Mladí dospělí z ústavů
Jak začít žít?


Odchod z ústavního zařízení
nÚstavní zařízení opouští mladý dospělý člověk zpravidla v 18 letech (pobyt může být prodloužen o
rok na základě smlouvy, nebo pokud studuje, zůstává až do 26 let).
nDD se většinou snaží najít náhradní bydlení, popř. práci, ale dále mladého člověka nemonitoruje.
nNeexistuje systematická, dlouhodobá, propracovaná „příprava na odchod“ za DD, mladí dospělí nemají
po odchodu z čeho čerpat (informace, podporu).
nOdchází:
n
nDo původní (biologické rodiny) – je to problém, zpravidla došlo k přetrhání vazeb, narušení
citových vztahů s původní rodinou.
n
nDo dalšího zařízení – např. Dům na půli cesty.
n
nDo ubytovny, azylového domu apod.
n
nNa ulici. Nejhorší varianta – končící buď bezdomovectvím nebo prostitucí. Dopouští se trestných
činů, které končí vazbou.

Dům na půli cesty – co to je?
nNapř. Velký Dvůr u Pohořelic:
nPosláním Domu na půli cesty
je poskytnout mladým lidem, kteří se ocitli v obtížné životní situaci, kterou nejsou schopni řešit
vlastními silami, podporu na jejich cestě k samostatnému životu a jejich aktivnímu začlenění do
běžného života společnosti.
n
nCílem Domu na půli cesty
je podpora a pomoc mladým dospělým prostřednictvím možnosti časově omezeného ubytování (zpravidla
nepřevyšující jeden rok), nabídka odborné pomoci a poradenství (sociálně právní a pracovně právní)
přispívající k řešení jejich sociální situace a aktivační programy zaměřené na budování a rozvoj
pracovních návyků a dovedností realizované především v areálu Domu na půli cesty.

Podmínky přijetí
nCílová skupina:
nZpravidla osoby v obtížné životní situaci ve věku 18 - 26 let
nZletilé osoby opouštějící:
ndětské domovy
ndětské domovy se školou
nvýchovné ústavy
ndiagnostické ústavy
njiná zařízení pro péči o děti a mládež
nZletilé osoby propuštěné z výkonu trestu odnětí svobody nebo ochranné léčby
nDalší zletilé osoby, např. z pěstounských rodin.
n

Obtíže mladých lidí opouštějících ústavní výchovu I.
nPodle: Gottwaldová, M. (2006). Dlouhodobá příprava dětí s nařízenou ústavní   výchovou na vstup do
samostatného života : Metodická příručka Poradenského centra pro děti a mládež s nařízenou ústavní
výchovou Centra J.J.Pestalozziho Chrudim
n– neschopnost hospodařit s finančními prostředky;
n– neschopnost, respektive nemožnost, z vlastních počátečních prostředků zajistit si vysoký
standard bydlení a spotřeby, na který byli ze zařízení zvyklí.
nSnaha hledat rychlá řešení nápravy této „nedostačivosti“, často i prostřednictvím páchání trestné
činnosti, prostituce apod.;
n– absence kladných rodičovských vzorů vyvolává v mladých lidech efekt vykořenění, který se
projevuje nedostatečnou důvěrou ve vlastní schopnost vést normální život. Proto raději tíhnou k
vrstevnickým skupinám (mnohdy problémovým), vyhýbají se běžným závazkům, převzetí odpovědnosti;–
neznají ceny zboží, většinou neumí vařit, neznají právní rozdíl mezi nájmem a podnájmem, jakoukoli
písemnou smlouvu považují za nežádoucí komplikaci, ve které se stejně nevyznají, chybí jim pracovní
návyky (samostatné ranní vstávání do práce bez pomoci vychovatele, dlouhodobější odevzdávání
vyrovnaného výkonu atd.) a v zaměstnání vydrží pouze krátkou dobu;

