Umírání a péče o
nevyléčitelně nemocné II
Umírání a péče o
nevyléčitelně nemocné II
Závěrečná zprávaZávěrečná zpráva
Září 2013Září 2013
Umírání II – Cesta domů – září 2013 strana 2
Hlavní zjištění 3
Parametry projektu 6
Struktura vzorku 7
Vnímání umírání a smrti 8
Hovory o smrti a umírání 8
Místo skonu, obavy z umírání 20
Představy a přání 23
Péče o umírající 33
Sdělení špatné zprávy 44
Paliativní péče 56
Zpětná vazby 74
Znalost Cesty domů 78
Realizátor projektu 81
Obsah
Umírání II – Cesta domů – září 2013 strana 3
O smrti a umírání se mnoho nehovoří - na společenské ani na individuální úrovni. O tato témata se začínáme
zajímat, hovořit o nich a případně se připravovat na vlastní konec života, až když s nimi máme (hlubší)
osobní zkušenost – tj. péče o umírajícího nebo vlastní chronické onemocnění. O svých přáních či představách
ohledně péče na sklonku života s někým jiným mluvily jen 2/5 respondentů; častěji lidé, kteří mají blízkou
zkušenost s umíráním někoho jiného nebo lidé trpící chronickou chorobou. O přípravách na smrt a umírání lidé
nehovoří, protože jim smrt připadá ještě daleko, protože ji nechtějí přivolávat, ale také proto, že nemají k
takovému rozhovoru partnera/naslouchajícího.
Konkrétní opatření pro případ vlastní smrti řešíme až ve chvílí, kdy je to „nevyhnutelné“, tj. až když přijdou
vážné zdravotní komplikace, nebo s vyšším věkem - cca 60 let. Přesto právě lidé nad 60 let častěji než ostatní
věkové skupiny nedokázali na některé otázky odpovědět. Za nejdůležitější opatření pro případ vlastního
úmrtí lidé pokládají sepsání poslední vůle (61 %) a finanční zajištění rodiny (56 %). O soupisu přání o
léčbě, kterou by chtěli dostávat nebo nedostávat na konci života, by uvažovalo 24 % respondentů.
Lidé by chtěli umírat doma a v kruhu svých blízkých, ale zároveň by v posledních chvílích nechtěli být
nikomu z rodiny na obtíž nebo být na někom závislí. Pod pojmem důstojné a dobré umírání si populace
představuje úmrtí ve spánku, bezbolestně, rychle a s respektem, zřejmě proto, že právě ze ztráty
důstojnosti/soběstačnosti a z bolesti (tedy z věcí, které sami těžko ovlivní) mají lidé při umírání největší
obavy. Také proto by lidé nechtěli umírat v léčebně pro dlouhodobě nemocné.
Lidé jsou většinou přesvědčeni, že je možné pečovat o nevyléčitelně nemocného/umírajícího doma, a že
domácí péče s podporou profesionálů je v této situaci nejlepší. Zároveň to však považují za psychicky a
fyzicky náročné pro sebe i zbytek rodiny. Významně tedy nezavrhují ani nemocniční péči. Potenciální
pečující by ocenili asistenci sestry a lékaře během dne, poradenství v sociální administrativě a možnost
občasného zastoupení, které by využili k odpočinku.
Hlavní zjištění
Umírání II – Cesta domů – září 2013 strana 4
O sdělování špatné zprávy mají zdravotníci a populace poměrně odlišné představy. Naprostá většina
respondentů by chtěla znát pravdu o svém zdravotním stavu (87 %), většinou by si ji chtěli vyslechnout
jako první a sami (62 %), oproti tomu zdravotníci míní, že 20 % nevyléčitelně nemocných špatnou zprávu
nechce slyšet.
Zdravotníci i běžná populace se shodují v tom, že lékaři nemají na vážný rozhovor s pacientem a rodinou
čas, ale měli by si ho udělat.
Zdravotníci stejně jako populace odhadují, že sdělení špatné zprávy trvá cca 10-15 minut. Obě skupiny by
si představovaly tuto dobu prodloužit zhruba na dvojnásobek, na cca 20 – 30 minut. Zdravotníci by
sdělení špatné zprávy v ideálním případě věnovali více času (30 - 37 min) než populace (20 – 27 min).
Sdělení špatné zprávy nyní probíhá povětšinou u lůžka nemocného, případně v ordinaci lékaře, zdravotníci
by nicméně preferovali více soukromí a klidu, například v podobě civilní místnosti. Sami zdravotníci také
deklarují, že v nemocnicích chybí pro vážný rozhovor soukromí. Hovořit s pacientem o smrti je však
nepříjemné i pro polovinu zdravotníků, kteří jsou často ve styku s umírajícími pacienty.
S přítomností rodiny při umírání příbuzného souhlasí naprostá většina zdravotníků.
Pojem paliativní péče je pro 4/5 běžné populace v podstatě neznámý. Zdravotníci naopak s tímto pojmem
problém nemají. Nejčastěji jej vnímají jako komplexní péči o nevyléčitelně nemocného pacienta i jeho
rodinu – tj. jako zdravotní, duševní, duchovní a sociální podporu nebo jako léčbu, která sice nesměřuje k
vyléčení, ale směřuje k zachování kvality života. Většina zdravotníků se také již vícekrát setkala se
situací, kdy byl u nemocného indikován přechod na paliativní péči.
O významu úzké týmové spolupráce při péči o nevyléčitelně nemocné zdravotníci vůbec nepochybují.
Rovněž je velmi pozitivně vnímán i přínos paliativního týmu pro práci lékařů.
Hlavní zjištění
Umírání II – Cesta domů – září 2013 strana 5
V paliativním týmu by kromě lékaře a zdravotní sestry rozhodně neměl chybět psycholog případně duchovní,
což záleží na rozhodnutí pacienta/přání rodiny. Dále by součástí takového týmu měl být/mohl být také rodinný
příslušník/blízký přítel, sociální pracovník, ošetřovatel/ka nebo odborník na bolest/anesteziolog.
Okrajově zdravotníci zmiňovali fyzioterapeuta/rehabilitačního pracovníka, dobrovolníka (jako to bývá v
cizině) nebo právníka.
Podle zdravotníků péče o umírající pacienty v dnešní době spadá hlavně na zdravotní sestry, eventuálně se
jedná o spolupráci sester, rodiny a lékaře. V ideálním případě by péče měla spočívat na všech stejnou
měrou. Zdravotníci by obecně přivítali výraznější zapojení rodiny při péči o umírající pacienty. Ale
téměř 3/5 zdravotníků souhlasí také s tím, že starat se o umírajícího je dlouhé trápení pro obě strany.
Zdravotníci i běžná populace se v zásadě shodnou na tom, že život v určité situaci již nemá smysl dále uměle
prodlužovat. Mnozí zdravotníci také ví o situacích, kdy pacient čeká na smrt jako na vysvobození.
Z odpovědí na kazuistiky, které byly lékařům a sestrám předloženy, primárně vyplývá, že je-li pacient v domácí
péči, převažuje tendence jak u lékařů, tak u sester ponechat ho i přes vzniklé (menší) komplikace v
domácím ošetřování nejlépe s podporou profesionálů a minimalizovat invazivní léčbu. U lékařů je
zajímavé zjištění, že by více jak 1/3 i v kritické situaci zvolila variantu postupovat podle dříve
vyslovených přání a očekávání nemocných. Pozice zdravotní sestry je z hlediska rozhodování o dalším
léčebném postupu odlišná od pozice lékaře, jejich případná inciativa naráží na jejich kompetence. Samostatná
aktivita tedy obvykle směřuje ke konzultaci s lékařem.
Hlavní zjištění
Umírání II – Cesta domů – září 2013 strana 6
Parametry projektu
Zadání projektu
Projekt vznikl ve spolupráci hospicového občanského sdružení
Cesta domů a agentury STEM/MARK a navazoval na projekt
realizovaný v roce 2011.
Studie se zaměřovala na otázky týkající se vnímání umírání a
konce života a „end of life decisions“; na péči o umírající osoby;
na sdělení špatné zprávy a paliativní péči.
Studie proběhla jednak na reprezentativním vzorku populace
České republiky starší 15 let, jednak na vzorku zdravotnických
pracovníků (lékařů a sester různých specializací)
Metoda projektu
A) Dotazování v rámci populace
Osoby ve věku 15 až 59 let – dotazováno metodikou CAWI
(Computer Assisted Web Interviewing) v rámci internetového
panelu respondentů ČR (Český národní panel)
Osoby starší 59 let – osobní dotazování metodikou CAPI
(Computer Assisted Personnel Interviewing) v rámci
multitématického šetření Omnibus
B) Dotazování zdravotníků
Metodika CAWI (Computer Assisted Web Interviewing) v rámci
internetového panelu zdravotníků společnosti STEM/MARK
Detaily terénního šetření
Počet kompletních rozhovorů – populace: 1147
Počet kompletních rozhovorů – zdravotníci: 883
Lokalita: Česká republika
Termín dotazování: srpen 2013
Zpracování dat:
Populace – data vážená (pohlaví, vzdělání) tak, aby
odpovídala reprezentativnímu vzorku populace ve věku od
15 let (pohlaví, věk, vzdělání, region)
Zdravotníci – nevážená data, nejedná se o reprezentativní
soubor zdravotnických pracovníků ani z hlediska
jednotlivých specializací ani místa působení (nemocnice vs.
ambulance mimo nemocnici)
Dotazníky: vypracovány občanským sdružením Cesta domů a
agenturou STEM/MARK
Poznámka ke zpracování dat: značka v grafu, značka v
grafu = statisticky významně vyšší na hladině 0.05 (stojí za
pozornost)
Umírání II – Cesta domů – září 2013 strana 7
Struktura vzorku
49
51
22
28
24
27
54
32
15
18
21
17
21
22
13
53
35
0%1%2%3%4%5%6%7%8%9%10%11%12%13%14%15%16%17%18%19%20%21%22%23%24%25%26%27%28%29%30%31%32%33%34%35%36%37%38%39%40%41%42%43%44%45%46%47%48%49%50%51%52%53%54%55%56%57%58%59%60%61%62%63%64%65%66%67%68%69%70%71%72%73%74%75%76%77%78%79%80%81%82%83%84%85%86%87%88%89%90%91%92%93%94%95%96%97%98%99%100%
Muž
Žena
15-29
30-44
45-59
60 a více
Bez maturity
Maturita
VŠ
do 900 obyv.
1000 - 4999 obyv.
5000 - 19 999 obyv.
20 000 - 99 999 obyv.
100 000 a více obyv.
Praha
Ostatní Čechy
Morava
PohlavíVěkVzdělání
Velikostmísta
bydlištěOblast
ZÁKLAD: Populace, n=1147[údaje v grafu v %]
82
18
45
37
18
29
64
7
35
65
44
54
3
0%1%2%3%4%5%6%7%8%9%10%11%12%13%14%15%16%17%18%19%20%21%22%23%24%25%26%27%28%29%30%31%32%33%34%35%36%37%38%39%40%41%42%43%44%45%46%47%48%49%50%51%52%53%54%55%56%57%58%59%60%61%62%63%64%65%66%67%68%69%70%71%72%73%74%75%76%77%78%79%80%81%82%83%84%85%86%87%88%89%90%91%92%93%94%95%96%97%98%99%100%
Lékař
Zdravotní sestra
Často
Občas
Zřídka
25 - 44 let
45 - 64 let
65 a více let
Muž
Žena
Nemocnice
Ambulance mimo nemocnici
Ostatní zařízení
Profese
Zkušenosts
nevyléčitelně
nemocnýmiVěkPohlaví
Typ
pracoviště
ZÁKLAD: Zdravotníci, n=883 [údaje v grafu v %]
LDN, hospic, soc. zařízení
Umírání II – Cesta domů – září 2013 strana 8
Hovory o smrti a přípravy na ní
Konec života a umírání jsou vnímány jako společensky tabuizovaná témata. Jen podle ¼ veřejnosti se o nich
ve společnosti dostatečně hovoří. Tento názor častěji zastávají muži. Naopak většina populace (74 %) je
opačného mínění a myslí si, že těmto tématům není v naší společnosti věnován dostatečný prostor.
Názor zdravotníků je ještě vyhraněnější - 91 % z nich (častěji lékaři než sestry) míní, že společenská
prezentace témat spojených s umíráním a smrtí je nedostatečná (viz rovněž kapitola Zpětná vazba).
Běžné populaci se o těchto tématech těžko hovoří i na individuální rovině. Skoro polovina laické veřejnosti jej
vnímá jako nelehké téma rozhovoru. Zkušenost vlastní nemoci však bariéry pro rozhovor zmenšuje.
Skutečnost, že o smrti a umírání se příliš nemluví, podporuje i zjištění, že o svých představách či přáních ohledně
péče na sklonku života hovořily jen 2/5 respondentů (častěji lidé ve věku 45 – 59 let, s nižším vzděláním, a
lidé, kteří mají zkušenost s péčí o umírajícího, nebo sami trpí chronickým onemocněním). Většina běžné
populace o těchto tématech s nikým nemluvila (61 %). Důvody, které oddalují hovory o péči na sklonku
života, jsou následující:
- „smrt je ještě daleko“ (33 %) – hlavně mladší věkové skupiny (15 až 29 let).
- „nechci smrt přivolávat“ (25 %)
- nemám partnera/naslouchajícího (22 %) – tj. nemám s kým mluvit, ostatní nás nechtějí poslouchat,
nechceme je děsit - významně častěji zmiňují chronicky nemocní. Lidé s chronickou nemocí tedy mají menší
zábrany o smrti a umírání hovořit, narážejí však na problém, že nemají s kým.
- „je mi nepříjemné o smrti hovořit“ (17 %) – častěji senioři (60 a více let)
Vnímání umírání a smrti
Umírání II – Cesta domů – září 2013 strana 9
Hovory o smrti a přípravy na ní
Respondenti měli určit věk nebo životní situaci, kdy má smysl začít podnikat nějaká konkrétní opatření pro případ
vlastního úmrtí. Pro většinu populace (63 %) by impulsem pro realizaci takových opatření byly vážné
zdravotní komplikace (úraz, nevyléčitelné onemocnění). Pokud by se nevyskytly zdravotní problémy, pak
bychom měli podniknout nějaké kroky pro případ vlastního úmrtí po dosažení 60ti let. Lidé by volili
opatření v tomto pořadí:
- sepsání poslední vůle/závěti (61 %)
- finanční zajištění rodiny (životní pojistka, převedení účtů apod.) (56 %) – častěji vysokoškolsky vzdělaní
- určení, kdo může rozhodovat o postupu léčby v případě, že já toho nebudu schopný/á (44 %) – častěji
ženy, vysokoškolsky vzdělaní
- probrat se svými blízkými svoje představy o pohřbu (38 %)
- soupis přání o léčbě, kterou chci dostávat nebo nedostávat na konci života (24 %) – více lidé se
zkušenostmi s péčí o umírajícího
- lidé nad 60 let častěji nevěděli, jaká opatření by měli podnikat
Naprostá většina veřejnosti míní, že s dětmi by se o umírání a smrti mělo hovořit, a to hlavně v rodině
(83 %), již méně častěji ve škole (30 %). Podle nejmladší generace (do 29 let) a vysokoškolsky vzdělaných
by s dětmi o tématu smrti a umírání měli kromě rodinných příslušníků hovořit také učitelé a podle nejmladší
generace také psychologové/psychoterapeuti. Jen 8 % veřejnosti zastává názor, že by se s dětmi nemělo o
smrti mluvit vůbec (zejména lidé nad 60 let).
