194 195 Politická racionalita se rozvinula a prosadila v prů-běhu dějin západních společností. Nejprve zapustila kořeny v myšlence pastýřské moci, poté v myšlence státního zájmu. Individualizace a totalizace jsou jejími nevyhnutelnými důsledky. Osvobození může vzejít pouze z útoku ne na jeden či druhý z těchto důsledků, ale na samotné kořeny politické racionality. SUBJEKT A MOC I. PROČ STUDOVAT MtícľoTÁZKA SUBJEKT^ Myšlenky, kterými bych se tu chtěl zabývat, nereprezentují ani teorii, ani metodologii. Chtěl bych především říci, co bylo v posledních dvaceti letech cílem mé práce. Nešlo tu ani o analýzu fenoménu moci, ani o to, abych pokládal základy ta-■ kové analýzy. Mým cílem bylo vypracovat historii růz-;;\ ných způsfibjLjJjnay^ •,. přetvá^^^ubjgkty. Ztéto perspektivy jsem se zabý-\ val^^^^^o^o^eMv&^e, transformujícími lidské 'bytosti v subjekt. Prvním jsou různé způsoby /.koumání, ktoré se I pofcottóej£dosáhnoj^tatutu vědy; například objék-" tivace promlouvajícího sůBjěktuir"gramaire generále, filologii a lingvistice. Stejně tak do tohoto prvního modu patří objektivace produktivního subjektu, subjektu, který pracuje, v analýzách blahobytu a ekonomie. Třetím příkladem může být objektivace holého faktu života v přírodní historii či biologii. ň Ve druhé části své práce jsem studoval qbjgktjp£i subjektu v tom, co nazýván/praktiky děTeňB- Sub-j ^H.buď rozdělen uvnitř sebe sama, anebo o d dělen od ostatních. V tomio procesu se stává objektem. Pří- Michel Foucault 196 197 Subjekt a moc kladem je šílenec a duše™ a zdravý jedinec, zločinec a „slušný chlapec". Nakonec jsem se snažil — a to je i to, na čem právě pracuji — studovat způsob, jímž se člověk sám mění y sub^jgtó. N;n)říklad jak sc v (iĎlasti sexuality, na kterou jsern se zaměřil, učí chápat sěbě sama jako subjekt „sexuality". Obecným tématem mého výzkumu tedy není moc, nýbrž subjekt. Je ovšem pravda, že zprvu jsem se poměrně důkladně začal zajímat o otázkufi^gcpBrzy se vsak ukázalo, že lidský subjekt je situován ve vztazích pro- \ dukce á signinkace stejně, jako je situován ve vejrjtii jT komplexních mocenských vztazích. Nyní se mi zdá, \ že ekonomická historie a teorie poskytla pro vztahy produkce znamenitý nástroj; že lingvistika a sérnio-tika nabídly instrumenty pro studium vztahů signi-fikace; pro mocenské vztahy jsme však žádný takový nástroj zkoumání neměli. Mohlijsme sivzítnapomoc pouze myšlení o moci, založené na institucionálních modelech (co jeto stát?), nebo na modelech legálních (co legitimizuje moc?). r Bylo tedy nezbytné rozšířit dimenzi o definici mo ci, aby bylo možné tuto definici použít ve studiu objek- \ tivace subjektu. Potřebujeme historii moci? Jelikož každá teorie předpokládá apriorní objektifikaci, nelze ji používat jako základ analytické práce. Analytická práce však nemůže postupovat bez konceptualizace analyzovaných problémů. A tato konceptualizace předpokládá kritické myšlení — stálou verifikaci. ^ První věcí, kterou je třeba jasně formulovat, je to, co můžeme nazvat „konceptuálni potřeby". Domnívám se, že konceptualizace by neměla být založena j na teorii objektu — konceptualizovaný objekt není jediné kritérium správné konceptualizace. Musíme znát historické p odmínky, které naši konceptualizaci motivují. Potřebujeme historické vědomí přítomné situace, v níž žijeme, i : Druhou věcí, kterou je třeba jasně formulovat, je typ reality, kterou máme před sebou. ■ Jistý spisovatel kdysi v dobře známých francouz- ských novinách vyjádřil svoje překvapení: „Proč dnes j tolik lidí zdůrazňuje pojem moci? Je to skutečně tak ; důležité téma? Je natolik nezávislé, že o něm lze mlu- | vit, aniž bychom brali v úvahu i jiné problémy?" j | Překvapení tohoto spisovatele mě ohromuje. Jsem j poměrně skeptický vůči předpokladu, že toto téma j se objevilo poprvé ve 20. století. V každém případě \ to pro nás není teoretická