INSTITUCIONÁLNÍ CHARAKTERISTIKY: ČESKÁ SOCIÁLNÍ POLITIKA V KONTEXTU EU VPL 457 GENDEROVÉ ASPEKTY TRHU PRÁCE A SOUVISEJÍCÍ POLITIKY Lenka Formánková, Ph.D. 21.3.2017 ESPING-ANDERSENOVA TYPOLOGIE SOCIÁLNÍHO STÁTU •Založena na 3 principech: •1. dekomodifikace •2. úroveň sociální stratifikace •3. vztah státu, trhu a rodiny v poskytování sociálního zabezpečení • •Zdroj: Esping-Andersen: Thee Worlds of Welfare Capitalism (1990) ESPING-ANDERSENOVA TYPOLOGIE SOCIÁLNÍHO STÁTU 2 SOCIÁLNÍ OBČANSTVÍ A GENDER •Marshallův koncept občanství – každý jedinec komunity má práva: - civilní - politická - sociální •Ženy tedy nemohou plně realizovat svá sociální práva – genderově necitlivý koncept (Siim, 2002) • FEMINISTICKÁ KRITIKA ESPING - ANDERSENOVY TYPOLOGIE •1. Koncept dekomodifikace je genderově necitlivý •2. Přehlížení role žen a rodiny v poskytování welfare •3. Nedostatek pozornosti věnovaný genderu jako formě sociální stratifikace •4. Přílišná generalizace jednotlivých sociálních států pro potřeby ustavení typologie • •Deko modifikace se nevztahuje do takové míry k ženám – ignoruje situaci žen v domácnosti, které pečují o děti vykonávají neplacenou práci (Sainsbury, 2001) – z toho důvodu je natolik neochrání před chudobou či závislostí na manželově příjmu • PŘEHLÍŽENÍ ROLE ŽEN A RODINY V POSKYTOVÁNÍ WELFARE NEDOSTATEK POZORNOSTI VĚNOVANÝ GENDERU JAKO FORMĚ SOCIÁLNÍ STRATIFIKACE •Orloff (1993) • – hledisko přístupu k placenému zaměstnání a kapacita vytvořit a zajistit chod domácnosti Øpokud je toto hledisko opomenuto – reprodukce nerovných genderových vztahů Ømužské a ženské programy sociální politiky (Fraser, 1989) Ødvouvrstevný sociální stát (Orloff, 1996) PŘÍLIŠNÁ GENERALIZACE JEDNOTLIVÝCH SOCIÁLNÍCH STÁTŮ PRO POTŘEBY USTAVENÍ TYPOLOGIE •podle Kaszy (2002) není tato typologie relevantní ze 2 důvodů: •1. klíčové oblasti sociální politiky uplatňují podobné přístupy především ve vztahu státu a poskytování těchto služeb •2. z důvodu umožnění dělení do modelových typů dochází ke generalizaci, resp. odhlížení od mezinárodních specifik v sociální politice • DEFAMILIALIZACE 1 •Defamilializace Øparalelně k dekomodifikaci pojem defamilializace Øjedná se o schopnost jedince udržet si přijatelnou sociální úroveň skrze TP nebo WS Øopatření SP umožňují snižovat míru zatížení péčí z beder rodiny DEFAMILIALIZACE 2 ØVe feministickém kontextu tento pojem znamená – rozsah opatření WS, která snižují závislost žen na rodině a podporují jejich nezávislost ØEsping-Andersen a Korpi používají tento termín v jiném kontextu – rozsah podpory rodinám od státu, celkové výdaje na rodinnou politiku • INDEX DEFAMILIALIZACE (BAMBRA, 2004) •Faktory: •1. relativní míra ekonomické aktivity ženské pracovní síly (resp. rozdíl mír mužské a ženské ekonomické aktivity) •2. míra náhrady dávky v mateřství •3. délka poskytování náhrad v mateřství • 4. průměrná ženská mzda (vyjádřená procentem z průměrné mzdy mužů) •dělení států do 3 skupin: Ø nízká defamilializace – skóre je nižší než průměr větší o standardní odchylku (USA, Austrálie, Nový Zéland, Japonsko) Østřední defamilializace – skóre je na úrovni průměru (Belgie, Francie, Itálie, Irsko, Kanada, Německo, Nizozemí, Rakousko, Švýcarsko, UK) Øvysoká defamilializace – skóre je vyšší než průměr větší o standardní odchylku (Dánsko, Finsko, Norsko, Švédsko) •Index defamilializace dělí země přibližně do stejných skupin jako index dekomodifikace – Esping-Andersenova teorie není tak genderově necitlivá • TYPOLOGIE ZALOŽENÁ NA INTENZITĚ „BREADWINNER“ MODELU •Lewis a Ostner definovaly: •1. silný „breadwinner“ model – živitel a závislá manželka a děti, posuzuje se příjem domácnosti, rodinná politika familializační •2. modifikovaný „breadwinner“ model – integruje opatření z obou modelů (např. zdanění domácnosti a dávky v rodičovství) •3. slabý „breadwinner“ model – posuzují se příjmy jedince, dávky v rodičovství, zkrácené pracovní úvazky • TYPOLOGIE DLE MÍRY PODPORY RODINY •Korpi (2000), Sjöberg (2001) definují tři modely podpory rodiny: 1. obecná podpora – žena nepracuje nebo pracuje a její příjem je doplňkový • 2. podpora modelu obou vydělávajících partnerů – rovnoměrné rozdělení povinností •3. tržně orientovaný model – stát se nevměšuje, nechá do vztahu placené/neplacené práce vstupovat TYPOLOGIE FAMILIALIZMU - LEITNER (2003) Familializace De-familializace silná slabá silná Volitelný familialismus Expilcitní familialismus slabá De-familializace Implicitní familializace Zdroj: Leitner (2003) We can distinguish (1) time rights (such as parental leave and care leave), (2) direct and indirect transfers for caring (such as cash benefits and tax reductions) and (3) social rights attached to care giving like individual pension rights or the (partial) inclusion in other social security schemes or derived rights for nonemployed wives (husbands). These familialistic policies can be contrasted with de-familializing policies which aim at unburdening the family in