Seminární práce 1: Vliv hmotnosti na vnímání vzdáleností Statistická analýza dat (Psy 117) Darja Kočárová 450582, Psychologie - Sociologie Vyučující: Mgr. Stanislav Ježek, Ph.D. Datum odevzdání: 1. 5. 2016 Fakulta sociálních studií MU, 2015-2016 Na TN.cz a Bety.cz [HC1] se v nedávné době objevily články tvrdící, že obézní lidé vnímají vzdálenosti delší. Na Bety.cz se autor článku odvolává na výzkum Jessicy Witt z Colorado State University. Ovšem předpokládám, že oba články spíše než ze studie využívají pro svůj zdroj článek The Guardian[HC2] . Při zkoumání závěrů J. Witt je patrné, že se skutečně jedná o prezentaci závěrů její studie. Ráda bych se tedy zaměřila na metodologii, sběr dat a jejich interpretaci v původní studii. Původní studie Vzorek činil 66 osob. Z celkového n=66 byly určeny 3 skupiny, osobys normální váhou (n[1]=23), nadváhou (n[2]=21) a obézní (n[3]=22), mající za úkol odhadovat vzdálenosti 10, 15, 20, 25 m a odhadovanou délku sdělovat ve stopách a palcích. Nakonec byli tázáni na svou výšku, váhu a na základě 12 vzorových figur představu o vzhledu svého těla. Pro výpočet BMI byli měřeni a váženi.Aby se předešlo Hawthornskému efektu, nebyli participaci o tematu experimentu informováni (Sugovic, Turk, Witt, 2016). Pomocí scatterplotů byla zjištěna korelace [HC3] BMI a váhy (r=0,84), váhy a představy o podobě těla zjišťované pomocí sady 12 nákresů lidské postavy pro každé pohlaví od nejštíhlejší po velmi obézní (r=0,65) a představě o podobě svého těla a BMI (r=0, 74). Kvůli vysoké korelaci váhy a BMI, pak do konečného modelu výzkumu zařadila [HC4] jen vztahy zahrnující údaje o váze (Sugovic, Turk, Witt, 2016). Další scatterplot pak znázorňoval korelace váhy a odhadů jednotlivých vzdáleností. Bohužel Witt ve studii neuvedla příslušné hodnoty r[HC5] , ovšem i tak je patrné, že korelace klesá s rostoucí odhadovanou vzdáleností[HC6] . U odhadu hodnoty 25 m je již poměrně nízká (odhaduji přibližně r=0,25 což je způsobeno částečně významnými outliery např. osoba vážící 200 lbs odhadovala vzdálenost 38 m a osoba se zhruba 275lbs 18m), tak jako homoskedascticita[HC7] , tedy pouze u nižších hodnot je dobře pozorovatelný nárůst odhadu při zvyšující se váze participanta (Sugovic, Turk, Witt, 2016). Jsem tedy přesvědčena, že hypotézu nelze použít automaticky, uplatní se spíše jen u kratších vzdáleností, alespoň v souvislosti s rostoucí korelací se snižující se odhadovanou délkou. Závěry · Lidé, kteří váží víc než ostatní, vidí vzdálenosti delší. · Přesvědčení o vlastním těle neovlivňuje vnímanou vzdálenost. · Vnímání vzdálenosti je funkcí fyzické velikosti těla, ale ne tak přesvědčení o této velikosti.[HC8] Sama Witt ale přiznává problém s použitím BMI. Na základě zjištěných dat se zmiňovala, že spíše hmota než tělesná kompozice jsou klíčovým faktorem ve vnímání (Sugovic, Turk, Witt, 2016), což mě osobně udivuje, jelikož alespoň na základě vzorových nákresů figur bylo možné určit, zda se jedná o člověka, jehož tělní hmotu tvoří tuk nebo svaly. Navzdory vysoké korelaci BMI a váhy podle Witt [HC9] model zahrnující BMI nemohl fungovat. Např. velcí a svalnatí lidé mají také vysoké BMI, ale i vysoký potenciál jednat a hýbat se, což čistě obézní lidé ne. Tedy Witt navrhuje v dalších výzkumech raději měřit tělesný tuk a ukazatel VO[2] Max, ukazatel vytrvalosti a zdatnosti (Sugovic, Turk, Witt, 