historie Jako v , umenl a jako věda H. Stuart Hughes NAKLADATELSTVí SVOBODA 1970 v budoucnosti postav vystupujících v původníln výkladu. Předpovědi takového druhu jsou přcsnl5 již svou povahou. V této souvislosti připomínáln historikovo privilegium, že zná výsledek. Avšak co se stane, když řetěz retrospektiv skončí? Co ln;] historik dělat, když dojde k své vlastní přítomnosti - když pozbude své speciální znalosti a stanc se nevědomým účastníkem jako kdokoli jiný a jako kdokolijiný se dívá, jak nejlépe umí, do budoucna íl Vzdá se snad předpovídatelnéhocharakteru svého myšlení? Přebuduje snad radikálním způsoben) strukturu svých narativních výpovědí tak, aby vy" loučil pohyb směrem k budoucnosti, který tvoh jejich nápli'í.? Nedomnívám se, že tak učiní, a ne~ myslím ani, že by tak učinit měl. Může a bude pokračovat stejně jako předtím. I nadále bude promítat, nejen jaksi ze zvyku literáta, zaměření svého rozboru do budoucnosti, která je pro něhc) v dané situaci neznámá. To všechno se dostateč~ ným způsobem ozřejmí, alespoi'í. se domnívánl, pustíme-li se nyní do zvažování slastí a strastí vy. plývajících z psaní dějin své současnosti. 92 vl Jsou dějiny současnosti skutečnými dějinami? Za svých studentských let jsem měl silný dojem, že psaní a vykládání dějin současnosti není zrovna přespříliš úctyhodnou záležitostí. Tenkrát se vykládalo, že v Evropě, musí ~plynou~, celé st~letí, než některá věc dozraje natolIk, aby Jl mohl hIstorik zkoumat a že celé období po Francouzské revoluci je pr~ současn!ka podezře.lé. ~ši~l tsem !}, že i ve Spojených statech ty Ulllversltlll prednasky, které vycházely "od" určit~ho d::ta a 'pak měly údajně pokrač,ovat ~? s?ucasnostl, faktIcky končily nebo zastavIly svuJ vyklad alespoň deset let před datem, kdy byly předneseny. V:ždy zela nějaká mezera různé časové délky meZI datem, kdy formální studium historie končilo" a dosažením individuálního věku rozumu, kdy Jsem z,:"čal sledovat běžné události s pochopením. Lze-ll to tak říci něco z této situace přetrvává dodnes. Zjistiljs~m, ~e znal;>sti ~ýc.h .~tudentů jsou nejvág: nější pokud Jde o udobl z JejIch vla~~níhovděts!VI. Hitler byl pro ně sotva víc skutečněJsí nez AttIla, náčelník Hunů. Poněvadž nedávná minulost se mládeži jeví stejně cizí jako dávná minulost, došel jser:; k závěru že neexistují vážné důvody, proč bych~l nemohl pova~ovat za stejně histo~ickou" a s!lažIl jsem se Vypllllt mez,eru nezna!os~l, ktera ~l. tak komplikovala vlastlll studentska leta, tím, ze Jsem 93 dovád~l své přednášky až k datu posledního ní novlU. P~esto mě vš~k, nikdy nepřestaly trápit pochytl nostl mého mladI. Pro mnoho - snad většinu mých kolegů historikůnejsou dějinyjejich současll/\ doby ,,~kute~n~mi" dějinami. Trpí některými ne odst:~mtelr:Yn:I n~dostatky, které je činí nčUrn menSlm nez hlsto.r~í: snad současnými událostrn i, nebo dokonce polItIckou vědou nikoli však historií v běžném smyslu slova. Tyto předpokládané ne. ?ostat~y :-. d~~umentace, perspektivy a odstupu Cl "obj~kt!vIt;: :: n:usím zv~žit s nezbytnou péčf, mám-II presvedclt sam sebe I ostatní že jsem po celou tu dobu nestavěl vzdušné zámky. Nejčastější. obvinění, které se vznáší proti historii ~oučasnostI, zní, že nemůže být psána poněvadž ješ~ě .nemáme k dispozici "dokumenty". Bylo by posetI.lé neuznávat závažnost této námitky. Kolik d~ležItých dep~~itář~ je ještě pod zámkem, si vubec nedovoluJI .am odhadnout. Nikdo asi nebudve popírat tvrz~n~ že historik, který se pokous~ psat o polovme 20. století, je v nevýhodě, v níz by nebyl, kdyby se zabýval starším ob- dobím. N;dť?mnívám se však, že tato nevýhoda je tak velka, jak se obvykle předpokládá. Zdůrazňová l1í !1edostatečné dokumentace vyplývá z odpovídajícího, přecenění ,h?dnoty vdokumentů._ což je problem, na ktery jsem opetovně narážel v předchá~e~ící~hves~jích a který nyní vysvětlímobsáhleji. J~ z:r;ejme, ze)e vyloučenopsát většinu typů histonc~ych praSI. bez dokumentace, jež se jich týká. ~vse,m nemelI bychom být na psané prameny přílIs naroční. E., H. C~rr nám připomíná: "Zádný (q()klIl11ent)n':lll n~r~kl1e yíc:;, nežsilUysleljeho Bllyodce - co Sl myslel, žesevpřihr~t\TellUoc:;el1skýsystél11 acllplolUatlcky . 'statlls quo jako·dal1~j~c.lI.l()lIPr()\T~dy~.Ru.ku v ru~e s tím šel další předp()kla?, ž~ Y<ÍJb. ~;qlPI()maq~ jsou hlavnípřecllllětYhlstorlko:'~,zaJI:r;,:.- co~ nazýval Ranke primátem zahramcm polI!!~y a coz bylo i ve Spojených státech všeobecně prIjato. To však zároveň vyvolalo jako reakci současnou ten- 1 E. H. Carr, Co je historie?, str. 18. 95 denci začínat s vnitřní politikou a posuzovat zahraniční záležitosti jako vnější odraz vnitřních bojů. Charakter ucelenosti a ukončenosti diplomatických relací dále přesvědčil historiky, že jsou stejně zvládnutelné ijiné druhy dokumentace. Méně rozvážní dospěli k překotnému závěru, že v každé oblasti historického výzkumu existuje kádrjasně vyhraněnýchdokumentů,jako jsou tyto, a přitom zapomněli na to, že k některým otázkám - například dějinám správy - může být rozsáhlá a různorodá dokumentace, zatímco k jiným problémům není fakticky téměř nic. Kromě toho všeho vedl kult dokumentů k 0I?omij~ní bezprostředllíh()yýzk11lllu,n<::1:>oť clipl()lll;;tci~,jakguzav: feny-a poloutajený ol:>or,je sl1aclposlednírnrnístern' kde bYrnohl11Ístoriknerušeněbáduje~e'() .hro~() p()~la:' ~Qyál1í rQzdílných llázonJ., A ti,kclo llerozpCl~IlclE1:>ar:ství, tě~k9 lmdollpřivecle:llil( tom11tQ PQZIlCltg~: 101 j~kou~oli.~~leE~OU inev~()E?jlllel1.8y~níJJ:.1?~!t:tYl)11 ?IsFQrIklllllZ~ tyto.zale~Itost~ 8znac~t:ExIstuJev.1í'd~ zPllSOP, kte:rYIll .hIStorIk muze.z:cluraznit. prVotí!l mravní. SQllcl, a.tak přispětYěc:illlr:ét\ll1()sti\?úl)(')i,' Tento způsohvězípřímo v jeho profesi, neboť IH:,~(; s sebou prostý popis, řekněme l1apříklacl masakrll nebo perzekucí~ jeji~h yýkla? v konkrétních 1)0 drobnos!ech, predlozem specIfikace, co to fakticlqi zname;l~. ~ze konst~!ovat; ~e jednou z přÍ<':in r:'ra~n.I ll:dIfere~tnos~I.J~ pravye ~eschopnost objek, tIvne Sl predstavlt a OZIVlt strasny charakter zločinU a lltrpení. Ovšem ti, které nedojme historický popis se mkterak nevzruší žádným sebeposvěcenějšíni komentá~em,jenž je k tomu připojen."1 l!kazuJe se, že otázka objektivity - nezaujatOS!I - ~r~vního soudu je stále táž, ať se hist~~~k za?yva d~vnou minulostí nebo současnými deJmamI. V klasIckém příměru Rankeho s Actonem tr;rá názorová neslučitelnost i v jejich vědeckých vyzk~me~ha komentářích k současným událostem. Sp:cI~ckYr:r,sporným bodem, o který šlo, bylo pap~zstVI ~a~atk~ novodobých dějin. Ovšem když ::er~leckyhIstorIk psal. o velmocech své doby, přivmetl sta~us quo se stejnou blahosklonností s jakou ~ral,zlo~my d~íVějších dob. A když anglický katolIcky laIk podaval zprávu o vatikánském koncilu v 1'. .1870, odsuzov~l r:'achinace papežské lobby ?e st~J?-ou veh.emencI, sJakou odhaloval ukrutnosti mk~IzIce..KrIt~ria .a meze "objektivity" historie soucasnos!:,a. hIstor~e v ob;ryklejším pojetí se nakonec ukaZl Jako vIceméne totožné. Historik nemůže dVl t . " 'h y . -'-' .. ,..;.....Ji.....e:.a.....l1g;JI1180,11~z;p()(;JI\l.~ ...E~.~!YP.~.rSE~k: tI\l~' Jlz.. lll~llcl?cly J~~Q Yl?cstl1( l1t:P0ěI1l1~l1o(:Il1()!y: K0!1zervatIve~ n,eJJ:.1uze za ~o, ze píse Jako kouzer-' vatlvec, a radIkal Jako radIkál, a nemusí se za to omlouvat. V obou případech se kvality dobré historické 1 H. Butterfie1d, Hist01Y andHlIman Rolations, Londy'n 1951 str. 122-123. ' 102 n""ipuí samy sebou bez ohledu na autoro~~ ldl::ologIc1~é zaměření. Jásám čtu mnohem radejI napsanou; s jejímiž tvrzeními nesouhlasím, než práci vycháze~ící zy~odnot podob~ýc? rným která však je metodIcky Cl filosoficky me.lka; ()bd~bně si myslím, že každá do.brá .hIst?rIcka práce obsahuje v sobě ambivalencI. HIstorIk. zastává své ideologické p~es,:ědčer;í -: ~vš~k ~eho druhé já chápe a sympatIZUje s presvedcemm jeho ()dpůrce. Protestant Ranke učinil víc pro p~peže než katolík Acton. Francis Parkman, ačk?h byl přesvědčen, že vítězství Britů n,:d ,FrancouzI v S~verní Americe bylo spravedhve, nemohl psat o Montcalmově smrti jinak než s o.bdive:n a bole~tL Zde opět přiložila ru~u k. dílu 1 s~bh,mace PrImitivních vášní, když hIstorIkova spasna a~blvalence mu umožnila dostat se nad pouhou zurnalistiku nebo stranící polemiku. Spodní p~o~~ silných emocí však zůstáv~. N~léhavos~ s~ále jeste nepominula. Avšak co zacal~ Jílko hl;tcr;y sI;0r :ať v minulosti, či přítOl,?-nostI ~, se .