Vědecký průvodce skepticismem vůči globálnímu oteplování John Cook skepticalscience.com Poděkování Vědeckého průvodce skepticismem vůči globálnímu oteplování napsal John Cook ze skepticalscience.com. Autor děkuje níže uvedeným, kteří k tomuto dokumentu přispěli a komentovali jej: • Dr. John Abraham, Associate Professor of Engineering, University of St. Thomas, St. Paul, Minnesota • Paul Beckwith, Laboratory for paleoclimatology and climatology, Department of Geography, University of Ottawa, Canada • Prof. Andrew Dessler, Department of Atmospheric Science, Texas A&M University • Prof. Ove Hoegh-Guldberg, Director, Global Change Institute, University of Queensland • Prof. David Karoly, School of Earth Sciences, University of Melbourne • Prof. Scott Mandia, Physical Sciences, Suffolk County Community College • Dana Nuccitelli - Environmental Scientist, Tetra Tech, Inc. • James Prall, The Edward S. Rogers Sr. Department of Electrical and Computer Engineering, University of Toronto • Dr. John Price, www.grandkidzfuture.com • Corinne Le Quere, Professor of Environmental Sciences, University of EastAnglia, UK • Prof. Peter Reich, Sr. Chair in Forest Ecology and Tree Physiology, University of Minnesota • Prof. Riccardo Reitano, Department of Physics and Astronomy, University of Catania, Italy • Prof. Christian Shorey, Geology and Geologic Engineering, Colorado School of Mines • Suffolk County Community College MET101 students • Glenn Tamblyn, B Eng (Mech), Melbourne University, Australia • Dr. André Viau, Laboratory for paleoclimatology and climatology, Department of Geography, University of Ottawa, Canada • Dr. Haydn Washington, Environmental Scientist • Robert Way, Department of Geography, Memorial University of Newfoundland, Canada • Dr. Ray Weymann, Director Emeritus and Staff Member Emeritus, Carnegie Observatories, Pasadena, California; Member, National Academy of Sciences • James Wight • Bärbel Winkler, Germany Prvně publikováno v prosinci 2010 Pro další informace o tomto Průvodci nebo poznámky k němu navštivte www.skepticalscience.com Přeložili Jiří Došek a Jan Hollan (CzechGlobe) Na Vědeckého průvodce skepticismem vůči globálnímu oteplování se vztahuje licence Creative Commons Attribution-NonCommercial 3.0 Unported. Pasáže lze kopírovat s podmínkou uvedení odkazu www.skepticalscience.com na Skeptical Science. Co znamená být skeptický? Vědecký skepticismus je zdravý. Ve skutečnosti je věda zcela přirozeně skeptická. Pravý skepticismus znamená, že dříve než dojdeme k závěru, uvážíme celý soubor důkazů. Když se však blíže podíváme na argumenty vyjadřující klimatický „skepticismus", často pozorujeme účelové vybírání indicií a současně odmítání všech dat, která se nehodí do předem vytvořeného závěru. To není skepticismus. To je ignorování faktů i vědy. Tento průvodce se věnuje jak důkazům, že lidská činnost je příčinou globálního oteplování, tak tomu, jak argumenty klimatických „skeptiků" mohou být zavádějící tím, že představují jen kousíčky skládačky místo celého obrazu. Klimatický Účelový výběr odlišného plodu může vést k představě, že na třešni neroste ovoce červené, ale modré. Ale co nám říká celý soubor dokladů? Otisky lidských prstů na změně klimatu Vědci hledají nezávislé sady dokladů směřující k jediné konzistentní odpovědi. Celý soubor faktů shromážděný vědou o klimatu nám ukazuje množství zřetelně rozpoznatelných otisků lidského vlivu na změnu klimatu. Měření typu uhlíku nacházejícího se v atmosféře prokazují, že spalování fosilních paliv dramaticky zvyšuje množství oxidu uhličitého (C02) v atmosféře. Satelitními pozorováními i měřeními na povrchu zjišťujeme, že přebývající C02 zachycuje teplo, které by jinak uniklo pryč do vesmíru. Nacházíme mnoho