Vnímání umírání a smrti
Umírání II – Cesta domů – září 2013 strana 10
4
2
22
7
60
63
14
28
0%1%2%3%4%5%6%7%8%9%10%11%12%13%14%15%16%17%18%19%20%21%22%23%24%25%26%27%28%29%30%31%32%33%34%35%36%37%38%39%40%41%42%43%44%45%46%47%48%49%50%51%52%53%54%55%56%57%58%59%60%61%62%63%64%65%66%67%68%69%70%71%72%73%74%75%76%77%78%79%80%81%82%83%84%85%86%87%88%89%90%91%92%93%94%95%96%97%98%99%100%101%
Populace
Zdravotníci
Rozhodně ano Spíše ano Spíše ne Rozhodně ne
Mluví se v rámci společnosti dostatečně o konci života a umírání?
ZÁKLAD: Populace, n=1147, Zdravotníci, n=883, [údaje v grafu v %]
Témata smrti u umírání jsou ve společnosti stále tabuizována. Stejně
jako v roce 2011 si většina populace i zdravotníků myslí, že se o smrti
ve společnosti dostatečně nemluví.
Muži na rozdíl od žen míní, že o konci života
se mluví dostatečně. 1/5 lidí nad 60 let si
myslí, že se o umírání rozhodně nemluví
dostatečně. Obdobně situaci vnímají i
zastánci domácí péče o umírající.
Lékaři se častěji než sestry
domnívají, že o tomto tématu se
ve společnosti rozhodně nemluví
dostatečně.
Umírání II – Cesta domů – září 2013 strana 11
Rozhodně ano
10
Spíše ano
35
Spíše ne
39
Rozhodně ne
16
Je pro Vás těžké o smrti a umírání mluvit?
ZÁKLAD: Populace, n=1147, [údaje v grafu v %]
Umírání a smrt nejsou lehká témata ani pro soukromý rozhovor a na
tom se dlouhodobě nic nemění. Téměř polovina lidí považuje za obtížné
hovořit o smrti, což je oproti roku 2011 mírný nárůst.
Mužům se o smrti a umírání hovoří
snadněji než ženám. Rovněž lidé s
chronickým onemocněním častěji
nepokládají téma smrti a umírání za těžké.
Umírání II – Cesta domů – září 2013 strana 12
61
36
2
3
0%1%2%3%4%5%6%7%8%9%10%11%12%13%14%15%16%17%18%19%20%21%22%23%24%25%26%27%28%29%30%31%32%33%34%35%36%37%38%39%40%41%42%43%44%45%46%47%48%49%50%51%52%53%54%55%56%57%58%59%60%61%62%63%64%65%66%67%68%69%70%71%72%73%74%75%76%77%78%79%80%81%82%83%84%85%86%87%88%89%90%91%92%93%94%95%96%97%98%99%100%
S nikým
S rodinou
S lékařem
S někým jiným
Mluvil/a jste někdy s někým o svých přáních či představách o tom, jak by o Vás mělo být
pečováno v posledních chvílích vašeho života?
ZÁKLAD: Populace, n=1147, [údaje v grafu v %]
POZNÁMKA: Možnost více odpovědí.
Lidé většinou ani s nikým nehovořili o tom, jak by si představovali péči
o sebe samé na sklonku svého života.
Např. přátelé, kamarádi
Umírání II – Cesta domů – září 2013 strana 13
61
62
64
53
63
56
65
67
61
57
67
52
66
50
65
39
38
36
47
37
44
35
33
39
43
33
48
34
50
35
0%1%2%3%4%5%6%7%8%9%10%11%12%13%14%15%16%17%18%19%20%21%22%23%24%25%26%27%28%29%30%31%32%33%34%35%36%37%38%39%40%41%42%43%44%45%46%47%48%49%50%51%52%53%54%55%56%57%58%59%60%61%62%63%64%65%66%67%68%69%70%71%72%73%74%75%76%77%78%79%80%81%82%83%84%85%86%87%88%89%90%91%92%93%94%95%96%97%98%99%100%101%
Celkem
15-29
30-44
45-59
60 a více
Bez maturity
Maturita
VŠ
Věří v Boha
Věří v něco vyššího
Ateista
Zkušenost s péčí o umírajícího - Ano
Zkušenost s péčí o umírajícího - Ne
Chronicky nemocný - Ano
Chronicky nemocný - Ne
VěkVzdělání
Ne Ano
Mluvil/a jste někdy s někým o svých přáních či představách o tom, jak by o Vás mělo být
pečováno v posledních chvílích vašeho života?
ZÁKLAD: Populace, n=1147, [údaje v grafu v %]
O svých představách mluvili častěji lidé ve věku 45 až 59 let, lidé,
kteří pečovali o umírajícího a chronicky nemocní. Blízká zkušenost s
konečností života je důležitým iniciátorem takového rozhovoru.
Umírání II – Cesta domů – září 2013 strana 14
Smrt je ještě daleko
33
Nechci smrt přivolávat
25
Je mi nepříjemné
hovořit o smrti
17
Nechci své okolí děsit
15
Ostatní se mnou o
smrti nechtějí hovořit
4
Nemám nikoho, s kým
bych mohl/a o smrti
mluvit
3
Jiný důvod
4
Hlavní důvody, proč lidé o svých přáních a představách o péči na sklonku života nemluví
ZÁKLAD: Respondenti, kteří s nikým o svých představách nemluvili, n=696 [údaje v grafu v %]
Třetina lidí o svých přáních o sklonku života nehovoří, protože smrt je
podle nich ještě daleko. Téměř třetina však o tomto tématu nemá s
kým mluvit, i když by možná chtěli.
Např. nepřemýšlel jsem o
tom, nemám důvod o tom
mluvit
Umírání II – Cesta domů – září 2013 strana 15
33
37
29
48
39
25
21
27
35
25
22
27
23
25
22
27
21
26
17
17
17
13
10
21
23
16
17
15
17
13
9
16
20
15
18
14
3
2
5
2
3
1
7
6
3
3
3
3
2
3
6
3
7
2
4
3
5
3
5
4
4
5
4
0%1%2%3%4%5%6%7%8%9%10%11%12%13%14%15%16%17%18%19%20%21%22%23%24%25%26%27%28%29%30%31%32%33%34%35%36%37%38%39%40%41%42%43%44%45%46%47%48%49%50%51%52%53%54%55%56%57%58%59%60%61%62%63%64%65%66%67%68%69%70%71%72%73%74%75%76%77%78%79%80%81%82%83%84%85%86%87%88%89%90%91%92%93%94%95%96%97%98%99%100%101%
Celkem
Muž
Žena
15-29
30-44
45-59
60 a více
Trpí chronickým onemocněním
Netrpí chronickým onemocněním
PohlavíVěk
Smrt je ještě daleko
Nechci smrt přivolávat
Je mi nepříjemné hovořit o smrti
Nechci své okolí děsit
Ostatní se mnou o smrti nechtějí hovořit
Nemám nikoho, s kým bych mohl/a o smrti mluvit
Jiný důvod
Hlavní důvody, proč lidé o svých přáních a představách o péči na sklonku života nemluví
ZÁKLAD: Respondenti, kteří s nikým o svých představách nemluvili, n=696 , [údaje v grafu v %]
Zejména mladí lidé ve věku 15 až 29 let míní, že smrt je ještě daleko
na to, abychom o ní hovořili. Lidem nad 60 let je zase častěji
nepříjemné o smrti hovořit.
Umírání II – Cesta domů – září 2013 strana 16
55
10
8
7
6
4
3
1
1
1
9
3
0%1%2%3%4%5%6%7%8%9%10%11%12%13%14%15%16%17%18%19%20%21%22%23%24%25%26%27%28%29%30%31%32%33%34%35%36%37%38%39%40%41%42%43%44%45%46%47%48%49%50%51%52%53%54%55%56%57%58%59%60%61%62%63%64%65%66%67%68%69%70%71%72%73%74%75%76%77%78%79%80%81%82%83%84%85%86%87%88%89%90%91%92%93%94%95%96%97%98%99%100%
Závažné zdravotní komplikace, úraz
Po narození dětí, založení rodiny
Podle zdravotního stavu
Odchod do důchodu
V každém věku, kdykoli
Když člověk cítí, že už to příjde
Při nabytí majetku, finančním závazku
Po sňatku
Rizikové situace/povolání
Po osamostatnění dětí
Jiná situace
Nikdy
Životní situace, kdy má smysl začít podnikat nějaká konkrétní opatření pro případ vlastního
úmrtí
ZÁKLAD: Respondenti, kteří uvedli odpověď, n=516, [údaje v grafu v %]
POZNÁMKA: Možnost více odpovědí. Respondenti odpovídali spontánně.
Impulsem k podnikání opatření pro případ smrti jsou závažné zdravotní
komplikace, nevyléčitelné onemocnění či úraz. Pokud nemáme
zdravotní problémy pak by to mělo být dosažení 60 let.
do 30 let
8%
mezi 31 až
50 rokem
27%
mezi 51 a
60 rokem
47%
po 61 roce
18%
A v jakém věku?
ZÁKLAD: Respondenti, kteří uvedli odpověď, n=701
Umírání II – Cesta domů – září 2013 strana 17
61
56
44
38
24
3
10
0%1%2%3%4%5%6%7%8%9%10%11%12%13%14%15%16%17%18%19%20%21%22%23%24%25%26%27%28%29%30%31%32%33%34%35%36%37%38%39%40%41%42%43%44%45%46%47%48%49%50%51%52%53%54%55%56%57%58%59%60%61%62%63%64%65%66%67%68%69%70%71%72%73%74%75%76%77%78%79%80%81%82%83%84%85%86%87%88%89%90%91%92%93%94%95%96%97%98%99%100%
Poslední vůle, závěť
Finanční zajištění rodiny (životní pojistk apod.)
Určení, kdo může rozhodovat o postupu léčby v
případě, že já toho nebudu schopný/á
Pohřeb - probrat se svými blízkými svoje představy
Soupis přání o léčbě, kterou chci dostávat nebo
nedostávat na konci života
Jiné
Nevím
A jaká opatření by to měla být?
ZÁKLAD: Populace, n=1147, [údaje v grafu v %]
POZNÁMKA: Možnost více odpovědí.
Pro případ úmrtí bychom měli mít sepsanou poslední vůli a měli
bychom nějakým způsobem zajistit rodinu. Měli bychom také určit
osobu, která za nás bude v případě potřeby rozhodovat.
V roce 2011:
58 % respondentů
nepodniklo žádná
opatření pro případ
svého úmrtí. Z těch,
kteří podnikli, pak 8 %
mělo poslední vůli, 8 %
životní pojistku,
6 % mělo našetřeno na
pohřeb a 5 % mělo
vyřešený
majetek/zajištění rodiny.
27 % lidí nad 60 let neví, jaká opatření by to
měla být
Umírání II – Cesta domů – září 2013 strana 18
83
30
14
12
11
1
8
0%1%2%3%4%5%6%7%8%9%10%11%12%13%14%15%16%17%18%19%20%21%22%23%24%25%26%27%28%29%30%31%32%33%34%35%36%37%38%39%40%41%42%43%44%45%46%47%48%49%50%51%52%53%54%55%56%57%58%59%60%61%62%63%64%65%66%67%68%69%70%71%72%73%74%75%76%77%78%79%80%81%82%83%84%85%86%87%88%89%90%91%92%93%94%95%96%97%98%99%100%
Rodina
Učitelé
Psycholog, psychoterapeut
Duchovní
Lékař
Někdo jiný
S dětmi by se o smrti nemělo hovořit
Kdo by měl podle Vás s dětmi mluvit o konečnosti života, o umírání, o smrti?
ZÁKLAD: Populace, n=1147, [údaje v grafu v %]
POZNÁMKA: Možnost více odpovědí.
O tématu smrti a umírání by se s dětmi mělo na prvním místě hovořit v
rodině. Menšina míní, že by se tématem měly zabývat i ve škole.
Umírání II – Cesta domů – září 2013 strana 19
89
90
85
69
79
87
90
79
87
79
86
81
37
34
30
19
26
30
42
24
34
26
30
30
20
16
13
8
13
17
11
12
15
15
15
13
10
15
10
14
11
13
17
28
10
5
13
12
10
11
12
10
12
10
9
11
11
11
14
9
6
5
7
14
10
5
7
10
6
10
5
10
15-29
30-44
45-59
60 a více
Bez maturity
Maturita
VŠ
Věří v Boha
Věří v něco vyššího
Ateista
Má zkušenost s péčí o umírajícího
Nemá zkušenost s péčí o umírajícího
VěkVzděláníVíra
Rodina Učitelé
Psycholog, psychoterapeut Duchovní
Lékař S dětmi by se o smrti nemělo hovořit
Kdo by měl podle Vás s dětmi mluvit o konečnosti života, o umírání, o smrti?
ZÁKLAD: Populace, n=1147 [údaje v grafu v %]
POZNÁMKA: Možnost více odpovědí.
Podle nejmladší věkové kategorie a vysokoškolsky vzdělaných by o
tématu smrti měly děti mluvit také s učiteli; mladí lidé by navíc zapojili
i psychologa.
Umírání II – Cesta domů – září 2013 strana 20
Místo skonu, obavy z umírání
Stejně jako v roce 2011 by pro většinu populace bylo nejpřijatelnější umírat v domácím prostředí (78 %).
Pokud lidé preferovali institucionální péči, pak by o něco častěji upřednostnili nemocnici (11 %) před
hospicem (9 %) nebo jiným sociálním zařízením jako Dům seniorů nebo Dům s pečovatelskou službou (9 %).
Vysokoškolsky vzdělaní, věřící a lidé se zkušeností s péčí o umírajícího by dali přednost hospicové péči před jinou
institucí. Na druhou stranu nejméně přijatelným prostředím, kde by lidé chtěli strávit poslední dny života,
je léčebna dlouhodobě nemocných (69 %). Již méně častěji označili lidé za nejméně přijatelné místo
nemocnici (31 %), hospic (28 %) nebo sociální zařízení (25 %). Doma by nechtělo umírat 7 % populace.
Hospic je z tohoto pohledu většinou veřejností vnímán v podstatě podobně jako nemocnice nebo jiné
sociální zařízení, což se oproti roku 2011 nezměnilo.
Obavy z umírání se od roku 2011 výrazně nezměnily, lidé se na umírání stále nejvíce obávají:
- ztráty důstojnosti (47 %, pro většinu totéž co udržení soběstačnosti, více střední generace 30 – 59 let, lidé s VŠ
vzděláním a se zkušeností s péčí o umírajícího )
- bolesti (41 %, více ženy)
- odloučení od blízkých (28 %, častěji ženy a nejmladší generace do 29 let)
- osamocenosti (21 %, častěji ženy, lidé ve věku 15 - 44 let, a lidé s VŠ vzděláním)
- duševního strádání (15 %, osoby do 29 let, lidé s VŠ vzděláním a ti, kteří mají zkušenost s jinou než domácí
péčí o umírajícího)
- toho, co bude po smrti (13 %, častěji ženy a nejmladší generace do 29 let)
Vnímání umírání a smrti
Umírání II – Cesta domů – září 2013 strana 21
Lidé by chtěli umírat doma. Nechtěli by být na sklonku života v péči
LDN. Instituce hospic je populací vnímán podobně jako nemocnice
nebo sociální zařízení.