Obtíže mladých lidí opouštějících ústavní výchovu II.
nbývají často i vztahově naivní, velice rychle se s jinými lidmi skamarádí, jsou až nadměrně
důvěřiví, mohou naletět podvodníkům, či naopak, vztahy navazují jen povrchní a účelové;
n– odcházejí z prostředí jim důvěrně známého, poskytujícího jim jistotu a řád, do většinou
neznámého prostředí,musejí opustit přátele a kamarády, se kterými mnohdy strávili celé dětství a
dospívání;
n– výzkumy i praxe potvrzují, že ti, kteří prožili velkou část dětství v ústavní péči, nejsou často
schopni integrovat se bez komplikací do společnosti, mají velké problémy při plnění své rodičovské
role, jejich děti mnohdy končí v ústavní výchově nebo jsou zanedbávány či týrány, nejsou schopni
navazovat trvalé a kvalitní mezilidské vztahy, dosahují nižšího vzdělání, než umožňuje jejich
vrozená inteligence, vykazují vysokou míru kriminality (muži až 54%);
n– systém odměn a trestů vede k účelovému chování (chovám se dobře, protože z toho budu mít
výhodu), což brání rozvoji svědomí jakožto zvnitřněné zábrany před špatným chováním;
n– odcházejí z ústavní péče po dosažení zletilosti, případně po skončení přípravy na povolání, ve
velké míře zcela nepřipraveni do života, nezralí, sociálně opoždění;

Obtíže mladých lidí opouštějících ústavní výchovu III.
nnebývají dostatečně připravováni na situace, které se týkají partnerského a sexuálního života a
vztahů,ačkoliv je prokázané, že děti vyrůstající v zařízeních ústavní výchovy začínají se sexuálním
životem velmi brzo, často i ve 12 letech.
nJe přitom nutné, s ohledem na to, že nevyrůstají v klasickém modelu rodiny, který by přirozeně
nabízel žádoucí vzorce chování, aby tyto děti získávaly už od ranného věku kvalitní informace o
partnerství, antikoncepci, rodinných vztazích, aby se samy učily partnerským rolím.
nDěti nechápou pojem „partnerství“ a „vztah“ dvou lidí, kteří si vzájemně rozumí, respektují se,
vycházejí si vstříc. V dospělosti pak velmi snadno v partnerství a rodičovství selhávají;
n– jsou velmi dobře systémem ústavní výchovy a hodnotícím systémem připraveni na soutěžení a
konkurování, bohužel však na úkor dovedností spolupracovat, společně se podílet na plnění úkolů
skupiny apod. Místo spolupráce v pracovním týmu se spolupracovníky soutěží a tím zhoršují výsledky
celého týmu;
n– pojem „nařízení ústavní výchovy“ je některými, zvláště staršími dětmi, vnímán negativně a
vyvolává v nich odpor k pobytu v zařízení jako k trestu, dále pak nejistotu a pocit jisté
stigmatizace.

Jak jim pomoci
njako psycholog např. v Domu na půli cesty můžu:
nzpracovat individuální plán rozvoje osobnosti klienta – v čem a jak potřebuje podpořit, posílit…
nnabídnout odborné sociální poradenství
npůsobit psychoterapeuticky – individuálně i skupinově:
npracovat na schopnosti navazovat a udržovat ZDRAVÉ! sociální kontakty
nrozvíjet vlastní možnosti klientů
npracovat s nereálnými představami o sobě a budoucnosti
nzpracovávat téma biologické rodiny (opuštění, odmítání, týrání, zneužívání, smutek, lítost, hněv,
odpuštění….atd.)
nprovázet klienty při řešení každodenních situací uvnitř komunity i venku (např. rozhovor se
zaměstnavatelem, pomoc při vyhledávání sourozenců a kontaktu s nimi)