otázka, ale součást naší j zkušenosti. Stačí, zmíním-li se pouze o dvou „pa- tologických formách" — dvou „chorobách moci" — o fašismu a stalinismu. Jedním z důvodů, proč jsou pro nás tak záhadné, je, že navzdory své historické jedinečnosti nejsou nijak původní. Používaly a zdokonalovaly mechanismy, které byly ve většině ostatních společností již přítomné. A více než to: navzdory i svému šílenství používaly do značné míry ideje apro- středky naší politické racionality. Potřebujeme novou ekonomii mocenských vztahů — přičemž slovo ekonomie používám v jeho teo-I retickém i praktickém smyslu. Jinými slovy: od Kanta 11 M ich el F o u ca u lt 198 199 Subjekt a moc je rolí filosofie bránit rozumu v překročení mezí toho, co je dáno ve zkušenosti; avšak od stejné chvíle — to jest od rozvoje moderního státu ä politického řízení společnosti — je rolí filosofie také dohlížet na exce-sivní moc politické racionality. Což je přílišné očekávání. Těchto banálních fakt si je vědom každý. Ale to, že jsou banální, neznamená, že neexistují. Musíme však odhalit — nebo pokusit se odhalit —, jaké specifické a možná i původní problémy jsou s těmito banálními fakty spojeny. Vztah mezi racionalizací a excesem politické moci je evidentní. A nemělo by být nutné čekat na byrokracii či koncentrační tábory, abychom existenci takových vztahů rozeznali. Problémem však je: co si s tak evidentním faktem počít? Máme snad odsuzovat rozum? Podle mě by nebylo nic neplodnějšího. Za prvé proto, že oblast, kterou je třeba se zabývat, nemá nic společného s vinou nebo nevinností. Za druhé proto, že je nesmyslné chápat rozum jako něco, co je protikladem nerozumu. A nakonec proto, že takový soud by nás donutil hrát arbitrárni a nudné party racionalismu či iracionalismu. Máme tedy zkoumat tento druh racionalismu, který se zdá být pro moderní kulturu specifický a který má původ v Aufklärungl Domnívám se, že toto byl přístup některých členů Frankfurtské Školy. Mým záměrem však není zahájit nějaký spor s jejich díly, jakkoliv jsou to práce důležité a cenné. Chci spíše navrhnout jiný způsob zkoumání souvislostí mezi racionalizací a mocí. Bude jistě prozíravější, jestliže nebudeme brát racionalizaci společnosti či kultury jako celek, nýbrž budeme-li tento proces analyzovat v několika oblastech, vztahujících se k fundamentální zkušeno stŕší-lenstyí, nemocjanrt, zločin, sexualita apod. Domnívám se, že slovo racionalizace je nebezpečné. Namísto ustavičného připomínání obecného postupu racionalizace je třeba analyzovat specifické racionality, z nichž každá poukazuje k určité základní zkušenosti. Přestože Aufklärungbylo velmi důležitou fázívna-ší historii a v rozvoji politické technologie, musíme se podle mého názoru obrátit k mnohem vzdálenějším procesům, jestliže chceme pochopit, jaké mechanismy vedly k tomu, že jsme se stali vezni vlastních dějin. Rád bych navrhl jiný způsob, jak postoupit dále směrem k{jfióvě ekonomjjja^6CT^^ESii^äfii&, způsob empiričtější, bezprostředněji spjatý s naší momentální situací, a přitom způsob, v němž jsou rovněž zahrnuty vztahy teorie a praxe. Tento nový způsob zkoumám spočívá v tom, že jeho východiskem jsou různé formy odporu vůči jůzným typům moci. Anebo, jestliže použiji jinol^metafoTurs^^^ffvtom, že se tohoto odporu použije jako chemického katalyzátoru, který dovolí osvětlit mocenské vztahy, lokalizovat jejich pozice, nalézt místa jejich aplikace a použitou metodu. Spíše než v analýze moci z pozice její vlastní interní racionality spočívá v analýze mocenských vztahů skrze antagonismus strategií. Chceme-li například zjistit, co naše společnostmi- Michel Foucault 200 201 Subjekt a moc nírozumností, měli bychom zkoumat, co se děje vob-lasti nerozumu. A stejně tak musíme analyzovat, co se odehrává v poli Ilegality abychom pochopili, co znamená, mluvfme^tSJCegaJiíě. Máme-li porozumět mocenským vztahům, je zase třeba anaíyj/Q^tibrniy. odnor^jakož i snahy, jejichž cílem je tyto vztahy rozpojit. Jako výchozí bod zvolme řadu opozic, které se vyvinuly v posledních několika letech: opozisayůči moci mužů nad ženami, moci rodičů, nad dětmi, moci psy-chiatríeTíad duševně chorými, moci medicíny nad populací, moci administrativy nad způsobem, jímž lidé žijí. Nestačí říci, že to jsou zápasy s autoritou; musíme se pokusit přesněji definovat, co mají společného. 