Francouzská zahraniční politika v 70. letech Prezidentství G. Pompidoua * V zahraniční politice je celkově charakterizováno kontinuitou s érou De Gaulla. * Výjimku představuje francouzská politika vůči ES, která prošla určitou proměnou (souhlas se vstupem VB do EHS, obnovení spolupráce Francie s partnery v ES, souhlas se zavedením vlastních příjmů ES). * Ačkoliv samotný G. Pompidou nepatřil k blízkým spolupracovníkům De Gaulla, většinu důležitých postů ve vládě zastávají oddaní gaulisté. * Mezi nimi hrají důležitou roli především Michel Debré (jako ministr obrany dohlíží na budování strategické triády a pod jeho vedením je v roce 1972 vydána Bílá kniha, která na dalších 20 let představuje základní dokument francouzské bezpečnostní politiky) a Michel Jobert. > Vztahy s USA během prezidentství G. Pompidoua * I po nástupu nových leaderů na obou stranách Atlantiku (Pompidou X Nixon) jsou vzájemné vztahy poznamenány řadou konfliktů. * Velmi negativně je poznamenalo napadení Pompidouovy manželky během prezidentovy státní cesty do USA (1970). * Spory se v tomto období týkají především obchodních a měnových otázek a Francie během jejich řešení často reprezentuje ostatní státy EHS. * Spor týkající nové americké obchodní a měnové politiky. * Spor je vyřešen jednáními mezi USA a Francií (zejména summitem Nixona a Pompidoua na Azorských ostrovech v prosinci 1971) = výsledkem je tzv. Smithsonian Agreement z roku 1972. * Jednostranná devalvace dolaru ze strany USA v roce 1973 vyvolala nové spory. > Vztahy se SSSR za G. Pompidoua * Naprostá kontinuita s politikou De Gaulla. * Pompidou pokračuje v politice „détente“ se SSSR. * Oficiální státní návštěvy Pompidoua v Moskvě (1970, 1971, 1973) a stání návštěva Brežněva ve Francii. * Během Pompidouovy návštěvy v lednu 1973 došlo k vydání důležitého společného komuniké potvrzujícího „francouzsko-sovětské přátelství“. * Růst vzájemného obchodu mezi Francií a SSSR. * Díky Ostpolitik německého kancléře Brandta však Francie nehraje ve vztazích se SSSR roli, kterou by si představovala. > Pompidou a další zhoršení francouzsko-německých vztahů * Francouzský prezident sdílí přetrvávající obavy s potenciálního obnovení německé vojenské hrozby. * Velmi negativně pohlíží na snahy SRN převzít iniciativu při jednáních se zeměmi východního bloku. * Francie se obává, aby nedošlo ke sjednocení Německa výměnou za německou neutralitu či spojenectví se SSSR. * Obavy z německé politiky vedou k opětovnému sblížení Francie s VB, kterou Pompidou považuje za užitečného spojence proti Německu. * Četné spory se týkají také oblasti obchodní a finanční politiky. * Zahraniční politika je ale celkově ve stínu politiky domácí. > Valery Giscard d´Estaing * Nepatří ke gaulllistickým politikům reprezentuje tu část pravicových sil, které podporují projekt evropské integrace. * Svým původem patří k privilegované vrstvě francouzské společnosti (navzdory tomu, že se jeho rodina kompromitovala spoluprací s režimem ve Vichy) a i díky tomu se jeho politická kariéra pod ochranou řady vlivných patronů (Edgar Faure, Antoine Pinnay, Jean Monnet) utěšeně rozvíjela. * Ani v éře Giscard d´Estainga nedochází k revizi základních principů gaullistické zahraniční politiky, avšak došlo k proměně politického stylu a do popředí zahraničněpolitické agendy se dostávají některá dosud spíše opomíjená témata: > Hlavní témata zahraniční politiky v éře V. Giscard d´Estainga. * 1. Francouzsko-německé vztahy * 2. Evropská integrace * 3. Vztahy Sever-Jih: * - vztahy s africkými zeměmi; * - vztahy s arabskými zeměmi; * 4. Energetická politika > Francouzsko-arabské vztahy * Francouzská politika na Blízkém východě a vůči dalším arabským zemím je ve znamení kontinuity s politikou Giscard d´Estaingových předchůdců. * Francie projevuje podporu a porozumění pro stanoviska arabských států a kloní se na jejich stranu v arabsko-izraelském konfliktu. * Tato politika přitom