Dětský domov Sázava: projekt Můj byt
nNaše pomoc se dělí na několik částí: I. Příprava na odchod z dětského domova- ve věku 14-18
let,popř. i déle, II. Příprava na povolání 14-18 let, popř. i déle, III. Samostatný odchod-
materiální pomoc, zajištění zaměstnání a ubytování, IV. Pomoc a dohled nad dětmi, které opustily
zařízení.
Důležité je pomáhat dětem nejen při odchodu z dětského domova, ale i připravit je několik let před
odchodem ze zařízení. V průměru nám odchází 2 až 5 dětí za rok. Děti ve věku 14 až 18 let
připravujeme na samostatnější život nejen běžnými rozhovory o práci o bydlení, o rodičovství, ale i
praktickými činnostmi jako je praní prádla, vaření, nákupy, brigády, pomoc při zařizování různých
akcí. Tyto činnosti již děti považují za samozřejmé. Pokud potřebují vyřídit doklady jako např.
občanský průkaz, pas, či různé dotazníky, je jim nápomocná vychovatelka. Na úřadě si vše vyřizují
samy za pomocí úředníků, v mimořádných případech je doprovází vychovatelka. Zapojují se do
společného rozdělování peněz na jednotlivé rodince(skupině), plánování nákupů, jak oblečení,
vybavení, hygieny atd. na každý jednotlivý měsíc. Učí se účelně hospodařit s vlastním kapesným.
Některé děti bydlí samostatně od 15-ti let v garsonce v areálu dětského domova.
Od 8. třídy vedeme s dětmi individuální rozhovory, ohledně budoucího povolání a tudíž i výběru
vhodného učebního oboru. Výběr povolání považujeme za velmi důležitý. Odchod dětí z dětského domova
je pro ně velkou psychickou zátěží a proto se snažíme, aby jim byla vybrána profese pro kterou mají
největší nadání a která je uspokojuje a mohli se na ní připravovat již od svých 15-ti let. Tento
problém řešíme s odborníky z psychologie, kteří pomocí testů a pohovorů dětem vyberou dvě až tři
nejvhodnější profese, vysvětlí dětem jejich možnosti, učí je rozvinout svoje schopnosti, čelit
krizovým situacím. V případě potřeby s nimi děti v průběhu svého dospívání a osamostatňování mohou
probrat svoje problémy v období studia a přípravy na budoucí povolání, tak i při nástupu do
zaměstnání.
Po dosažení zletilosti a ukončení vzdělání děti opouští zařízení. Při odchodu jim vychovatelky-
tety a strejdové pomáhají s pořizováním základní výbavy. Výbava se kupuje nejen z rozpočtu(ze
zákona), ale i ze sponzorských peněz. Snažíme se, aby děti byly nejen oblečeny na všechna roční
období, ale měly základní výbavu do domácnosti( povlečení, nádobí, lůžkoviny atd.) Bydlení a práci
se snažíme sehnat v blízkosti lidí, kteří spolupracují s dětským domovem a znají problematiku
ústavní výchovy. Tito lidé, kromě nás pomáhají našim dětem překonávat problémy se vstupem do
zaměstnání a s ním spojenými těžkostmi, někteří se je snaží zaměstnat ve vlastních firmách. Bydlení
dětem zajišťujeme v podnájmech blízko těchto lidí, či našich zaměstnanců. Důvodem je možnost
častých návštěv a pomoci. Jednou jedinkrát jsme využili dům na půli cesty. Děti mají možnost se
navracet na krátkodobé i delší návštěvy do dětského domova. V jejich práci a bydlení je pravidelně
navštěvujeme. Několikrát jsme marně žádali příslušné MěÚ o přidělení bytů pro naše děti. V současné
době máme rozpracovaný projekt na získání několika bytů do vlastnictví pro dospívající děti.
Požádat sponzory a koupit dítěti krásný byt je hezké a záslužné, ale bez dlouhodobé přípravy na
život ztrácí smysl a úzce to spolu souvisí. Ta příprava je střecha nad bytem.

Výzkum: Sobotková, I. a kol.
nBiologická a pěstounská rodina: pohled dospělých, kteří byli vychováni mimo vlastní rodinu
nHlavním cílem výzkumu je zjistit, jak dospělí, vychovaní v pěstounské péči, vnímají svou
nestandardní životní historii a biologickou rodinu, jak zpětně hodnotí svou výchovu v pěstounské
rodině a její význam. Jedná se o první výzkum tohoto typu v ČR, terénní, s těžištěm v kvalitativní
metodologii. Výběrový soubor tvoří  50 dospělých osob z šesti krajů, které byly na začátku života
ohroženy krajně nepříznivými psychosociálními faktory a poté byly umístěny v pěstounské rodině.
nOčekávají se výstupy – články v odborných časopisech i monografie
n