78
11
9
9
2
9
78
9
10
9
1
12
0%1%2%3%4%5%6%7%8%9%10%11%12%13%14%15%16%17%18%19%20%21%22%23%24%25%26%27%28%29%30%31%32%33%34%35%36%37%38%39%40%41%42%43%44%45%46%47%48%49%50%51%52%53%54%55%56%57%58%59%60%61%62%63%64%65%66%67%68%69%70%71%72%73%74%75%76%77%78%79%80%81%82%83%84%85%86%87%88%89%90%91%92%93%94%95%96%97%98%99%100%
Domácí prostředí
Nemocnice
Hospic
Sociální zařízení
Léčebna
dlouhodobě
nemocných
Jinde
Populace 2013
Populace 2011
Kde lidé „umírat chtějí“
ZÁKLAD: Populace 2011, n=1095, Populace 2013, n=1147 [údaje v
grafu v %]
POZNÁMKA: Možnost více odpovědí.
např. v přírodě, na hezkém
místě …
69
31
28
25
7
4
69
45
42
35
16
4
0%1%2%3%4%5%6%7%8%9%10%11%12%13%14%15%16%17%18%19%20%21%22%23%24%25%26%27%28%29%30%31%32%33%34%35%36%37%38%39%40%41%42%43%44%45%46%47%48%49%50%51%52%53%54%55%56%57%58%59%60%61%62%63%64%65%66%67%68%69%70%71%72%73%74%75%76%77%78%79%80%81%82%83%84%85%86%87%88%89%90%91%92%93%94%95%96%97%98%99%100%
Léčebna
dlouhodobě
nemocných
Nemocnice
Hospic
Sociální zařízení
Domácí prostředí
Jinde
Kde lidé umírat nechtějí
ZÁKLAD: Populace 2011, n=1095, Populace 2013, n=1147 [údaje v
grafu v %]
POZNÁMKA: Možnost více odpovědí.
Umírání II – Cesta domů – září 2013 strana 22
47
41
28
21
15
13
3
6
10
0%1%2%3%4%5%6%7%8%9%10%11%12%13%14%15%16%17%18%19%20%21%22%23%24%25%26%27%28%29%30%31%32%33%34%35%36%37%38%39%40%41%42%43%44%45%46%47%48%49%50%51%52%53%54%55%56%57%58%59%60%61%62%63%64%65%66%67%68%69%70%71%72%73%74%75%76%77%78%79%80%81%82%83%84%85%86%87%88%89%90%91%92%93%94%95%96%97%98%99%100%
Ztráty důstojnosti (soběstačnost)
Bolesti
Odloučení od svých blízkých
Osamocenosti
Psychického (duševního) strádání
Toho, co bude po smrti
Něčeho jiného
Na umírání se ničeho nebojím
Nevím, nepřemýšlel/a jsem o tom
Čeho se lidé na umírání nejvíce obávají
ZÁKLAD: Populace, n=1147, [údaje v grafu v %]
POZNÁMKA: Možnost více odpovědí.
Nejčastější obavy z umírání = ztráta soběstačnosti /důstojnosti a
bolest, stejně jako v roce 2011. Zkušenost s péčí o umírajícího v
institucionálním prostředí zvyšuje obavy z psychického strádání.
Muži častěji uvádějí, že se na umírání ničeho nebojí. Lidé
nad 60 let zase častěji volí odpověď nevím/nepřemýšlela
jsem o tom. Lidé, kteří mají zkušenost s institucionální
péčí o umírajícího, mají také častěji obavy z psychického
strádání.
Umírání II – Cesta domů – září 2013 strana 23
Představy a přání
Pod pojmem dobré či důstojné umírání si lidé nejčastěji představují skonat ve spánku (26 %), bezbolestně
(26 %), v kruhu rodiny (21 %), pokud možno rychle (14 %), se slušným zacházením, respektem a
citlivou péči (13 %) a v domácím prostředí (11 %), což je podobné jako v roce 2011.
„Dobré umírání“ je však také vnímáno jako stav, při kterém nejsme na obtíž ostatním příbuzným a nejsme
na nich závislí. Jak ukazuje hodnocení důležitosti jednotlivých tvrzení, která dokončují větu „Doufám, že až budu
umírat…“:
…nebudu přítěží pro ostatní příbuzné (90 %) – více důležité pro VŠ vzdělané osoby
…budu se moci rozloučit se svými blízkými (84 %) – více důležité pro osoby do 44 let a zastánce domácí
péče, méně důležité pro osoby nad 60 let, se vzděláním ukončeným maturitou a ateisty
…nebudu závislý na ostatních (84 %) – více důležité pro respondenty ve věku 45 – 59 let, méně důležité pro
nejmladší věkovou kategorii a pro věřící
…budu schopen/á rozhodovat o péči/léčbě, jakou chci/nechci dostávat (82 %) - více důležité pro
respondenty do 29 let a ve věku 45 – 59 let, VŠ vzdělané osoby, pro ty, kteří mají zkušenost s péčí o
umírajícího, pro chronicky nemocné, a méně důležité pro věřící
…budu mít vyřešené finanční otázky (74 %) - více důležité pro respondenty ve věku 45 – 59 let, méně pro
respondenty se vzděláním ukončeným maturitou
…budu se cítit připravený/á na smrt (70 %) – více důležité pro 30 - 44 leté, VŠ a zastánce domácí péče
…budu při vědomí až do konce (51%) - více důležité pro respondenty 30 - 44 let, méně důležité pro VŠ
U většiny výroků to byli lidé nad 60 let, kteří častěji než ostatní volili variantu nevím.
Vnímání umírání a smrti
Umírání II – Cesta domů – září 2013 strana 24
26
26
21
14
13
11
7
5
4
3
3
2
2
3
11
23
28
15
16
11
7
4
9
4
3
3
3
2
6
13
0%1%2%3%4%5%6%7%8%9%10%11%12%13%14%15%16%17%18%19%20%21%22%23%24%25%26%27%28%29%30%31%32%33%34%35%36%37%38%39%40%41%42%43%44%45%46%47%48%49%50%
Ve spánku
Bez bolesti, strádání, v klidu
V blízkosti blízkých, nebýt sám
Rychle
Slušné zacházení, respekt, důstojnost, úcta, citlivá péče
Doma
Nebýt na obtíž, soběstačnost
V prostředí k tomu určeném
Smířen/a (s lidmi, se smrtí, se sebou, s Bohem)
Být při smyslech, slouží mozek
Udržení hygienických podmínek
Dlouhý život, až ve stáří, sešlost věkem
Eutanasie, možnost rozhodnout
Jiné
Nevím, nic, bez odpovědi
Populace 2013 Populace 2011
Co si představíte pod pojmem dobré nebo důstojné umírání?
ZÁKLAD: Populace 2011, n=1095, Populace 2013, n=1147 [údaje v grafu v %]
POZNÁMKA: Možnost více odpovědí. Respondenti odpovídali spontánně.
Důstojné umírání = bez bolesti, v klidu, ve spánku, se svými blízkými
Eutanazii explicitně zmínila
2 % respondentů, stejně
jako v roce 2011.
Umírání II – Cesta domů – září 2013 strana 25
62
60
51
47
44
42
25
28
24
33
35
30
28
26
4
6
8
9
13
9
22
2
3
2
2
7
5
11
5
7
6
6
5
16
16
0%1%2%3%4%5%6%7%8%9%10%11%12%13%14%15%16%17%18%19%20%21%22%23%24%25%26%27%28%29%30%31%32%33%34%35%36%37%38%39%40%41%42%43%44%45%46%47%48%49%50%51%52%53%54%55%56%57%58%59%60%61%62%63%64%65%66%67%68%69%70%71%72%73%74%75%76%77%78%79%80%81%82%83%84%85%86%87%88%89%90%91%92%93%94%95%96%97%98%99%100%101%
…nebudu přítěží pro ostatní/pro příbuzné
…budu se moci rozloučit se svými blízkými
…nebudu závislý/á na ostatních
…budu schopen/á rozhodovat o péči/léčbě,
jakou chci/nechci dostávat
…budu mít vyřešené finanční otázky
…budu se cítit připravený/á na smrt
…budu při vědomí až do konce
Velmi důležité Spíše důležité Spíše nedůležité Zcela nedůležité Nevím
Doufám, že až budu umírat, …
ZÁKLAD: Populace, n=1147, [údaje v grafu v %]
Na sklonku života bychom nechtěli být někomu na obtíž, být na někom
závislý, ale chtěli bychom se rozloučit se svými blízkým a sami za sebe
rozhodovat o své péči a léčbě.
Umírání II – Cesta domů – září 2013 strana 26
62
58
66
56
65
67
60
63
63
57
62
62
60
28
31
24
34
27
25
25
25
26
38
27
29
30
4
5
3
5
6
3
2
4
6
3
4
4
4
2
2
2
2
2
2
1
3
2
1
2
5
5
5
3
2
3
11
7
3
2
5
4
4
0%1%2%3%4%5%6%7%8%9%10%11%12%13%14%15%16%17%18%19%20%21%22%23%24%25%26%27%28%29%30%31%32%33%34%35%36%37%38%39%40%41%42%43%44%45%46%47%48%49%50%51%52%53%54%55%56%57%58%59%60%61%62%63%64%65%66%67%68%69%70%71%72%73%74%75%76%77%78%79%80%81%82%83%84%85%86%87%88%89%90%91%92%93%94%95%96%97%98%99%100%101%
Celkem
Muž
Žena
15-29
30-44
45-59
60 a více
Bez maturity
Maturita
VŠ
Zastánci péče v nemocnici
Zastánci domácí péče
Nevyhranění
PohlavíVěkVzdělání
Velmi důležité Spíše důležité Spíše nedůležité Zcela nedůležité Nevím
Doufám, že až budu umírat, nebudu přítěží pro ostatní/pro příbuzné
ZÁKLAD: Populace, n=1147, [údaje v grafu v %]
Zejména vysokoškolsky vzdělaní lidé nechtějí být na sklonku života
přítěží pro ostatní. Senioři (60+) častěji nedokáží odpovědět.
Umírání II – Cesta domů – září 2013 strana 27
60
54
66
72
66
56
47
61
60
56
52
67
55
24
29
19
18
24
28
26
23
23
30
27
21
29
6
9
4
4
5
8
9
5
8
9
10
5
7
3
3
2
2
1
3
5
2
4
1
3
2
3
7
6
8
3
5
5
14
8
5
4
8
4
6
0%1%2%3%4%5%6%7%8%9%10%11%12%13%14%15%16%17%18%19%20%21%22%23%24%25%26%27%28%29%30%31%32%33%34%35%36%37%38%39%40%41%42%43%44%45%46%47%48%49%50%51%52%53%54%55%56%57%58%59%60%61%62%63%64%65%66%67%68%69%70%71%72%73%74%75%76%77%78%79%80%81%82%83%84%85%86%87%88%89%90%91%92%93%94%95%96%97%98%99%100%101%
Celkem
Muž
Žena
15-29
30-44
45-59
60 a více
Bez maturity
Maturita
VŠ
Zastánci péče v nemocnici
Zastánci domácí péče
Nevyhranění
PohlavíVěkVzdělání
Velmi důležité Spíše důležité Spíše nedůležité Zcela nedůležité Nevím
Doufám, že až budu umírat, budu se moci rozloučit se svými blízkými
ZÁKLAD: Populace, n=1147, [údaje v grafu v %]
Rozloučení s blízkými je důležité hlavně pro mladší věkové skupiny
(15 až 44 let) a pro zastánce domácí péče. Senioři jsou v této otázce
méně vyhranění.
Umírání II – Cesta domů – září 2013 strana 28
51
49
53
42
48
61
52
52
50
48
55
52
45
33
36
30
39
38
29
27
30
35
39
30
31
41
8
7
9
13
11
6
4
8
8
10
7
10
7
2
2
1
2
1
1
2
2
2
1
2
1
1
6
6
7
4
1
3
15
8
5
3
5
5
6
0%1%2%3%4%5%6%7%8%9%10%11%12%13%14%15%16%17%18%19%20%21%22%23%24%25%26%27%28%29%30%31%32%33%34%35%36%37%38%39%40%41%42%43%44%45%46%47%48%49%50%51%52%53%54%55%56%57%58%59%60%61%62%63%64%65%66%67%68%69%70%71%72%73%74%75%76%77%78%79%80%81%82%83%84%85%86%87%88%89%90%91%92%93%94%95%96%97%98%99%100%101%
Celkem
Muž
Žena
15-29
30-44
45-59
60 a více
Bez maturity
Maturita
VŠ
Zastánci péče v nemocnici
Zastánci domácí péče
Nevyhranění
PohlavíVěkVzdělání
Velmi důležité Spíše důležité Spíše nedůležité Zcela nedůležité Nevím
Doufám, že až budu umírat, nebudu závislý/á na ostatních
ZÁKLAD: Populace, n=1147, [údaje v grafu v %]
Pro nejmladší věkovou kategorii (do 29 let) je soběstačnost na sklonku
života méně důležitá než pro starší osoby.
Umírání II – Cesta domů – září 2013 strana 29
47
41
52
48
46
52
41
47
47
43
42
52
40
35
40
31
39
38
34
31
32
36
46
36
32
41
9
10
8
7
13
8
8
10
9
7
11
8
11
2
3
1
1
1
2
5
3
2
2
4
2
2
6
6
7
4
3
3
14
8
5
2
7
5
6
0%1%2%3%4%5%6%7%8%9%10%11%12%13%14%15%16%17%18%19%20%21%22%23%24%25%26%27%28%29%30%31%32%33%34%35%36%37%38%39%40%41%42%43%44%45%46%47%48%49%50%51%52%53%54%55%56%57%58%59%60%61%62%63%64%65%66%67%68%69%70%71%72%73%74%75%76%77%78%79%80%81%82%83%84%85%86%87%88%89%90%91%92%93%94%95%96%97%98%99%100%101%
Celkem
Muž
Žena
15-29
30-44
45-59
60 a více
Bez maturity
Maturita
VŠ
Zastánci péče v nemocnici
Zastánci domácí péče
Nevyhranění
PohlavíVěkVzdělání
Velmi důležité Spíše důležité Spíše nedůležité Zcela nedůležité Nevím
Doufám, že až budu umírat, budu schopen/á rozhodovat o péči/léčbě, jakou chci/nechci
dostávat
ZÁKLAD: Populace, n=1147, [údaje v grafu v %]
Rozhodovat o své léčbě by na sklonku života chtěly zejména ženy, lidé
ve věku 45 až 59 let, zastánci domácí péče a také ti, kteří měli osobní
zkušenost s péčí o umírajícího.
Umírání II – Cesta domů – září 2013 strana 30
44
44
45
40
46
47
43
49
40
35
42
45
43
30
31
29
30
30
34
28
28
30
40
30
31
30
13
13
13
17
15
11
11
12
14
19
13
13
14
7
7
7
8
6
5
9
5
10
4
7
6
8
5
5
6
5
3
4
9
6
5
1
6
4
5
0%1%2%3%4%5%6%7%8%9%10%11%12%13%14%15%16%17%18%19%20%21%22%23%24%25%26%27%28%29%30%31%32%33%34%35%36%37%38%39%40%41%42%43%44%45%46%47%48%49%50%51%52%53%54%55%56%57%58%59%60%61%62%63%64%65%66%67%68%69%70%71%72%73%74%75%76%77%78%79%80%81%82%83%84%85%86%87%88%89%90%91%92%93%94%95%96%97%98%99%100%101%
Celkem
Muž
Žena
15-29
30-44
45-59
60 a více
Bez maturity
Maturita
VŠ
Zastánci péče v nemocnici
Zastánci domácí péče
Nevyhranění
PohlavíVěkVzdělání
Velmi důležité Spíše důležité Spíše nedůležité Zcela nedůležité Nevím
Doufám, že až budu umírat, budu mít vyřešené finanční otázky
ZÁKLAD: Populace, n=1147, [údaje v grafu v %]
Vyřešené finanční otázky by na konci života chtěli mít zvláště lidé ve
věku 45 až 59 let.