1) Jsou to „transverzální" zápasy; tzn. nejsou omezeny na jednu zemi. Samozřejmě že v některých zemích se rozvíjejí snadněji a ve větším rozsahu, ale nejsou svázány s jedinou politickou či ekonomickou formou vlády. 2) Cílem těchto zárjasůjsqu mDSgflsk^účjnky jako takjjvé^ Kupríklääu lékařská profese není primárně kritizována proto, že jde o výdělečnou organizaci, nýbrž proto, že uplatňuje nekontrolovanou moc nad lidskými těly, nad zdravím, životem a smrtí člověka. 3} Jsou to zápasy „hezjyrostíeům"^ a to ze dvou důvodů. Lidé v nich kritizují instance moci, jež jsou l jim nejbližší, ty, které zasahují jednotlivce. Nehledají 'i „hlayn&rjj^řítele", nýbrž nepříteljjb^zpsostřed- I mlío.T^dceŤávají také, že se na jejicIr^Šblém najde řešení v budoucnosti (to jest osvobození, revo- luce, konec třídního boje). Ve srovnání s teoretickým rozměrem vysvětlování či s revolučním řádem, který polarizuje dějepisce, jsou to boje anarchistické. To však nejsou ty nejpůvodnějšírysy. Specifičtější se mi zdá být následující. 4) Jsou to zápasy, které problematizují status jednotlivce: na jedné straně potvrzují právo na odlišnost a vyzdvihují vše, co činí jednotlivce skutečně jednotlivcem. Na druhé straně útočí na vše, co jednotlivce separuje, co přetrhává jeho vazby s ostatními, co rozkládá život komunity a nutí jednotlivce k návratu k sobě a svazuje jej omezujícím způsobem s jeho identitou. Tyto zápasy se nevedou za „jednotlivce" nebo proti němu, jsou to spíše zápasy proti tomu, co bychom mohli nazvat „vládnutím na základě individualizace". 5) Jsou opoz|clvůčiúj^ spojeným.S4íě-děnín^prinpetenicí a kvalifikací. Bojují proti privilegiím vědění. Jsou ale opozicí i vůči utajování, deformaci a mystifikujícím reprezentacím, které se lidem ; vnucují. j Vtom není nic „vědeckého" (to jest žádná dogma- i tická víra v hodnotu vědeckého poznání), nejde však ani o skeptické či relativistické odmítnutí všech ověře-, ných pravd. Problematizován je způsob, jímž vědění cirkuluje a funguje, jeho vztahy k moci. Krátce, určitý , režim vědění. 6) Nakonec, všechny tyto dnešní zápasy se točí okolo otázky: Kdč^smefjsou odmítnutím těch abstrakcí státního ekonomického a ideologického násilí, které ignorují, kdo jsme jednotlivě, a stejně tak odmtt- Michel Foucault 202 203 Subjekt a moc nutím vědeckého či administrativního vyšetřování, které určuje, kým člověkjest. Shrnuto, hlavním cílem těchto»zápasů je útočit nikoli na tu či onu insfitucUiioci, skupinu, elitu nebo třídu, nýFŕTňä'te'chn^u^n^ormu'moci. """" TaW^ffřll^řnS^se uplatňuje v každodenním životě, kteryjdBríOflivce kategorizuje, označuje jej jeho vlastní individuálností, svazuje ho s jeho vlastníicfén-titou/vnucujé'mú zák^n pravdy, kteryTSrasí identi-^t •,fi.kovat a,±terý musí ostatní rozgpjyg|rtv něm. Je to \ ^orma^moci;?která z jednotiivoé|§|ff^g^^Existují • dva významy slova „subjekt": byfp^odřízený někomu jinému skrze kontrolu a závislost, a být svázán se syou / vlastní identitou^ŤBstřeariictvím .s^ědamí nebo se- { bepoznanľľŤSba významy jsou fo^mpumobi, jež do- | bývá a podřizuje si. ___J Všeobecně je možné říci, že existují tři typy těchto zápasů: proti formám donůn^nce (etickým, sociálním, religiózním); proti formám vykořisťování, které oddělují jednotlivce od tohor^o^proäukují; anebo proti tomu,^Q4s.dnathvjoe„pařipoutává k němu samému a podřizujelio tak ostatním (zápasy proti podřízenosti, proti formám subjektivity a podřízení). V dějinách