vzorců oteplování, které odpovídají silnějšímu skleníkovému jevu. Celá struktura naší atmosféry se mění. Důkaz, že globální oteplování je způsobeno lidmi, není založen jen na teorii nebo počítačových modelech, ale i na mnoha nezávislých, přímých pozorováních skutečného světa. Otisky prstů na klimatické změně l<»W-.lllllT»llllF-.HiíWE Více uhlíku z fosilních paliv ve vzduchu5 Lidé zvyšují množství C02 Hmotnost C02 vypouštěného lidmi každý den odpovídá 8000 ropných katastrof v Mexickém zálivu. Podíváme-li se na to množství argumentů „skeptiků" globálního oteplování, vyvstane určitý vzorec. Mají sklon se zaměřovat na střípky informací a přitom zanedbávat jejich celek. Dobrým příkladem je tu argument, že lidské emise oxidu uhličitého (C02) jsou nepatrné ve srovnání s emisemi přirozenými. Ten argument vypadá takto. Každý rok pošleme do atmosféry přes 20 miliard tun C02. Přírodní emise pocházejí z rostlin vydechujících C02 a z oceánů uvolňujících plyn. Přírodní emise činí celkem 776 miliard tun za rok. Bez plného porozumění uhlíkovému cyklu se naše emise zdají velmi malé v porovnání s tím, co přináší příroda. Neúplný obrázek uhlíkového cyklu Spalování Vegetace Oceán fosilních a půda paliv Uhlíkový cyklus v 90. letech 20. století. Hodnoty jsou v miliardách tun C02. Chybějící částí popisu je, že příroda C02 nejen uvolňuje - ona C02 také pohlcuje. Rostliny C02 vdechují a obrovské množství C02 se rozpouští v oceánech. Příroda každý rok absorbuje 788 miliard tun C02. Přirozená absorpce zhruba vyrovnává přirozené emise. My ale tuto rovnováhu narušujeme. Ačkoli část našeho C02je pohlcována oceány a rostlinami na pevnině, zhruba polovina našich emisí C02 zůstává v atmosféře. Úplný obrázek uhlíkového cyklu Spalování Vegetace Oceán fosilních a půda paliv Uhlíkový cyklus v 90. letech 20. století. Hodnoty jsou v miliardách tun C02. Kvůli našemu spalování fosilních paliv je koncentrace C02 v atmosféře nejvyšší za nejméně 2 milióny let. A stále roste! Argument „lidské emise C02 jsou nepatrné" je zavádějící tím, že dává pouze polovinu popisu. Otisk prstů č. 1 Fosilní paliva se podepsala ve vzduchu a korálech Ve vzduchu existují různé typy uhlíku známé jako uhlíkové izotopy. Nejběžnějším typem je uhlík 12C. Těžším typem je uhlík 13C. Rostliny dávají přednost lehčímu uhlíku 12C. Fosilní paliva jako uhlí a ropa pocházejí z pradávných rostlin. Takže když fosilní paliva jako uhlí a ropu spalujeme, posíláme do vzduchu více lehčího uhlíku 12C. Očekáváme tedy, že poměr uhlíku 13C k uhlíku 12C bude klesat. To je přesně to, co pozorujeme, při měření atmosféry, v korálech a mořských houbách. Máme tedy silný důkaz, že nárůst množství oxidu uhličitého ve vzduchuje přímo spojen s lidskými emisemi. -1.2' -1.8- -3.0' Poměr uhlíku 13 k uhlíku 12 v korálech t—i—i—i—i—i—i—i—i—r 1800 1840 1880 1920 1960 2000 Rok Měření 513C (poměru uhlíku 13C k uhlíku 12C) v korálech z Velkého bariérového útesu.9 Důkaz, že více C02 způsobuje oteplování Oxid uhličitý zachytává infračervené záření (běžně známé jako tepelné záření). To bylo potvrzeno laboratorními experimenty i družicemi, které zjistily, že během posledních pár desetiletí do vesmíru uniká méně tepla (viz Otisk prstů č.2). Jde o přímý důkaz, že přibývající C02 způsobuje oteplování. SLUNCEJ družice i méně tepla unikajícího do vesmíru ENÍKOVÉ PLYNY zemský povrch vyzařuje infračervené teplo více tepla se vrací na zem Také z minulosti se dovídáme zajímavý příběh. Ledová vrtná jádra ukazují, že v minulosti Země rostlo množství C02 poté, co nejprve vzrostla teplota. Toto „zaostávání C02" znamená, že teplota ovlivňuje množství C02 ve vzduchu. Oteplování je tedy příčinou nárůstu C02 a více C02 způsobuje další oteplování. Dáme-li to dohromady, dostaneme