Neovarianty liberalismu Vladan Hodulák Tato prezentace je určena výhradně pro studenty kurzu Teorie mezinárodních vztahů MVZ105 na FSS MU v akademickém roce 2011/2012. Jakékoliv nakládání s prezentací pro jiné než studijní účely v tomto kurzu je zakázáno. Shrnutí z minula nLiberalismus v MV nvychází z politického liberalismu nstál ve formě idealismu u vzniku MV jako vědy nnejvýraznější opozice v MV vůči realismu nznačná roztříštěnost jednotlivých proudů – co způsobuje válku, je cílem mír, nebo řád v mv? nHlavní znaky nnormativita, inside-out approach, víra v pokrok, stát není jediný aktér, bezpečnostní vztahy nejsou vždy primární nHlavní témata nmír, lidská práva, demokracie, spolupráce, tržní ekonomika Úvodní poznámky nLiberalismus lze dělit mnoha způsoby, my si jej rozdělíme tematicky nŘada liberálních autorů spojovala více liberálních hodnot, jejich přiřazení nelze brát dogmaticky nPříklad sporu hodnot autonomie×integrace nÚstřední myšlenka – konflikt není přirozeným stavem mezi státy, lze se mu vyhnout ndíky lidskému zdokonalování pomocí rozumu npomocí změny státní ideologie, mocenská politika je sama umělý výtvor skupiny lidí – potřeba usilovat o mír npomocí mezinárodních institucí Liberální internacionalismus nLidský rozum může do mv přinést svobodu a spravedlnost, trvalý mír je možný nDůraz na inside-out approach nspolečenská smlouva mezi občany uvnitř státu bude přenesena do mv, bez potřeby světové vlády nidea bezkonfliktního přirozeného stavu (tržní systém) nI. Kant nTři články (republikánská ústava státu, pacifistická unie, kosmopolitní právo) nJ. Bentham n„mezi zájmy států neexistuje žádný reálný konflikt“ nustanovení společného tribunálu, vznik federací a konfederací jako důkaz „transformace“ zájmů nA. Smith ndosahování společenského blaha lze dosáhnout skrze sledování sobeckého zájmu (ale neplatí mezi státy) nR. Cobden naktivista, proti používání svévolné moci, cesta k míru skrze mezinárodní obchod, přirozená shoda zájmů (×Carr) Neoliberální internacionalismus nOd 90. let 20. stol. opět populární idea demokratického míru ndemokratické vlády (rozhodnutí lidí) nlib. dem. jsou bohaté – velké riziko ztrát npřátelské vztahy nF. Fukuyama „Konec historie“ (1989) nvítězství liberalismu (konec historie v Hegelově pojetí) nmateriální a ideové vysvětlení nobhajoba „exportu“ liberalismu problém liberálního imperialismu nhumanitární intervence, využití mezinárodních organizací (kladení podmínek vstupu), ekonomické pobídky pro RZ(kondicionalita) ×politika vůči Číně nProblémy npočet LD, ne všechny ideologie poraženy, nakolik je liberalismus pouze zástěrka pro zisk, stálý protiklad principů nJednoznačně kladné chápání globalizace Idealismus nPrvní třetina 20. stol., zkušenosti WWI nZákladní premisy nkapitalismus nevytváří harmonii zájmů (nedostatečná poptávka, imperialismus) – J. Hobson nmír není přirozeným stavem, ale musí být vytvořen ndůležitost vzdělání (1919 – Aberystwyth), normativní přístup nW. Wilson (prezident USA) nmír skrze mez. instituci regulující anarchii v mv (demokratické procedury, řešení sporů, donucovací síly) n14 bodů (1918), Společnost národů, kolektivní bezpečnost nKatastrofální osud SN, morální rétorika×praxe národních zájmů nNěkteré dílčí úspěchy liberalismu – přijetí práva na sebeurčení, ochrana lidských práv (1948), dekolonizace, podpora RZ (nerovnoměrné rozdělení zdrojů) n Neoidealismus nMír a spravedlnost jsou výsledkem záměrného snažení, podpora demokracie, globalizace je rozporuplný proces nZnaky nje potřeba nejen podporovat demokratizaci států, ale také zdemokratizovat instituce ndo