lze nalézt mnoho příkladů těchto tří druhů sociálních zápasů, ať už navzájem oddělené, nebo ve vzájemném spojení. Avšak i když se spojují, jeden z nich po většinu času převládá. Například ve feudálních společnostech převládaly zápasy proti formám etické a sociální dominance, i když ekonomické vykořisťování bylo mezi příčinami revolt velmi důležité. V19. století se do popředí dostaly zápasy proti vykořisťování. ' Dnes se stává stále důležitějším zápas proti formám podrobování—proti submisivitě subjektivity— přestože zápasy proti formám dominance a vykořisťování nezmizely. Spíše naopak. Zdá se mi, že naše společnost se s tímto typem zápasy nesetkává poprvé. Všechna ona hnutí, která se objevila v 15. a 16. století a jejichž hlavním výrazem a výsledkem byla reformace, by měla být analyzována jako velká krize západní zkušenosti subjektivity a revolta proti onomu druhu náboženské a morální moci, která tuto subjektivitu v průběhu středověku zformovala. Potřeba účastnit se přímo duchovního života, j díla spásy, pravdy, která leží v Knize — to všechno je | svědectvím objpjLzanovou subjektivitu. | Vím o námitkách, které je možho"vznést. Můžeme říci, že všechny typy podřízenosti jsou odvozené fenomény, že to jsou pouhé důsledky jiných ekonomických a sociálních procesů: výrobních sil, třídního boje a ideologických struktur, určujících formu subjektivity. i Je jisté, že mechanismy podřízení nemůžeme 1zkoumat, aniž bychom přihlíželi k jejich vztahům ' s mechanismy vykořisťování a dominance. Netvoří však ani „vrcholek" fundamentálnějších mechanismů. Jejich vztahy s jinými formami jsou komplexní a cirkuiární. Důvod, že y naší společnosti má právě tento typ boje tendenci převažovat, spočívávtom, že od 16. století se nepřetržitě vyvíjela nová politická forma moci. Michel Foucault 204 205 Subjekt a moc Touto novou politickou strukturou je stát. Avšak stát se většinou vysvětluje jako typ politické moci, která ignoruje jedince, protože se zabývápouze zájmy dané pospolitosti, nebo řekněme třídy či skupiny zcela určitých občanů. . / V podstatě je to pravda. Rád bych ale zdůraznil / |j skutečnost, že státní moc (a to je jeden z důvodů f i její síly) je jak individualizující, tak totalizující forma / 1 moci. V dějinách lidských společností, a to ani ve společnosti staré Číny neexistovala, jak se domnívám, ve shodných politických strukturách tak důmyslná tombjnace individualizujících technik a totali-^ujících procedur. " Je to způsobeno tím, že moderní západní stát jn- I tegroval do nového politického útvaru starou mo- 1 censkou techniku, pocházející z křesťanských insti- I tucí. Tuto mocenskou techniku nazvěme pastýřskou f mocí. .^>"ř K této pastýřské moci bych rád podotkl pár slov. Často se tvrdilo, že křesťanství uvedlo v život etický kód, který je fundamentálně odlišný od morálního kódu starověkého světa. Méně se obvykle zdůrazňuje skutečnost, že rozvrhlo a po celém antickém světě rozšířilo nové mocenské vztahy. Křesťanství je jediné náboženství, které samo sebe organizovalo jako Církev. A jako takové teoreticky zdůvodnilo, že jistí jednotlivci mohou díky své náboženské kvalitě sloužit ostatním nikoliv jako vládcové, magistři, proroci, předvídači budoucnosti, mecenáši, vzdělavatelé apodobně, nýbrž jako pastýři. Tpto slovo ,:, nicméně označuje velmi zvláštní formu moci)-' v 'V, ho, f i/o, í 1) .Je to forma moci, jejímž konečným cílem je zajistit spasení jedince na onom světě. ;/2JiJPastýřská moc není pouhá forma moci, která prikazuje; pastýř musí být zároveň připraven obětovat se pro život a spásu svého stáda. Tím se pastýřská mocliší od moci královské, kterápro zachování trůnu požaduje oběť od svých poddaných. %£$Ťe to forma moci, která nepečuje pouze o celou komunitu, nýbrž i o každého jednotlivce zvlášť po celý jeho život. 