Vzdělávací a výzkumná politika

(EVS440)


Petr Fiala

Předmět Výzkumná a vzdělávací politika seznamuje studenty se základními politickými, sociálními a
ekonomickými problémy vzdělávání a výzkumu v současné společnosti. Soustřeďuje se na představení
struktur, procesů a výstupů vzdělávací a výzkumné politiky a její klíčové aktéry, na organizaci,
řízení a financování školské soustavy, vysokých škol a výzkumných institucí. Pozornost je věnována
konceptu společnosti vědění, vazbě mezi individuální a společenskou dimenzí vzdělávání, důsledkům
přechodu od elitního, přes masové, až k univerzálnímu terciárnímu vzdělávání, problémů organizace a
řízení výzkumu a jeho evaluace, a také souvislosti mezi hodnocením kvality a financováním
vzdělávacích a výzkumných činností a institucí.




1. Politologické přístupy ke vzdělávací a výzkumné politice                               23.2.

(úvod, popis předmětu a jeho průběhu, charakteristika literatury, rozdělení práce)


Literatura:

Fiala, Petr; Schubert, Klaus (2000): Moderní analýza politiky. Brno: Barrister&Principal, s.
51-147.


2. Vzdělávání, věda a
politika                                                                                2.3.


Literatura:

Veselý, Arnošt (2005): Vzdělávací politika. In Potůček, Martin a kol.: Veřejná politika. Praha:
Sociologické nakladatelství, s. 277-309.

Petrusek, Miloslav (2007): Společnost vědění. In Společnosti pozdní doby. Praha: Sociologické
nakladatelství, s. 407-415.


3. Společnost vědění
                            9.3.

1. písemná práce (skupinová)


Literatura:

Liesmann, Konrad Paul (2012): Teorie nevzdělanosti. Praha: Academia, s. 13-61 (kap. 1-4).


4. Řízení, organizace a aktéři školské soustavy
16.3.


Literatura:

Balík, Stanislav (2010): Školská politika. In Balík, Stanislav; Císař, Ondřej; Fiala, Petr: Veřejné
politiky v České republice v letech 1989-2009. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury
s. 505-540.


5. Teorie (ne)vzdělanosti
               23. 3.

2. písemná práce (skupinová)


Literatura:

Liesmann, Konrad Paul (2012): Teorie nevzdělanosti. Praha: Academia, s. 62-107 (kap. 5-8).


6. Systém terciárního vzdělávání
        30.3.


Literatura:

Prudký, Libor; Pabián, Petr; Šíma, Karel (2010): České vysoké školství. Na cestě od elitního
k univerzálnímu vzdělávání 1989-2009. Praha: Grada Publishing.

Sarrazin, Thilo (2011): Německo páchá sebevraždu. Praha. Academia, kap. 6 Vzdělání a spravedlnost,
s. 167-223.


7. Vysoké školy: autonomie, performativita, odpovědnost                                 13.4.


Literatura:

Fiala, Petr; Nantl, Jiří (2010): Vysokoškolská a výzkumná politika. In: Balík, Stanislav;
Císař, Ondřej; Fiala, Petr: Veřejné politiky v České republice v letech 1989 -2009.  Brno: Centrum
pro studium demokracie a kultury, s. 541 -576.

Fiala, Petr (2015): Právní úprava vysokoškolského prostředí. In: Šimíček, Vojtěch (ed.): Právo na
vzdělání. Brno: Masarykova univerzita, s. 57-68.


8. Sociální, ekonomické a politické problémy vzdělávání                                   20.4.

3. písemná práce (skupinová)


9. Politika podpory výzkumu, vývoje a inovací
27.4.

Aktéři, organizace, hodnocení vědy


Literatura:

Šima, Karel; Pabián, Petr (2013): Ztracený Humboldtův ráj. Ideologie jednoty výzkumu a výuky ve
vysokém školství. Praha: Sociologické nakladatelství.


10. Komparace vzdělávacích a výzkumných politik evropských zemí                 4.5.

4. písemná práce (individuální)


Literatura:

Průcha, Jan (2012): Srovnávací pedagogika. Mezinárodní komparace vzdělávacích systémů. Praha:
Portál, s. 67-202.


11. Evropská vzdělávací politika a politika podpory výzkumu a vývoje           11.5.


Literatura:

Fiala, Petr; Nantl, Jiří (2006): Evropská vzdělávací politika a zájmy České republiky. In
Dočkal, Vít; Fiala, Petr; Kaniok, Petr; Pitrová, Markéta: Česká politika v Evropské unii. Evropský
integrační proces a zájmy České republiky.  Brno: Masarykova univerzita, s. 63 -75.


Výuka je založena na přednáškách, řízené diskusi, pravidelné četbě odborné literatury a na aktivní
individuální a skupinové práci v seminářích. Seminární práce budou zadány na prvním setkání 24. 2.


Metody hodnocení:

Úspěšné absolvování předmětu předpokládá průběžnou přípravu na jednotlivá setkání včetně pravidelné
četby zadané literatury, vypracování zadaných úkolů (3 kratší skupinové a jedna individuální práce)
a aktivní účast na seminářích (70% hodnocení). Předmět je zakončen písemným testem ověřujícím
dosažené znalosti (30 % hodnocení).

Při práci ve skupinách budou všichni členové příslušné pracovní skupiny hodnoceni stejným počtem
bodů podle kvality předloženého výstupu; rozdělení práce uvnitř skupiny je jejich záležitostí a
nebude vyučujícím posuzováno. Ke zpracování referátů a seminární práce je vhodné využít i další
literaturu a internetové zdroje.


Hodnocení:

písemná práce 1                                             max. 15 b.

písemná práce 2                                             max. 15 b.

písemná práce 3                                             max. 15 b.

písemná práce 4                                             max. 20 b.

aktivita (soutěž)                                              max. 5 b.

zkouška                                                          15 - 30 b.

celkem                                                            max. 100 b.


Za referáty, seminární práce a další aktivity je nezbytné získat min. 35 b. Posluchači, kteří
nedosáhnout této hranice, nemohou absolvovat písemnou zkoušku.

V případě písemné zkoušky je nezbytné získat min. 15 bodů. Nižší bodové hodnocení nebude
připočítáno k celkovému bodovému zisku a posluchač bude hodnocen stupněm F.

Klasifikace:

81 – 100 b.: A, 76 – 80 b.: B, 71 – 75 b.: C, 66 – 70 b.: D, 60 – 65 b.: E