its caring function, like the public provision of child care and/or social services or the (public subsidy of) care provision through the market. If we suppose variation, i.e., strong and weak expressions within both kinds of family policies and if welfare states may contain combinations of familialistic and de-familializing family policies, the following matrix can be drawn (see Table 1). Four ideal types of familialism emerge from this matrix. The explicit familialism not only strengthens the family in caring for children, the handicapped and the elderly through familialistic policies. It also lacks the provision of any alternative to family care. This lack in public and market TABLE 1. Combinations of strong/weak familialization and strong/weak de-familialization Familialization De-familialization Strong Weak Strong Optional familialism Explicit familialism Weak De-familialism Implicit familialism Varieties of familialism LEITNER 359 driven care provision together with strong familialization explicitly enforces the caring function of the family. Within the optional familialism services as well as supportive care policies are provided. Thus, the caring family is strengthened but is also given the option to be (partly) unburdened from caring responsibilities. In both the explicit and the optional familialism ‘the right to time to care’ (Knijn and Kremer 1997) is honoured by familialistic policies which enable the family to care. Yet, only in the optional familialism is the family’s right to care not equated with the family’s obligation to care. The implicit familialism neither offers de-familialization nor actively supports the caring function of the family through any kind of familialistic policy. Nevertheless, the family will be the primary caretaker in these welfare regimes since there are no alternatives at hand. This type, therefore, relies implicitly upon the family when it comes to care issues. Finally, de-familialism would be characterized by strong de-familialization due to the state or market provision of care services and weak familialization. Thus, family carers are (partly) unburdened but the family’s right to care is not honoured. The different types of familialism are analytically useful on three different levels: They could help to classify (1) the intentions of care policies, articulated for example by political parties or the government, as well as (2) the empirical effects of care policies on care arrangements. TEORIE FAMILIALIZACE –DOSTUPNOST PÉČE Ekonomická nákladnost formální péče Dostupnost formální péče Široce dostupná Málo dostupná Placená Volitelný familialismus Expilcitní familialismus Neplacená De-familializace Implicitní familializace Zdroj: Leitner (2003) We can distinguish (1) time rights (such as parental leave and care leave), (2) direct and indirect transfers for caring (such as cash benefits and tax reductions) and (3) social rights attached to care giving like individual pension rights or the (partial) inclusion in other social security schemes or derived rights for nonemployed wives (husbands). These familialistic policies can be contrasted with de-familializing policies which aim at unburdening the family in its caring function, like the public provision of child care and/or social services or the (public subsidy of) care provision through the market. If we suppose variation, i.e., strong and weak expressions within both kinds of family policies and if welfare states may contain combinations of familialistic and de-familializing family policies, the following matrix can be drawn (see Table 1). Four ideal types of familialism emerge from this matrix. The explicit familialism not only strengthens the family in caring for children, the handicapped and the elderly through familialistic policies. It also lacks the provision of any alternative to family care. This lack in public and market TABLE 1. Combinations of strong/weak familialization and strong/weak de-familialization Familialization De-familialization Strong Weak Strong Optional familialism Explicit familialism Weak De-familialism Implicit familialism Varieties of familialism LEITNER 359 driven care provision together with strong familialization explicitly enforces the caring function of the family. Within the optional familialism services as well as supportive care policies are provided. Thus, the caring family is strengthened but is also given the option to be (partly) unburdened from caring responsibilities. In both the explicit and the optional familialism ‘the right to time to care’ (Knijn and Kremer 1997) is honoured by familialistic policies which enable the family to care. Yet, only in the optional familialism is the family’s right to care not equated with the family’s obligation to care. The implicit familialism neither offers de-familialization nor actively supports the caring function of the family through any kind of familialistic