pozitivní zpětnou vazbu. Pozitivní nebo negativní zpětná vazba není nutně dobrá nebo špatná. Pozitivní zpětné vazby zesilují každou již probíhající změnu klimatu, zatímco negativní zpětné vazby každou změnu klimatu potlačují (oslabují). Příklad pozitivní zpětné vazby větší množství oteplování přidaný C02 C02 způsobuje způsobuje, způsobuje oteplování že oceány vydávají další oteplování více CO, Když se v minulosti podnebí oteplovalo vlivem změn v orbitě a sklonu osy Země, způsobilo to větší emise C02 z oceánu do atmosféry, což vedlo k následujícím jevům: • zvýšená koncentrace C02 v atmosféře zesilovala původní oteplení. To je pozitivní zpětná vazba. • přidaný C02 se v atmosféře promíchal, čímž rozšířil skleníkové oteplování na celou zeměkouli.17,18 Záznamy z ledových vrtů jsou zcela v souladu s oteplujícím vlivem C02. Dramatické oteplování na konci dob ledových nelze ve skutečnosti vysvětlit bez zpětné vazby C02. Prodleva nárůstu C02 nevyvrací oteplující efekt C02. Naopak, poskytuje důkaz pozitivní klimatické zpětné vazby. Otisk lidských prstů č. 2 Méně tepla uniká pryč do vesmíru Družice měří infračervené záření unikající pryč do vesmíru, a tak jasně pozorují skleníkový jev. Porovnáním družicových dat z let 1970 až 1996 zjistíme, že na vlnových délkách, na kterých skleníkové plyny absorbují energii, uniká do vesmíru stále méně energie. Výzkumníci popisují tento výsledek jako „přímý experimentální důkaz významného nárůstu skleníkového jevu na Zemi". To bylo od té doby potvrzeno následnými měřeními několika různých družic. £ 2 o -o _2 o m -> -4 < -6 Změna záření unikajícího do vesmíru CJ O U- U- O O O O O O o o ■'.........1.........1.........1.........1.........1 ■ 900 1,000 1,100 1,200 1,300 Vlnočet (cm-1) Změna spektra unikajícího záření od r. 1970 do 1996 vlivem nárůstu skleníkových plynů. Záporné hodnoty znamenají méně vyzařovaného tepla." Důkaz toho, že globální oteplování probíhá Jeden z argumentů „skeptiků" je tak zavádějící, že vyžaduje tři úrovně „cherry picking". Je to „globální oteplování se zastavilo v roce 1998". První finta je ta, že se spoléhá na záznamy teploty, které nepokrývají celou zeměkouli, jako jsou data Hadleyho centra ve Velké Británii. Záznam Hadleyho centra nezahrnuje oblast Arktidy, kde dochází k nejrychlejšímu oteplování na planetě. Záznamy pokrývající celou planetu ukazují, že nejteplejším zaznamenaným kalendářním rokem je rok 2005. Nejteplejšími 12 měsíci byly červen 2009 až květen 2010. 0.6' 0.4' O ä- 0.2' -0.2' Nejteplejších zaznamenaných ■ 12 měsíců červen 2009 až květen 2010 -0.4' globální teplota NASA GISS, dvanáctiměsíční klouzavý půměr 1880 1900 1920 1940 Rok 1960 1980 2000 12-měsíční klouzavý průměr odchylky globální teploty. Druhým účelovým výběrem je tvrzení o dlouhodobém trendu založené jen na koncových rocích. Během cyklů oceánu jako El Nino se vyměňují ohromná množství tepla mezi oceánem a atmosférou, takže povrchová teplota skáče z roku na rok nahoru a dolů. K výpočtu dlouhodobého trendu používají vědci techniky jako klouzavé průměry nebo lineární regrese, které berou v úvahu všechna data. A ta ukazují, že povrchové teploty od roku 1998 dále rostou. Třetí fintou je, pohlížet jen na teplotu povrchu, která je měřením teploty atmosféry. Přes 80% energie ze silnějšího skleníkového jevu jde na ohřívání oceánů. Abychom zjistili, zda globální oteplování pokračuje po roce 1998, podívejme se na veškeré teplo hromadící se v klimatickém systému. Když sečteme teplo jdoucí do oceánů, ohřívající zemi a vzduch a způsobující tání ledu, vidíme, že planeta nadále teplo akumuluje.26 s 160 o o m 2 120 Přírůstek entalpie, „množství tepla" Země, □ Ohřívání oceánu ■ Ohřívání země a atmosféry Ohřívání země a atmosféry 1950 1960 1970 