~emer zazr~cným způsobem přetavIlo v hIstorn soustavnym myšlením. "Atéňan Thukydides psa~ dějiny války Pelopor;ésanů s Atéňany od okamžIku, kdy vypukla, a s presvědčením že to bude velká válka, která si zaslouží zaznamenání mnohem spíše než jakákoli jiná, jež jipřed~~~zela.".Takzllí.z~~Clj()yClcí vět~ ~r;~íc~ a\l1ejsla\ll1~jších. dějil1 ~()~čéts.110stI.!)O dveytISlcIletI později začal ~hl;lkyd;du~.. Italsky sou?er, ťrancesco GuicciardmI sve deJIl1Y podobnym tonem. "Rozhodl jsem se::'. říká" ~,.sepsat V:ěci, které se udály za naší pametI v I~all1 y~d ~hv;le, kdy francouzská vojska, povolana naSlmI ve,:ody, .začala sužovat zemi." Od časů římského ImpérIa, vy~~ětluje tento historik, "se Itálie nikdy netěšila takovému blahobytu, nikdy neprožila tak žádoucí stav věcí, v jakém se tak bezpečně nacházela léta 103 105 tám, kteří ovládali jejich dobu. Proto pociťovali porážku trojím způsobem. Jejich osobní zklamání se skládalo ze zármutku a ponížení jejich města a jejich společenské třídy. )i Své dějiny proto psali s 1~navání historie s přírodmml Ve?aml vylIlI s v~mc~<;>:: i dítě. Croce, jehož stanovIsko bylo extrem:r:eJsI a sevřenější než stanovisko Dil~~:y~yo, fa~tlc~y eliminoval základní koncepce "pnCln a "zakomtostí" z historického vysvětlení.1 Spor pozitivistů s antipozitivisty, který hýbal universitami kontinentální Evropy v rozmeZI let 1890-1920, se přenesl do Sp~jených států v l:?0době značně ztlumené. V Amence, obdobně Jako v Anglii, zaujali historic} ~šeobecr:ě. zn~čně prag?1atický postoj ke své prac~ a nemelI ~aJem o epIstemologické či metodologIcké polemlk~. Pr.oto t~~é nejplodr:ější .ame.r~č~í hist~~ici ,neb~lvl. ~m POZltlvisty, am antlpozltlvlst>:, v zadner:r Uls~t~~,smy~lu. Celkem vzato zastávalI koncepCI "pnčm , avsak zamítali ideu zákonitostí". A proto byl převládajícím postoj~m v americké histori?t?~fii uršitý druh zkomoleného či vyvařeného POZItIVIsmu. Rečeno zcela otevřeně, vypadá to tak, že nemá žád- 1 O celém tomto problému viz mou práci .Consciousness and Society: The Reorientation oj European Soczal Thoughts 1890-1930, New York 1958, kapitolu VI. 117 nou z }?ředností pozitivistického nebo idealistického st~n,ovIs~a. O? pozitivistůopřijaljenom zdůrazňovam prepečlIveho a dukladného prověřování "fakt", přičen;ž j~ho pojetí "příčin" je obvykle mnohem sumarněJší a neprověřenější než jejich. OdJ?ít-?-u.tím ideje "zákonitostí" zároveň opustil POZItIVIstIckou snahu objevit v historii skladbu obec~ě všeob~ažnýc~ vysvětlení a učinit z ní příbu~ny obor tesně spjaty se společenskými vědami. SteJným způsobem projevila většina americké histonografie pramálo tvůrčího rozletu a filosofického uy~žování, které jsou spojovány s idealistickou tra- dICI. Druhé vysvětlení,proč se američtí historici zdráhali zobecňovat; je v~světlení vyplývající z jejich pov~vhy a z tern;-I1!:0logIe. Pramení zjejich neochoty ~'ozlIsovat a z JejIch sklonu posuzovat problémy Jako by byly. vše.chl:Y. stej~é. J~jich utkvělá před~ s~av,: o pr~nppu mdIvI~ualItyJIm znemožnila, aby Sl u~~domIlI, ze generalIzace v dějepisectví se mŮže p'Ol-;zlvat, ~ ?bvykle se také používá v podstatně Jmych rovmach, kde se aplikují rozdílná kritéria. Myslím,. že mŮžeme určit alespoň čtyři takové roviny. LzeJ~ charakterizovatjako ~émantickéaspekty, seskupem. konstatací, schematIzaci, metahistorii. ~émantIcké aspekty jsou nejjednoduší a nejběžněJsí ~?rm~u !šen~ralIzace, onou generalizací, ktero~ vSIch-?-I hIstonkové provádějí, aniž si to vůbec ~lvedomuJí. Zobecňování tohotG primitivního typu Jsouyrostě vmontována v historickou mluvu v po?obe sloves n~bo podstatných jmen (např. slovesa Jak? "revolucIOnovat" nebo podstatná jména jako "narod"). Tento bod nemusíme dále rozvádět neboť'psaI!-í.historie ~y bylo zhola nemožné, pokud by hIstoncI nechtelI zahrnout generalizace a abstrakce skutečnosti používáním seskupení slov tohoto druhu. Seskupení konstatací o událostech jsou generalizace, které se běžně objevují v úvodních větách odstavců historických prací nebo v abstraktnější 118 podobě v J?závěrec~" ~apitoly nebo knihy. AčkJeno výsledky předchůdců L~dvíka X}V., ~ .steJným způsobem bylo neuspokOJeno, kdyz se kral~ Slunce nepodařilo dosáhnout téže VěCI. TeoretIcky by výčet mohl pokračovat téměř donekonečna. Ve své běžné praxi však historik dosah seskupení konstatací tohoto druhu obvykle zužuje na nejmenší možnou míru a zdržuje se formulování jejich důsledků či jejich souvztažností s jinými případnými generalizacemi. Ve výše uvedeném příkladu tudíž autor nemá zájem, aby připomínal význa~ nepopulárnosti Ludvíka XIV. pr~. ~sychol:, a ~. t~k ~)luezeným ?osahem, jak jen m~zno. Ovsem SIrSI dusledkyJSOU 1 Vtomto případ<': stejné. Těmto prvním dvěma typům generalizace holdují faktic~y ~šichni ~istorici. Většinou nechtějí poStOUPIt dale k onem dalším dvěma typlUU, které bych rád nyní načrtl. Schematizace je začleúování částí historických dat v uspořádanou podobu jako proces nebo strukturu. Procesem obvykle míníme ucelenou teorii ~měny v ~ase, ja.k j.e ob~~žena v takových slovech, jako je "llldustnalIzace nebo "urbanizace". Při strukt~ře máme na mysli statičtější průřez specifické sItuace v minulosti. Na této třetí rovině se postup zobecúování velmi blíží postupu ve společenských vědách. Pracovní postup je však obrácený. ~ědec z ob.lasti společenských věd pronáší generalIzace, k mmž podle očekávání historie dodá podklady nebo příklady. Historikjde na věc z druhé strany. Pro něho je generalizace případným u~pořádávaj.ícím principem, který má být aplikovan na specIfický sled událostí, o něž mu jde. Celkově vzato, historici se snažili této rovině se spíše vyhnout. Přesto však napsala řada vysoce "uZ:1éívaných" historikůvýznamné příspěvkyschematIckého typu. Takovým případem je i studie M~rka Bloc.ha ~ fe~dalis~u.l I když je pravda, že se jen. v~lmI vzac:r:e setkame s pracemi sepsanými y rovll;e, sche!Uatlzace, není problémem citovat j~d.n0tlIve kapI~oly nebo úseky knih, v nichž histonCI postupovalI tímto způsobem. Na rovinu metahistorie - na rovinu na níž se pohybovali Spengler, Toynbee a další tvůrci všeo?saž~ých soustav - se neodváží téměř žádný h:stonk b,ero~lcíohl~d na ~yé postavení. Můj vlastní n~,z?yr zm as: tay~' ze mOj} kolegové byli až přespnlI~ opa~rm pn .zko~maní podnětů rozvíjených na urovm metahlstone. Obvykle se omezili na 1 Marc Bloch, La sociétéjéodale, Paříž, 1939, 2 díly. 120 slovíčkářsky zaměřenou likvidaci, kter~)e 'př:~příliš jednoduchá, než aby mohla mít .neJak~ U:Itek. Jakmile překonáme tento negatIvní .zam.er, zjistíme,yže me,tahistoric~áv?íla jsou pro ~llstonka nesmírne cenna svou tvurCI rekonstrukcI a poetickým námětem.! Mo~l b>:c~ jít ~o~o:r:c~ tak daleko a tvrdit že metahlstoncI, kteri Jedlm mohou volně popustit uzdu svým spekulatiyním sklo~ům, jsou autoři, kteří se v současnostI p,?~ybUJI r:a , hranicích" historického myšlení. JeJIch teone l~e zřídkakdy empiricky ověřit, neboť jsou přespříliš vzdálené od přesných údajů historickýd~ událostí a jsou přespříliš zatíženy d?mněnk~~~ a proměnlivými veličinami. Ovšem Jak~ tVurCI hypotézy nabízejí nepostradatelnou surOVlllU pro následující kritiku a umělecké dílo. Ve smyslu odlišení, které jsem učinil mezi t~mito čtyřmi rovinami, můžeme podle mé~o,nazoru přejít k polemičtější otáz~e o způs~bu, pkym by!o možné alespoi'í. částečně prekonat hIstonkovo zdfahání, aby prováděl výraznější zobecvi'í.ov~ní. !Zečeno jednou .větou, domníyá!u se, ~e }Istor:cké zobeci'í.ování Je nutno provadet obsazneJ! a zarovei'í. výrazněji a přesněji. Způsob, jakým by se to mělo dít, znamená zahájit přesun důrazu z dru~é roviny - prostého seskupení k?nst~ta~~ - na r~\?: nu třetí - na úrovei'í. schematlzaCl. Pn tomto USIlr musíme opatrně vysvětlovat v každ~ fázi,.o co. nám jde, neboť jsem ~řes:,ědčen, že vě~šllla hIs~onkovy nervozity vyplýva z Jeho neobeznamenostI s touto třetí úrovní. Když hovoříme o výraznějším zobecnění má historik obavu, že hájíme přímý skok z dr~hé úrovně do čtvrté, to znamená do působiště lidí jako Spengler a. Toynb~e, aniž vůbec co tušilo existenci schematIcké rovlllY. 1 Viz mou práci Oswald Spengler. A Critical Estimate, New York 1952. 