vychází především z pragmatického zhodnocení významu arabských hospodářského významu arabských států pro Francii. * - Francie je zcela závislá na dodávkách ropy ze zahraničí; * - Blízký východ představuje hlavní odbytiště francouzských zbraní. * Prezident věnuje regionu zvýšenou pozornost i z toho důvodu, že chce hrát klíčovou roli v blízkovýchodním mírovém procesu. Francouzské iniciativy jsou přitom namířeny primárně směrem k arabským partnerům. * Flexibilita francouzské diplomacie na Blízkém východě = pro Francii je sice hlavním spojencem v regionu Irák, avšak na druhou stranu poskytla v roce 1978 azyl ajatolláhu Chomejnímu a v únoru 1979 mu umožnila návrat do Íránu na palubě letadla Air France. > Francie a Afrika * Pokud jde o používané cíle a prostředky můžeme konstatovat kontinuitu mezi politikou Giscard´d Estainga a jeho gaullistických předchůdců, avšak současně platí, že nový prezident přisoudil francouzsko-africkým vztahům mnohem vyšší prioritu. * Mezi Francií a bývalými koloniemi přetrvává hustá vzájemných síť vazeb. * Už od 60. let dochází k francouzským vojenským intervencím na africkém kontinentě (Senegal v roce 1962, Gabun v roce 1964, Čad v roce 1968). * Kromě prezidentství Giscard d´Estainga je klíčovou osobností francouzské africké politiky Jacques Foccart, jenž je schopný zajistit podporu či naopak svržení jednotlivých afrických vůdců. > Giscard d´Estaing a africká politika Francie * Prezident, jenž přikládá francouzské africké politice velký význam, chce * nad ní mít kontrolu = odvolání Foccarta. * Prezident chce posílit francouzskou dominanci v Africe a současně zaměřit * šíření vlivu SSSR i USA. * Politikou Francie je podpora stávajících afrických vlád (bez ohledu na * charakter mnoha těchto režimů). * Mnohem větší důraz je kladen na vojenské intervence (např. Zair, * Mauretánie, Čad), které zabránit šíření nestability na kontinentu (v roce * 1978 má Francie v Africe 15 tisíc mužů, z čehož jsou dvě třetiny příslušníci * bojových jednotek). * Francouzsko-africké summity se za prezidenství Giscard d´Estainga staly * pravidelnými a k jejich účastníkům se díky iniciativě francouzského * prezidenta zařadily i bývalé belgické kolonie a dokonce i některé bývalé * portugalské kolonie. * Svržení Bokassova režimu ve Středoafrické republice v roce 1979. > Vztahy se SSSR a USA * Vztahy s USA se v prvních letech zlepšily (např. tajný program * francouzsko-americké jaderné spolupráce). * Ke konci 70. let však opět přichází určité rozčarování, které je * vyvoláno neochotou francouzského prezidenta odsoudit sovětské * chování a jeho vyhýbavým postojem k rozmístění amerických střel * středního doletu v Evropě. * Pokud jde o SSSR, Francie pokračuje v implementaci politiky * détente a to i v situaci, kdy se tato politika začala USA některým * dalším západním zemím jevit jako nefunkční. * I po sovětské invazi do Afgánistánu se Francie zdráhá byť jen * symbolicky odsoudit SSSR a odmítá ekonomické sankce vůči SSSR. * Francouzskému prezidentovi jde v tomto období především o * ochranu francouzských ekonomických zájmů (vybudování ropovodu * ze Sibiře) a v soukromí kritizuje Carterovu příliš „ideologickou * politiku“ a jeho „nepřiměřený“ důraz na ochranu lidských práv. > Francouzsko-německé vztahy ve druhé polovině 70. let * Vzájemné vztahy jsou v tomto období poznamenány řadou * sporů. * Dopady světové hospodářské krize vyvolávají spory ohledně * budoucího vývoje EHS (Francie ostře kritizuje zejména * německé veto dalšímu zvyšování cen zemědělských výrobků * na společném trhu). * V Německu naopak vyvolaly určité znepokojení francouzské * vojenské reformy a náznaky, že v případě sovětské invaze * by Francie použila taktické jaderné zbraně na území * Německa. * K dalšímu zhoršení vztahu pak vedl vyhýbavý postoj * francouzského prezidenta k plánovanému rozmístění * amerických střel ve střední Evropě v rámci tzv. „dvojího * rozhodnutí NATO“. >