Jak hluboce jsou v nás zakořeněny národní stereotypy?

Žijeme ve světě vrcholné globalizace, ve světě, kde začíná být všechno propojeno a kde si každý
může cestovat podle libosti, třeba do těch nejvzdálenějších koutů planety. Z toho důvodu se, mnohem
více než naši předci, setkáváme s příslušníky jiných národů a kultur, kteří se pak přirozeně
stávají předmětem našich soudů a hodnocení. Nabízí se tedy otázka, jakým způsobem my, jako Češi,
hodnotíme občany jiných států? A jak vlastně hodnotíme sami sebe? [SJ1] Na tyto otázky částečně
odpověděl kolektiv autorek Československé psychologie[SJ2] . Ty provedly poměrně rozsáhlou studii,
při které se náhodně vybraných respondentů ptaly na jejich názor na Němce, Rakušany, Slováky,
Poláky a na sebe samé.

Pro účel výzkumu byl sestaven výzkumný vzorek stávající se z vysokoškolských studentů a dospělých.
Vysokoškolští studenti byli přitom vybráni ze sedmi českých univerzit. Všichni vybraní účastníci
pak na připravené škále hodnotili míru neuroticismu, extroverze, otevřenosti, přívětivosti a
svědomitosti, kterou přisuzovali příslušníkům jednotlivých národů.

Výsledky přinesly mnoho zajímavých zjištění. Ukázalo se například, že nejkonzistentnější názor máme
jakožto celek na Němce a Rakušany. Velká míra shody se prokázala také při posuzování Slováků,
přičemž mezi studenty samotnými vznikla větší shoda, než mezi studenty a dospělými. Podle všeho
čeští dospělí přisuzují Slovákům vyšší míru způsobilosti a otevřenosti estetickému prožívání než
studenti. Nejmenší konzistence názorů se naopak projevila ve vztahu k posuzování Poláků. Zajímavé
je, že studenti Slezské univerzity sídlící v Opavě, v Karviné a v Krnově, hodnotili Poláky zcela
odlišně ve srovnání se svými vysokoškolskými kolegy z jiných částí země. Na rozdíl od nich jim
připisují nižší míru úzkostnosti, depresivnosti, rozpačitosti a vyšší míru způsobilosti,
cílevědomosti, družnosti[SJ3] , zodpovědnosti, asertivity a aktivnosti. Při zamyšlení se nad tímto
rozporem se nabízí jednoduché vysvětlení. Všechna tato města, a tím pádem i Slezská univerzita, se
nachází v Moravskoslezském kraji, prakticky na hranicích s Polskem. Zdejší studenti jsou tedy
v častějším a živějším kontaktu s Poláky, než studenti či dospělí z jiných krajů. Dalo by se tedy
říct, že jsou kompetentnější k jejich posuzování a že nejsou tolik ovlivněni zažitými stereotypy
jako například Pražáci. Otázkou je, proč tomu tak není i v případě Němců, Rakušanů či Slováků.
Tento nepoměr by snad mohl být zapříčiněn faktem, že s Němci, Rakušany a Slováky přicházíme do
běžného kontaktu častěji, vyjma již prve zmíněných obyvatel Moravskoslezského kraje, než s Poláky.

Za zmínku také stojí to, jakým způsobem hodnotíme sami sebe. Celkem překvapivě z výzkumu vyplynulo,
že jsou dospělí, ve srovnání se studenty, k vlastnímu národu podstatně shovívavější.[SJ4]  Podle
názoru dospělých respondentů je typický Čech otevřenější estetickému prožívání, aktivnější,
způsobilejší, cílevědomější, důvěřivější, otevřenější prožívat emoce, novátorštější, vřelejší a
disciplinovanější, než jak jej vidí většina vysokoškolských studentů.

A co tedy z výzkumu vyplývá? Ať už žijeme v Praze, Brně, Ostravě nebo kdekoli jinde, národní
stereotypy máme zakořeněné hluboko uvnitř sebe. [SJ5] Stereotypy nejsou ve své podstatě nic
špatného. Nikdy bychom však neměli zapomínat na to, že každý člověk je jedinečná individuální
bytost, a měli bychom posuzovat jednotlivce nikoli podle jeho státní příslušnosti, ale především
podle jeho osobních kvalit a nedostatků.


Zdroj:

Hřebíčková, M., Kouřilová, S. (2012). Jak se vidíme, jak nás vidí a jací jsme: porovnání českého
národního auto- a heterostereotypu s posuzováním reálných Čechů v kontextu pěti-faktorového modelu
osobnosti. Československá psychologie, 56, 5-7.


Píšete pěkně, ale na popularizaci statistik je tu málo statistik. Vlastně úplně chybí. Obcházení
statistik je přesně to, čemu bych byl rád, abyste se vyhnuli. Zkuste čtenáři nějak komunikovat, jak
vysoká/nízká byla shoda mezi profily, jak velké/malé byly rozdíly.

SJ


________________________________

 [SJ1]Dobrý nápad to takto uvést. Jen bych netlačil tolik tu globalizaci, když se autorky záměrně
zaměřily na naše bezprostřední sousedy.

 [SJ2]Ony publikují _V_  ČsPsych, nepublikují ji.

 [SJ3]Drobná odbočka tvoří čtvrtinu textu.

 [SJ4]O kolik?

 [SJ5]Myslím, že tohle výzkum nezjistil. Lidé, kteří na otázky typu „jací jsou Poláci?“ reagují „co
je to za pitomou otázku“ ve výsledcích zahrnuti nejsou…. Tyto stereotypy bychom klidně mohli
považovat za výzkumný artefakt. Ale to už je z jiného soudku/kurzu…