121 Nyní je na čase, abychom se vrátili k pojmů!n "příčina" a. "zákonitost", které, jak jsme viděli, se 9roc~ a je?o stoupenci snažili úplně vyloučit z ?Istonc~é vdIskuse. ~ůj vlastní :ráz?r na věc je aSI takovy, ze obecna nebo "postIhující" zákoni. tost (abych použil Drayova výrazu), jakož i vyčerpávající příčinné vysvětlení jsou logicky nemožné. Zároveň připouštím, že jediná cesta jak přist~upit usp?koji.,:ým způsobem k problém~ generalIzace v hIstorII a s tím spojené otázce historie a společenských věd, spočívá v obnovení obou těchto pojmů v slovníku historika.l A když tak učiníme myslím si, že bychom se měli podívat na výrazné rozlišování, které se mezi nimi obvykle činí i z jiné ~t~~nky. Věřím, že při hlubším pohledu ~jistíme JejIch blízkou spřízněnost. Každé souvislé vysvětlení kauzalitou totiž naznačuje existenci univerza ovládaného zákonitostmi. Řečeno souhrnně kauzální vysvětlenílze prostě brát za příklad pů~obení obecnější zákonitosti. Prv~í ~á~adní. po~in ve. směru spolehlivějšího zobecnovam v hIstonografiI potom znamená přesnější definování pojetí "příčiny". Bezprostřední úvaha nám připomene, že všichni historici v té či oné. formě tohoto pojetí užívají, a to i tenkrát když je výslovně neuznávají. (Samo používání sl~)Va "protože" okamžitěupozorňuje,žejde o kauzalní vysvětlení.2) Když historici (jako Croce) 1 Drayovo stanovisko (jako například na str. 78 jeho Laws and ErjJlanations in History) je fakticky podobné mému avšak tato podobnost je zastíněna soustavným karikování~ argumentůdruhých jeho modelem "postihující" zákonitosti. 2 Je zřejmé: že se neshoduji s Crocem a Collingwoodem _ a do~once am s mnohem umírněnějším autorem, jakým je Gardmer -, když odmítám akceptovat jejich rozlišování mezi hledáním "zákonitostí" a přisuzováním motivace• VI"'" v " , meZI "pncmou a "protoze . Drayův názor (tamtéž str. 151-153) je opět podobný mému, s výjimkou tam, kd~ naprosto nechápe (což je příznačné) naléhání takových sociologů jako Maxe Webera a Talcotta Parsonse, že na 122 tvrdí, že více "vysvětlují", než 'používají kat.ego,rie l'l-íčiny, pak se pr?stě }aplétají ~o sémantIckych zlnatků. Bylo velkym cmem nedavného bulletmu SSRC o historii a společenských vědách, že na toto matení pojmůpřišeJ.1 Je nejvyšší čas, ~by tento pojem ?aby.l s.vé~o dřívější~o výZl1a~u (J~ko protiklad IdealIstrckeho stanovIska) a zaroven se vytříbil zúžil ve svém rozsahu a používal skeptičtěji (jako' protiklad pozůstatku ameri~k~ho pozitiv~~7 mu). Rád bych toto konstatovam podrobneJI probral ve třech směrech. Kauzální uvažování vychází v prvé řadě samozřejmě z domněnky, že lidské chování je ovládáno zákonitostmi stejně jako procesy ve světě přírody. Zda je fungování unive~za v nějakém posledním smyslu řízeno zákony č! není, je m~tafyzická otázka, na kterou vědcI vsech kategoní obvykle odpovídají pragmaticky svou domněnkou, že tomu tak je..Neb~ ř~čen~ p~esnějš!?1i t~rmí~y vysvětlují, že přI StudIU cIovekaJako pn studIU pnrodních věd v jejich podobě 20. století to, co nazýVáme zákonitostmi" neisou přísná a univerzální " , :.J, l ' b v tV příčinná zobecnění v~ stare~ smys. u, r:y rz P1:0S e odpozorované praVIdelnostI. proJevuj1cí se Jako statistické pravděpodobnostI. V t01?to dnesnvím použití neexistuje zásadní rozdíl meZI dvěma ved· ními oblastmi.2 Skutečně se můžeme domnívec vysvětlit, pak zde musí být nějaké zá. komtostI. Ve skutečnosti - a byl to Max Weber kdo to zdůraz~il první - se člověk necítí nikdy tak svob~dný,J~ko když jedná racionálně. Weber také tvr~h!,.ze zasadní rozdílnost mezi světem přírod~ a lIdI Je,ta, že s;rět ,lidí n~dokázal dospět k zá~on~,m,.kt,ere b>: v pkemkolI smyslu úplně a vy~erpavaJyí~l~ zpus~bem vysvětlovaly alespoň nejJednodussI lIdský čm.1 Výsledkem je, a to je druhý bod, jejž bych chtěl pOydtrh?out,}e ?-ejuspokojivější typ kauzálního vy_ svetlem v,deJmach se prostě pokouší vymezit činitele, ktery, kdybychom jej odstranili by představo~al ;ozhodující r~zdíl v dané 'posloupnosti t:~a~os~l. Tf./namena faktor, který, kdybychom Sl Jej, o .mys 1 1, by dané události učinil nepochopit:h;yrr:l. J.e san;o~řej.mé, že postup tohoto druhu ~I p~ v~emI moznymI nedostatky. Zároveň však Je-ll ,pre.s~.ě proveden, zajišťuje víc přesnosti neŽ kte!'~kolI J1ny typ kauzálního vysvětlení, který histonc; oJ;>,ecr:~ aplik~jí.2Jeho nevyhnutelná omezení spočI;aJI p~I.rozene v Jeho subjektivním původu, ~eboť h?,v?nt o dané~ historickém faktoru jako lOzhoduJlclm znamena považovat jej za takový v ~ ,Max W~ber on the Methodology oj the Social Sciences přelozIlr a redIgovali Edward A, ShilIs a Henry A Fo h Gle~coe 194:, ,str. 12,4-125. O celém tomto problém~n~i~ ta~e mou praCl Consczousness and Society, str. 296-314. Drayovo konstatování (Laws and Explanations in History str. 105-106): "Soud, že určitá podmínka byla rozhodující (nutná a duležitá zároveň)... je standardní historicky' prví_ pacl." 124 z jednoho zvláštního hlediska (tzn. ve konečných důsledcích z hlediska určitého ílystému hodnot).l Proto události označ~né. dříve 't jiného stanoviska za určující se nemusí JevIt rozhodujícími ani v nejmenším. Co může pro někoho znamenat dostačujícívysvětlení, nemusí pro jiného být vysvětlením vůbec žádným.2 • Konečně, výše uvedený postu~ z~hrnuJe mož: nost předkládat alternativní kauzalm posloupnostI založené na alternativních kritériích důležitosti, jak to učinil klasickým způsobem Weber ve svých 'studiích kapitalismu a náboženství. V tomto případě je však na místě varovné slovo. Vybranost a elegance Weberova po):dnání - vyh.raněná forma kterou staví do vzajemného protIkladu ekono~ické a duchovní" vysvětlení- zamlžily komplexnost p~stupu, jak se obvykle .historikům j.eví. Weber si svůj problém zjedn?~ušII tírr:,}e, pOjednával jen o dvou proměnlrvych velrcmach. .Je však běžnější že historici se musí vyrovnávat s jejich mnohem: větším počtem, přičemž jsou velmi často vzájemně nesouměřitelné. Jedině obratným zásahem se může podařit, aby do sebe vzájemně zapadly. Tato nesouměřitelnostvšak současně neznamená že se vzájemně vylučují nebo že jsou nutně ne~lučitelné. Vše závisí opět na hlavním zaměření historikova zájmu. Proto lze událost jako například vypuknutí první světové války vysv~tlit několika různými a vzájemně se doplňujícímI způsoby. Je naprosto zbytečné dohadovat se donekonečna o tom zda příčinou" příčin byly bezprostřední ' " d h '" Idiplomatické události, nebo lou otrVaj.lcI v~ mocenské soupeření, nebo zvýšený naclOnalrsI?us v psychologii veřejnosti, či snad přechod .kapItalismu do jeho "nejvyššího stadia". Z toho Čl onoho 1 Max Weber on the Methodology oj the Social Sciences, str. 180-181. 2 W. Dray, Laws and Explanations in History, str. 74. 125 hlediska si může činit nárok na historickou prav~ du" každé a žádné toto vysvětlení. " To Je v po?statě vše, co jsem chtěl říci o zákonitostI a príčll1ě. Předcházející pojednání není však v žádném případě míněnojako vyčerpávajícípřehled patrně nejožehavějšího problému v eelérn koncepč?ím aparátu historika, ale jen jako určitý druh pruzkumu terénu - shrnutí problémů s nimiž běžně zápasí nejlepší současné studie z ~blasti ar:,alytické ~lo~o~e dějin. 90 se .snad jeví jako zbytevsne odbocovam od problemu,je fakticky logickým pnstupem k otázce, která se nás bezprostředně dotýká. Především se zajímáme o třetí rovinu 11istonchkého ~obecnění - o úroveň, jak jsem to nazval, sc ematlzace. A smysl mé polemiky směřoval k ospravedlnění a prohloubení historického studia na této úrovni. .. Bez jasného pojetí zákonitosti a příčinnosti v dějll1ách - pokud historik nepřevezme základní vědeckou domněnku o univerzu ovládaném zákonitostmi - nemá koncepce schematizace vůbec žádný smysl. Bude to jen libovolná hra kterou si bude hrát každý historik podle své vlast~í obrazotvornosti. Bez nějaké dohodnuté a sdělitelné základny v koncepci příčiny (ať již historici nebudou souhlasit s individuálními kritérii důležitosti) ?y.si p:~ce, schematizujícího historika nemohla c~mt ~etsI naro~ na svou platnost než práce metahlstonka. To Sl Weber jasně uvědomil a jeho zásad~ vypořádání se s problémem se také stala klasIckou. Ve snaze rozšířit a zobecnit kauzální postup, který dříve definoval, razil termín ideálního typu", aby postihl druh vysvětlujícíko~strukce, je~, uvádí řád vdo značně složitého komplexu matenalu. Jako vedomá abstrakce skutečností _ jako POS!up, při ~ěn;~fady j~vů mohou být zbaveny svych okrajovejslch rysu a tak připraveny k srovnání s historickými skutečnostmi- je postup 126 vytváření ideálního typu přibližným ekvivalentem lného pojmu schematizace. A zde se konečně dostáváme k vlastnímu zápolení s otázkou, jak lze koncepce společens~ých věd aplikovat na studium histone. Dovolte ml, abych (,novu zdůraznil, že nemohou uspokojivě vystupo: vat ani jako vyčerpávajícíkauzální vysvětlení,.am jako obecné zákonitosti. L~~je.spíše apliko,vat j~ko ideální typy nebo, obecnej1, jako hypotezy ruzného stupně působnosti a různé vysvětlující síly a ve vzájemné souvztažnosti s různým stupněm doplňkovosti či výlučnosti. Zákla~ní o~á~kou například historické interpretace v IdealIstIcké traclici bylo přisuzovat motivy hlavním aktérůmv minulých událostech. Obvykle se to dělalo pom?cí určitého druhu intuitivního" nebo introspektIVního postupu. P~ychoanalytická t~or~e p~skyt~je kompaktnější soubor vysvětlen~, s mmlž I?rave hIStorici začínají počítat.1 V klasIcké oblastI toho, co němečtí idealisté nazývají vnitřní "chápání" (Verstehen), může aplikace freudovské a pofreudovské teorie docela dobře vyústit v podstatné přehodnocení vážných koncepcí historické ~otivace... . Zmínil jsem se o psychoanalytlcké t.eorn Jak~ o jednom možném příkladu. PracovnícI z oblastI společenských věd by jich mohli vyjmenovat. nesčetné množství. Stručně řečeno, tvrdím, že hIStorici mohou aplikováním navzájem interdependen~ních zobecnění různého stupně pravděpodobnostr, vyvozených ze spolsče~ských vě~, př!