Jak se vidíme, jak nás vidí ostatní a jací jsme - z výzkumné studie Hřebíčková, M., Kouřilová, S. (2012). Jak se vidíme, jak nás vidí a jací jsme: Porovnání českého národního autostereotypu s posuzováním reálných Čechů v kontextu pětifaktorového modelu osobnosti. Československá psychologie, 56, 1, 1-17. Martina Hřebíčková a Sylvie Kouřilová z Psychologického ústavu Akademie věd provedli několi výzkumů, které se zaměřovali na srovnání českého národního autostereotypu, hetostereotypů a reálných vlastností Čechů. Srovnáván byl český národní autostereotyp s českým heterostereotypem podle našich geografických sousedů – Poláků, Němců, Rakušanů a Slováků. Autostereotypem[SJ1] míníme to, jak vnímá člověk typického člena vlastní skupiny, zde tedy jak si Čech představuje typického Čecha. Heterostereotyp pak znamená to, jak nás vnímají lidé z jiných národů. Lidé posuzovali typického představitele národa na dotaznících založených na pětifaktorovém modelu osobnosti, který jako základní dimenze obsahuje neuroticismus, extraverzi, otevřenost zkušenost, přívětivost a svědomitost a jejich dílčí dimenze[SJ2] . Určitý rozdíl [SJ3] v posuzování se ukázal mezi českými studenty VŠ (jedna dotazovaná skupina) a dospělými (druhá dotazovaná skupina). Způsob jakým vnímali Němce a Rakušany byl u obou skupin téměř totožný (korelace 0,95 a vyšší, max. hodnota korelace je 1[SJ4] ). Více se již lišily u vnímání Slováků, ale shoda byla pořád vysoká (0,79). K nejnižším hodnotám korelace docházelo u vnímání Poláků (0,59). V posuzování posledních uvedených se ještě výrazněji lišila jedna dílčí skupina, a to studenti Slezské univerzity (korelace se studenty ostatních VŠ byla 0,47). Autoři tento jev vysvětliti zeměpisným umístěním univerzity – tím, že tamější studenti mají víc možností být v kontaktu s lidmi polské národnosti a tudíž je vnímají jinak. Ovšem u žádné jiné skupiny se podobný jev nevyskytl, posuzování se lišila jen minimálně napříč celou republikou, takže vysvětlení zřejmě není dostatečné. Patrně nejzajímavější výsledky se objevily[SJ5] , když došlo ke srovnání výsledků českého heterostereotypu, autostereotypu a hodnot získaných posuzování vlastností skutečných Čechů. Vysoce koreluje posouzení od Němců a Rakušanů (0,86), ve středních hodnotách korelace je shoda mezi předchozími dvěma a Poláky (0,63 s Němci a 0,53 s Rakušany). Slováci Čechy však vnímají výrazně odlišněji, než ostatní, což autoři výzkumu přisuzují dřívějšímu sdílení společného státu a bližší vzájemné historii – Slováci nám přisuzují vyšší míru aktivity, asertivity a nepoddajnosti. Ukázalo se také, že naší sousedé mají tendenci nás hodnotit obecně lépe, než my samotní. Sousedé nás viděli lépe ve vlastnostech jako například úzkostnost, depresivnost, rozpačitost, důvěryhodnost, přívětivost nebo asertivita[SJ6] . V dalším srovnání výzkumníci zjistili, že Česká představa se realitě blíží více, než představy našich sousedů. Většina získaných hodnot je sice statisticky neprůkazných[SJ7] , nelze se tedy odkazovat na konkrétní hodnoty, všechny výsledky jsou ovšem kladné[SJ8] , takže ukazují na určitou shodu. Naopak srovnání heterostereotypu a posouzení skutečných lidí vykazovalo nulové nebo záporné korelace,[SJ9] takže nedocházelo k žádné shodě, nebo byly odhadovány spíše opačné hodnoty. V praxi lze výsledky interpretovat tak, že máme o sobě lepší představu, než okolní národy, ale na druhou stranu je náš pohled pesimističtější než pohled ostatních, a sousedé nás vidí v lepším světle, než jaké je doopravdy[SJ10] . Začal jste dobře, ale brzy vám došly síly. Ty korelace musíte čtenáři interpretovat, ne je jen reportovat. A to pomocí těch vlastností, profilů vlastností a rozdílů mezi nimi. Koneckonců i autorky to v ryze odborném textu tak dělají – samotné ICC by ani vědci nepřijali. Zkuste to prosím vylepšit. SJ ________________________________ [SJ1]1. V populáru definujeme pokud možno v rámci prvního použití slova. Takto zpětné dodefinovávání je prvek spíše akademického stylu. 2. Nešlo by to úplně bez těchto šestislabičných slov? [SJ2]Dobře, že to uvádíte. [SJ3]Určitý? Píšete o tom, následně tak, že ty rozdíly nestály moc za řeč. Jak tomu mám jako čtenář rozumět? [SJ4]Myslím, že pro vysvětlení toho, co znamená „korelace“ je potřeba mnohem víc, než je zde uvedeno. [SJ5]Proč píšete i o těch, které vám tak zajímavé nepřišly? Co víc, proč jimi začínáte? [SJ6]Asi je přirozenější používat ty vlastnosti ve větě jako adjektiva, než jako taková podstatná jména. [SJ7]To není dobře ani statisticky ani popularizačně. [SJ8]Kladné výsledky? [SJ9]Taky už jste na srozumitelnost laikovi úplně rezignoval. [SJ10]To světlo?