rozhodovacích struktur je potřeba přijmout sociální hnutí (blíže k obyčejným lidem) nproblematika demokratického deficitu vede k rezervovanosti vůči globalizaci nR. Falk nvztah globalizace (ekonomika, technika) a komunity – pnutí nneoliberalismus×veřejný sektor (blahobyt, etika) nproblematika rozvojových zemí ndemokratizace od travních kořínků, potenciál globální občanské společnosti nD. Held nkritika vestf. syst – demokratizace zemí není provázena dem. institucí, problém díky propojenosti a vzájemné závislosti nkosmopolitní model demokracie – regionální parlamenty s rozšířenou pravomocí, lidská práva dohlížena Mez. soudem pro LP, reforma OSN – globální parlament Liberální institucionalismus nPo WWII, opuštění normativity, liberalismus v pozadí, menší témata nPo zkušenostech pozměněná struktura OSN (RB) nHlavní téma- zisky z mezinárodní a transnacionální spolupráce nD. Mitrany nstáty samy se nejsou schopny vypořádat s modernizací – k řešení problémů je potřeba spolupráce, přináší zisky nintegrace – díky zkušenosti se spoluprací dojde k přesunu dalších pravomocí na mezinárodní úroveň, růst nákladů na přerušení spolupráce nE. Haas nstáty jsou stále méně schopny samy zajistit blahobyt, spillover – rozšíření spolupráce do dalších sektorů nPraxe – ESUO, EHS, EU n60. – 70. léta (pluralismus) – díky modernizaci nástup nových aktérů (MNC, IGO, NGO), úpadek vestfálského systému nVzájemná závislost – obchod, toky kapitálu, globální kultura, jedna planeta – jedno životní prostředí (Nye, Keohane) Neoliberální institucionalismus nNejrozšířenější a „nejvědečtější“ varianta liberalismu v MV nnová ortodoxie na řadě především amer. univerzit nřada autorů se s ním vědomě ztotožňuje nKeohane (After Hegemony), Nye, Axelrod, Oye nHlavní znaky nAktér – stát jako hlavní, i když zdaleka ne jediný nStruktura – uznání předpokladu anarchické struktury mv, ale spolupráce možná nProces – postupné rozšiřování spolupráce, integrace nMotivace – státy spolupracují, i když jiné státy získají víc, upřednostňování absolutních zisků před relativními Neoliberální institucionalismus nVědeckost neoliberálního institucionalismu nreakce na neorelismus, ale reakce zevnitř mainstreamu nodmítnutí normativních soudů, apolitický směr, spolupráce×harmonie npoužívání mikroekonomických postupů (racionální aktér, teorie her, teorie veřejných statků), ale zcela jiné závěry než neorealismus nzájmy států a mezinárodní prostředí obsahují podněty ke spolupráci, ale nezaručují ji, analýza kdy a jak může ke spolupráci dojít a jak je možné ji uchovat nmezinárodní instituce nejsou od toho aby transformovaly identity, ale aby regulovaly zájmy Příklad postupu NI nPoužití teorie her nRacionální aktéři, znají pravidla hry, znají výplatní matice, neví, kterou strategii zvolí protihráč nHry s nulovým součtem, hry s nenulovým součtem, jednorázová×opakovaná hra, hra se dvěma a více hráči, velmi často používaný případ – vězňovo dilema Podvodník přiznat nepřiznat Zloděj přiznat 10;10 1;20 nepřiznat 20;1 5;5 Francie clo obchod VB clo 0;0 12;-1 obchod -1;10 10;8 Příklad postupu NI nInstituce: Trvalejší soubory pravidel, která definují vhodné jednání. nRežimy: Soubory implicitních a explicitních zásad, norem, pravidel a rozhodovacích procedur, kolem nichž se vytvářejí očekávání aktérů v určité oblasti. nSnižují ověřovací náklady (informace) nMění výplatní matice (náklady obětované příležitosti) nPodněcují dodržování pravidel (snadnější možnost trestání) nKonkrétní podoba režimu závisí na charakteristikách konkrétní oblasti pro niž režim vznikl nMezinárodní obchodní režim×režim kontroly zbrojení