če~ž, ~~dné z nich nebude povazovano za vycerpaVajICI Cl vylučující okamžitě přistoupit k vytříbení a většímu zVýraz~ění celého postupu vysvětlování. . Kromě toho soudím, že průběh dosavadní dISkuse značně vyjasnil vztah historie ke společenským 1 Zejména William L. Langer ve své nanejvýš významné adrese předsedy Americkému historickému sdr;tžení "The Next Assignment". Viz American Historical Revlew, LXIII, leden 1958, str. 283-304. 127 v~dám. Zatímso se nevyskytla žádná podstatnéjšl ruzn?st o v }~yslen~ovém ~:měření, zjistili jsrll(; velmI dulezlty ryozdI1 v tradIcním postupu. Veškcní argumentace predpokládala, že historie setrvá Ve své p~vod.ní li~e~ární tradici. Dále v sobě zahrno. vala, ~e hIstoncl budou i nadále pokračovat spíše v nastlňování nepřesných "vysvětlovacích črt" n~ž v používání vyhraněnějších a přísnějších metoc! společe~ských věd. l Ihned bych však chtěl k tomu doda!, ze t,ento volnější druh postupu není nutné "nevedecky". Může být zcela přijatelný pro společeynskéy věd~, jestliže si na jedné straně historici pIne ~vedoml syou vlastní nepřesnost, a na druhé ~trane odybornícl z oblasti společenskýchvěd uznají ze.!'vy~vetl?vacíč:ty',' ryt~ořenéjejich kolegy his~ tonky J,sou ImpreslOmstIcke a vyžadují mnoho do~ate,cneho "doplnění" - že nepřipouštějí dramatIcke zl~odnocení nebo znehodnocení klasickou rormou ~ako vědecké hypotézy, nýbrž že je třeba Je povazovat za hrubý nástin vyžadující velmi pozv?lné zakotvení nebo odmítnutí. Kdyby pracov~l,k ::e společenských vědách požadoval, aby se lustouk vzdal tohoto uvolněného postupu nemyslír~1, že by výsledkem byla lepší historie: Byl by, ~o)en omezenější druh historické práce postrádaJIcI dosah a pružnost historické dovednosti jak byla tradičně praktikována. ' , Zároveň zjevné (a oprávněné) zdráhání histonk~ opustit své !iterární svazky není důvodem pr?~ by ~e nemo~h1?okusit o větší explicitnost svéh~ pOCI?an~ a ~kus~t, ra;du yěcí, kterým se tradičně vy~ybah; HIstoncl, Jak Jsme viděli, vždy tím či omm zpusobem zobecňovali. Svého času byly tyto velké hypotézy odvozeny z teologie, v nedávné době se vyvozovaly z koncepcí "lidské povahy" :rebo ,.,z~rav~h.o rozumu". V minulých obdobích cerpah hIstoncl filosofického založení z nejpodnět- 1 Viz P. Gardiner, The Nature ojHistorical Explanatioll str 91-97, kde cituje Carla Hempla. ' . 128 nčjšího zdroje generalizací, který byl běžně dosažitelný. Až teprve během posledních dvou či tří g'cnerací začali nedůvěřovat poznatkům spoluprac(wníků z jiných oborů. Přitom však během téhož (';asového úseku dosáhly společenské vědy úrovně, kdy je možné nacházet v nich širokou a různorodou řadu hypotéz zcela vhodných pro aplikaci v historii. Za současných podmínek se zdá, že společenské vědy představují přirozený zdroj, z něhož může čerpat filosoficky založený historik. A tak lze plodnou diskusi s pracovníky z oblasti společenských věd prozatím uzavřít takto: poněvadž historie nemá své vlastní generalizace - neboť jedinou specificky historickou kategorií je kategorie časového sledu -, musí si nutně vypůjčit svůj základní myšlenkový princip odjinud. Doposud a pro dohlednou budoucnost nebyli ani historici, ani vědci z oblasti společenských věd s to shodnout se na generalizacích, které mají obecnou vysvětlovací platnost. Příznačnou chybou metahistoriků bylo fakticky uspíšení tohoto procesu. Neexistují však důvody, proč by dosah generalizací nemohl být postupně rozšířen tak, aby vytvořil ze schematizací nebo ideálních typů smělejší a více vzájemně sevřený souhrn vysvětlení ve formě procesu a struktury. Pouhé tvrzení, že určitý počet teorií společenských věd je možno s úspěchem použít pro účely historického vysvětlení, potřebuje zřejmě samo o sobě důkladnější vysvětlení. Nestačí jen konstatovat, že taková použitelnost existuje, nýbrž musíme ukázat, i když třeba jen dílčím způsobem, přibližný dosah, v jehož rámci se takový nový postup může projevit. Proto také první věc, kterou musím jednou provždy čtenářům osvětlit, je to, že "aplikováním" nemíním žádné mechanické nebo jednostranné nadřazováníteorie společenských věd nad tradiční 129 historickou prózu. To je nejrozšířenějšínedorozumění, které je také nejvíce zakořeněné a nejvíce se věší na paty nám, kteří obhajujeme užší sepětí historie s příbuznými obory. Jakmile totiž jednou připustíme, že historik by mohl získat z příkladu kolegy z oboru společenskýchvěd, můžeme si být naprosto jisti, že nás obviní z "výprodeje" profesionálnímu nepříteli. A v této souvislosti nám může opět posloužit k objasnění celé debaty příklad psychoanalytické teorie. Historika, který hodlá použít práce Freuda a jeho následovníků,přirozeněnic nenutí, aby důvěřovalve stejné míře všemu, co kdy napsali. Nemá zapotřebí, aby přejímal bez jakýchkoli výhrad sebrané freudovské a profreudovské spisy. Může zvažovat a vybírat. Fakticky není ani jiné cesty, stojíme-li tváří v tvář tak značně různorodé teorii, z níž lze vhodně použit pro potřeby historie vlastně jen část. Proto historik s potěšením zjišťuje, že koncepce toho druhu jako "projekce" a "sublimace" jsou přesně tím, co potřebuje jako vodítko pro svůj výklad, zatímco pojmy "prvotního zločinu", jak jsou vyloženy ve Freudových pozdějších a spíše spekulativních pracích, jsou prostě přespříliš fantastické, než aby mohly být brány v úvahu. (Přitom bych chtěl sdělit ještě svůj vlastní dojem, že američtí kulturní antropologové dnes již nejsou ani zdaleka tak povzneseni nad Totem und Tabu a jeho výsledky jako před jednou generací.) Navíc je termín "aplikace" příliš bezprostřední a konkrétní, než aby přesně vystihl, jak by mohl historik co nejlépe využit postřehů svých kolegů ze společenských věd. V mnoha případech, snad dokonce ve většině, je fakticky "neaplikuje" vůbec. Podržuje je v pozadí svých úvah, aniž je výslovně uvádí do popředí své historické práce. Nevystavuje své znalosti z teorie společenskýchvěd nikomu na odiv, prostě svému myšleníjen dovoluje, aby je informovalo. Tento druh postupu přibližně asi odpovídá tomu, co měli lidé jako Sorel a Oroce 130 mysli když prohlašovali, že marxismus slouží , osvět1~ní" průběhu historického uvažování ještě ill(;uho poté, kdy jeho jednotlivé poučky byly odljlJtnuty, "dobře promyšleny'.' nebo odl?~eny str~Hou. To je, co má na myslI r;:odern~jSl ~,eo~'etlk hLstorie, když mluví o "faktoru , ktery stOJI hIstorikovi za to aby se po něm podíval".l Proces tohoto typu'p~někud mění charakter historikov;: práce způsobem, jehoyž s~ nemu~í ~ý~ ;rědom, ~m sám autor. Pro nezkusene oko zustava jeho plOza stejně neteoretická, jako byla dříve. ~~šak yn0vt druh znalostí, které absorboval, uskutecm soucasne podvědomé změny v celém jeho způs?bu myšlsní a vyjadřování. Jeho výběr slova směr jeho vysvetlování budou jiné, i když stavbajeho prózy zůstává čistě literární a neutříbená. Druhé vysvětlenísouvisí s poměrnou p~íbu~ností různých oborů společenskýchy v~.d ~ hl~t~~~~ov~ hlediska. Některéjsou nesporne pnzpuSOblVejSl nez jiné k účelům, pro které by je his~orik rád použil. 'Můj vlastní dojem ----: získaný po~yteI? v qentre for Advanced Study lil the BehavlOunal SC1~nce, které běžně poskytuje neocenitelné zkušen~stl Pl:O historika i vědce z oblasti společenských ved - je ten, že na jasně zřetelné st~pnici p.oužite}no,sti figurují různé obory, počínaje expen~entalm psychologií a konče kulturní antropologu. .. Zjistiljsem, že experi.me,nt~ln~.ps~chol.ogle Je pr~ historikovy potřeby nejmene pnzpusobltelna. Jej} přísná kritéria důkaz~ a úzce de~,novanáyúrov~n abstrakce, s níž pracuje, kOl;trastUjl ta}\: o~tre s, hl~: torikovým postupem volnych obrazu,}e teu;.er neexistuje styčný bod. ,Na yopačné s~l:an~ stupn~c~ jsem pak nalezl extremne kongemalm kultUlm antropoloO'ii. Přístup kulturního antropologa se skutečně podobá historikovu přístupu do té mí~y, že často se zdá být s ním prostě totožný. Jako hlS- 1 Viz mou práci Consciousness and Society, str. 87--89; W. Dray, Laws and Explanations in History, str. 108. 