Souvislost mateřského sebehodnocení s charakteristikami partnerského vztahu je zatím oblastí, o
které toho příliš nevíme. Nejvýznamnějšími studiemi v této oblasti jsou studie autorů Rholese,
Simpsona a Blakelyho (1995; 1997) a studie Sevignyho a Loutzenhisera (2010), Caldwella, Shavera, Li
a Minzenberg (2011) a  Kohlhoffa  a Barnetta (2013). První jmenovaní autoři se zaměřili na to, jak
může citová vazba pečovatele ovlivnit vztah, který tento jedinec formuje k dětem. V jedné ze studií
autoři zjistili, že citová vazba v dospělosti koreluje s touhou mít dítě a s vnímáním vlastní
kompetence jakožto rodiče. Výsledky ukázaly, že více odmítaví jedinci jsou si méně jistí tím, zda
si přejí děti a jsou si méně jistí svou schopností fungovat jako rodič (Rholes, Simpson, &
Blakelyho, 1995). V další studii těchto autorů (Rholes, Simpson, Blakely, Lanigan, & Allen, 1997)
bylo zjištěno, že více odmítaví a více úzkostní jedinci mají negativnější pohled na rodičovství a
na sebe jako rodiče, než jedinci s jistou citovou vazbou. Více odmítaví jedinci udávali také nižší
touhu mít dítě a měli negativní pohled na své budoucí dítě. Oproti tomu, úzkostní jedinci měli sice
pohled na sebe jako rodiče také negativnější než jedinci s jistou citovou vazbou, nicméně stále
inklinovali k tomu mít dítě a jejich pohled na vlastní budoucí dítě nebyl negativní, jako u
odmítavých.

Ačkoliv má spokojenost s manželstvím dle výzkumů spojitost s rodičovským chováním (Belsky, 1984,
1990; Howes & Markman, 1989, cit. dle Rholes, Simpson, Blakely, Lanigan, & Allen, 1997), teorie
citové vazby může přinést alternativní vysvětlení, kdy nejistá vazba existující ještě před
manželstvím, predisponuje jedince k méně uspokojivým manželským vztahům (např. Simpson, 1990, cit.
dle Rholes, et al., 1997) a nezávisle na tom k chudšímu rodičovskému chování a nejisté vazbě
rodič-dítě (Rholes, et al., 1997). Zjištění studií Rholese, Simpsona a Blakelyho (1995; 1997)
naznačují, že jedinci s nejistou citovou vazbou, obzvláště s odmítavým typem, mají více negativní
orientaci k dětem a k rodičovské roli. Odmítaví jedinci cítí větší nejistotu ohledně své touhy mít
dítě a odmítaví i úzkostní jedinci chovají více pochybností o své schopnosti být dobrý rodič.
Autoři z výsledků vyvozují, že styl citové vazby ženy k jejich romantickému partnerovi má dopad na
vztah matka-dítě. V těchto studiích nebyl použit standardizovaný dotazník, ale pouze jednotlivé
cílené otázky na to, jak si jedinec myslí, že bude jako rodič kompetentní. Citová vazba k
partnerovi byla měřena pomocí metody, jež neměří specificky citovou vazbu k současnému partnerovi,
ale citovou vazbu obecně. Z novějších výzkumů však vyplývá, že existuje jistá míra diferenciace v
citové vazbě a jedinec může mít k někomu vazbu jistou, zatímco k jinému vazbu nejistou (Baldwin,
Keelan, Fehr, Enns, & Koh-Rangarajoo, 1996; La Guardia, Ryan, Couchman, & Deci, 2000).



Problémy k vyřešení:

·         Odstavce se do určité míry opakují.

·         Dosavadní teoretická pasáž je dlouhá stejně, jako by měl být výsledný článek. Je ji tedy
třeba zkrátit cca na třetinu. Lze tyto dva odstavce přetvořit na jeden dlouhý 150 slov?

·         Text popisuje studie. Lze ho přeformulovat tak, aby popisoval téma, resp. témata?

o   Ideální struktura odstavce: Úvodní věta představující téma odstavce. Rozepsané téma na několik
vět. Závěrečná věta vyjadřující hlavn message odstavce relevantní pro studii.

·         Drobné formulační neobratnosti.