Umírání II – Cesta domů – září 2013 strana 31
42
38
47
48
45
48
31
44
39
43
33
48
40
28
30
25
27
33
24
26
23
33
35
26
28
32
9
9
9
11
10
10
6
8
11
9
12
7
12
5
6
4
7
3
5
7
5
6
4
6
6
3
16
16
15
8
9
14
30
20
12
9
24
12
12
0%1%2%3%4%5%6%7%8%9%10%11%12%13%14%15%16%17%18%19%20%21%22%23%24%25%26%27%28%29%30%31%32%33%34%35%36%37%38%39%40%41%42%43%44%45%46%47%48%49%50%51%52%53%54%55%56%57%58%59%60%61%62%63%64%65%66%67%68%69%70%71%72%73%74%75%76%77%78%79%80%81%82%83%84%85%86%87%88%89%90%91%92%93%94%95%96%97%98%99%100%101%
Celkem
Muž
Žena
15-29
30-44
45-59
60 a více
Bez maturity
Maturita
VŠ
Zastánci péče v nemocnici
Zastánci domácí péče
Nevyhranění
PohlavíVěkVzdělání
Velmi důležité Spíše důležité Spíše nedůležité Zcela nedůležité Nevím
Doufám, že až budu umírat, budu se cítit připravený/á na smrt
ZÁKLAD: Populace, n=1147, [údaje v grafu v %]
Zejména senioři se nedovedou k důležitosti pocitu připravenosti na
smrt vyjádřit.
Umírání II – Cesta domů – září 2013 strana 32
25
23
28
26
27
26
23
27
25
18
20
28
25
26
27
24
27
30
27
19
25
26
29
25
26
29
22
23
21
27
24
22
17
18
25
32
20
24
21
11
11
11
9
11
10
13
10
12
11
14
9
13
16
16
15
10
9
15
28
20
12
10
21
13
11
0%1%2%3%4%5%6%7%8%9%10%11%12%13%14%15%16%17%18%19%20%21%22%23%24%25%26%27%28%29%30%31%32%33%34%35%36%37%38%39%40%41%42%43%44%45%46%47%48%49%50%51%52%53%54%55%56%57%58%59%60%61%62%63%64%65%66%67%68%69%70%71%72%73%74%75%76%77%78%79%80%81%82%83%84%85%86%87%88%89%90%91%92%93%94%95%96%97%98%99%100%101%
Celkem
Muž
Žena
15-29
30-44
45-59
60 a více
Bez maturity
Maturita
VŠ
Zastánci péče v nemocnici
Zastánci domácí péče
Nevyhranění
PohlavíVěkVzdělání
Velmi důležité Spíše důležité Spíše nedůležité Zcela nedůležité Nevím
Doufám, že až budu umírat, budu při vědomí až do konce
ZÁKLAD: Populace, n=1147, [údaje v grafu v %]
Být při vědomí v posledních chvílích života je důležité pro polovinu
respondentů. Za nedůležité to pokládají zvláště vysokoškolsky
vzdělaní. Senioři častěji nevědí.
Umírání II – Cesta domů – září 2013 strana 33
Zkušenost s péčí o umírajícího a postoje k domácí/nemocniční péči
Žádnou zkušenost s péčí o umírajícího v posledních 3 letech neměly 3/5 respondentů. Ti, kteří tuto
zkušenost měli, pak o umírajícího blízkého člověka pečovali doma (21 %), v nemocnici (14 %), v léčebně pro
dlouhodobě nemocné (7 %) či v jiném zařízení (3 %). Pouze s péčí doma mělo zkušenost 16 %, pouze s
péčí v instituci pak 17 % respondentů.
Naprostá většina populace se přiklání k názoru, že o nevyléčitelně nemocného/umírajícího člověka, který
potřebuje pomoc druhé osoby, se nejlépe postará jeho rodina v domácím prostředí s podporou
profesionálů (40 % - rozhodně ano, 44 % - spíše ano). Intenzivněji (vyšší podíl odpovědi „rozhodně ano“) tento
názor zastávají věřící a lidé se zkušeností domácí péče. Na druhou stranu souhlas s výrokem, že o terminálně
nemocného člověka, který potřebuje pomoc druhé osoby, se nejlépe postarají profesionálové
v nemocnici, je celkově nižší a méně vyhraněný (rozhodně souhlasí 17 % a spíše souhlasí 41 %). Zastávají
ho častěji lidé starší 60 let, lidé s nižším vzděláním a lidé bez zkušenosti péče o umírajícího.
Většina lidí se rovněž shodne na tom, že nevyléčitelně nemocný/umírající člověk, který vyžaduje pomoc
druhé osoby, potřebuje hlavně klid a přítomnost svých blízkých, což mu jen obtížně zajistí v nemocnici
(40 % - rozhodně ano, 42 % - spíše ano).
V návaznosti na předchozí zjištění není překvapivé, že majorita populace se kloní k názoru, že je možné pečovat
o nevyléčitelně nemocného/umírajícího doma (30 % - rozhodně ano, 47 % - spíše ano). Silněji (větší podíl
odpovědí „rozhodně ano“) jsou o možnosti domácí péče o terminálně nemocného přesvědčeni lidé nad 60 let věku,
lidé s nižším vzděláním, věřící a lidé, kteří již zkušenost s domácí péčí mají.
Péče o umírající
Umírání II – Cesta domů – září 2013 strana 34
Role pečujícího a bariéry domácí péče
V případě, že by byl respondent nevyléčitelně nemocný a byl by odkázán na pomoc druhé osoby, pak by jako pečující
osobu nejčastěji zvolil partner/partnerka (51 %), děti (25 %) a/nebo zdravotní sestru (26 %). Celkově
by respondenti preferovali někoho z rodiny (88 %) před zdravotníkem (43 %). Žádnou pomoc by nechtělo
5 % respondentů. Muži by častěji stáli o péči partnerek. Vysokoškoláci, Pražáci a chronicky nemocní by častěji
volili profesionální péči.
Za největší překážku domácí péče o umírajícího blízkého je považován strach z vlastního selhání – z
fyzicky i psychicky náročné situace (37 %). Jako překážku jej vnímají hlavně ženy a mladí lidé (15 až 29 let).
Následuje obava, že domácí péče o terminálně nemocného je příliš velká zátěž pro celou rodinu (31 %);
častěji ji zmiňují lidé s vyšším vzděláním. Další možné obtíže při domácí péči o umírajícího jsou následující:
- finanční důvody, je to drahé (23 %, častěji ženy, mladí lidé do 29 let, ale i zastánci domácí péče)
- nejsem zdravotník, nedokázal/a bych odborně pomoct (21 %, častěji lidé nad 60 let a lidé, kteří nemají
zkušenost s péčí o umírajícího)
- obava ze ztráty zaměstnání (20 %, více lidé v produktivním věku 30-59 let a lidé se vzděláním ukončeným
maturitou)
- nedostatek času (14 %, častěji muži a osoby ve věku 30-44 let)
- strach ze smrti, z mrtvého těla (10 %, častěji ženy a mladí lidé do 29 let)
- strach z neznámého (9 %).
Péče o umírající
Umírání II – Cesta domů – září 2013 strana 35
Služby nezbytné pro zajištění domácí péče
Pokud by nastala situace, kdy se rozhoduje o možnosti zajištění domácí péče pro nevyléčitelně nemocného
blízkého, pak by respondenti z nabízených služeb nejvíce ocenili:
- asistenci sestry (39 %) a lékaře (35 %) během dne - asistenci denní sestry by více ocenili lidé se zkušeností
péče o umírajícího, a osoby ve věku 30 – 44 let,
- poradenství v sociální administrativě (39 %) včetně konzultace po telefonu (37 %) – zejména lidé ve věku
30 - 44 let, vysokoškolsky vzdělaní a zastánci domácí péče
- možnost občasného zastoupení jinou pečující osobou, aby měli možnost odpočinku (39 %) – častěji
vysokoškoláci a zastánci domácí péče
Dostupnost ostatních služeb již není vnímána jako zásadní:
- návštěvní služba lékaře v noci (19 %) – více lidé nad 60 let
- pomoc v domácnosti (18 %)
- návštěvní služba sestry v noci (15 %)
- pomoc někoho, s kým by bylo možné mluvit o duchovních záležitostech (10 %) – častěji věřící
Péče o umírající
Umírání II – Cesta domů – září 2013 strana 36
Ano, v domácím
prostředí
21
Ano, v nemocnici
14
Ano, v LDN
7
Ano, v jiném zařízení
3
Ne
62
Měl/a jste bezprostřední zkušenost v posledních 3 letech s péčí o umírajícího (člena rodiny,
příbuzného, blízké osoby)?
ZÁKLAD: Populace, n=1147 [údaje v grafu v %]
Pětina lidí měla osobní zkušenost s domácí péčí o umírajícího.
Umírání II – Cesta domů – září 2013 strana 37
51
26
25
17
12
8
5
5
16
0%1%2%3%4%5%6%7%8%9%10%11%12%13%14%15%16%17%18%19%20%21%22%23%24%25%26%27%28%29%30%31%32%33%34%35%36%37%38%39%40%41%42%43%44%45%46%47%48%49%50%51%52%53%54%55%56%57%58%59%60%61%62%63%64%65%66%67%68%69%70%71%72%73%74%75%76%77%78%79%80%81%82%83%84%85%86%87%88%89%90%91%92%93%94%95%96%97%98%99%100%
Váš partner/partnerka
Zdravotní sestra
Vaše děti
Lékař
Jiný rodinný příslušník
Jiná blízká osoba mimo rodinu
Někdo jiný
Nechci pomoc od nikoho
Nevím
Představte si, že byste byl/a nevyléčitelně nemocný/á a byl/a byste odkázán/a na pomoc
druhé osoby, chtěl/a byste, aby o vás pečoval:
ZÁKLAD: Populace, n=1147 [údaje v grafu v %]
POZNÁMKA: Možnost více odpovědí.
Lidé by si nejspíše zvolili péči svého partnera případně péči zdravotní
sestry a svých dětí.
Muži by častěji stáli o péči
partnerek. Vysokoškoláci,
Pražáci a chronicky nemocní by
častěji volili profesionální péči.
Umírání II – Cesta domů – září 2013 strana 38
Většina lidí si domácí péči představit dovede. Zároveň to však považují
za psychicky a fyzicky náročné pro sebe i zbytek rodiny.
Rozhodně
ano
30
Spíše ano
47
Spíše ne
20
Rozhodně
ne
4
Považujete za možné pečovat doma o svého
umírajícího/nevyléčitelně nemocného?
ZÁKLAD: Populace, n=1147 [údaje v grafu v %]
37
31
23
21
20
13
10
8
3
0%1%2%3%4%5%6%7%8%9%10%11%12%13%14%15%16%17%18%19%20%21%22%23%24%25%26%27%28%29%30%31%32%33%34%35%36%37%38%39%40%41%42%43%44%45%46%47%48%49%50%
Bojím se vlastního selhání, je to
psychicky i fyzicky náročné
Příliš velká zátěž pro celou rodinu
Finanční důvody, je to drahé
Nejsem zdravotník, nedokázal/a
bych odborně pomoct
Obava ze ztráty zaměstnání
Nedostatek času
Strach ze smrti, mrtvého těla
Strach z neznámého
Jiné
Co jsou největší překážky v domácí péči o
umírajícího/nevyléčitelně nemocného?
ZÁKLAD: Populace, n=1147 [údaje v grafu v %]
POZNÁMKA: Možnost více odpovědí.
Pražáci jsou méně přesvědčeni o realizovatelnosti
domácí péče. Věřící naopak více.
Detail na další straně
Umírání II – Cesta domů – září 2013 strana 39
37
31
23
21
20
13
10
8
3
31
33
20
21
20
17
8
8
3
42
29
26
21
21
10
12
9
3
46
27
29
20
15
15
17
8
1
35
34
27
17
27
17
11
8
2
34
30
23
22
28
12
6
8
3
33
32
15
25
11
10
5
10
6
Bojím se vlastního selhání, musí to být
příliš psychicky i fyzicky náročné
Příliš velká zátěž pro celou rodinu
Finanční důvody, je to drahé
Nejsem zdravotník, nedokázal/a bych
odborně pomoct
Obava ze ztráty zaměstnání
Nedostatek času
Strach ze smrti, mrtvého těla
Strach z neznámého
Jiné
Celkem Muž Žena 15-29 30-44 45-59 60 a více
Co jsou největší překážky v domácí péči o umírajícího/nevyléčitelně nemocného?
ZÁKLAD: Populace, n=1147 [údaje v grafu v %]
POZNÁMKA: Možnost více odpovědí.
Ženy a mladí lidé vidí překážky častěji ve fyzické a psychické
náročnosti péče. Lidé mezi 30 a 59 lety se obávají ztráty zaměstnání.
Umírání II – Cesta domů – září 2013 strana 40
37
31
23
21
20
13
10
8
3
37
26
23
21
18
13
10
9
3
37
34
25
20
24
13
10
7
2
37
42
19
20
20
17
9
9
3
36
34
22
18
20
13
9
10
4
37
29
24
23
20
14
10
8
2
Bojím se vlastního selhání, musí to být
příliš psychicky i fyzicky náročné
Příliš velká zátěž pro celou rodinu
Finanční důvody, je to drahé
Nejsem zdravotník, nedokázal/a bych
odborně pomoct
Obava ze ztráty zaměstnání
Nedostatek času
Strach ze smrti, mrtvého těla
Strach z neznámého
Jiné
Celkem Bez maturity Maturita VŠ Zkušenost s péčí o umírajícího Bez zkušenosti s péčí o umírajícího
Co jsou největší překážky v domácí péči o umírajícího/nevyléčitelně nemocného?
ZÁKLAD: Populace, n=1147 [údaje v grafu v %]
POZNÁMKA: Možnost více odpovědí.
Vysokoškoláci vidí problém hlavně v příliš velké zátěži pro celou rodinu.
Lidé, kteří nemají zkušenost s péčí o umírajícího, se obávají
nedostatečné odborné vybavenosti.
Umírání II – Cesta domů – září 2013 strana 41
17
40
40
41
44
42
29
11
12
8
2
2
5
3
4
0%1%2%3%4%5%6%7%8%9%10%11%12%13%14%15%16%17%18%19%20%21%22%23%24%25%26%27%28%29%30%31%32%33%34%35%36%37%38%39%40%41%42%43%44%45%46%47%48%49%50%51%52%53%54%55%56%57%58%59%60%61%62%63%64%65%66%67%68%69%70%71%72%73%74%75%76%77%78%79%80%81%82%83%84%85%86%87%88%89%90%91%92%93%94%95%96%97%98%99%100%101%
O nevyléčitelně nemocného/umírajícího
člověka, který potřebuje pomoc druhé
osoby, se nejlépe postarají profesionálové
v nemocnici.
O nevyléčitelně nemocného/umírajícího
člověka, který potřebuje pomoc druhé
osoby, se nejlépe postará jeho rodina
(partner, děti, příbuzní) v domácím
prostředí s podporou profesionálů.
Nevyléčitelně nemocný/umírající člověk,
který vyžaduje pomoc druhé osoby,
potřebuje hlavně klid a přítomnost svých
blízkých, což mu jen obtížně zajistí v
nemocnici.
Rozhodně ano Spíše ano Spíše ne Rozhodně ne Nevím
Souhlasíte s následujícími výroky?
ZÁKLAD: Populace, n=1147 [údaje v grafu v %]
Většina veřejnosti vidí domácí léčbu jako nejlepší řešení pro
nemocného, nejlépe s podporou profesionálů.
S profesionální péčí častěji souhlasí lidé nad
60let.
