nástrojem řešení problémů. nReálný svět je podle této koncepce nevědomě vybudován na jazykových zvycích skupiny. Vidíme, slyšíme a zakoušíme realitu v závislosti na jazykových zvycích naší komunity, které nás predisponují k určitým interpretacím. nEdward Whorf tvrdí, že naší přírodu analyzujeme na základě rodného jazyka. nVnější svět se jeví jako kaleidoskop, permanentní tok vjemů, které musíme následně organizovat prostřednictvím jazykového systému. nExistuje tak jakási implicitní dohoda o tom jak budeme realitu organizovat do jednotlivých konceptů, kterým budeme připisovat de facto povinně více méně shodné významy. nWhorfův postoj charakterizuje odmítnutí behaviorální pozice, podle které má myšlení zcela jazykovou povahu nNa základě Whorfovy perspektivy se jeví překlad jako značně problematický či spíše nemožný. nVýznam tak v této koncepci nestojí v samotném textu, ale je generován v procesu interpretace. nObsah je v této perspektivě svázán s jazykovou 'formou', a užívá médium pro formování významu. n nZ pohledu uvedené perspektivy je de facto nemožné mít na mysli jednu věc a formulovat ji dvěma nebo více způsoby. nJakákoliv Reformulace vede k transformaci významu a v tomto smyslu jsou forma a obsah neoddělitelné, respektive slova fungují toliko jako 'šaty' myšlenek. Pochopitelně váha toho, co je v překladu ztraceno variuje v závislosti na povaze sdělení. Pragmatičtější, méně expresivní sdělení jsou méně závislá na formě slov. n n nWhorfianismus tak stojí v silné opozici vůči universalistické představě, že jedna myšlenka může být vyjádřena různými způsoby, respektive, že vše co komunikujme je přeložitelné do jiného jazyka či kultury n nPříkladem využití Whorfovy perspektivy pro výklad fungování masových médií je dnes již klasické práce Marshalla McLuhana The Gutenberg Galaxy (1962) and Understanding Media (1964), kde kanadský teoretik médií tvrdí, že zavedení nových médií vedlo k zásadním změnám ve fungování moderní společnosti i lidské psyché. n n n n n nUMÍRNĚNÁ VERZE SWH n npřipouští, že způsob jak vnímáme svět může být ovlivněn jazykem, který užíváme. npřípouští se obousměrnost tohoto procesu, ve kterém je jazyk determinujícím, ale i determinovaným nástrojem, který formujeme tím jak vnímáme svět. nVliv je přiznán nejen „jazyku“ jako takovému, ale komunikačnímu chování v rámci jazyka, které je typické pro členy určité sociální skupiny (např. tzv. sociolekt). Důraz je tak kladen na sociální kontext užívání jazyka. n nSpor mezi pojetím jazyka jako svěrací kazajky či vězením a mírnější variantou whorfianismu dnes vyznívá spíše ve prospěch méně extrémního přístupu. Jazykový vliv není v této verzi spojován primárně s formálními strukturami jazyka (Sassurovo langue), ale spíše s kulturními konvencemi a individuálním stylem jeho užívání (Saussurova parole). nVýznam není zakotven v textu, ale rodí se v procesu interpretace, která je formována socioculturními kontexty. Klíčovou roli tak hrají konvence, které nám imperativně sdělují co je vhodné, správné, adekvátní užití jazyka v dané situaci. V každé subkultuře existují dominantní konvence, které uplatňují konzervativní tlak na to jak významově zarámovat daný fenomén JAZYK JAKO SVĚRACÍ KAZAJKA NAŠEHO MYŠLENÍ? nJsou zde přítomny dva propojené principy: n na/ první vychází z jazykového determinismu, podle kterého je naše myšlení primárně determinováno lingvisticky. n nb/ druhý vychází z jazykového relativismu, který tvrdí, že jedinci, kteří hovoří různými jazyky vnímají svět odlišně. n III.1. FONOCENTRISMUS/ LOGOCENTRISMUS/ GRAFOCENTRISMUS nVedle teorií ostře rozlišujících mezi pre-literárními a gramotnými kulturami, respektive mezi kulturami oka a ucha existují ještě další „řezy“. nA/ FONOCENTRISMUS n„Zrak je často klamán, a je to sluch, který funguje jako