131 torik i badatel o exotických kulturách zaujímá značně blahov<;>lný postoj vůči svým údajům, je naprosto spokojený ve sféře nepřesnosti a intui. , h" d "tlVllI~ . proce, Ul' a pokouší se zabývat tím, co pov~zuje za, za;kladní problém těch společenství, ktera se ho tykají. V tomto posledním směru poskytuje podle historikova mínění kulturní antropolog vítanou protiváhu k převládající náladě u kolegů z osta;tních společenských věd. Sociology, ekonomy a polItology totiž podle všeho stále více absorbují téměř výlučným způsobem jakési malé, učesané otázky, které jako jediné je možno zpracovávat metodicky nesporným způsobem. S těmito kolegy se dostáváme do skutečných rozporů a debat. A zvláště v souvislosti s novějšími matematickými metodami je nutné poslední a nejdůležitější vysvětlení mé argumentace. Značné rozšíření matematického "modelování" které charakterizovalo americké společenské vědy po skončení druhé světové války, představuje pro historika mnohem ožehavější problém než sociální myšlení ve své starší a volnější podobě. Ponaučení Webera nebo Durkheima nebo Freuda nepostavila historii před žádné nepřekonatelné teoretické obtíže. Byla ještě stylizována řečí dostatečně blízkou literární tradici, což umožnilo jejich celkem rychlé začlenění do kánonu historického myšlení. Matematický model však představuje výzvu zcelajiného druhu. Tím, že nahrazuje slova symboly, svým důrazem na přesné definice v každé fazi a sevřeným a jednoznačným charakterem svých závěrů jako by popíral dvě tisíciletí historické praxe. Takto se historik jako já, který zdůrazňuje přijetí smířlivého postoje vůči společenským vědám, nemusí v tomto směru ocitnout ani o kousek dále než jeho konzervativní kolegové. Nejednou, když jsem hovořil o společenských vědách výrazy podle mého názoru příznivými, byl jsem vyveden z konceptu námitkami svých nových přátel: "To je moc hezké," odpověděli mi, "přejímat Webera 132 a vše, co s ním souvisí. Ale tyhle věci jsou dnes již staromódní. Jste o dvě generace pozadu." Takové přijetí zcela jistě vede k tomu, že historik získaný pro společenské vědy bude litovat, že vůbec kdy udělal nějaký pokrok. Přirozenou reakcí je pak jeho zatroubení na důstojný ústup do domácího tábora. Anebo se může prostě rozhodnout modelování zesměšnit jako zcela nemožné poblouznění společenskovědního myšlení. Zdálo by se, že neexistuje žádná střední cesta než novátory prostě zesměšňovat nebo jim podleh- nout. Fakticky ovšem taková střední cesta existuje, je však velmi obtížná. Nejprve bychom museli od historiků požadovat, aby se naučili něčemu z matematiky, statistiky a symbolické logiky - z předmětů, z nichž téměř žádný historik nic nezná, včetně těch, kteří se jako já považují za příslušníky mladší generace. Potom by snad alespoň věděli, o čem mluví, když argumentují pro přijetí nebo zamítnutí technik tohoto druhu. Kromě toho bychom na nich měli požadovat, aby přistupovali s otevřenou hlavou k možnostem kvantifikace, aby nezamítali představu čísel jako nutně a zásadně neslučitelnou s historikovým oborem. To je věc, o které bych toho dále řekl poněkud více. Prozatím bych se rád zmínil o některých obecnějších a filosofických problémech, které konfrontace historika s matematickou vědou vynáší do popředí. Již dříve jsem vyjádřil přesvědčení, že historie by přestala být sama sebou, kdyby opustila literární a volnou formu, v níž ji její původní tvůrci utvářeli. Tím ovšem nehodlám tvrdit, že takový "volný" přístupje nutně nejlepší nebo snad jedině možný pro diskusi o lidských záležitostech. Naopak. Sama různorodost vědy - možnosti útoku z boku a křížové palby, které tato různorodost poskytuje - to jsou naše nejlepší záruky proti jed. nostrannosti vůči některé stránce společenské skutečnosti a proti opomíjení ostatních. Filosofický 133 p~ural.ismus je téměř druhá přirozenost aktivního ~Istonka, ,a ten spatřuje výhodu v situaci, v níž Je zachovana myšlenková rozmanitost. Obdobnč se zvlá~tě zají~~ o historický původ: těší jej bohatost mmulostI, Jak se projevuje v náhodnosti" kontrastujícího vývoje. " . Takovým způsobem bych rád společně, alesp0l1 Sl t.o !nys!~r:n, s. drti.vou většinou svých kolegů histO~Iku hajll hlstoncky podmíněnou rozmanitost nejen svého vlastního povolání, nýbrž i ostatních společenskýc~ věd. Když sociologové a psychologové dokazují nutnost určení nějaké všeobecné sociální teorie, projevují se u nich někdy tendence zapomínat na výhody vyplývající z rozdílných historických kořenů svých vlastních oborů. Psychoanalytick~.5eorie - abych uvedl tento známý příklad, ale JIZ naposledy - vyrůstala ve vzájemném sepětí s praktickým lékařstvím a tento klinický puvo~ 'poznam~nal v~razně celý její vývoj. Pod?bne Je tomu 1 s protIkladným původem sociolo~Ie a kul~Ul:ní antropologie, přičemž tento původ, Jak se zda, Je hlavně odpovědný za to, že i nadále trvá oddělení oborů, které se zabývají téměř totožným předmětem výzkumu. Zakladateli sociologie by~i !JUď sociální reformátoři, nebo akademičtí teor~tlcI; výra~ný první ant:opolog byl gentlemanský vede.c, ktery byl trochu basník a trochu dobrodruh. JestlIže by dnešní teoretičtí sociologové vnucovali ~ntropologii přísně matematické formy zbavili by Jl oné specifické kvality intuitivních podnětů a nepřesností, které ji spřízňovaly s historikovým myšlenkovým světem a byly tak plodné ve svých dů­ sledcích. Pod~e ~ého zd~ní ex~stuje tedy mezi historiky a zastanc; mode.lu neprekonatelný rozdíl v přístupu. A jakýkolI pokus o smíření jich obou musí vzít plně v úvahu tuto zásadní rozdílnost. Při svém hledání společn~ základny nepostoupíme ani o krok, dokud Sl plně neujasníme věci v nichž nelze uzavřít kompromis. ' 134 Pro historika jsou všechny myšlenkové "soustavy" otevřené. Pro matematicky orientovaného pracovníka z oblasti společenských věd však není žádný model fakticky přesvědčivý, pokud není dostatečně uzavřeny'''. Nasadí k tomuto účelu všechny " r v'lparametry" svého problému ve lormě presnyc 1 ~nožství, aby se vzájemně spojily a vytvořily jasnou a úhlednou položku. Využívá "velkých 'zdrojů moderní teoretické statistiky jako pomocníka pro empirický výzkum".! Historik ovšem na druhé straně má k takové přesnosti nedůvěru. Ve skutečnostidokonce i ti historici, kteří jsou nejvíce zaměřeni na společenské vědy - menšina, jež je vůbec ochotna pr~cov,:t v. "soust3;:,~ch", --:-' uvažují o těchto soustavach, Jak Jsem se JIZ zmlml, jako Weber, tj. jako o doplňkových článcích úvah, jejichž souhrn v žádném případě nevyčerpává vysvětlovací možnosti i~he~entní dané ~~i~~aci: v • Stejným způsobem, Jak Jsme ostatne JIZ vldeh, omezuje tento pluralistický pohled na společenský svět radikálně historikovu toleranci vůči všemu, co se blíží definici "zákonitostí" společenské organizace. Považuji za pÍ'Íznačné, že jediný nový pokus o takovou definici, který by vůbec získal souhlasné přijetí u historiků, by byl ten, jenž zdůrazňuje "abstrahující", to znamená. n~zahrnuj~cí~ charakter těchto zákonů a omeZUje Je na clste funkční vztahy". Jakékoli úsilí dosáhnout "globálního" nebo "holistického" zákona a obsáhnout tak směr historické změny je považováno mnou a téměř všemi analytickými filosofy dějin za intelektuální mlácení prázdné slámy.2 Nejsem si jist, zda úsilí zastánců modelování, bude-li zaměřeno na historii, vyústí ve všechny 1 Kenneth]. Arrow, "Mathematical Models in the Social Sciences", Tke Politicy Sciences, redigovali Lerner a Lasswell, str. 132. 2 Maurice Mandelbaum, "Social Laws", Tke Briti"h Joumal jar tke PhilosoJ}ll)1 oj Science, roč. VIII, č. 31, 1957, str. 217-222. 135 nebo jen některé tyto věci. Myslím si však, že něco I?odo!mého je obsaženo v jejich přesvědčení, že hdska myslJe s to kvantifikovat a tím řešit skutečně yšechny myšlenkové problémy. Toto přesvědčení Jak se hned pokusím vysvětlit, není naprosto neo~ podstatněné. A může působit jako posilující tonikum vůči skepticismu historika shrbeného pod tíhou staletých neúspěchů ve snaze dosáhnout nějakého konečného vysvětlení. Ovšem historikův skepticismus je zároveň jeho slabost i jeho síla ~~dat na něm, aby se ho vzdal, by znamenal~ Jej vyzývat, aby zradil své nejniternější filosofické přesvědčení. Charakteristickou metafyzikou současného historika je to, co bych nazval "radikálním nomina!ismem". Odkojen jednou utěšujícími abstrakcemi německého idealismu navykl si na přesvědčení že konečná "skutečnost" tkví jedině ve zvlášt~ím a okamžitě ověřitelném. Toto nominalistické sta~lOvis.ko. bylo vž~y obsaženo v jednom aspektu :~e~hstlc~ého mJ:'sl:n! - v dŮI:a~.u Rankeho a jeho zaku na Jednothvy Jev a v JejIch zdůrazňování přes?ýc.h výzkum~lýc~l metod. ~ro.ti.