Umírání II – Cesta domů – září 2013 strana 42
Zastánci
profesionální péče v
nemocnici
19
Zastánci domácí
péče s podporou
profesionálů
52
Nevyhranění - péče
může být doma
nebo v nemocnici
27
Odmítají oba typy
péče
2
Postoj k péči o umírajícího
ZÁKLAD: Respondenti, kteří s výroky vyjádřili souhlas nebo nesouhlas, n=1067 [údaje v grafu v %]
POZNÁMKA: Kombinace výroků „O nevyléčitelně nemocného/umírajícího člověka, který potřebuje pomoc druhé osoby, se
nejlépe postarají profesionálové v nemocnici.“ a „O nevyléčitelně nemocného/umírajícího člověka, který potřebuje pomoc
druhé osoby, se nejlépe postará jeho rodina (partner, děti, příbuzní) v domácím prostředí s podporou profesionálů.“
Na základě souhlasu/nesouhlasu s předchozími výroky lze specifikovat
tři základní postoje k péči o umírajícího: zastánce domácí péče (53 %),
zastánce nemocniční péče (19 %) a nevyhraněné (27 %).
Mezi nevyhraněnými jsou častěji
muži, ateisté. Mezi zastánci
domácí péče je více
vysokoškoláků, věřících a lidé se
zkušeností s domácí péčí o
umírajícího.
Umírání II – Cesta domů – září 2013 strana 43
39
39
39
37
35
19
18
15
10
0%1%2%3%4%5%6%7%8%9%10%11%12%13%14%15%16%17%18%19%20%21%22%23%24%25%26%27%28%29%30%31%32%33%34%35%36%37%38%39%40%41%42%43%44%45%46%47%48%49%50%51%52%53%54%55%56%57%58%59%60%61%62%63%64%65%66%67%68%69%70%71%72%73%74%75%76%77%78%79%80%81%82%83%84%85%86%87%88%89%90%91%92%93%94%95%96%97%98%99%100%
Návštěvní služba sestry během dne
Pomoc s orientací v možnostech sociální a finanční pomoci
odpovídající této životní situaci
Pomoc pro pečující osoby tak, abych měl/a čas na
odpočinek, regeneraci
Dostupná konzultace po telefonu
Návštěvní služba lékaře během dne
Návštěvní služba lékaře v noci
Pomoc v domácnosti – úklid, nákup, doprava apod.
Návštěvní služba sestry v noci
Pomoc někoho, s kým by bylo možné mluvit o duchovních
záležitostech jako naděje, strach, obavy a víra
Představte si, že se rozhodujete, zda budete pečovat o nevyléčitelně
nemocného/umírajícího blízkého doma. Které z následujících služeb by pro Vás z hlediska
zajištění domácí péče byly nezbytné?
ZÁKLAD: Populace, n=1147 [údaje v grafu v %]
POZNÁMKA: Možnost více odpovědí.
Potenciální pečující by ocenili asistenci sestry a lékaře během dne,
poradenství v sociální administrativě a možnost občasného zastoupení,
které by využili k odpočinku
Lidé nad 60 let by nadprůměrně ocenili také
možnost noční návštěvy lékaře.
Umírání II – Cesta domů – září 2013 strana 44
Okolnosti sdělení špatné zprávy
Sdělení špatné zprávy o svém zdravotním stavu, například o špatných vyhlídkách ohledně diagnózy v případě
konečného stádia nevyléčitelné nemoci, by lidé nejspíše chtěli vyslechnout sami, bez přítomnosti dalších
osob (62 %), jen menšina by zvolila přítomnost někoho z rodiny (24 %). Aby se o tom nejprve dozvěděl
první někdo z rodiny by uvítalo pouze 1 % respondentů a jen 6 % respondentů by o „špatné zprávě“
nechtělo vědět vůbec. Sami bez svědků by si špatnou zprávu chtěli častěji vyslechnout muži; naopak ženy,
mladí lidé do 29 let a zastánci domácí péče by častěji uvítali podporu někoho z rodiny.
V situaci, kdy není jasné přání pacienta o způsobu sdělení špatné zprávy, by zdravotníci nejspíše zvolili
možnost informovat pouze samotného pacienta (41 %). Třetina zdravotníků by raději sdělila špatnou
zprávu nejprve někomu z rodiny a teprve pak pacientovi (33 %), zřejmě v případě dětí a seniorů. Nejméně
často (24 %) by zdravotníci volili variantu, kdy by byl při sdělování špatné zprávy kromě pacienta
přítomný i někdo z rodiny.
Poněkud v rozporu s většinovým názorem populace, že by chtěli znát pravdu o svém zdravotním stavu, je názor
zdravotníků. Většina z nich totiž (85 %) souhlasí s tvrzením, že někteří nevyléčitelně nemocní pacienti
nechtějí znát pravdu o svém zdravotním stavu (častěji si to myslí lékaři než sestry). A odhadují, že se jedná
zhruba o 1/5 takových pacientů (z nevyléčitelně nemocných).
Sdělení špatné zprávy
Umírání II – Cesta domů – září 2013 strana 45
Čas a místo sdělení špatné zprávy
Populace i zdravotníci se naprosto shodují v odhadu reálného času, který je věnován sdělení špatné zprávy
pacientovi – v průměru udávají 14 min (medián 10 min). Ale již se tolik neshodují v ideálním čase, který
by měl být věnován srozumitelnému a citlivému sdělení špatné zprávy. Obě skupiny si sice představují, že čas
věnovaný rozhovoru o špatné zprávě by měl být delší, nicméně překvapivě to byli zdravotníci, kdo
uváděl delší dobu, nikoli populace. Zdravotníci v průměru odhadují, že by bylo třeba až 37 minut
(medián 30 minut). Naopak běžné populaci by k citlivému a srozumitelnému sdělení špatné zprávy stačilo v
průměru 27 minut (medián 20 minut). Je otázkou, jaké jsou důvody tohoto rozdílu. Jednoznačné však je, že by
obě strany - jak profesionálové tak laici – uvítaly, aby se čas věnovaný sdělení špatné zprávy oproti
současné praxi prodloužil – z 10 až 15 minut na zhruba 20 až 30 minut.
Podle deklarace zdravotníků dochází ke sdělení špatné zprávy nejčastěji buď u lůžka nemocného (44 %) nebo
v ordinaci lékaře (45 %). 7 % uvedlo, že na místě nezáleží a 2 % uvedla civilní místnost. Nicméně 38 %
zdravotníků míní, že ideální by bylo, kdyby se rozhovor o špatné zprávě vedl právě v civilní místnosti k
tomu určené, případně v ordinaci lékaře (39 %). Podle 11 % zdravotníků na místě sdělování špatné
zprávy v ideálním případě nezáleží. Jen 5 % však zmínilo, že ideálním místem je lůžko pacienta. Z těchto
odpovědí lze usuzovat, že sami zdravotníci by uvítali možnost být s pacientem při sdělování špatné
zprávy v klidném a odděleném prostoru, tj. v soukromí. Jak jeden lékař poznamenal, při existenci takové
místnosti je však třeba dávat velký pozor, aby nedocházelo ke stigmatizaci pacientů.
Sdělení špatné zprávy
Umírání II – Cesta domů – září 2013 strana 46
Populace versus zdravotnická veřejnost k vybraným výrokům týkajícím se českého zdravotnictví
Laická (91 %) i odborná veřejnost (98 %) jednoznačně souhlasí s názorem, že lékař si má po úmrtí
pacienta udělat čas na rozhovor s rodinou. Již menší shoda mezi laiky a profesionály je v názoru, že si má
sestra po úmrtí pacienta udělat čas na rozhovor s rodinou. S tímto tvrzením souhlasí 85 %
zdravotníků, ale jen 61 % běžné populace. Častěji by rozhovor se sestrou uvítaly ženy a lidé s nižším
vzděláním.
Laická (73 %) i odborná veřejnost se rovněž shodnou (74 %) na tom, že lékaři na vážný rozhovor s
pacientem a jeho rodinou nemají čas. S tím, že v nemocnici není dostatek soukromí pro sdělování
vážných zpráv paradoxně souhlasí více zdravotníci (85 %) než běžná populace (67 %). U populace je
souhlas s oběma výroky intenzivnější v souvislosti se zkušeností s péčí o umírajícího nebo s chronickým
onemocněním.
S tvrzením, že přání umírajících a jejich rodin jsou v našem zdravotnictví většinou respektována, souhlasí
zhruba polovina běžné populace (49 %), mezi zdravotníky je sice míra souhlasu vyšší, ale nepřekročí
2/3. Na jedné straně se v rámci populace k tomuto tvrzení relativně velká část nedokáže vyjádřit (17 %), na
straně druhé o něm více pochybují ženy, lidé s vyšším vzděláním, lidé, kteří mají zkušenosti s péčí o umírajícího,
a chronicky nemocní.
Sdělení špatné zprávy
Umírání II – Cesta domů – září 2013 strana 47
Zdravotníci
Z odpovědí odborné veřejnosti vyplývá, že rozhovor s pacientem o smrti není snadný ani pro zkušené zdravotníky.
Jak se ukázalo, více než polovina zdravotníků (57 %) souhlasí s tím, že je jim nepříjemné mluvit s
pacientem o smrti. Více to pociťují lékaři, kteří jen zřídka přichází do styku s umírajícími pacienty. Nicméně i
polovině lékařů (51 %), kteří jsou často v kontaktu s umírajícími pacienty, je nepříjemné hovořit s pacientem o
smrti. Tento problém sami zdravotníci zmiňovali v poznámce na konci dotazníku:
„… výcvik zdrav. pracovníků v těchto otázkách je prakticky nulový, řada z nich o tomto tématu hovořit raději
nechce, často to ani neumí...“
„Sestry, a myslím si, že ani lékaři, nejsou při studiu připraveni na setkání se smrtí. Myslím tím, že nevědí, jak se
mají chovat, jak rodinu v dané situaci podpořit. Sama jsem se setkala s případy, kdy zemřelo dítě a my, sestry,
jsme nevěděly, jak rodinu podpořit, jak pomoci, jaká slova použít.“
Již menší problém mají zdravotníci, dle vlastní deklarace, s navázáním upřímného vztahu s nevyléčitelně
nemocným. Jak vyplývá z nesouhlasu 3/5 léakřů s výrokem: „Je těžké navázat s nevyléčitelně nemocným
upřímný vztah.”
S přítomností rodiny při umírání příbuzného souhlasí naprostá většina zdravotníků (83 %).
Sdělení špatné zprávy
Umírání II – Cesta domů – září 2013 strana 48
Pacienti chtějí slyšet špatnou zprávu jako první. Lékaři v některých
případech informují nejdříve rodinu (zřejmě v případě dětí a seniorů).
Přibližně 6 % pacientů o této skutečnosti nechce vůbec vědět.
62
24
1
2
4
7
0%1%2%3%4%5%6%7%8%9%10%11%12%13%14%15%16%17%18%19%20%21%22%23%24%25%26%27%28%29%30%31%32%33%34%35%36%37%38%39%40%41%42%43%44%45%46%47%48%49%50%51%52%53%54%55%56%57%58%59%60%61%62%63%64%65%66%67%68%69%70%
Sám/sama bez přítomnosti
dalších osob
V přítomnosti někoho z
rodiny
Chtěl/a bych, aby se o tom
dozvěděl nejprve někdo z
rodiny a pak teprve já
Nechtěl/a bych o tom vědět
já, chtěl/a bych, aby o tom
věděla pouze má rodina
Nechtěl/a bych tom vědět,
ani bych nechtěl/a, aby o
tom věděla má rodina
Nevím
Způsob vyslechnutí špatné zprávy
preferovaný pacientem*
ZÁKLAD: Populace, n=1147 [údaje v grafu v %]
*Představte si, že by Vám měla být sdělena špatná zpráva o Vašem
zdravotním stavu, například o špatných vyhlídkách ohledně
diagnózy v případě konečného stádia nevyléčitelné nemoci. Jak
byste nejspíš chtěl/a být informován/a o špatné zprávě?
41
26
33
0%1%2%3%4%5%6%7%8%9%10%11%12%13%14%15%16%17%18%19%20%21%22%23%24%25%26%27%28%29%30%31%32%33%34%35%36%37%38%39%40%41%42%43%44%45%46%47%48%49%50%51%52%53%54%55%56%57%58%59%60%61%62%63%64%65%66%67%68%69%70%
Pouze pacientovi bez
přítomnosti dalších osob
V přítomnosti pacienta a
jeho rodiny, někoho z
rodiny
Nejprve rodině/někomu z
rodiny, a pak teprve
pacientovi
Způsob sdělení špatné zprávy
preferovaný lékařem*
ZÁKLAD: Zdravotníci, n=883 [údaje v grafu v %]
*Pokud je třeba pacientovi sdělit závažnou diagnózu nebo prognózu,
a jeho přání není jasné, je podle Vás lepší tuto špatnou zprávu sdělit
pouze nemocnému, jeho rodině nebo oběma společně?
Ženy a lidé do
44 let by
častěji volili
přítomnost
rodiny.
Umírání II – Cesta domů – září 2013 strana 49
Rozhodně ano
33
Spíše ano
48
Spíše ne
15
Rozhodně ne
1
Nevím
3
Souhlasíte s tvrzením, že stále existuje část nevyléčitelně
nemocných/umírajících pacientů, kteří si nepřejí znát pravdu o svém stavu?
- zdravotníci
ZÁKLAD: Zdravotníci, n=883 [údaje v grafu v %]
Většina lékařů ví o pacientech, kteří nechtějí pravdu slyšet. Podle jejich
odhadu se jedná o pětinu pacientů.
Průměr Medián Minimum Maximum
Podíl těchto pacientů 22 20 0 100
Umírání II – Cesta domů – září 2013 strana 50
Průměr Medián Minimum Maximum
Ideální čas podle běžné populace 27 20 0 300
Realita podle běžné populace 14 10 0 300
Ideální čas podle zdravotníků 37 30 3 150
Realita podle zdravotníků 14 10 0 120
Reálnou délku rozhovoru odhaduje veřejnost i zdravotníci obdobně.
Veřejnost by si přála jeho délku prodloužit. Podle lékařů by měl být
tento rozhovor dokonce ještě delší než si přejí sami pacienti.
Čas na srozumitelné a citlivé sdělení špatné zprávy (v min)
Zdravotní sestry, zdravotníci starší 65 let a ti, kteří mají
jen malé zkušenosti s nevyléčitelně nemocnými, uváděli
delší průměrný čas, který v ideálním případě věnovali
sdělení špatné zprávy pacientovi. U běžné populace
nejsou významné rozdíly.
Umírání II – Cesta domů – září 2013 strana 51
43
45
2
7
3
5
39
37
11
9
0%1%2%3%4%5%6%7%8%9%10%11%12%13%14%15%16%17%18%19%20%21%22%23%24%25%26%27%28%29%30%31%32%33%34%35%36%37%38%39%40%41%42%43%44%45%46%47%48%49%50%
U lůžka nemocného
V ordinaci lékaře
V místnosti k tomu určené (civilní
místnost)
Kdekoliv, na místě nezáleží
Jinde
Reálné prostředí
Ideální prostředí
Prostředí pro sdělení špatné zprávy - zdravotníci
ZÁKLAD: Zdravotníci, n=883 [údaje v grafu v %]
POZNÁMKA: Možnost více odpovědí.
Špatnou zprávu lékaři nejčastěji sdělují ve své ordinaci nebo u lůžka.
Druhou možnost by však rádi vyměnili za speciální místnost.
Jedno kde, hlavně v soukromí.