1980 Year 1990 2000 Úhrnné teplo pro Zemi od roku 1950. Tempo přírůstku energie od roku 1970 odpovídá 2,5 bombám z Hirošimy každou sekundu.27 Otisk našich prstů Struktura ohřívání oceánu Světové oceány během posledních 40 let soustavně hromadí teplo. Zvláštní strukturu ohřívání oceánů, s teplem pronikajícím od povrchu, lze vysvětlit jedině skleníkovým oteplováním.10 North Atlantic North Indian North Pacific South Atlantic io 30: 75 125 200 300 500 700 South Pacific 10 30 75 125 200 300 500 700 -i -0.2 0.0 0.2 0.4 Signal strength (C) -0.2 0.0 0.2 Signal strength (C) 0.4 -0.2 0.0 0.2 0.4 Signal strength (C) Pozorovaná teplota oceánu (červeně) a výsledky modelů zahrnujících skleníkové oteplování (zeleně). Další důkazy pro to, že je globální oteplování skutečné Někteří tvrdí, že příčinou velké části pozorovaného globálního oteplování je to, že meteorologické stanice jsou umístěny v blízkosti klimatizací a parkovišť. Můžeme porovnat teploty z dobře umístěných meteorologických stanic s těmi ze špatně položených. Dobře i špatně umístěné stanice ukazují stejnou velikost oteplování. Dalším způsobem, jak ověřit měření z teploměrů, je porovnat je s družicovými daty. Družicová měření ukazují podobnou rychlost globálního oteplování. To je potvrzení, že nám teploměry dávají přesný obrázek. Kromě přesvědčivého záznamu teploty máme velký soubor pozorování mnoha rozličných systémů, která jsou v souladu s oteplujícím se světem. Ledové příkrovy tají a každým rokem ztrácejí miliardy tun ledu. Hladiny moří stoupají zrychlujícím se tempem. Živočišné a rostlinné druhy migrují směrem k pólům a ledovce ustupují (a ohrožují tak dodávky vody pro mnoho miliónů lidí). Abychom správně porozuměli klimatu, musíme se dívat na veškeré důkazy. To, co vidíme, je množství nezávislých pozorování, všechna směřující ke stejnému závěru - globální oteplování probíhá. Indikátory oteplujícího se světa Teplota vzduchu při povrchu (v troposféře) Teplota nad oceány Jaro přicházející dříve I Přírodní druhy migrující k pólům a do výšek Parmesan & Yohe 200332, NOAA34 Hladina more I Entalpie oceánu Povrchová teplota moří Mořský led Ledové příkrov Otisk našich prstů č. 4 Noci se oteplují rychleji než dny Zesílený skleníkový jev znamená, že by se měly noci oteplovat rychleji než dny. Během dne slunce zahřívá povrch Země. V noční době se povrch ochlazuje vyzařováním svého tepla do vesmíru. Skleníkové plyny tento proces ochlazování zpomalují. Kdyby globální oteplování způsobovalo Slunce, očekávali bychom, že trend oteplování bude největší během dne. Místo toho vidíme, že počet teplých nocí roste rychleji než počet teplých dnů.6 1950 1960 1970 1980 1990 2000 Year Dlouhodobé odchylky počtu teplých dnů (červeně) a teplých nocí (modře) za rok. Mezi „teplé" patří horních 10 %.6 Hokejka nebo hokejová liga? Termín „hokejka" se obvykle vztahuje k rekonstrukci teploty zahrnující dobu posledního tisíce let. Příkré oteplování v nedávné době vypadá jako čepel oné hokejky. V klimatické vědě nicméně najdeme mnoho takových hokejek. Množství C02 vypouštěného lidmi, z větší části spalováním fosilních paliv, má za posledních 1000 let zřetelný tvar hokejky. 30 ° on J Ě10 Emise C02 z lidské činnosti (miliardy tun C02) 1000 1200 Celkové roční emise C02 (miliardy tun) 1400 1600 Rok 1800 2000 Dramatický nárůst emisí C02 se shoduje se strmým nárůstem koncentrace C02 v atmosféře, která nyní dosahuje hodnot nevídaných nejméně 2 milióny let.14 o 375' 8350' 2 C 325' 30%) zdroji svých živočišných bílkovin.55 S tím, jak se zmenšují ledovce a sněhová pole, ubývá rovněž zdrojů vody pro milióny lidí, kteří jsou do značné míry odkázáni na jejich letní tání, zejména pro závlahové zemědělství. Podobně stoupání hladiny moří a zvýšená síla