záruka“. n Sv. Ambrož n Fonocentrický přístup preferuje řeč, slovo proslovené, před slovem psaným. nŘeč se jeví v této perspektivě jako 'přirozenější' či dokonce bližší 'realitě'. Stoupenci fonocentrismu tvrdí, že písmo je technologie zatímco řeč je anti-technologická. nV Platónově Faidrovi (411-404 p.k.) se jeví technologie písma jako externí hrozba lidské paměti. Platón de facto vystupuje jako předchůdce dnešních kritiků, kteří obviňují především televizi z toho vede své konzumenty k pasivitě. n- Jean-Jacques Rousseau upozorňuje na skutečnost, že 'knihy nás učí hovořit o věcech, o kterých nic nevíme' (Emile 1762). V Základech jazyka hovoří o tom, že písmo dehumanizuje jazyk tím, že odděluje autora od jeho textu. n- Walter Ong – „Oralita je 'přirozená' zatímco písmo 'umělé'. 'Zvuk se jeví jako reálnější či existenciálnější než jiné smyslové objekty, a to i přesto, že je tak prchavý. Zvuk sám je spojen se současností spíše než s minulostí či budoucností. Zvuk je teď a tady, viditelně aktivní. Zvuk je živý. Řeč je vždy modifikací totální, existenciální situace, která vždy zahrnuje i lidské tělo (Ong 1967, Orality and Literacy). n B/ LOGOCENTRISMUS nLogocentrismus znamená preferenci jazykové komunikace nad neverbálními formami komunikace a nad neverbalizovatelnými pocity. nLogocentrismus privileguje současně oko i ucho před takovými modalitami jako je například dotek. nTo jak rozumíme světu je nevyhnutelně produktem procesu selekce, zvýznamňování a symbolizace. Jazyk hraje v tomto procesu hlavní roli, a to jak jeho psaná, tak verbální nebo nonverbální podoba. nDávat světu smysl znamená podrobovat jej vzorcům, konstruovat sociální realitu. (Berger & Luckman, 1967) n nVěci v tomto smyslu spíše vytváříme než objevujeme a žijeme tak de facto ve světě ze slov. Svět existuje jen díky slovům. Jazyk extenduje naše vnímání světa jako věci, ale současně redukuje naše vědomí o tom, že jde o proces mediace. nAčkoliv většina našich promluv je jistém smyslu unikátní, gramatická pravidla jsou naopak univerzální a diktují nám nejen „jak“ máme mluvit, ale de facto „co“ máme říkat.V tomto smyslu je jazyk konzervativním médiem. Brání se radikálním inovacím každodennosti. nJsme de facto „mluveni“, nebo „psáni“ silami, které působí mimo nás. C/ GRAFOCENTRISMUS n„Gramotnost orchestruje smysly pod řízení jednoho dirigenta: zraku“ Edmund Carpenter n Za grafocentrismus bývá označován sklon privilegovat psanou formu komunikace před řečovým vyjádřením. Někdy se též používá pojem skriptismus. Marshall McLuhan hovoří v dané souvislosti o 'ABCDEmindedness‚ Uvedený sklon favorizovat psané či tištěné slovo je úzce spojen preferencí zraku před zvukem, oka před uchem. nPreference zraku před ostatními smysly je přítomná u Platona a Aristotela, který v první větě své Metafyziky píše, že ze všech smyslů lze důvěřovat pouze zraku. Tato tendence je přítomna v západní kultuře dodnes. Myšlení je často spojováno s vizuálními metaforami. Zrak je často spojován myšlenkovými výkony - „vhled“, „insight“, „perspektiva“, „point of view“. n- „uvěřím až uvidím“, n- „co na něm vidí?“ n Grafocentrismu je obtížné uniknout, jelikož jsme v něm byli formováni, socializováni. Skutečnost, že si neuvědomujeme vliv písma na naše myšlení naznačuje, že jsme interiorizovali technologii písma tak hluboce, že ji nejsme bez velké snahy oddělit od sebe sama, uvědomit si její vliv. n IV. KOMUNIKAČNÍ VÝZKUM A TEORIE nU zrodu komunikačního výzkumu stály dvě klíčové filozofické doktríny nA/ pragmatismus a nB/progresivismus, n Mezi tématy komunikačního výzkumu na počátku 20. století převažoval: a/ výzkum vlivu poselství politického charakteru, b/ výzkum veřejného mínění, c/ výzkum vlivu propagandy resp. masové komunikace, d/ a postupně i výzkum zaměřený na nové technologie (rozhlas) a samozřejmě analýza účinnosti reklamy. MEDIÁLNÍ STUDIA – MEDIOLOGIE nPaul Felix Lazarsfeld Kolumbijská univerzita – Projekt „Radio Research“ (Radio and Printed Page). nDUCH NOVIN - Arnošt Inocenc Bláha, - Oskar Butter - Emanuel Chalupný. MEDIÁLNÍ STUDIA-MEDIOLOGIE nse v nejširším slova smyslu zabývají studiem konstituování mediální kultury. V rámci toho se soustřeďuje na: a/ na reflexi vývoje a chování masových médií jako institucí, a to jak z pohledu historického, sociologického, ekonomického a právního (regulace médií) b/ analýzu obsahové stránky masových komunikátů (narativní výstavba mediálních obsahů, proměna žánrů a formátů) c/ výzkum vlivu informačních a komunikačních technologií na jedince i společnost (socio-technický aspekt) d/ výzkum chování mediálního publika – výzkum mediálních účinků a analýza recepce mediálních obsahů. n I. výzkum chování mediálních publik a jejich recepčních strategií n recepční analýza nvýzkum účinků médií nII. výzkum mediálních obsahů jako masových reprezentací a jejich účinků n nsémiotická analýza nobsahová analýza ndiskurzivní analýza ntextuální analýza nIII. výzkum médií jako ekonomicko-politických institucí n nIV. Výzkum společenských dopadů zavádění nových ICT n Obor MEDIÁLNÍ STUDIA – MEDIOLOGIE je vědeckou disciplinou, která se zabývá primárně studiem chování masových médií, jejich individuálních a společenských účinků a mechanismy recepce mediálních obsahů. nVýzkum a teorie mediální komunikace se tak soustřeďuje na: n a/ primární média (přirozený jazyk, nonverbální komunikace) b/ sekundární média (technické prostředky umožňující překonávat časové a prostorové bariéry a usnadňují tak interpersonální komunikaci – telefon, telegraf) c/ terciární média (masová média, která umožňují oslovovat velké skupiny příjemců z centra – tisk, rozhlas, televize), d/ kvartární média (tzv. síťová nebo digitální média, která kombinují možnosti předcházejících tří typů) MEDIOLOGIE je vědou o komunikaci, která se zabývá studiem povahy a vlivu medií na jedince a společnost. Jde o vědecký obor splňující všechna základní kritéria: nDisponuje a/ antropologickou perspektivou, která reflektuje vztah člověka ke světu a k sobě samému. nb/ poznávací perspektivou, jež odráží způsob systematizace vědeckého vědění chápaného jako soustava výpovědí, definic a pravidel jejich tvorby. nc/ sociálně-materiální perspektivou, jež vymezuje místo a úlohu dané disciplíny v kultuře. nVědu charakterizuje koexistence tří systémů (Thomas Kuhn): na/ vědění, nb/ činností a nc/ institucí, nkteré jsou propojeny metodou zakotvenou v systému „vědění“. nVěda tak disponuje: na/ svébytnou oblastí bádání n b/ vlastní vědeckou produkcí. n c/ institucemi, kde se vlastní vědecký provoz odehrává (akademie, univerzity) MEDIÁLNÍ STUDIA – MEDIOLOGIE jsou INTERDISCIPLINÁRNÍM vědeckým oborem nMEDIOLOGIE zahrnuje problematiku sociálních, humanitních i v některých speciálních případech i technických disciplín. n nA/ HUMANITIES – literární vědy, literární historie, klasická filologie, filozofie, historie. Významnou roli při studiu těchto disciplín hraje důraz na historický rozměr vědění a především jeho pojetí jako kultivace či výchovy. nB/ SOCIAL SCIENCES - vědy o člověku a společnosti (sociologie, psychologie, ekonomie) - kladou důraz na vysokou míru kvantifikovatelnosti a exaktnosti používaných metod. nC/ SCIENCE - představuje úhrn přírodních a technických věd, nejvyšší míra kvantifikovatelnosti a exaktnosti používaných metod. n MS - MEDIOLOGIE zahrnuje n nA/ idiografické obory - obory považující za své poslání popisovat skutečnost n nB/ nomotetické obory - sociální vědy jako obory kladoucí si za cíl odhalovat zákonitosti vývoje a uspořádání. n n JÁDRO OBORU TVOŘÍ NOMOTETICKÉ OBORY n nV nejobecnější rovině by se měla