~omu vypadají zastancI matematlckych modelu, JejIchž filosofický původ. se odvoz~* od 'poz~ti:,ismu, jako zapálení platol1lsté. Zbavzlz nommahstlcké rysy své tradice důrazu (mezi matematicky orientovanými ekonomy se například setkáme s určitou blahovůlí pro pouhé "sběratele fakt") a na jeho místo dosadili víru ve všezahrnující konstrukce lidského myšlení která nabývá svou intenzitou téměř náboženskéh~ charakteru. ~ro,histori~atyt.o k~ns:ru~ce nej~ou :r:ičím jiným ne~ :,ytvory,I~,dlV1duall1l predstaVlVOStl. NepřisuzUJeJIm take zadnou konečnou realitu. Jsou to pro něho vysvětlujícízkratky, heuristické nápady a nic víc. V tomto okamžiku zastánci modelování moho~ namí~n~ut, že }otéž platí i ť:? nich, že jsem kankov~l JejIch myslenkový postoJ, abych dosáhl názornějšího kontrastu. A pokud jde o jejich vý- 1.36 chozí stanovisko, budou asi jejich námitky zcela oprávněné. Není totiž pochyb o tom, že zastánce modelování vychází na začátku svých myšlenkových úvah z takového duševního stavu, který j.e ve své skepsi téměř totožný s duševním stavem hISt<:rika. Na začátku si asi myslí, že se nepokouší o l1lC jiného než o vytvoření pokusného vysvětlujícího schématu. Avšak v průběhu práce, jakmile získává určitý citově zabarvený zájem o výsledek svých úvah začne tato konstrukce nabývat vlastní "reality".' Její tvůrce Je v situaci, kdy..sá~,v niv".ěří způsobem, který Je mnohem sebeJlsteJsl, nez Jak by to normálně potvrdil empirický postup. . . Totéž se může přirozeně přihodit i histonkovI a existuje nemálo příkladů z minulo~ti, které ~ka: zují, jak se to může s~át. A~ša~ v p.rotl~ladu k Ve?Cl z oblasti společenskych ved Je hlstonk vyzbroJe~ vůči pokušení myšlenkové jistoty téměř vrozenýmI sebepochybnostmi. Pro historika je většina společenského univerza zahalena tajemstvím a domnívá se že tomu tak bude ještě dlouhý čas. Proto je také docela spokojen, když oblast jistoty je vymezena v přesně vytyčených sfér~:h, v n!c~ž má pocit že může pracovat s urCltou duverou. Pro odborníka z oblasti společenských věd, který je orientován matematicky, je taková nejistota nepřípustná: neznámé, nevysvětlitelnéjej mučí a pokouší se proto o nějaké řešení za každou cenu. V tomto druhém smyslu je to ovšem historik, kdo je založen náboženštěji. A je to opět on, kdo vstupuje váhavěji do říše tajemství. V ~omto posledním směru je ještě v nás původní mystlcko-kontemplativní duch německého idealismu. To je asi vše, pokud jde o náš exkurs do metafyziky. Jestliže v naší implicitní filosofii zůstává~e, my historici, ještě stále u WCbera n,cbo ~okonce 1 u ,!TIIhavějšího Rankeho, neznamena to, ze se uza".íra~e jakémukoli styku se vším přesným a kvantltatlv- 137 ním. Právě naopak. Oblast kvantifikace je, podle mého názoru, první ze dvou výzkumných sfér v níž již historické studium postoupilo stykem s~ společenskými vědami a v níž je v dohledu značné urychlení dalšího pokroku. Již alespoň po jednu generaci používají historici kvantitativní metody v míře dříve nepředstavitelné. Používání statistik uskutečnilo revoluci ve studiu h?spodářských dějin zejména v Anglii, kde teoretIcká kompetentnost pro ekonomické otázky je mnohem těsněji spjata s historickou vědou než v kterékoli jiné zemi. Britové se rovněž ujali vedení ve využívání statistických metod při studiu politickýc~ dějin.. Od té doby, před třiceti lety, kdy sir LewlS Namlel' vydal své významné dílo The Structure of the Politics at the Accession of George III., čerpala celá generace mladých historiků v USA a v Anglii neustále z materiálů, které zpřístupnila jeho práce. Životopisy, hospodářská spojení a volební výsledky byly sestavovány do tabulek a vzájemně propojeny odkazy, aby podaly nová upřesnění a konkretizace pro studium parlamentních orgánů a podobných elitních seskupení. Když chceme psát o politické či vládnoucí třídě, nejsme již odkázáni na mlhavé všeobecnosti. Nyní můžeme přesně určit, kdo byl příslušníkem této třídy během významných dějinných údobí mnoha zemí. . To jsou však jen první kroky v perspektivě kvantIfikace, která se začíná prodlužovat donekonečna. Pokud jde o dějiny parlamentů či o ustálenější typy hospodářskýchdějin, které pojednávají o cenách a důchodových řadách, používá se statistika celkem konvenčním způsobem. Zcela jiná situace je v oněch oblastech lidské zkušenosti, kde historici dříve odmítli kvantitativní přístupjako nevhodný. Postoje, masové nálady, přesunyv přízni veřejnosti - o takových "kvalitativních" stránkách života bylo kdysi možné pojednávat jedině impresionistickým způsobem. V tomto případě musela postačit "intuitivní" generalizace nebo vhodná citace 138 některého soudobého pozorovatele. Teprve když sociologové a sociální psychologové zahájili experimenty s novějšími metodami ~ zvl~~lll:tí. těc~t? problémů v současném světě, uvedomIII Sl hIStOrICI, kolik toho scházelo v běžném literárním zpracování minulosti. Průzkum mínění, technika vzorků, průmětové testy, obsahové analýzy, "scaling" atd. jsou no:,~ metody, jimiž znalci lidského chov~ní obohatIlI naše vědomosti o současné společnostI a extrapolací naše chápání dějin. Neboť j~nom z polo,;,iny je správná námitka, že tyto te~hmky nelze aplIk~vat na lidi, kteří již dlouho tlejí v hrobě. POChOpItelně je vyloučeno klást otázky mrtvému nebo vypracovávat s ním průmětový test. Ovšem můžeme se poučit z výsledků dnešních vzorků a'pohlíž;t novým způsobem na záznamy srovnatelnych udalostí v minulosti. Taková rozsáhlá hnutí jako například revoluce a války mají určitá trvalá.charakteristika a historici měli značné zkušenostI, pokud šlo o to aplikovat na ně zásadní korektiva, která přihlížejí k d~bovýmv rozdílnostem v<: k~l1turní~ okolnostem. Rlgorozne provedené merem postoJu v současné společnosti má přímo historickou závažnost. Může totiž osvětlit minulost novým typem vysvětlení, které navrhuje. . .. . Ani v tomto případě nebude aSI hlstonk s to použít zcela nebo mechanicky novou. tec~niku. Ovšem jeho uvažování bude touto techmkou mformováno - bude se nyní rozhlížet i po věcech, které by dříve prostě ~pomijel:,Tak ~u?e méně nakloněn uvažovat v dlchotomnch, coz Je Hegelovo dědictví, a bude spíše připraven jednat v gra~ dacích a kontinuitách. A tyto gradace se POkUSI v rámci možností kvantifikovat. Poznal, že běžné používání přídavných jmen v historické p~óze již často s sebou nese zárodečný druh .kvantlfik.ace. Proto bude lépe připraven nahradIt slova jak? větší" nebo menší" číselnými údaji. UvědomIl ~i, že tyto úd~je bez ohledu na míru jejich pokus- 139 nosti mu umožní zařadit příslušný historický jev do vztahu jasné srovnatelnosti sjinými jevy, a rozšířit tak jeho vysvětlující dosah. Pochybuji, že se studium historie někdy stane především nebo alespoň převážně kvantitativním svým zaměřením. Jsem však přesvědčen, že některé z nejvýznamnějších zlepšení během několika příštích desítiletí se uskuteční právě v této oblasti. Druhý okruh užitečných kontaktů historie se společenskými vědami již nelze specifikovat tak konkrétním způsobem. Tento druhý typ pokroku, který mám na mysli, je totiž záležitostí spíše syntézy než analytické metody. Souvisí se sblížením socioekonomických a psychologických dimenzí v historickém vysvětlení. Na začátku tohoto eseje jsem neustále odkazoval na metodologické práce Maxe Webera. Postupoval jsem tak přirozeně proto, poněvadž jsem přesvědčen, že klasickým a stále ještě platným způsobem vysvětlují základní složky vztahu historie se společenskými vědami. Mají však jeden nápadný nedostatek. Weber totiž téměř nic nevěděl o psychologické teorii své doby, zvláště o Freudově díle, a když pátral po doplňujících článcích ekonomického a duchovního působení, nemohl duchovní působení obohatit interpretacemi vyvozenými z psychoanalytického pozorování. V jeho dílech byla jasně definována jedině socioekonomická dimenze, přičemž duševní aspekt zůstal zahalen tajemstvím. Od časů Weberových se pokoušela řada teoretiků o společnosti, značně ovlivněných psychoanalytickým přístupem, definovat citové a "duchovní" postoje velkého počtu lidí ve specifických historických obdobích ve společnostech, k nimž patřili. Tak David Riesman sledoval tři po sobě následující "směry", v nichž se projevoval převládající étos americké společnosti. Theodor Adorno načrtl 140 konfigurace "autoritativní osob.nosti" v s~mčasném prostředí, Erich Fromm postavIl do protIkladu relativní citovou jistotu, kterou zabezpečovala. s~o: lečnost 19. století, s terorem a marnostmI, Jez vyvolaly "únik od svo~ody" .20.. v.