bouří postihnou v tomto století milióny lidí tím, jak rýžová políčka zaplaví slaná voda, mořská voda pronikne do řek, znečistí podzemní vodu a vytlačí místní obyvatelstvo. To přinutí mnoho miliónů lidí, aby se přestěhovali do vnitrozemí, což zvýší riziko konfliktu.56 Když někdo říká, že globální oteplování je dobrá věc a cituje přitom jednotlivé pozitivní dopady, vzpomeňme, že úplný soubor dokladů ukazuje, že negativa daleko převažují nad pozitivy. Otisk lidstva č. 6 Zimy se oteplují rychleji S tím, jak sílí skleníkové oteplování, očekává se, že zimy se budou oteplovat rychleji než léta. Je to proto, že skleníkový jev má větší vliv během zimy. A v záznamu přístrojových měření to skutečně pozorujeme. -1-1-1— 1850 1900 1950 2000 Rok Vyhlazené odchylky teploty pro zimu a léto, zprůměrované jen přes pevninu od r. 1850 do 2009.21 Zlikvidovat posly „O přesnosti a poctivosti vědců není pochyb." NEZÁVISLÉ PŘEZKOUMÁNÍ EMAILŮ O KLIMATICKÉ ZMĚNĚ 59 V listopadu 2009 hackeři zaútočili na emailové servery University of East Anglia a ukradli emaily. Když byla vybraná korespondence mezi klimatickými vědci zveřejněna na internetu, několik sugestivních citací bylo vytrženo z kontextu a interpretováno jako odhalení, že celé globální oteplování je jenom konspirace. Někteří to označili za „climategate". Aby se zjistilo, jestli došlo k nějakému přestupku, ukradené emaily prošetřilo šest nezávislých týmů z Anglie a Spojených států. Každé z těchto vyšetřování očistilo klimatické vědce od jakéhokoli „...žádný důkaz jakéhokoli zamerne špatného vědeckého postupu v jakékoli práci Climatic Research Unit." UNIVERSITY OF EAST ANGLIA BĚHEM KONZULTACÍ S KRÁLOVSKOU SPOLEČNOSTÍ podezření 57,58,59,60,61,62 Nejcitovanějším emailem je ten s obratem „schovej ten pokles" Phila Jonese, který je běžně dezinterpretován. „Pokles" ve skutečnosti odkazuje na pokles růstu letokruhů od 60. let 20. století. Protože má na růst stromů vliv teplota, šířky letokruhů mají těsný vztah k měřené teplotě v minulosti. Nicméně po roce 1960 se některé letokruhy odchylují od měření teploty teploměry. Toto téma se v recenzované literatuře otevřeně diskutuje již od roku 1995. Když se podíváme na email Phila Jonese v kontextu diskutované vědy, nejde I o konšpiratívni machinace, ale o technickou diskusi nad metodami zpracování dat snadno dostupnými v recenzované literatuře. Je důležité dát ukradené emaily do perspektivy. Hrstka vědců diskutuje I o několika málo souborech klimatických dat. Dokonce i bez těchto dat stále existuje ohromný a konzistentní soubor dokladů, pečlivě shromažďovaný nezávislými vědeckými týmy napříč zeměkoulí. Pár sugestivních citací vytržených z kontextu může sloužit jako rozptýlení pro ty, kteří si přejí se vyhnout fyzikální realitě změny klimatu, ale nemění nic na našem vědeckém porozumění roli lidstva v globálním oteplování. Climategate je pokus ukázat prstem na vědce, ale odvrací pozornost od toho, na čem záleží: od vědy. „Neexistuje žádný věrohodný důkaz, že se Dr. Mann někdy angažoval nebo podílel, přímo nebo nepřímo, na jakékoli činnosti s úmyslem potlačit nebo zkreslit data." 60 PENN STATE UNIVERSITY Otisk vlivu lidstva č. 7 Horní atmosféra se ochlazuje S tím, jak skleníkové plyny zachycují více tepla ve spodní vrstvě atmosféry (troposféře), méně tepla dosáhne horní atmosféry (stratosféry a vyšších vrstev). Očekáváme tedy oteplování spodní atmosféry a ochlazování horní atmosféry. To je pozorováno družicemi i meteorologickými balóny.1 "O O Ochlazování horní atmosféry Oteplování spodní atmosféry 1980 1985 1990 1995 Rok 2000 2005 Odchylky teploty (stupně Celsia) v horní a spodní atmosféře, jak byly naměřeny družicemi (RSS).64 Vědecký konsenzus ohledně globálního oteplování Čas od času můžeme