Pojetí tvořivosti v dějinách PSY 155 9. 3. 2015 Pravěké nálezy òPracovní nástroje (vznikaly metodou pokus – omyl) òHudební nástroje òSošky, malby, kultovní předměty òTzv. umění – kultovní funkce -Expresivní role -Sebeuvědomovací -Formativní ò http://www.ceskapozice.cz/magazin/scitech/archeologie-zvuku-obor-ktery-ozivuje-davne-rytmy) Pravěké nálezy òSilný podíl fantazie jako reakce na skutečnost a její chápání òTvořivost je možno chápat jako způsob adaptace òDiferenciace lidských rolí ve smyslu specializace činností: -Sběrač -Lovec -Pastevec -Zemědělec ò Pravěké nálezy òDiferenciace probíhala dále také ve smyslu: òUžitkovost vs. čistě estetická funkce pracovních a jiných předmětů òPozn. pod čarou: òByli jste v Anthroposu? Nejstarší civilizace òAbstrakce – vznik piktogramů a posléze písma òHmotné artefakty òLiterární památky -Gilgameš -Íllias -Odysseia -Védské hymny -Bhagavadíta -Konfuciovy spisy aj. Nejstarší civilizace - zdroje uvažování o procesu tvorby, stvoření, tvořivosti ò 1) Mytologické systémy jako lidská zkušenost s realitou ò 2) Filosofie: * Vědecky tvůrčí práce * Obecné koncepce, které mají postihnout řád a zákonitosti světa ò Nejranější výklad tvorby òDvoukomorová teorie mysli (Homér, bible) – nespojovat s teoretickým výkladem o 2 hemisférách mozku!! ò1. komora mysli : ovládána bohy òTvůrčí myšlenky pocházejí od bohů, obvykle prostřednictvím Múz Múzy (pro podporu všeobecných vědomostí J) òKaliopé – epická poezie, heroické verše òKlió - historie òEros – milostná poezie òMelpomené - tragédie òPolyhymnie - písně, hymny na oslavu bohů òTerpsichoré - tanec òThálie - veselohra òUránie - astronomie 1. komora mysli òBohové přenášeli svém myšlenky z Olympu tím, že inspirovali 1. komoru mysli òHésiodos, Homér – hrdinové jednají pod vedením bohů (adaptace ÍIlias – velkofilm Trója tento aspekt zcela vyrušila J) 1. a 2. komora mysli ò1. tzv. tvůrčí komora hostila dle této koncepce též „šílenství“ – viz Platón, Aristoteles òNikoliv však v dnešním smyslu duševního onemocnění ò2. komora mysli: -účelem bylo vyjádřit inspiraci prostřednictvím obyčejných mechanismů – písmo, řeč -mluvčí 1. komory -světské myšlenky Platón (427 – 347 př. Kr.) òTvoření je ekvivalent plození òOd neexistence k bytí òUmění se dělí na: -božské (pocházející od bohů, adorace) -nepotřebné (odraz odrazu) plato6 Platón (427 – 347 př. Kr.) òPotřeba „tvořit“ je slučována s touhou po nesmrtelnosti òTvůrčí proces byl provázen stavy „krásného šílení“ (deia mania) pod patronací Dionýsa nebo Múz Aristoteles (384 – 322 př. Kr.) òKatartická funkce umění òPoznání věcí je důsledek vlastních myšlenek jedince na základě „asocianismu“ òKritika představy dvou komor mysli Zlatý věk – Řecko (500 – 200 př. Kr.) òVznikla většina dnešních západních literárních a politických forem a umění òVětšina disciplín současné vědy: * Historie * Medicína * Matematika * Filosofie - Zlatý věk – Řecko (500 – 200 př. Kr.) òMoses Hadas (1965): koncentrace „tvořivosti“ v tomto období byla způsobena nepřítomností překážek na cestě za poznáním jako u jiných velkých civilizací. -Ekonomické zajištění -Otrokářský systém -Absence jednotné náboženské víry (církve, dogmat) Řecké pohanství vs. křesťanské postoje òPolyteismus umožňoval volbu òAutonomie jedince byla bez hranic (tedy alespoň svobodných občanů J) òHlavním cílem umění je získání uznání, pocty /viz soutěže a slavnosti) òAutorství Řeků (i hrnčíři) vs. bezejmenost středověku (umění pro slávu a vyšší poctu Boží) Sokrates (469 – 399 př. Kr.) ò ò Dialog ò Nástroj diskuse ò Řešení problému ò Umění sporu Archimedes (287 – 212 př. Kr.) ò Heuréka!!! ò Transformace úloh, odpoutání se od přesného zadání otázky (předobraz divergentního myšlení) ò Starověký Řím òObjevuje se proud duševního stoicismu òMorální aspekt tvorby òQuintus Flaccus – Ars poetica – zdravý rozum jako zdroj poezie òMarcus Aurelius (121 – 180 n. l.): -snaha o sebeutváření -empatii -nutnost nezávislosti soudu -neúnavnosti duševní činnosti Panteon òUctívání „skvělých duchů“ -Vojevůdci -Politikové -Řečníci -Básníci -Filosofové òNepatří sem výtvarníci – pouhé „řemeslo“ Středověk òPotlačuje zájem o osobnost tvůrce òOrientace na ideál světce òVliv platonských myšlenek – božská podstata tvorby Tomáš Akvinský (1225 – 1274) òBůh jako tvůrce „všeho z ničeho“ òCreator ex nihilo òKodex zásad pro umělce: ò má vést tvůrce od zobrazování pozemské krásy k symbolickému naznačování nadpozemské krásy Roger Bacon (cca 1210 – 1294) òOdklon od scholastiky òVědění je moc a síla òSchopnost provádět pokusy je základem poznání Renesance òPozornost se obrací k tvůrci òTouha po nesmrtelnosti òTouha po zanechání něčeho trvalého, vzdorujícího smrti Renesance òObrat k výlučným činnostem òBůh je sice Stvořitel, jeho činem je však jednorázové stvoření, dále je svět přetvářen samotnými lidmi òOdlišuje se „umění“ od „napodobení“ òSnaha o dosažení uznání již za pozemského života (fama et gloria) Leonardo da Vinci (1452 – 1519) òÚzké sepětí mezi vědou a uměním òVěda je napodobitelná, umění však jedinečné a nepřesnosné Francis Bacon (1561 – 1626) òInduktivní empirická metoda ò3 základní duševní potence: -Rozum (věda) -Paměť (historie) -Fantazie (poezie) René Descartés (1596 – 1650) òMyšlení jako podstata lidské existence òZákladní téma Descartových myšlenek je podobné jako sv. Augustina: Bůh a duše. Pro toto zkoumání však používá specifickou metodu, všechny myšlenky získává dedukcí z nejjednodušších základních pojmů. ò ò Thomas Hobbes (1588 – 1679) òVznáší požadavek fantazie při myšlenkové činnosti òTypickým spojením fantazie a rozumu je básnická metafora. Gottfried Wilhelm Leibniz (1646 – 1716) òArs inveniendi: -Kombinatorika (schopnost nalézání problémů, kladení otázek) -Analytika (pojímána jako řešení problémů) ò Gottfried Wilhelm von Leibniz Shrnutí òObrat k subjektu tvůrce òV oblibě biografie, autobiografie, úvahy, deníky òRenesanční člověk = univerzalita osobnosti òNadání a ingénium se v průběhu života rozvíjejí a to tvůrčí prací! òDále pak baroko – důraz na formu, umnost a eleganci (schöngeist, bell esprit)