Umírání II – Cesta domů – září 2013 strana 52
62
80
25
47
29
18
36
38
5
1
23
8
7
2
3
1
8
4
0%1%2%3%4%5%6%7%8%9%10%11%12%13%14%15%16%17%18%19%20%21%22%23%24%25%26%27%28%29%30%31%32%33%34%35%36%37%38%39%40%41%42%43%44%45%46%47%48%49%50%51%52%53%54%55%56%57%58%59%60%61%62%63%64%65%66%67%68%69%70%71%72%73%74%75%76%77%78%79%80%81%82%83%84%85%86%87%88%89%90%91%92%93%94%95%96%97%98%99%100%101%
Populace
Zdravotníci
Populace
Zdravotníci
RozhovorslékařemRozhovorsesestrou
Určitě ano Spíše ano Spíše ne Určitě ne Nevím
Souhlasíte s tím, že lékař a sestra si mají po úmrtí pacienta udělat čas na rozhovor s
rodinou?
ZÁKLAD: Populace, n=1147, zdravotníci, n=883 [údaje v grafu v %]
Lidé by chtěli mluvit s lékařem a značná část i se sestrou. Zdravotníci
to schvalují ještě ve vyšší míře než populace.
Muži a lidé s vyšším vzděláním méně stojí o
rozhovor se sestrou.
Umírání II – Cesta domů – září 2013 strana 53
27
21
26
29
46
53
41
48
13
18
19
15
6
6
6
10
2
8
2
0%1%2%3%4%5%6%7%8%9%10%11%12%13%14%15%16%17%18%19%20%21%22%23%24%25%26%27%28%29%30%31%32%33%34%35%36%37%38%39%40%41%42%43%44%45%46%47%48%49%50%51%52%53%54%55%56%57%58%59%60%61%62%63%64%65%66%67%68%69%70%71%72%73%74%75%76%77%78%79%80%81%82%83%84%85%86%87%88%89%90%91%92%93%94%95%96%97%98%99%100%101%
Populace
Zdravotníci
Populace
Zdravotníci
Lékařimnohdynemají
časnarozhovor
Vnemocnicinení
obvykledostatek
soukromí
Určitě ano Spíše ano Spíše ne Určitě ne Nevím
Souhlasíte s tím, že lékaři mnohdy nemají dostatek času na rozhovor s pacientem a jeho
rodinou a s tím, že v nemocnici není obvykle dostatek soukromí na sdělování závažných
zpráv?
ZÁKLAD: Populace, n=1147, zdravotníci, n=883 [údaje v grafu v %]
Rozhovoru však brání nedostatek času lékařů a nedostatek soukromí v
nemocnici.
Lidé se zkušenostmi s péčí o umírajícího a chronicky
nemocní častěji souhlasí s oběma tvrzeními.
Umírání II – Cesta domů – září 2013 strana 54
9
12
40
56
27
23
8
4
17
5
0%1%2%3%4%5%6%7%8%9%10%11%12%13%14%15%16%17%18%19%20%21%22%23%24%25%26%27%28%29%30%31%32%33%34%35%36%37%38%39%40%41%42%43%44%45%46%47%48%49%50%51%52%53%54%55%56%57%58%59%60%61%62%63%64%65%66%67%68%69%70%71%72%73%74%75%76%77%78%79%80%81%82%83%84%85%86%87%88%89%90%91%92%93%94%95%96%97%98%99%100%101%
Populace
Zdravotníci
Určitě ano Spíše ano Spíše ne Určitě ne Nevím
Souhlasíte s tím, že přání umírajících a jejich rodin jsou v našem zdravotnictví většinou
respektována?
ZÁKLAD: Populace, n=1147, zdravotníci, n=883 [údaje v grafu v %]
Polovina veřejnosti a velká část zdravotníků věří v respektování přání
umírajících.
O výroku více pochybují ženy, lidé s vyšším
vzděláním, lidé, kteří mají zkušenosti s péčí o
umírajícího, a chronicky nemocní.
Umírání II – Cesta domů – září 2013 strana 55
10
4
4
47
33
8
28
40
22
14
18
61
1
5
5
0%1%2%3%4%5%6%7%8%9%10%11%12%13%14%15%16%17%18%19%20%21%22%23%24%25%26%27%28%29%30%31%32%33%34%35%36%37%38%39%40%41%42%43%44%45%46%47%48%49%50%51%52%53%54%55%56%57%58%59%60%61%62%63%64%65%66%67%68%69%70%71%72%73%74%75%76%77%78%79%80%81%82%83%84%85%86%87%88%89%90%91%92%93%94%95%96%97%98%99%100%101%
Je mi nepříjemné mluvit s pacientem o
smrti
Je těžké navázat s nevyléčitelně
nemocným upřímný vztah
Příbuzní by neměli být přítomni umírání,
protože jim to v ničem nepomůže, ani
umírajícímu, a už vůbec ne personálu
Určitě ano Spíše ano Spíše ne Určitě ne Nevím
Souhlasíte s následujícími výroky? – zdravotníci
ZÁKLAD: Zdravotníci, n=883 [údaje v grafu v %]
Část zdravotníků nechce mluvit o smrti a obtížně navazuje vztah s
těžce nemocným pacientem. S přítomností rodiny při umírání souhlasí
většina z nich.
Umírání II – Cesta domů – září 2013 strana 56
Znalost pojmu paliativní péče populace vs. zdravotníci
Laická veřejnost v převážné většině netuší, co znamená pojem „paliativní péče“ (79 %). Respondenti, kteří
deklarují, že pojem znají, jej vnímají nejčastěji jako komplexní péči o nevyléčitelně nemocného pacienta i
jeho rodinu – tj. jako zdravotní, duševní, duchovní a sociální podporu (12 %) nebo jako léčbu, která nesměřuje
k vyléčení, ale k zachování kvality života (9 %). Pojem „PP“ více znají vysokoškoláci, Pražáci, ti, kteří mají
zkušenost s péčí o umírajícího, a lidé trpící chronickým onemocněním.
Oproti tomu zdravotníci nemají s termínem „paliativní péče“ problém, v podstatě všichni (99 %) deklarují,
že jej znají. A stejně jako v případě běžné populace si paliativní péči nejčastěji spojují s komplexní péči o
nevyléčitelně nemocného pacienta i jeho rodinu (69 %) nebo s léčbou, která sice nesměřuje k vyléčení,
ale směřuje k zachování kvality života (51 %). Již méně často zdravotníci vnímají PP jako péči, která
- nastupuje ve chvíli, kdy medicína nemá co nabídnout (17 %)
- při které se již neprovádí nákladná léčba (14 %)
- při které se neprovádí resuscitace (14 %).
Přestože se jedná o známý pojem, v praxi je podle vyjádření některých zdravotníků aplikován nedostatečně či
omezeně.
„Vítala bych vzdělávání zdravotnických pracovníků v paliaci a péči o umírajícího“
Paliativní péče
Umírání II – Cesta domů – září 2013 strana 57
Paliativní tým a paliativní péče - zdravotníci
O významu úzké týmové spolupráce při péči o nevyléčitelně nemocné zdravotníci vůbec nepochybují;
naprostá většina z nich ji jednoznačně považuje za důležitou (82 % - rozhodně ano, 17 % - spíše ano). Podobně
pozitivně je vnímán i přínos paliativního týmu v praxi, i když odpovědi již nejsou tak vyhraněné (58 % rozhodně
ano, 35 % - spíše ano).
V paliativním týmu by kromě lékaře (ať už ošetřujícího, praktického nebo příslušné odbornosti - specializace, či
jejich kombinace) a zdravotní sestry, neměl rozhodně chybět psycholog případně duchovní, což záleží na
rozhodnutí pacienta/přání rodiny. Součástí takového týmu by měl být také rodinný příslušník /blízký přítel,
případně sociální pracovník, ošetřovatel/ka nebo odborník na bolest/anesteziolog. Okrajově zdravotníci
zmiňovali fyzioterapeuta/rehabilitačního pracovníka, dobrovolníka (jako to bývá v cizině) nebo právníka.
Zdravotníci pracující v nemocnicích a mladší věkové kategorie (do 44 let) častěji zmiňovali, že členem paliativního
týmu by měl být sociální pracovník.
Většina zdravotníků (65 %) se již vícekrát setkala se situací, kdy byl u nemocného indikován přechod na
paliativní péči do lůžkového nebo mobilního hospicového zařízení. Tuto zkušenost mají častěji lékaři než sestry,
zdravotníci pracující v nemocnicích, a ti, kteří se ve své praxi setkávají s nevyléčitelně nemocnými.
Zdravotníci se jednoznačně neshodnou na tom, kdo by měl v ideálním případě rozhodovat o zařazení
pacienta do hospicového programu. V podstatě by se mělo jednat o společné rozhodnutí specialisty, pacienta,
rodiny i praktického lékaře. Nicméně pokud zdravotníci zvolili jen jednu osobu (48 %), pak nejčastěji vybírali
specialistu. Indikace k odeslání pacienta do hospice by však neměla být podmíněna prognózou dožití
pacienta.
Paliativní péče
Umírání II – Cesta domů – září 2013 strana 58
Terminálně nemocní pacienti
Dle deklarace zdravotníků spočívá péče o umírající pacienty v dnešní době spíše na zdravotních sestrách
(56 %) než na rodině (8 %) či lékařích (2 %) či na všech společně (30 %). Toto přesvědčení zastávají zejména
samotné zdravotní sestry. V ideálním případě by se do péče o umírající pacienty měli zapojit všichni
jmenovaní (sestry, rodina i lékaři) stejnou měrou. Tento názor zastávají ¾ zdravotníků. Podle 17 %
zdravotníků by se péče měla přesunout spíše na rodinu než na zdravotnický personál.
Zdravotníci i běžná populace se v zásadě shodnou na tom, že život v určité situaci již nemá smysl dále
uměle prodlužovat. K tomuto názoru se přiklání 88 % běžné populace a 96 % zdravotníků. K opačnému
názoru, že „život má cenu prodlužovat za všech okolností a všemi možnými způsoby“, se častěji kloní mladí lidé
do 29 let, lidé s nižším vzděláním a věřící.
S předchozím názorem zdravotnické veřejnosti koresponduje i zjištění, že většina zdravotníků (88 %) ví o
situacích, kdy pacient čeká na smrt jako na vysvobození. Konfrontace zdravotníků s volbou mezi léčbou a
péčí u terminálně nemocných pacientů zřejmě není výjimečná a pravděpodobně ji podobně vnímají i samotní
pacienti. Již méně konzistentní je souhlas zdravotníků s výrokem, že starat se o umírajícího je dlouhé
trápení pro obě strany (59 %). Postoj k tomuto výroku do značné míry souvisí s individuální schopností
komunikovat s terminálně nemocnými pacienty, tj. ti zdravotníci, kterým je nepříjemné o smrti s pacientem
hovořit, také častěji vnímají péči o umírajícího pacienta jako trápení pro něj i pro zdravotníky.
Paliativní péče
Umírání II – Cesta domů – září 2013 strana 59
Kazuistiky - lékaři
V případě kazuistiky „křehký geriatrický pacient“ v domácí péči by více než polovina lékařů (53 %) považovala
za ideální ponechat pacientku v domácí péči ve spolupráci rodina, praktický lékař a mobilní
paliativní/hospicový tým. Tuto variantu častěji volili lékařky z ambulantní praxe mimo nemocnici. Zhruba
čtvrtina lékařů (26 %) by odeslala pacientku k hospitalizaci a dalším vyšetření. Tuto variantu by mírně
preferovali lékaři – muži s nemocniční praxí. Ponechat nemocnou v domácí péči v kombinaci rodina a praktický
lékař by doporučilo jen 17 % dotázaných lékařů.
V případě kazuistiky označené „žena s nádorem v pravém třísle“ v nemocniční péči, kde je popisovaná situace
vyhrocenější než v předchozí kazuistice, nemají lékaři už tak jednoznačný názor. Jedna skupina lékařů (40 %)
by indikovala okamžitý chirurgický zákrok, druhá zhruba stejně velká skupina (36 %) by postupovala
podle přání nemocné. Jen 17 % by zvolilo symptomatický postup. Chirurgický zákrok by o něco častěji volili
lékaři z ambulantní praxí mimo nemocnici, naopak lékaři s převážně nemocniční praxí a lékaři, kteří se běžně
setkávají s umírajícími pacienty, se častěji přikláněli k symptomatickému postupu.
V prvním, méně vyhroceném případě, se lékaři viditelně přiklání k neinvazivními přístupu (66 %), tj.
pokračovat v rodinné péči, nejlépe s podporou týmu profesionálů (PL a paliativní tým). V druhém
případě se již lékaři na jednom postupu až tak neshodnou, i když i tady celkově mírně převažuje
neinvazivní postup (53 %).
„Např. v případě obou kasuistik, je nutno příčinu akutních obtíží řešit, paliativní péče neznamená, že necháme nemocného zemřít
na krvácení z tepny- to je neposkytnutí akutní pomoci. Stejně tak nelze nechat pac. zemřít na zástavu srdce, když je možné
řešení stimulací. Problematika by měla být mezi lékaři i více diskutována.“
Paliativní péče
Umírání II – Cesta domů – září 2013 strana 60
Kazuistiky – zdravotní sestry
Pozice zdravotní sestry je z hlediska rozhodování o dalším léčebném postupu odlišná od pozice lékaře, jejich případná
inciativa naráží na jejich kompetence. Samostatná aktivita tedy obvykle směřuje ke konzultaci s lékařem,
což potvrzují i kazuistiky. V prvním případě geriatrické pacientky s karcinomem a metastázemi v
nemocniční péči by sestry primárně volily domluvu s ošetřujícím lékařem (51 %) buď se záměrem
kontaktovat paliativní tým (35 %), nebo o navýšení léčby bolesti (16 %). K tomu by 7 % by při vizitě
iniciovalo rozhovor o cílech léčby. Čtvrtina sester se necítila kompetentní jakýmkoli způsobem
(spolu)rozhodovat o dalším postupu a dalších 5 % by pokračovalo v ordinacích podle lékaře. S rodinou
nemocné by se v tomto případě spojilo 9 % zdravotních sester.
V druhém případě geriatrického pacienta v domácím ošetřování by zdravotní sestry převzali větší inciativu v
rozhodování. Až 45 % z nich by nejprve promluvilo s rodinou a pacientem buď s cílem zjistit jejich
přání o pokračování léčby (32 %), nebo s cílem podpořit rodinu pro kontaktování domácího hospice
(13 %). Na druhou stranu by rovněž 45 % nejprve kontaktovalo praktického lékaře. Jen 9 % by zavolalo
záchrannou službu s cílem nemocného hospitalizovat. Tuto variantu by častěji volily sestry, které mají jen
malou nebo žádnou zkušenost s nevyléčitelně nemocnými pacienty.
Je-li pacient v domácí péči, převažuje tendence jak u lékařů, tak u sester ponechat ho i přes vzniklé
komplikace v domácím ošetřování a minimalizovat invazivní léčbu.
Paliativní péče
Umírání II – Cesta domů – září 2013 strana 61
12
9
3
2
1
79
69
51
17
14
14
1
0%1%2%3%4%5%6%7%8%9%10%11%12%13%14%15%16%17%18%19%20%21%22%23%24%25%26%27%28%29%30%31%32%33%34%35%36%37%38%39%40%41%42%43%44%45%46%47%48%49%50%51%52%53%54%55%56%57%58%59%60%61%62%63%64%65%66%67%68%69%70%71%72%73%74%75%76%77%78%79%80%81%82%83%84%85%86%87%88%89%90%91%92%93%94%95%96%97%98%99%100%
Komplexní péče o nevyléčitelně nemocného
pacienta i jeho rodinu - zdravotní, duševní,
duchovní a sociální podpora
Léčba, která nesměřuje k vyléčení, ale k
zachování kvality života
Péče v situaci, kdy medicína nemá co nabídnout
Péče, při které se již neprovádí nákladná
vyšetření a nepodávají drahé léky
Péče, při které se neprovádí resuscitace
Nevím
Populace
Zdravotníci
Sousloví „paliativní péče“ podle Vás znamená:
ZÁKLAD: Populace, n=1147, zdravotníci, n=883 [údaje v grafu v %]
POZNÁMKA: Možnost i více odpovědí.