4^|lA nakonec, tuto formu moci nelze vykonávat, neví-li pastýř, co se děje v hlavách lidí, nemá-li sílu odhalovat jejich nejintimnější tajemství. Je to forma moci, která implikuje znalost svědomí aschopnost jej řídit. Tato fojmamacisejjrientujenaspásu{vprotikladu k moci politické). Je oblativní (v protikladu k p rincipu suverenity); je individualizující (v protikladu k moci zákonné); je koextenzivní vzhledem k životu a jeho pokračování; je spojena s produkcí pravdy — pravdy jednotlivce samého. Namítnete, že toto vše už patří historii; pastýřství, pokud nezmizelo, přinejmenším ztratilo hlavní část své účinnosti. To je sice pravda, ale domnívám se, že je třeba rozlišovat mezí dvěma aspekty pastýřské moci — mezi církevní institucionalizací, která zmizela, nebo přinejmenším ztratila svou vitalitu od 18. století, a její funkcí, která se rozšířila a rozmnožila mimo církevní instituci. Ke konci 18. století se objevil důležitý fenomén — Michel Foucault 206 207 Subjekt a moc nová distribuce, nová organizace tohoto druhu individualizující moci. Nemyslím si, že bychom měli „moderní stát" považovat za entitu, která se rozvinula na úkor jednotlivců, ignorujíc, čím jsou, či dokonce samu jejich existenci, ale naopak za velmi složitou strukturu, do níž mohou být jednotlivci integrováni pod jednou podmínkou: že jejich individualita bude utvářena novou formou a že bude podřízena celé řadě specifických mechanismů. V jistém smyslu můžeme chápat stát jako matrici individualizace nebo novou formu pastýřské moci. Několik slov k této nové pastýřské moci. 1) V průběhu jejího vývoje lze pozorovat změnu cíle. Mizí péče o to, aby byl člověk veden ke spáse na onom světě, ve prospěch jejího zajištění zde na zemi. A v tomto kontextu získává slovo „spása" množství různých významů: zdraví, blahobyt (to jest ucházející životní úroveň, dostatek prostředků), bezpečnost, ochrana před nehodami. Náboženské záměry tradičního pastorátu byly vystřídány jistým počtem „pozemských" cílů, a to velmi snadno díky tomu, že tyto náboženské záměry z různých důvodů vždy dodatečně některé z těchto cílů posvětily (asignovaly); stačí pomyslet na roli medicíny a její blahodárnou funkci, jak j i dlouhou dobu zajišťovaly katolické apro-testantské církve. 2) Současně s tím jsme svědky posilování administrativy pastýřské moci. Občas byla tato forma moci vykonávána státním aparátem anebo alespoň nějakou veřejnou institucí, jako je policie (neměli bychom za- pomínat, že policie byla v 18. století zavedena nikoliv proto, aby střežila a udržovala řád a zákon, ani proto, aby pomáhala vládám v boji proti jejich nepřátelům, nýbrž proto, aby se zajistilo zásobování měst, ochrana hygieny a zdraví tak, aby byla splněna kritéria, považovaná za nezbytná pro rozvoj řemesel a obchodu). Někdy tuto moc vykonávaly soukromé podniky, společnosti pro podporu chudých, mecenáši a všeobecně filantropové. Na druhé straně, původní instituce, například rodina, byly v té době také mobilizovány k zastávání pastýřských funkcí. Dále tuto moc vykoná-valyitakové komplexní struktury, jako bylamedicína, která zahrnovala soukromé iniciativy (prodej služeb založený na tržním hospodářství), a některé veřejné instituce, např. nemocnice. ■."h 3} Konečně, zmnožení cílů a činitelů pastorální moci umožnilo soustředit vývoj vědem o člověku okolo dvou pólů: jeden, totalizující a kvantitativní, se týkal populace; druhý, analytický, se týkal jednotlivce. Jedním z důsledků bylo, že pastýřská moc, která byla po staletí— po více než tisíc let — spojena s poměrně jedinečnou náboženskou institucí, se náhle rozšířila do celého těla společnosti; nalezla podporu 7 u velkého množství institucí. lOraiirísto^astyrsTč^: ^'7 moci a politické moci, více či méně navzájem sou- , r3 visejících, více či méně soupeřících, tu mámejndi-/ vi d n a 1 jzijj ícutaktiku", která charakterizuje řadu riej-/ různějšíchjriocí: moc rodiny, medicíny, psychiatrie, "7 vzdělání, zaměstnavatelů ap od. """