mediální studia/mediologie soustředit na popis a analýzu procesu mediace či fungování komplexních mechanismů přenosu systémů idejí, a to jak v rovině diachronní, tak synchronní. n nSoučasně by se měla snažit identifikovat nezamýšlené důsledky tohoto sociotechnického procesu. V. SHRNUTÍ n KOMUNIKACI MÚŽEME NAHLÍŽET JAKO nA/ SOCIÁLNĚ/HUMANITNÍ FENOMÉN nlidská komunikace je umělý proces – umožňují ji symboly uspořádané do kódů, umělé nástroje – vynálezy n/PSANÍ NENÍ PŘÍRODNÍ POHYB JAKO NAPŘ. TANEC VČEL/ n nB/ PŔÍRODNÍ FENOMÉN nstojí zde proti sobě předpoklad přírodních věd, které se snaží jevy „vysvětlovat“ (příčiny proč prší) nspolečenských věd, které „interpretují“ (význam básně, románu, či politického poselství) nAD B/ lidskou komunikaci tak lze v DRUHÉM případě „vysvětlovat“ jako nproces „vývoje lidské anatomie“ či formu popisu vývoje komunikace savců, nnebo jako „metodu přenosu informací“ nAD A/ npokud se pokoušíme lidskou komunikaci „interpretovat“ snažíme se ukázat „co znamená“. nV tomto smyslu je teorie komunikace interpretatitvní disciplína n ukazuje ne-přirozenost, umělost procesu symbolického kódování, které se opírá o schopnost ukládat informace a pŕenášet je z generace na generaci. n nHISTORICKÝ ČAS NENÍ MĚŘITELNÝ UHLÍKOVOU METODOU nNAOPAK Z POHLEDU INFORMATIKY JE KOMUNIKACE PŘÍRODNÍM PROCESEM, KTERÝ LZE OBJEKTIVNĚ MĚŘIT nZ POHLEDU „INTERPRETATIVNÍHO“ JE KOMUNIKACE „PROTIPŘÍRODNÍ PROCES“, KTERÝ JE TŘEBA VYLOŽIT INTERSUBJEKTIVNĚ. nEXISTUJÍ ALE PLOCHY, OBLASTI A DISKURZY, KDE SE TYTO PERSPEKTIVY SETKÁVAJÍ nKomunikaci můžeme vymezit v nejobecnější podobě jako sociální interakci uskutečňovanou prostřednictvím sdělení. n1/ komunikaci je třeba zkoumat interdisciplinárně, n2/ komunikace pracuje se znaky a kódy. Znaky jsou chápány jako artefakty nebo jednání, která se vztahují k čemusi jinému,než k sobě, tj. jsou to označující konstrukty. Kódy jsou systémy,do kterých jsou znaky organizovány a ovlivňují jak mohou být jednotlivé znaky k sobě vztahovány, n3/ znaky a kódy jsou produkovány pro druhé tzn., že vysílání i přijímání znaků a kódů je postaveno na existenci sociálních vztahů, n4/ komunikace je centrálním bodem života každé kultury. Bez komunikace každá kultura zaniká resp. je těžké bez její existence vůbec hovořit o kultuře. Studium komunikace proto nnezbytně zahrnuje i studium kultury, do které integrálně patří. n nčlověk je zvíře, které vynalezlo triky jak hromadit lidské informace nčlověk si plně neuvědomuje umělou povahu lidské komunikace. Naučené kódy se mění na „druhou přirozenost“, která nám umožňuje zapomenout na svět „přirozenosti první naší biologické vrženosti“. nKodifikovaný/kódovaný svět okolo nás je naprogramován tak, abychom si neuvědomovali jeho umělost, provizornost, dohodnutost, skutečnost, že je konstruován podle našich potřeb núčel lidské komunikace spočívá v tom, abychom zapomněli na bezvýznamový svět, ve kterém jsme zcela osamělí, svět kde sedíme v samovazbě a jsme odsouzeni na smrt ve SVĚTĚ PŘÍRODY n n(mezi) lidská komunikace náš zavinuje do závoje kodifikovaného světa, který je utkaný, z vědy, umění, filozofie, náboženství atd. Čím silněji je utkán tím lépe vytěsňujeme onu původní osamělou vrženost k nebytí n nKomunikujeme s jinými „politickými živočichy“ ne proto, že jsme společenskými tvory, ale proto, že jsme v této perspektivě OSUDOVĚ OSAMĚLÝMI ŽIVOČICHY, KTEŘÍ NEJSOU SCHOPNI ŽÍT V OSAMĚLOSTI n nTEORIE KOMUNIKACE SE V ZÁSADĚ ZABÝVÁ TÍMTO UMĚLÝM, TKANIVEM SLOŽENÝM ZE SYMBOLŮ A KÓDŮ, KTERÉ LIDSKÝM BYTOSTEM UMOŽŇUJÍ ZAPOMENOUT NA JEJICH FUNDAMENTÁLNÍ ZTRACENOST A OSAMĚLOST – VRŽENOST DO ČASU A PROSTORU, KTERÝ SI NEZVOLILI. n nV TOMTO SMYSLU NENÍ TEORIE KOMUNIKACE PŔÍRODNÍ VĚDOU JELIKOŽ LIDSKÉ „UKLÁDÁNÍ INFORMACÍ PROTI SMRTI“ NENÍ MOŽNÉ MĚŘIT METODAMI PŘÍRODNÍCH VĚD. n n