Na rozdíl od zdravotníků veřejnost z velké části neví, co se pod
termínem „paliativní péče“ skrývá.
Pojem „PP“ více znají vysokoškoláci, Pražáci,
ti, kteří mají zkušenost s péčí o umírajícího, a
lidé trpící chronickým onemocněním.
Umírání II – Cesta domů – září 2013 strana 62
82
58
17
35
1
2 4
0%1%2%3%4%5%6%7%8%9%10%11%12%13%14%15%16%17%18%19%20%21%22%23%24%25%26%27%28%29%30%31%32%33%34%35%36%37%38%39%40%41%42%43%44%45%46%47%48%49%50%51%52%53%54%55%56%57%58%59%60%61%62%63%64%65%66%67%68%69%70%71%72%73%74%75%76%77%78%79%80%81%82%83%84%85%86%87%88%89%90%91%92%93%94%95%96%97%98%99%100%101%
Je podle Vašeho názoru důležitá úzká
týmová spolupráce při péči o
nevyléčitelně nemocné?
Pracovalo by se lékařům lépe, kdyby
mohli využít konzilia s paliativním týmem?
Určitě ano Spíše ano Spíše ne Určitě ne Nevím
Důležitost a přínos paliativního týmu – zdravotníci
ZÁKLAD: Zdravotníci, kteří znají pojem paliativní péče, n=878 [údaje v grafu v %]
O důležitosti spolupráce takřka nikdo ze zdravotníků nepochybuje.
Téměř všichni zdravotníci by rovněž pomoc paliativního týmu uvítali.
Umírání II – Cesta domů – září 2013 strana 63
76
59
52
29
16
11
7
6
3
3
2
2
2
1
6
6
6
0%1%2%3%4%5%6%7%8%9%10%11%12%13%14%15%16%17%18%19%20%21%22%23%24%25%26%27%28%29%30%31%32%33%34%35%36%37%38%39%40%41%42%43%44%45%46%47%48%49%50%51%52%53%54%55%56%57%58%59%60%61%62%63%64%65%66%67%68%69%70%71%72%73%74%75%76%77%78%79%80%81%82%83%84%85%86%87%88%89%90%91%92%93%94%95%96%97%98%99%100%
Psycholog, psychiatr
Duchovní/kaplan (dle volby pacienta/rodiny)
Lékař
Zdravotní sestra
Rodina/blízký člověk
Sociální pracovník
Ošetřovatel/ka
Odborník na léčbu bolesti, anesteziolog
Fyzioterapeut, rehabilitace
Dobrovolník
Zdravotník
Právník
Terapeut/psychoterapeut
Řádová sestra
Zálaží na pacientovi/situaci
Jiné
Neví
Kdo by měl být v paliativním týmu rozhodně zastoupen? – zdravotníci
ZÁKLAD: Zdravotníci, kteří znají pojem paliativní péče, n=878 [údaje v grafu v %]
POZNÁMKA: Možnost více odpovědí. Respondenti odpovídali spontánně.
Vedle lékaře a zdravotní sestry, kteří jsou bráni jako základ týmu, aniž
by byli nutně zmiňováni, by zdravotníci ocenili zejména pomoc v
duševní/duchovní oblasti péče o pacienta
Specialista na výživu/dietolog, případně
gerontolog, „záleží, hlavně na přístupu a
empatii.“
Umírání II – Cesta domů – září 2013 strana 64
Ano, vícekrát
65
Ano, jednou
9
Ne
20
Nevím
6
Setkal/a jste se s tím, že byl u nemocného indikován přechod na paliativní
péči do lůžkového nebo mobilního hospicového zařízení? – zdravotníci
ZÁKLAD: Zdravotníci, n=883 [údaje v grafu v %]
Velká část zdravotníků ví o konkrétních pacientech, kteří přešli na
paliativní péči
Umírání II – Cesta domů – září 2013 strana 65
53
52
48
45
3
0%1%2%3%4%5%6%7%8%9%10%11%12%13%14%15%16%17%18%19%20%21%22%23%24%25%26%27%28%29%30%31%32%33%34%35%36%37%38%39%40%41%42%43%44%45%46%47%48%49%50%51%52%53%54%55%56%57%58%59%60%61%62%63%64%65%66%67%68%69%70%71%72%73%74%75%76%77%78%79%80%81%82%83%84%85%86%87%88%89%90%91%92%93%94%95%96%97%98%99%100%
Specialista
Pacient
Jeho rodina
Praktický lékař
Jiný zdravotník
Kdo by měl rozhodovat o zařazení pacienta do hospicového programu?
– zdravotníci
ZÁKLAD: Zdravotníci, n=883 [údaje v grafu v %]
POZNÁMKA: Možnost více odpovědí.
Právo rozhodnout o péči by měli mít jak lékaři, tak pacient a jeho
rodina
Umírání II – Cesta domů – září 2013 strana 66
2
18
19
53
8
0%1%2%3%4%5%6%7%8%9%10%11%12%13%14%15%16%17%18%19%20%21%22%23%24%25%26%27%28%29%30%31%32%33%34%35%36%37%38%39%40%41%42%43%44%45%46%47%48%49%50%51%52%53%54%55%56%57%58%59%60%61%62%63%64%65%66%67%68%69%70%71%72%73%74%75%76%77%78%79%80%81%82%83%84%85%86%87%88%89%90%91%92%93%94%95%96%97%98%99%100%
Několik dnů - až týden
Více než týden - až jeden měsíc
Více než jeden měsíc - až 6 měsíců
Indikace nezávisí na prognóze
Nevím
Jakou by měl mít pacient prognózu, aby u něj bylo zvažováno odeslání
do hospice? – zdravotníci
ZÁKLAD: Zdravotníci, n=883 [údaje v grafu v %]
Odeslání do hospice by nemělo být podmíněno prognózou pacienta
Umírání II – Cesta domů – září 2013 strana 67
56
30
8
2
3
5
75
17
1
3
0%1%2%3%4%5%6%7%8%9%10%11%12%13%14%15%16%17%18%19%20%21%22%23%24%25%26%27%28%29%30%31%32%33%34%35%36%37%38%39%40%41%42%43%44%45%46%47%48%49%50%51%52%53%54%55%56%57%58%59%60%61%62%63%64%65%66%67%68%69%70%71%72%73%74%75%76%77%78%79%80%81%82%83%84%85%86%87%88%89%90%91%92%93%94%95%96%97%98%99%100%
Spíše na zdravotních sestrách
Na všech stejnou měrou
Na rodině
Spíše na lékařích
Na někom jiném
Současný stav
Ideální stav
Na kom spočívá/by měla spočívat péče o umírající pacienty? - zdravotníci
ZÁKLAD: Zdravotníci, n=883 [údaje v grafu v %]
Péče o umírající by se měla přesunout ze sester více na rodinu. V
ideálním případě by měla zahrnovat stejnou míru participace sester,
rodiny i lékařů
Umírání II – Cesta domů – září 2013 strana 68
Většina veřejnosti i lékařů nesouhlasí s prodlužováním života za každou
cenu
Život má
cenu
prodlužovat
za všech
okolností a
všemi
možnými
způsoby
12
Může nastat
chvíle, kdy
nemá smysl
život dále
uměle
prodlužovat
88
Postoj k léčbě na sklonku života
- populace
ZÁKLAD: Populace, n=1147 [údaje v grafu v %]
Život má
cenu
prodlužovat
za všech
okolností a
všemi
možnými
způsoby
4
Může nastat
chvíle, kdy
nemá smysl
život dále
uměle
prodlužovat
96
Postoj k léčbě na sklonku života
- zdravotníci
ZÁKLAD: Zdravotníci, n=883 [údaje v grafu v %]
Mladí, věřící a bez
maturity by častěji
volili „prodloužení
za každou cenu“.
Umírání II – Cesta domů – září 2013 strana 69
35
14
53
45
8
24
1
13
3
4
0%1%2%3%4%5%6%7%8%9%10%11%12%13%14%15%16%17%18%19%20%21%22%23%24%25%26%27%28%29%30%31%32%33%34%35%36%37%38%39%40%41%42%43%44%45%46%47%48%49%50%51%52%53%54%55%56%57%58%59%60%61%62%63%64%65%66%67%68%69%70%71%72%73%74%75%76%77%78%79%80%81%82%83%84%85%86%87%88%89%90%91%92%93%94%95%96%97%98%99%100%101%
Někdy už pacient čeká na smrt jako na
vysvobození.
Starat se o umírajícího je dlouhé trápení
pro obě strany.
Určitě ano Spíše ano Spíše ne Určitě ne Nevím
Souhlas s výroky o terminálně nemocných - zdravotníci
ZÁKLAD: Zdravotníci, n=883 [údaje v grafu v %]
Téměř všichni zdravotníci vědí o případech, kdy pacient čeká na smrt
„jako na vysvobození“.
Umírání II – Cesta domů – září 2013 strana 70
53
26
13
5
2
1
0%1%2%3%4%5%6%7%8%9%10%11%12%13%14%15%16%17%18%19%20%21%22%23%24%25%26%27%28%29%30%31%32%33%34%35%36%37%38%39%40%41%42%43%44%45%46%47%48%49%50%51%52%53%54%55%56%57%58%59%60%61%62%63%64%65%66%67%68%69%70%71%72%73%74%75%76%77%78%79%80%81%82%83%84%85%86%87%88%89%90%91%92%93%94%95%96%97%98%99%100%
Ponechat nemocnou v domácím ošetření ve spolupráci
PL + mobilní paliativní/hospicový tým + rodina
Odeslat nemocnou k hospitalizaci a vyšetření
Ponechat nemocnou v domácím ošetření v péči
praktického lékaře a rodiny
Odeslat nemocnou do lůžkového hospicového zařízení
Jiný postup
Nevím
Jaký postup by byl nejvhodnější? - lékaři
ZÁKLAD: Lékaři, n=722 [údaje v grafu v %]
Polovina lékařů by pacientku nechala v péči rodiny s podporou
profesionálů = praktický lékař a mobilní paliativní/hospicový tým
Kazuistika 1: Křehký geriatrický pacient
99-ti letá paní, sledována asi 3 roky pro blíže neurčenou demenci. Nyní v domácím prostředí. Dosud byla pohyblivá po
bytě s pomocí druhé osoby, pro demenci je ale zcela závislá na pomoci druhých. Asi 3 dny před lékařskou kontrolou
náhle ulehla, byla neklidná, v noci agitovaná, během dne naopak spavá. Prakticky přestala přijímat jídlo i tekutiny.
Teploty neměla, dušná nebyla, nekašlala. Stolice i moč odcházely volně. Kromě bradykardie s tepovou frekvencí
32/minutu a kachexie byl ostatní fyzikální nález v normě.
Umírání II – Cesta domů – září 2013 strana 71
40
36
17
3
4
0%1%2%3%4%5%6%7%8%9%10%11%12%13%14%15%16%17%18%19%20%21%22%23%24%25%26%27%28%29%30%31%32%33%34%35%36%37%38%39%40%41%42%43%44%45%46%47%48%49%50%51%52%53%54%55%56%57%58%59%60%61%62%63%64%65%66%67%68%69%70%71%72%73%74%75%76%77%78%79%80%81%82%83%84%85%86%87%88%89%90%91%92%93%94%95%96%97%98%99%100%
Okamžitá indikace k chirurgickému zákroku (podvaz
arteria femoralis)
Postupovat podle dříve vyslovených očekávání a přání
nemocné
Symptomatický postup - analgosedace při úzkosti a
neklidu
Jiný postup
Nevím
Jaký postup by byl nejvhodnější? - lékaři
ZÁKLAD: Lékaři, n=722 [údaje v grafu v %]
Lékaři jsou rozděleni na dvou názorových skupin– jedni by volili
operativní zákrok, druzí by postupovali podle přání nemocné
Kazuistika 2: Žena s nádorem v pravém třísle
58-letá žena s diagnózou nádoru v uzlinách pravého třísla. Primární ložisko nebylo ani extenzivním vyšetřováním
nalezeno. Podstoupila chemoterapii, při které ale nádor dále progredoval. Došlo k rozpadu pravého třísla s obnažením
femorální tepny. Nemocná byla kachektická, slabá, pro otok a bolestivost pravého třísla mobilní jen s výraznou
dopomocí druhé osoby. Bolesti se postupně zhoršovaly. 10. den po přijetí došlo ke krvácení z erodované tepny.
Umírání II – Cesta domů – září 2013 strana 72
35
25
16
9
7
5
1
2
0%1%2%3%4%5%6%7%8%9%10%11%12%13%14%15%16%17%18%19%20%21%22%23%24%25%26%27%28%29%30%31%32%33%34%35%36%37%38%39%40%41%42%43%44%45%46%47%48%49%50%51%52%53%54%55%56%57%58%59%60%61%62%63%64%65%66%67%68%69%70%71%72%73%74%75%76%77%78%79%80%81%82%83%84%85%86%87%88%89%90%91%92%93%94%95%96%97%98%99%100%
Po domluvě s ošetřujícím lékařem kontaktovat paliativní tým
Rozhodovat o postupu není v kompetenci sestry
Promluvit s ošetřujícím lékařem o možnosti navýšení léčby
bolesti
Spojit se s rodinou nemocné
Při vizitě iniciovat rozhovor o cílech léčby
Pokračovat v ordinacích podle lékaře
Zavolat kaplana/ kněze
Nevím
Jaký postup by byl nejvhodnější? – zdravotní sestry
ZÁKLAD: Zdravotní sestry, n=161 [údaje v grafu v %]
Sestry by primárně vše řešily s ošetřujícím lékařem – se záměrem
kontaktovat paliativní tým nebo navýšit léčbu bolesti. Čtvrtina z nich se
v tomto případě necítí kompetentní uvést doporučení.
Kazuistika 1: Geriatrická pacientka s karcinomem a metastázemi
83-letá polymorbidní žena s karcinomem prsu a metastázami do kostí je v nemocnici se zlomeninou krčku po pádu. Pro
celkově špatný zdravotní stav lékař neindikoval operaci (TEP). Po týdnu shledává sestra při pravidelné kontrole, že je
nemocná bledá, opocená, febrilní, má otoky DK, chrčivě zrychleně dýchá, grimasuje. Dostává antibiotika nitrožilně,
morphin po 6-ti hodinách a infuze fyziologického roztoku.