ěk~. Všechny tyto interpretace byly ImpreslOlllstIcke. Všechny byly poznamenány značným působením osobních emocí. Přitom však jejich souhrn ukazoval na možnosti nového typu společenské teorie, která kombinuje klinickou diagnózu jednotlivého problému se smělou typologií davových citů. Koncepce posloupných etapv děj ináchspolečnos: ti je v politických a ekono~ických úvahac~ ,:"elmI starého data. VzpomeňmeSl na Marxovu troJnasobnou evoluci od feudalismu přes kapitalismus ~ socia- . lismu a na Tonniesovu posloupnost Gemeznschaft - Gesellschaft, tak drahou ,třem gene.ra~ím ~~meckých myslitelů. Zcela nedavno začalI hlstoncI hospodářských dějin a sociolog?vé vylepšo;rat s~andardní německý slovník. Nekteré termmy, Jako např tradiční" společnost, dali na místo toho, co Mar~ '~azýval feudalismem, a zúžili definici kapitalismu 18. a 19. století jeho ztotožněním se specificky buržoazními" praktikami. K těmto dvěma " 1 .etapám přidali třetí fázi "industriální" spo ečnostI, což znamená konfiguraci jevů výlučně charakteristických pro současné městské p~dn:íll;ky.l Tut~ třetí fázi nepovažovali ani za kapItalIstIckou, alll za socialistickou. Starší rozlišování nebyla již tak důležitá, poněvadž zájem sevpř~nesl z otázky práv praktického majetku a sousotredII se I:a takové projevy - společné oběma typ.um vlastmctv! ve yYsoce průmyslové společnosti - Jako byrokratIzacI, konzumně orientované hospodářství a růst "lepší" společenské třídy. 1 Viz například]ohn E. Sayer, Strains in tke Sodal Structure oj Modem France: Problems oj tke Tkird .and Fourtk Republícs, redigoval Edward Mead Ear1e, Prmceton 1951, str. 293-312. 141 . PÍ'iro~eným ro~šířením této trojnásobné typologIe socIOekonomIcké změny by bylo vyrovnání tÍ'etí nebo "průmyslové" etapy s aspekty masové psychologie, které autoři jako napříkladRiesman, Fromm a Adorno považovali za charakteristické pro současnou dobu. Nevím, zda už někdo takové vyrovnání explicitně provedl. Je však zahrnuto v pozadí mnoha společenských úvah, které probíhají v současné době. "Informování" v takové míře o našem soudobém myšlení naznačuje jeden z nejdůležitěj.~ích p~ístupů, k~eré máme k dispozici ve snaze spoJIt socIOekonomIckou analýzu s psychologickým chápáním. •palší přístup, svou povahou ještě obecnější, byl pnpomenut odkazy, které jsem uváděl, na příbuznost kulturní antropologie s historikovým myšlenkovým poch~dem. Antropolog se vždy zabýval kulturní totalItou. Jeho cíl se od začátku podobal cíli, k němuž se právě dopracovali dnešní tvůrčí historici - to znamená chápat ekonomické sociální a psychologické projevy dané společnosti'v jejich vzájemných souvislostech. Po dlouhou dobu se antropolog snažil definovat "fundamentální a významné kulturní konfigurace, které udávají vzor způsobu života a podmiňují myšlenky a emoce jednotlivců podílejících se na této kultuře".l Proto také mnohem ostřeji než historik rozeznával možnosti a nesnáze tohoto přístupu. V současnosti se m~že ochotný praktik novějšího typu historie poUČIt o tom, jak zvládnout svůj nezvyklý úkol především od antropologie. ' Konkrétně to znamená určité experimentování s technikou výzkumu v terénu. Před jednou generací ukázaly epochální studie Marka Blocha o franco.uzské rolnické historii, do jaké míry lze osvětlit mmulost bezprostředním pozorováním soudobých pracovních úkonů.2 Důsledkem Blochovy práce 1 Ruth Benedict, Patterns oj Culture, Boston 1934, str. 55. 2 Podrobněji v Les caracteres originaux de l'histoire rurale jranýaise, Oslo 1931. 142 byla nová historická technika, která systematicky extrapoluje ze současnosti stopy někdejších podmínek a přistupuje k rekonstruování již opuštěných pracovních úkonů na základě jejich pozůstatků, ježJmohou být ještě přímo pozorovány. Tento druh poučení z tradic, z lingvistických uzancí, architektonických a technologických pozůstatků je ovšem vynikajícím příspěvkem Vika ke studiu historie. O století později byl uveden ve všeobecnou známost a aplikován v rozsáhlé míře Micheletem. Podle mého názoru byl to však až Bloch, kdo jako první zavedl novou metodu tak, aby byla k použití pro běžného historického odborníka. Je zřejmé, a Bloch to velmi dobře věděl, že práce v terénu může vykázat lepší výsledky na venkově než ve městech. Ve velkých městských aglomeracích stopy minulosti téměí' vymizely. Ve venkovských oblastech školený a čilý pozorovatel je může objevit často netknuté. Proto použití antropologických polních technik, původně určených pro kultury neznalé ještě písma, na západní společnosti se nejlépe osvědčilo v malých venkovských obcích. Zde se ukázalo možným objevit nejen žijící minulost, nýbrž i způsob života, jehož pozoruhodné rysy jsou ještě chápány a výslovně uznávány. Zkrátka, bezprostřední studium malé obce na místě se mi zdá být nejlepší učebnou pro historika, jehož mysl je orientována na společenskou a psychologickou syntézu. Model pro takovou práci existuje v sympatickém výkladu Laurence Wylieho o vesnici v jižní Franciil - v práci humanisty, který přešel téměř až na konci své vědecké dráhy k metodě společenských věd. Ze zkušeností studia obcí může mladý historik ovšem získat mnohem více než pouhý technický výcvik. Mnohem důležitější než tento výcvik je, že může poznávat, jak působí skupinové vědomí, jak individuální reagence utvářejí ustavené normy. 1 Laurence Wylie, Village in the Vaucluse, Cambridge 1957. 143 • •• d •••••• 2Q Z pozorování mikrokosmu širší společnosti muze získat bezprostřední zkušenosti, a ty pak aplikovat na větší společenské jednotky v současnosti i mi. nulosti. V malém, snadno srozumitelném rámci může pochopit povahu myšlení a emocí, které se projevují v ustálených pracovních úkonech, může se naučit rozeznávat formy řeči a akcí, které ztě. lesňují symbolický způsob myšlení. Vyjádřeno velmi obecným způsobem, může zahájit hledání své cesty k definování ústředních, skupinových symbolů, které ve své nekonečné rozmanitosti dá. vají smysl lidskému životu v ustavených společnos. tech, malých i velkých. Použít slov "ústřední, skupinové symboly" zna~ mená vyvolat poplach u metodologicky zdrženlivého pracovníka. Zní to totiž jako pokus o definici nějakého "ducha doby" - oné kulturní Lorelei, která svedla mnoho generací spekulativních historiků. Anebo, což je ještě mnohem horší, může se to zdát jako výraz sympatií se Spenglerem a jemu podobnými v hledání jednoho nebo dvou prvotních symbolů, které přetrvají celé civilizace. Svým důtklivým naléháním, aby se pokračovalo v pátrání po ústředních symbolických konfiguracích, jsem zřejmě otevřel dveře dokořán nejdivočejším formám historických spekulací. Nuže, takové obvinění není zcela nespravedlivé. Jak se pokusím za chvíli ukázat, domnívám se, že otevřeně spekulativní postup má v historické me~ todě své místo, které nebylo vždy dostatečnýmzpůsobem uznáváno. Tento postup, jako ostatně celé pojetí určujících symbolů, je nevyhnutelně nevyhraněný. Fakticky je tomu tak, že toto jsou právě ony momenty, jimiž celá podstata umění a literatury vstupuje do historického vysvětlení - podstata, jak jsem připomněl, kterou sdílí historie ze společenských věd zejména s antropologií. V tom či onom momentu přechází historie nutně z vědy 144 do umění: rozhodující je mít jistotu, že moment přechodu byl zvolen dobře. Na začátku tohoto eseje jsem sejiž zmínilo tendenci historické práce kolísat mezi dvěma úrovněmi vysvětlení, mezi úrovní vysoké abstrakce a úrovní přemrštěné podrobnosti. Vytyčil jsem si také za jeden z úkolů najít střední cestu. Co jsem prohlásil výše o "schematizaci" a o aplikaci metod spo. lečenskýchvěd při studiu historie, jasně představovalo jeden přístup k této střední cestě. A co říkám právě teď o "ústředních symbolech", je dalším takovým přístupem. Neboť v tomto specificky "uměleckém" aspektu historické interpretace se rovněž směřuje k této střední rovině, i když je to střední rovina obtížněji rozpoznatelného dru. hu. Její příznačná nepřesnost zatemňuje věci, které ji odlišují od toho, co je značně obecné na jedné straně a co je pouze jedinečné na straně druhé. Onen druh symbolického chápání společnosti, jak jej navrhuji, nechce zahrnovat celé civilizace spenglerovským způsobem pod několik klíčových pojmů (i když se může značně obohatit a "poučit" Spenglerovým heroickým úsilím o kulturní syn· tézu). Ani se na druhé straněnepokouší vylíčit uměleckou formou, co je vysoce individuální a tudíž "životné". Usiluje spíše o něco, co je mnohem více vyhraněné a hmatatelné než ony klíčové pojmy a mnohem obecnější než ono individuální. Zabývá se skutečnými společnostmi, skutečnými v tom smyslu, že jejich členové se cítí fakticky příslušníky takových obcí, a pak také v tom smyslu, že některá jejich část může být pozorována a dokonce i pro: žívána současným historikem. Tyto společnostI nejsou žádnými skvělýmivýplody historikovy představivosti, jakou je velmi sporná Spenglerova "kouzelnická" civilizace. Jsou menší a přesněji definované, zabírají celou škálu od typu vesnice, kterou studoval Wylie, až po národní společenství, jež se pokoušeli určit literátijako Leonardo