policy. Nevertheless, the family will be the primary caretaker in these welfare regimes since there are no alternatives at hand. This type, therefore, relies implicitly upon the family when it comes to care issues. Finally, de-familialism would be characterized by strong de-familialization due to the state or market provision of care services and weak familialization. Thus, family carers are (partly) unburdened but the family’s right to care is not honoured. The different types of familialism are analytically useful on three different levels: They could help to classify (1) the intentions of care policies, articulated for example by political parties or the government, as well as (2) the empirical effects of care policies on care arrangements. TYPOLOGIE STÁTŮ DLE GENDEROVÉ A NE-GENDEROVÉ FAMILIALIZACE Genderová familializace Kombinace politik De-genderová familializace Volitelnmý familializmus Francie Finsko, Belgie Dánsko, Švédsko Explicitní familializmus Německo, Itálie, Lucembursko Rakousko Zdroj: Leitner (2003) IDEÁLY PÉČE (MONIQUE KREMER, 2007) GENDEROVÉ ASPEKTY TRHU PRÁCE A SOUVISEJÍCÍ POLITIKY FSS MU JS 2017 Organizace péče Vztah k dominantní genderové normě dělby neplacené práce (péče) Genderovaný definicí Genderovaný praxí Gender zpochybňující Neformální matka na plný úvazek (full-time mother) Mezigenerační péče (intergenerational care) sdílení péče oběma rodiči (parental sharing) Formální chůva/náhradní matka (surrogate mother) profesionální péče (professional care ) Dvě dimenze: 1.Formální versus neformální model poskytované péče 2.Model péče podporující nebo zpochybňující genderovou normu GENDEROVÉ USPOŘÁDÁNÍ DLE PFAU-EFFINGER (2004) Genderová kultura = hodnoty, normy, sdílené ideje Dělba placené a neplacené práce – participace žen na pracovním trhu Sociální aktéři Genderové struktury ve společnosti Instituce a jejich vzájemný vztah Nadnárodní vlivy – globalizace, EU Genderový řád Reprodukce nebo změna V každé společnosti jsou kulturní hodnoty a ideály, které poukazují na formy sociální integrace a dělby práce mezi muži a ženami. Ty jsou úzce spojeny s kulturními představami o vztazích a o povinnostech v těchto vztazích, mezi jednotlivými generacemi v rodině. Na takové myšlenky nebo modely poukazuje Pfau-Effinger jako na genderovou kulturu Existuje zde jeden nebo více dominantních modelů jako výsledek konfliktů, vyjednávacích procesů a kompromisů mezi sociálními skupinami. Jsou obecně stanoveny v institucionálních systémech ve formě norem a tedy relativně stabilní. Genderové uspořádání (gender arrangements) Genderová kultura (gender culture) Hodnoty, normy Genderový řád (gender order) ´existující struktury genderových vztahů a sociálním institucí vzhledem k genderové dělbě práce. Kulturní hodnoty a modely mají vliv na uspořádání společnosti a také na podobu sociálního státu Struktury genderových vztahů a jejich odraz v institucích – zvláště dělba práce Sociální stát propojuje ekonomické potřeby a kulturní hodnoty společnosti tím, že napomáhá nejen distribuci materiálních statků, ale zároveň ustavuje a šíří kulturní normy spojené s nárokem na služby a dávky (Fraser, 1996). Jednotlivé typy intervencí ovlivňují rovné rozdělení zdrojů mezi muže a ženy. Zároveň určují legitimitu nároků a požadavků jedinců, většinou na základě uznání určitých skutečností a životních situací jako zasluhujících podporu. To souvisí s tím, že tradiční model mužského chlebodárce byl v různých zemích zahrnut do systémů sociální politiky v rozdílné míře. GENDEROVÉ KULTURNÍ MODELY (PFAU-EFFINGER) ¡Model rodinné ekonomiky (Family economy model) ÷Typické pro zemědělské oblasti, „předindustriální model“, muži a ženy pracují společně v rodinném hospodářství ¡Model ženy v domácnosti (Housewife model) ÷Žena v intimní sféře domácnosti, muž chlebodárce na trhu práce, industriální společnost ¡Model zkráceného úvazku (Female) part-time model ÷Žena se zapojuje na trhu práce, ale péče je její hlavní zodpovědností, hlavním živitelem je stále muž ¡Model dvojího živitele/ institucionální zajištění péče (Dual breadwinner/institutional care model) ÷Žena i muž pracují, péče o děti přebírá stát/instituce ¡Model dvojí živitel, dvojí pečovatel (Dual breadwinner/ dual carer model) ÷Muž i žena se dělí o ekonomické zajištění rodiny, tak o zajištění péče o děti a domácnost • — 1.Společenské představy o hlavních oblastech činnosti mužů a žen a o povaze vztahu mezi těmito sférami (symetrický nebo komplementární) 2.Sociální hodnota přiřazená různým oblastem ve společnosti (stejná ocenění nebo hierarchie v oceňování oblastí 3.Kulturní představy o vztazích mezi generacemi, tedy dětství, mateřství a otcovství 4.Způsob, jakým jsou závislosti mezi muži a ženami konstruovány (autonomie nebo vzájemná / jednostranně závislost) 5.Kulturní význam rodiny v porovnání s ostatními soukromými životními styly SEMINÁRNÍ PŘÍPRAVA •Jak byste charakterizovali rodinnou politiku ČR v kontextu evropského prostoru? •