Umírání II – Cesta domů – září 2013 strana 73
45
32
13
9
0
1
0%1%2%3%4%5%6%7%8%9%10%11%12%13%14%15%16%17%18%19%20%21%22%23%24%25%26%27%28%29%30%31%32%33%34%35%36%37%38%39%40%41%42%43%44%45%46%47%48%49%50%51%52%53%54%55%56%57%58%59%60%61%62%63%64%65%66%67%68%69%70%71%72%73%74%75%76%77%78%79%80%81%82%83%84%85%86%87%88%89%90%91%92%93%94%95%96%97%98%99%100%
Kontaktovat PL a informovat o změně zdravotního stavu,
případně domluvit návštěvu v domácím prostředí
Promluvit s rodinou a pokusit se zjistit přání nemocného a
rodiny o dalším postupu a cílech další péče
Podpořit rodinu ke kontaktování domácího hospice
Zavolat záchrannou službu s cílem nemocného hospitalizovat
Provést naordinované úkony, další kroky nejsou v kompetenci
zdravotní sestry
Nevím
Jaký postup by byl nejvhodnější?– zdravotní sestry
ZÁKLAD: Zdravotní sestry, n=161 [údaje v grafu v %]
Sestry by pacienta nechaly v domácím prostředí pod dohledem
praktického lékaře nebo by u rodiny pacienta zjistily preferovaný
postup
Kazuistika 2: Geriatrický pacient v domácím ošetřování
73-letý muž s karcinomem prostaty, metastázami v kostech, ICHS, hypertenzí je doma, v péči svého syna a jeho rodiny. Bolest je
kontrolována fentanylovými náplastmi Durogesic 100, má zaveden močový katetr, má malou otevřenou ránu v křížové oblasti, je
bledý, kachektický. Podle rodiny se poslední týdny uzavírá do sebe, ztrácí zájem o dění kolem sebe, trpí nechutenstvím. Téměř
nejí, pije cca 750 ml. Po víkendu přichází sestra z agentury domácí péče, nemocný je somnolentní, pije minimálně, většinu dne
spí. Ráno se nepodařilo podat léky. TK 80/60 mmHg, pulzů 112/min, dýchání je chrčivé. Moč je čirá, zahuštěná, nemocný je
klidný, bez projevů bolesti.
Umírání II – Cesta domů – září 2013 strana 74
Populace – CAWI – on-line dotazování
Převažovaly pozitivní reakce typu: zajímavé, důležité, potřebné téma, téma k zamyšlení, téma, o kterém se málo
mluví, i když pro některé respondenty bylo téma smrti také nepříjemné.
„..díky tomuto dotazníku si člověk lehce v mysli načrtne, jak by vlastně reagoval a co by měl udělat.“
„Přiznám se, docela mě "zaskočil, jelikož si na umírání připadám ještě relativně mladý. Ale v dnešním světě umírají i mladší, že.
Takže je pro mě dá se říci i přínosem, zamyslel jsem se nad věcmi, nad kterými bych se asi jen tak nezamyslel.“
„Velmi důležitý problém, který je přehlížen. Jsem moc ráda, že se o tuto problematiku zajímáte.“
„Pro mě je téma smrt hodně nepříjemné a raději na ni nemyslím, ale teď jsem si uvědomila, že by člověk měl i o ní přemýšlet,
aby mohl "odejít" dle svých představ a připraven.“
„Zaskočená, ale dostala jsem důvod o těchto věcech více přemýšlet.“
„Uvědomil jsme si, že když je mně 50, měl bych asi pomalu ale jistě podnikat kroky, že tato situace muže kdykoliv nastat. Být
připraven, aby nebylo překvapeno blízké okolí.“
„Je dobře, že se někdo o toto téma zajímá, protože i když je to choulostivé téma, tak smrt jednou čeká každého z nás. Myslím si,
že si umírající zaslouží pozornost a péči.“
„Dotazník byl zajímavý a každý z nás by si měl tyto otázky položit sám v soukromí. Jak postupovat v případě, že nastane situace
blízké smrti.“
„Dotazník byl velmi těžký po citové stránce, ale nevadilo mi jej vyplnit. Je dobře, že se dnešní komerční společnost zabývá i
takovýmito tématy.“
„Bylo zvláštní takový dotazník vyplňovat, bylo to celkem nepříjemné, ale to je vždy když se hovoří o smrti.“
„Psychicky mě to vyčerpalo.“
„Už raději nikdy takové otázky“
„Vyplňovat tento dotazník mi bylo celkem nepříjemné. O smrti zatím nepřemýšlím.“
Zpětná vazba
Umírání II – Cesta domů – září 2013 strana 75
Populace – CAPI – face-to-face dotazování
„… paní se třásla ještě dlouhou chvíli po ukončení výzkumu. Otázky jí přišly velmi obtížné a chvílemi neměla ani vůbec chuť už
dále spolupracovat. Bylo to jejími slovy "sprosté, nechutné, velmi nepříjemné a chvílema se mi dělalo až mdlo". Mně
samotné naskakuje husina ještě teď, když o tomto tématu jen čtu. Pro mě samotnou bylo velmi obtížné takové otázky
pokládat. A dva lidé této věkové kategorie odmítli o smrti mluvit úplně.“
„…Všechny tři (respondentky) nezávisle na sobě mi vyprávěly příběh, který prožily. Jak to bylo těžké, že se musely v té chvíli
obrátit na lékaře, aby unesly psychicky ztrátu blízké osoby, aby jim předepsal antidepresiva. .prý jsem vlastně první po
psychiatričce, se kterou o tom všem mluví. Nemohla jsem ani po skončení dotazníku hned odejít. Musela jsem si znovu
mimo dotazník vyslechnout celý příběh, vše čím si prošla…musela jsem u ní strávit další hodinu a půl. Při odchodu mi
děkovala, že si konečně mohla s někým o tom otevřeně promluvit. Podobné to bylo i u dalších dvou žen. Po takovémto
dotazníku, se nedá jen tak odejít, je to příliš osobní, ba až intimní dotazník.“
„..toto téma se mi v dotazníku vůbec nelíbilo, bylo opravdu hodně osobní.“
„ ..měla jsem velké obavy, jak bude respondent reagovat. Ale ve finále jsem to byla spíše já, kdo se bál a ostýchal ptát (ještě že
byl "noťas", ze kterého se četlo). Moje zkušenost z tohoto dotazování je taková, že staří lidé o smrti, přípravách na ni,
uspořádání záležitostí apod. mluví celkem bez zábran a jsou vděční, že tyto starosti s nimi někdo sdílí. Stalo se, že
respondentka několikrát řekla: no vidíte, to si ještě musím zařídit.“
„.. reakce v tomto úseku rozhovoru byly velmi deprimující, paní si začala představovat co jí může čekat a málem mi nebyla
schopna odpovídat, i pro mě to bylo náročné, i když jsem zvyklý na hodně.“
„Zadávala jsem tyto otázky dvakrát. Lidé se cítili zaskočeni a trochu dotčeni, ale pak začali odpovídat a o otázkách přemýšlet. Je
pravdou, že nechceme o těchto věcech přemýšlet, myslíme si, že se nás netýkají, ale bohužel to tak není.“
„…Někteří na tyto otázky nechtěli vůbec odpovídat, myslím si, že na tento způsob dotazování je toto téma velmi citlivé a možná i
nevhodné.“
Zpětná vazba
Umírání II – Cesta domů – září 2013 strana 76
Zdravotníci – CAWI – on-line dotazování
Často je zmiňovaná potřeba informovat také laickou veřejnost, a neochota nebo nevědomost rodin pečovat o
umírajícího, nedostatek hospicové péče, malá informovanost veřejnosti o paliativní medicíně, paliativní medicína
málo v praxi, malá diskuse o této problematice - dlouhodobě neřešené téma
„ …Je třeba s touto problematikou seznamovat zdravotníky - hlavně lékaře hlavně mladé /ale ti získají zkušenost až po letech
praxe - není na to učebnice, postup individuální - případ od případu - samozřejmě nelékařské pracovníky - sestry,
fyzioterapeuty.“
„Dnešní přetechnizovaná a hektická doba přináší převážně institucionální umírání. Rodiny nevědí, jak k umírajícímu přistupovat.
Předají jej raději do péče zdravotníků. Do cizího prostředí. Děti se uměle chrání před faktem smrti a umírání. Rodiny nechtějí
aby umírající viděli. Spatřují v tom něco nenormálního a děsivého.“
„Bohužel sestra má v dnešní době stále málo pravomocí jednat o dalším nejoptimálnějším postupu, i když paradoxně se o
pacienty stará nejvíce a tudíž ho zná nejlépe z týmu.“
„Bylo by dobře veřejně otevřít toto choulostivé téma. Vítala bych vzdělávání zdrav. prac. v paliaci a péči o umírajícího.“
„..je správné o něm hovořit, výcvik zdrav. pracovníků v těchto otázkách je prakticky nulový, řada z nich o tomto tématu hovořit
raději nechce, často to ani neumí...“
„Cením si snahy toto téma otevřít, je to potřebné, ale je také potřebné více šířit diskuzi o umírání mezi laiky. Vidím přání pacienta
zemřít doma v kruhu rodiny a na druhé straně až agresívní přístup příbuzných se snahou zbavit se obtížného člena rodiny,
zdá se, že mají pocit, že pacienti jsou nesmrtelní a za smrt může zdravotník! Chybí psycholog i pro rodinu!“
„Jsem dětský neurolog a zatímco u dospělých, zejména u starých se o podobných otázkách aspoň trochu mluví, u dětí se o
stavech, kdy je smysluplná pouze paliativní péče, nemluví vůbec, není možno ji nijak zajistit..“
„Důležité téma, dnešní společnost nerada slyší o "běžném" umírání na nemoci, je tendence všechno léčit. Příbuzní požadují často
umístění umírajícího do nemocnice, protože tam mu pomůžou nejlépe...“
Zpětná vazba
Umírání II – Cesta domů – září 2013 strana 77
Zdravotníci – CAWI – on-line dotazování
„Problémem nadále zůstává, že hospiců je málo, péče je zde dražší pro rodiny než v LDN, a tak volí raději tuto formu - je levnější
a blíže k bydlišti. Nicméně péče v hospici je dle mého lepší.“
„Je třeba o tomto tématu víc diskutovat, víc informací pro laiky i zdravotnické pracovníky. Paliativní léčba je v naší oblasti zatím
utopií....“
„Jedná se o chvályhodný počin, celkově by se mělo ve společnosti více mluvit o umírajících a nevyléčitelně nemocných. "Vrátit
smrt do života" - obrazně řečeno, by bylo víc než vhodné, doba, kdy se tito lidé "uklízeli" do nemocnic, doufám, končí. Ale k
tomu je zapotřebí zajistit zázemí a pomoc pro pečující rodinu, nejvíce mi chybí mobilní onkolog a psycholog pro rodinu příprava
na smrt blízkého.“
„Jsem rád, že se věnuje pozornost otázce paliativní léčby a její indikace. Je třeba pracovat na tom, aby byla infaustní prognóza
pacientovi sdělována humánně, šetrně a zároveň pravdivě. Umírání by nemělo být provázeno bolestí, žízněním, úzkostí…“
„Konečně se snad v posledních letech začíná řešit otázka posledních věcí člověka. Pokud výsledky dotazníku alespoň trochu
pomohou v rozvoji mobilních hospiců, má takový dotazník nedohledný význam. Smekám před myšlenkou mobilních hospiců
jako jedné z velmi důležitých oblastí, která je u nás naprosto nedoceněná, společensky zanedbávaná, medicínou zaměřenou
na akutní péči přehlížená a politiky naprosto vytěsněná.“
„Některé nabízené možnosti jsou velice lákavé, jak pro lékaře, pečující o vážně nemocné pacientky i pro pacienty samotné, ale
bohužel v praxi jsou možnosti velice omezené.“
„Sestry, a myslím si, že ani lékaři, nejsou při studiu připraveni na setkání se smrtí. Myslím tím, že nevědí, jak se mají chovat, jak
rodinu v dané situaci podpořit. Sama jsem se setkala s případy, kdy zemřelo dítě a my, sestry, jsme nevěděly, jak rodinu
podpořit, jak pomoci, jaká slova použít.“
„Uvítala bych na každém zdravotnickém pracovišti, zvláště na lůžkových odděleních vzdělanou osobu (např. staniční sestru),
která by uměla profesionálně komunikovat s příbuznými a s pozůstalými. Mnohdy vynaložené úsilí v náročné péči o těžce
nemocného není kladně hodnoceno jen proto, že s blízkými nikdo vhodně nepromluvil!!!“
Zpětná vazba
Umírání II – Cesta domů – září 2013 strana 78
Občanské sdružení Cesta domů alespoň z doslechu zná téměř polovina respondentů (46 %). Přitom jednoznačně Cestu
domů zná 14 % respondentů (sdružení zná a ví, čím se zabývá). Častěji se jedná o ženy, vysokoškolsky
vzdělané osoby, Pražany a věřící.
Ti, kteří Cestu domů znají, se o ní dozvěděli obvykle z médií, z doslechu a nebo z internetu.
Znalost občanského sdružení Cesta domů
Umírání II – Cesta domů – září 2013 strana 79
Necelá polovina respondentů o Cestě domů alespoň někdy slyšela.
Ne, nikdy
jsem o
tomto
sdružení
neslyšel/a
54
Ne, nevím,
čím se
zabývá, i
když jsem
o něm už
někde
slyšel/a
32
Ano, vím,
čím se
zabývá
14
Víte, čím se zabývá občanské sdružení Cesta
domů?
ZÁKLAD: Populace, n=1147 [údaje v grafu v %]
38
30
29
22
12
3
8
0%1%2%3%4%5%6%7%8%9%10%11%12%13%14%15%16%17%18%19%20%21%22%23%24%25%26%27%28%29%30%31%32%33%34%35%36%37%38%39%40%41%42%43%44%45%46%47%48%49%50%
Média (televize, rozhlas ...)
Z doslechu
Internet
Seriál „Vyprávěj“
Od přátel
Přímá zkušenost
Odjinud
Odkud občanské sdružení Cesta domů
znáte?
ZÁKLAD: Populace, jen ti kteří znají Cestu domů, n=156 [údaje v
grafu v %]
POZNÁMKA: Možnost více odpovědí.
Umírání II – Cesta domů – září 2013 strana 80
14
10
18
13
15
12
14
10
16
24
19
13
13
19
13
10
32
31
33
34
35
31
28
33
33
29
33
34
30
32
36
26
54
59
49
53
49
58
58
58
51
47
49
53
58
48
51
64
0%1%2%3%4%5%6%7%8%9%10%11%12%13%14%15%16%17%18%19%20%21%22%23%24%25%26%27%28%29%30%31%32%33%34%35%36%37%38%39%40%41%42%43%44%45%46%47%48%49%50%51%52%53%54%55%56%57%58%59%60%61%62%63%64%65%66%67%68%69%70%71%72%73%74%75%76%77%78%79%80%81%82%83%84%85%86%87%88%89%90%91%92%93%94%95%96%97%98%99%100%101%
Celkem
Muž
Žena
15-29
30-44
45-59
60 a více
Bez maturity
Maturita
VŠ
Praha
Ostatní Čechy
Morava
Věří v Boha
Věří v něco vyššího
Ateista
Zná Cestu domů a ví, čím se zabývá
Neví, čím se zabývá, i když jsem o něm už někde slyšel/a
Nikdy o Cestě domů neslyšel/a
Znalost občanského sdružení Cesta domů
ZÁKLAD: Populace, n=1147, [údaje v grafu v %]
Ženy, vysokoškolsky vzdělaní lidé, Pražané a věřící mají o Cestě domů
větší povědomí než ostatní skupiny.
Umírání II – Cesta domů – září 2013 strana 81
Sídlo firmy: Chlumčanského 497/5, 180 00, Praha 8
Telefon: 225 986 811
Fax: 225 986 860
E-mail: info@stemmark.cz
http://www.stemmark.cz
Pomáháme našim zákazníkům správně porozumět
výsledkům výzkumu a zvolit optimální marketingovou
strategii, vedoucí k úspěchu a k dosažení jejich cílů.
Tím pomáháme jejich růstu a zlepšování pozice
na trhu.
Už několik let budujeme otevřenou firmu. Naši
zaměstnanci přistupují ke své práci zodpovědně
a dostávají úměrný prostor k sebevyjádření. Práce nás
baví a vždy se při ní snažíme o řemeslnou poctivost.
Jsme členy profesních sdružení:
Realizátor projektu
Jan Tuček
Director
225 986 826
tucek@stemmark.cz
Lucie Žáčková
Analyst
225 986 814
zackova@stemmark.cz