Olschki 145 a Rebecca Westová.1 A symboly, které by je měly charakterizovat, jsou stejně hmatatelné. Zdaleka to nejsou výsledky pouhých výmyslů studia, nýbrž jsou vyvozeny ze společenských a psychologických pozorování, jakož i z praktických lingvistických zkušeností. Přesto však zůstává i nadále jakási nepřesnost, kterou nelze odstranit. A kvůli té je ochoten se omlouvat vědec z oblasti společenských věd nebo i historik více vědecky orientovaného typu. U odborníků z oblasti společenských věd (až po antropology) je takový postoj odpustitelný. Celý jejich profesionální étos je vázán pojetím rigoróznosti a ,ověřitelnosti". U historiků je to však pochopiteiné méně. Jak jsem nesčetněkrátpoznamenal, je sama vlastní nepřesnost historického tradičního přístupu osudovou slabinou, avšak zároveň i nejmocnějším zdrojem síly. A tak se konečně celá věc dostala tak daleko, aby se přešlo do ofenzívy. V celém tomto esejijsem určil historikovi poměrně skromnou úlohu: úlohu žáka posedávajícího u nohou svých kolegů ze společenských věd. Pokoušel jsem se plně vzít v úvahu rozmanitou závažnost společenskovědnímetody a přístupu, z nichž by mohl historik těžit. Současně jsem se pokoušel vyznačit momenty, kdy musí historik odmítat jakoukoli modifikaci své definice svého vlastního povolání. Nyní nastal čas, abychom nechali promluvit i historika. Rád bych uzavřel tyto své úvahy zaměřením jejich předmětu opačným směrem a připomenul jeden nebo dva směry, kterými by se vědec z oblasti společenských věd mohl poučit z historikova příkladu. Před chvílíjsem hovořilo přednostechuvažování a v tom bodě si myslím, že současné společenské vědy, zvláště ve Spojených státech, ned~lají svou práci dobře. Po odchodu Karla Mannhelma a Jo- 1 Leonardo 0lschki, The Genius oj Italy, New York 1949; Rebecca West, Black Lamb and Grey Falcon, New York 1941. 146 sefa Schumpetera ze scény nebyl téměř nikdo, kdo by byl ochotný a kvalifikovaný zaujmout celkové stanovisko k společenské změně v naší době v jejích nejširších historických souvislostech. Velká tradice dalekosáhlé historické a ekonomické sociologie právě skončila. Začala v Německu Marxem a v Německu ji také nacisté umrtvili tím, že přeorientovali její zastánce (jako například Sombarta) nebo je zahnali do kulturně odlehlých zemí, kde mohli najít jen málo stejně smýšlejících žáků. V současné době neplní tuto funkci ani ekonomika, ani sociologie. Katedra spekulativního společenského myšlení je neobsazena. A když nejsou žádní jiní žadatelé, začínají se o ni zajímat historici. Proč by také ne? Jestliže se vědci z oblasti společenských věd, ať z toho či onoho důvodu, nezabývají základními otázkami naší doby, potom někdo jiný, a veřejnost ochotně, převezme jejich práci. Když se ti, kdo byli pro tuto práci soustavně školeni, této práci vyhýbají, potom méně kvalifikovaní - novináři a lovci senzací - vezmou věc do svých rukou. Přemýšlivější historik si to uvědomuje a je ochoten převzít na sebe tuto novou odpovědnost a i - ódium profesionálního znevážení, které je s tím spjato. Takové nebezpečí je spojeno s projednáváním skutečně závažných historických problémll. Jedině ve vzácných případech totiž může dosáhnout onen typ "střední" generalizace, který h{~jím, opravdu vědecké úrovně. Většinou schematizace, jež může historik vymyslet, uspok(~jují jen částečně obvyklé kánony vědecké metody. Jejich průkaznost je značně chabá. Mosty spojující jednu hromadu dat s druhou jsou velmi vratké. Vyplývající hypotézy zaznamenávají pouze částečnou vnitřní shodu a jsou plné nevyřešených rozporností. Až potud jde o hříchy spekulativní metody; jsou tak zřejmé a je jich tolik, že je není třeba ani dále vyjmenovávat. Nicméně při svém vyučování a psaní jsem shle- 147 dal, že právě tím přispívá současný historik nejdůležitějším způsobem. Velmi záhy jsem v průběhu seminární instruktáže zpozoroval, že nejzajímavější a nejdůležitější věci, které měl student prohovořit, byly ty, jež mohl doložit nejméně. Skutečně původní části jeho seminární práce pojednávaly o alternativách a pravděpodobnostech a o všech ostatních druzích historických možností pochybného původu. Stejně tomu bylo i v případech mého spíše informativního úsilí vysvětlit dějiny současnosti, kdyjsem zjistil, že zásadní a rozhodující problémy jsou ty, které jsou zastřeny značně klamnými obtížemi. Rozbor fašistických systémů se například vůbec nehodí k přísnému komparativnímu pojednání: počet případů je velmi malý (pouze dva plně rozvinuté) a dosažitelné vysvětlení - většinou ekonomické a psychologické - je přespříliš různorodé svou povahou, než abychom je mohli vzájemně spojit nějakým jednoznačným způsobem. Přesto však navrhuji, aby se v těchto komparativních úvahách pokračovalo, a naléhám na své studenty, aby činili totéž. Jsem totiž přesvědčen, že jedině tímto způsobem můžeme zavést nějaký počáteční řád do strašné změti "fakt", která skýtá současná historie. Počáteční řád - první přibližnost zhruba srovnatelná s vysvětlujícím schématem - je jedinou a postačující apologií, kterou můžeme uvést na obranu historické spekulace. Jedině tímto způsobem můžeme pochopit masu evidentně dílčích a nesouvislých fakt sami a pak je sdělit ostatním. Jak ví každý přírodovědec, vychází formování hypotézy původněz představivosti a "intuitivních" postupů, které jsou příliš pomyslné, než aby je mohl jednotlivec vystopovat. Totéž platí i pro společenské vědy, avšak v tomto směru má historik určitou výhodu. Definice jeho povolání jej obdařila v rámci jeho oboru určitou pružností, která je nepřípustná u vědců z oblasti společenských věd v přísnějším pojetí. Historikova tradiční spřízně- 148 a uměním sankcionuje a schvaho představivosti. y považovala za sebezahrm~jící disciplínu. Kdysi spojovala filod spojuje literaturu se společenvědomila si svůj nový dluh vliči ám, což nutně neznamená oslakých pout. Ve skutečnostijeopak pravdou. Neboť právě historie může vést společenské vědy cestou představivosti a smělých hypotéz k literatuře - zpět do oblasti, kde se nacházely a rozvíjely s velkým úspěchem po dobu 75 let, do oblasti, kterou zahájil Montesquieu a ukončil Weber. 149 dal, že právě tím přispívá současný historik nejdůležitějším způsobem. Velmi záhy jsem v průběhu seminární instruktáže zpozoroval, že nejzajímavější a nejdůležitější věci, které měl student prohovořit, byly ty, jež mohl doložit nejméně. Skutečně původní části jeho seminární práce pojednávaly o alternativách a pravděpodobnostech a o všech ostatních druzích historických možností pochybného původu. Stejně tomu bylo i v případech mého spíše informativního úsilí vysvětlit dějiny současnosti, kdyjsem zjistil, že zásadní a rozhodující problémy jsou ty, které jsou zastřeny značně klamnými obtížemi. Rozbor fašistických systémů se například vůbec nehodí k přísnému komparativnímu pojednání: počet případů je velmi malý (pouze dva plně rozvinuté) a dosažitelné vysvětlení - většinou ekonomické a psychologické - je přespříliš různorodé svou povahou, než abychom je mohli vzájemně spojit nějakým jednoznačným způsobem. Přesto však navrhuji, aby se v těchto komparativních úvahách pokračovalo, a naléhám na své studenty, aby činili totéž. Jsem totiž přesvědčen, že jedině tímto způsobem můžeme zavést nějaký počáteční řád do strašné změti "fakt", která skýtá současná historie. Počáteční řád - první přibližnost zhruba srovnatelná s vysvětlujícím schématem - je jedinou a postačující apologií, kterou můžeme uvést na obranu historické spekulace. Jedině tímto způsobem můžeme pochopit masu evidentně dílčích a nesouvislých fakt sami a pak je sdělit ostatním. Jak ví každý přírodovědec, vychází formování hypotézy původněz představivosti a "intuitivních" postupů, které jsou příliš pomyslné, než aby je mohl jednotlivec vystopovat. Totéž platí i pro společenské vědy, avšak v tomto směru má historik určitou výhodu. Definice jeho povolání jej obdařila v rámci jeho oboru určitou pružností, která je nepřípustná u vědců z oblasti společenských věd v přísnějším pojetí. Historikova tradiční spřízně- 148 nost s literaturou a uměním sankcionuje a schvaluje volnou hru jeho představivosti. Historie se vždy považovala za sebezahrnující a zprostředkující disciplínu. Kdysi spojovala filosofii s poezií. Nyní spojuje literaturu se společenskými vědami. Uvědomila si svůj nový dluh vůči společenským vědám, což nutně neznamená oslabeníjejích uměleckýchpout. Ve skutečnostijeopak pravdou. Neboť právě historie může vést společenské vědy cestou představivosti a smělých hypotéz k literatuře - zpět do oblasti, kde se nacházely a rozvíjely s velkým úspěchem po dobu 75 let, do oblasti, kterou zahájil Montesquieu a ukončil Weber. 149