2016). Problematiku autorka studie přirovnává k výzkumům Brunera a Goddmana, kteří zkoumali vnímání velikosti mincí u chudých a bohatých dětí, přičemž chudé je viděly větší, což znamená, že lidé vidí objekty v kontextu svých vlastních potřeb a motivace (Sugovic, Turk, Witt, 2016). Dostáváme se zpět k potenciálu hýbat se, kdy obézní lidé bez fyzické kondice nemají motivaci vykonávat energeticky velmi náročnou činnost. Klíčovým nedostatkem , který spatřuje i sama Witt mohou být problémy s výběrem proměnných. Odraz v mediích Česká media se pouze zmiňují o závěrech studie, které vysvětlují na základě souvislosti vnímání s potřebami a motivacemi člověka, veškeré spekulace ohledně pochyb s proměnnými a s tím související možnosti obměn experimentu nezmiňují. V každém případě, na tomto příkladu se mi líbí[HC10] , jak jsou aktuální témata jako otázka obezity popularizována bez ohledu na to, zda se v k nim vyskytujících výzkumech nevyskytují nesrovnalosti, kvůli kterým je sami autoři koncepcí ještě neuzavírají jako neměnnou skutečnost. Díky za váš text. Nemohu bohužel souhlasit s některými vašimi interpretacemi originální studie; stálo by za to si dohledat, co znamenají jednotlivé statistiky, a pokud se je adekvátně interpretovat. Po letmém nahlédnutí do článku je patrné, že jste některé závěry pochopila odlišně od toho, co originální studie tvrdila. Co však považuji za zásadnější, je chybějící propojení prezentovaných statistik s obsahem popularizací. Kde se např. vzalo tvrzení „Naopak lidem s nadváhou, vážícím až 150 kilo, připadal 30 až 50 metrů daleko“? Jak je založeno na informacích v článku? Vaši práci bohužel nemohu přijmout. Zkuste si to pročíst znovu a pečlivěji provázat popularizace s daty v originální studii. Mimochodem, originální studie se myslím nezabývá sklonem svahu, asi by to chtělo uvést. Zdroje Sugovic, M. Turk, P. Witt, J.K. (2016). Percieved distance and obesity: It´s chat you weigh, not chat you think. Staženo z: http://www.sciencedirect.com.ezproxy.muni.cz/science/article/pii/S0001691816300129 epa TN.cz (2016) Tlouštíkům se zdají vzdálenosti delší! Tělo je odrazuje od námahy. Staženo z: http://tn.nova.cz/clanek/tloustikum-se-zdaji-vzdalenosti-delsi-telo-je-odrazuje-od-namahy.html Horáková, P. (2016). Jak to vidí baculky: Vzdálenosti jsou delší a kopce prudší. Staženo z: http://www.bety.cz/zdravi-a-zivotni-styl/clanky/18797/Jak-to-vidi-baculky-Vzdalenosti-jsou-vetsi-a- kopce-prudsi Yuhas, A. (2016.) For obese people distances really looks further, study finds. The Guardia. Staženo z: https://www.theguardian.com/science/2016/feb/14/for-obese-people-distances-really-do-look-further-s tudy-finds ________________________________ [HC1]:-D Ten nadpis článku je fakt vtipnej. [HC2]Pravděpodobně. [HC3]To asi ne. [HC4]kdo? [HC5]To by bylo hodně divné. Podobně jako korelace můžete interpretovat výstupy z těch regresí, konkrétně bety; případně se na velikost efektu dá usuzovat např. z Table 3. [HC6]Pokud myslíte Fig. 4, tak efekt je přesně opačný. Nicméně z tab. 4 rozdíl není signifikantní. [HC7]to bych se neodvažoval z těch grafů tvrdit, ale OK, beru. [HC8]Tady dělá článek konceptuální chybu, protože zanedbává rozdílné reliability těch měření; ale to až za rok v psychometrice. [HC9]To asi není jenom Witt. [HC10]Teď si nejsem jistý, zda to myslíte vážně, nebo ironicky.