Zamyšlení nad komunikováním statistiky v médiích PSY117 - Statistická analýza dat Adam Valovič 444178, Psychologie-Bezpečnostní a strategická studia Vyučující: Mgr. Stanislav Ježek, Ph.D. Datum odevzdání: 1. 5. 2016 Pro mojí seminární práci jsem si vybral článek publikovaný na serveru Týden.cz (2015) s titulem Reakce na placebo umožní lépe pochopit deprese. Vychází ze studie Marty Peciña a kol. (2015), která se zabývá vztahem mezi nervovými systémy aktivovanými aktivním placebem a reakcemi na léčbu antidepresivy u pacientů s depresí (MDD- Major Depressive Disorder), která byla publikována v odborném periodiku JAMA Psychiatry. Studie byla rozdělena do dvou fází- „Placebo Phase“ a „Antidepressant Phase“. Zúčastnilo se jí 35 lidí s diagnózou MDD, kteří ještě nebyli léčeni antidepresivy. Článek sice už nezmiňuje, že studii dokončilo jen 25 lidí, ale to není pro interpretaci studie zásadní. V první části výzkumu byli pacienti náhodně rozděleni do dvou skupin, jedné skupině bylo týden podáváno aktivní placebo a bylo jim řečeno, že se jedná o rychle účinkující antidepresivum. Druhá skupina týden dostávala neaktivní placebo s vědomím, že se o lék nejedná. Poté se skupiny vyměnily. Před i po každém podání placeba byli účastníci studie zhodnoceni testem QIDS-SR16, pomocí kterého byli dichotomizováni podle toho, jestli změny ve skórech testu byly větší po aktivním placebu oproti neaktivnímu, nebo ne. Tento rozdíl byl využit i pro pozdější korelační analýzu. Po každém týdnu podstoupili také testování v PET (pozitronové emisní tomografii, v které po fázi s aktivním placebem podstoupili ještě test subjektivní vážnosti jejich deprese PIDS a aplikaci dalšího nitrožilního aktivního placeba), které mělo sledovat kapacitu aktivace opioidních receptorů. „Výsledky ukázaly, že užívání placeba, o němž byli účastníci studie přesvědčeni, že jde o lék, je spojeno ve většině případů se snížením depresivních symptomů.“ (Týden.cz 2015). Takto článek správně interpretuje závěr, který sami výzkumníci očekávali- že pacienti po týdnu aktivního placeba vykazovali signifikantní snížení symptomů deprese zjištěných QIDS testem (průměrné snížení bylo 1,75 bodu) oproti pacientům po neaktivním placebu (průměrné zvýšení o 0,15 bodu). Článek už sice nezmiňuje, že spolu zlepšení v obou testech (QIDS a PIDS) signifikantně korelovaly (r=0,35) a že pacienti, kteří obdrželi aktivní placebo v prvním týdnu, vykazovali větší zlepšení svého stavu oproti pacientům užívajícím aktivní placebo v druhém týdnu, ale tyto fakty nejsou pro interpretaci výzkumu podle mého názoru moc důležité[SJ1] . Testování v pozitronové emisní tomografii ukázalo pozitivní vztah mezi zlepšením skóru v QIDS i PIDS testu a uvolňováním opioidů způsobeným aktivním placebem podávaným při skenování v řadě částí mozku, které mají vliv například na emoce a regulaci stresu. Souvislost je ve výzkumu prezentována kromě samotných čísel také pomocí regresního modelu. Článek stručně, ale správně informuje, že „reakce [mozku] byla silnější u těch osob, které informovaly, že se jejich symptomy zlepšily.“ (Týden.cz 2015). V druhé fázi výzkumu pacientům bylo 10 týdnů s jejím plným vědomím podávány komerčně dostupné antidepresiva. A v 0., 2., 4., 8. a 10. týdnu druhé fáze byla u nich měřena změna výskytu symptomů MDD opět pomocí QIDS testu. Analýza ukázala, že ti pacienti, kteří spadali do kategorie placebo responders v první fázi výzkumu, vykazovali výraznější snížení počtu svých symptomů (respektive QIDS skórů) oproti placebo nonresponders a remise deprese (QIDS skóre <= 5) nastala u 60% z nich, zatímco jen u 20% z nonresponders. Tato informace se v článku také neobjevuje. Přestože si myslím, že by mohla být pro čtenáře celkem zajímavá, tak ale její neuvedení nezkresluje výsledky studie. Výsledky studie ale zkresluje poslední informace v článku- že „výsledky ukazují, že osoby reagující lépe na tuto léčbu byly tytéž co ty, které reagovaly nejlépe na placebo. Na závěr klinických testů se jejich symptomy zlepšily o 43 procent.“ Výzkum ale nikde nemluví o tom, že se symptomy té skupiny zlepšily o 43%, ale říká jen to, že změřené uvolňování opioidů v různých oblastech mozku způsobené aktivním placebem vysvětluje 43% rozptylu reakcí na léčbu antidepresivy po 10 týdnech (koeficient determinace je 0,43). Ke špatnému závěru mohla autora článku pravděpodobně vést prostá neznalost statistické terminologie, nepozornost nebo možná záměna s informací, kterou ve výzkumu vědci uvádí jako následující a která už o poměru skórů jedné skupiny ke druhé mluví- „by weeks 8 and 10, depression severity scores were roughly twice as high among placebo nonresponders compared with placebo responders“ (Peciña[SJ2] a kol. 2015: 1092). Zdroje Peciña M. a kol. (2015). Association Between Placebo-Activated Neural Systems and Antidepressant Responses: Neurochemistry of Placebo Effects in Major Depression. JAMA Psychiatry 72 (11), 1087-1094. Dostupné z: http://hyvinvointi.ts.fi/wp-content/uploads/sites/2/2016/01/Pecina-et-al.pdf Týden.cz (2015). Reakce na placebo umožní lépe pochopit deprese. Dostupné z: http://www.tyden.cz/rubriky/zdravi/psychologie/reakce-na-placebo-umozni-lepe-pochopit-deprese_35899 6.html Dobrá práce. Zvládl jste se zorientovat ve statistice původní studie a porovnat to s článkem. Dokážete o tom smysluplně psát a uvažovat. Práci přijímám. SJ ________________________________ [SJ1]Souhlasím. [SJ2]Jo, to je zjevný omyl.