narazit na petice Přes 97 % odborníků na klima s vyjmenovávající vědce, kteří jsou skeptičtí vůči lidmi myslí, že lidé způsobují globálni způsobenému globálnímu oteplování. Velmi málo oteplování z podepsaných se však věnuje klimatickému výzkumu. Jsou tam lékařští vědci, zoologové, fyzikové a inženýři, ale poskrovnu těch, jejichž pole odbornosti je věda o klimatu. Co si tedy myslí opravdoví odborníci? Několik studií dělalo průzkum mezi klimatickými vědci, kteří aktivně publikují výzkum klimatu. Všechny studie došly ke stejné odpovědi-přes 97 % odborníků na klima je přesvědčeno, že lidé mění globální teplotu.6566 To potvrzuje i recenzovaný výzkum. Přehled veškerého recenzovaného výzkumu na téma „globální změna klimatu" publikovaného mezi roky 1993 a 2003 zjistil, že mezi 928 celkem nalezenými vědeckými články není ani jeden, který by odmítal konsenzuální pozici, že lidská činnost způsobuje globální oteplování.67 Souhlasí i doklady Rozhodující svědectví, že globální oteplování je způsobeno lidmi, není založeno na lesu hlasujících rukou, ale na přímých pozorováních. Různé nezávislé posloupnosti důkazů ukazují na stejnou odpověď. _ Existuje konsenzus důkazů, že lidé zvyšují koncentraci oxidu uhličitého v atmosféře. To je potvrzeno měřením typu uhlíku ve vzduchu. Zjišťujeme, že větší část tohoto uhlíku pochází z fosilních paliv. V souladu jsou i důkazy, že rostoucí množství C02 způsobuje oteplování. Družice pozorují, že méně tepla uniká do vesmíru. Měření na povrchu zjišťují, že více tepla se vrací na Zem. Děje se to přesně na vlnových délkách, kde C02 zachycuje teplo - zřetelná lidská stopa. Nepanuje jen konsenzus mezi vědci -je zde konsenzus důkazů. Panuje souhra dokladů, že dochází ke globálnímu oteplování. Teploměry i družice měří stejný trend oteplování. Další známky oteplování se nalézají po celém světě - zmenšující se ledové příkrovy, ustupující ledovce, stoupající hladiny moří a posun v sezónách. Struktura oteplování ukazuje jasné známky zesíleného skleníkového jevu. Noci se oteplují rychleji než dny. Zimy se oteplují rychleji než léta. Spodní vrstva atmosféry se otepluje, zatímco horní vrstvy se ochlazují. Ohledně otázky, jestli lidé způsobují klimatickou změnu, nepanuje konsenzus jen mezi vědci - je zde konsenzus důkazů. 11 Odkazy 1. Jones, G., Tett, S. & Stott, R, (2003): Causes of atmospheric temperature change 1960-2000: A combined attribution analysis. Geophysical Research Letters, 30, 1228 2. Lastovicka, J., Akmaev, R. A., Beig, G., Bremer, J., and Emmert, J. T (2006). Global Change in the Upper Atmosphere. Science. 314(5803):1253-1254. 3. Santer, B. D., Wehner, M. R, Wigley T. M. L, Sausen, R., Meehl, G. A., Taylor, K. E., Ammann, C, Arblaster, J., Washington, W. M., Boyle, J. S. and Braggemann, W. (2003). Contributions of Anthropogenic and Natural Forcing to Recent Tropopause Height Changes. Science, 301 (5632):479-483. 4. Harries, J. E., et al (2001). Increases in greenhouse forcing inferred from the outgoing longwave radiation spectra of the Earth in 1970 and 1997. Wafure, 410, 355 357. 5. Manning, A.C, Keeling, R.R (2006). Global oceanic and land biotic carbon sinks from the Scripps atmospheric oxygen flask sampling network. Tellus. 58:95-116. 6. Alexander, L. V., Zhang, X., Peterson, T. C, Caesar, J., Gleason, B., Tank. A. M. G. K., Haylock, M., Collins, D., Trewin, B., Rahimzadeh, P., Tagipour A. , Kumar, K. R., Revadekar, J., Griffiths, G., Vincent, L., Stephenson, D. B. , Burn, J., Aguilar, E., Brunet, M., Taylor, M., New, M., Zhai, R, Rusticucci M., and Vazquez-Aguirre, J. L. (2006), Global observed changes in daily climate extremes of temperature and precipitation. Journal of Geophysical Research, 111 (D5):D05109+. 7. Braganza, K., D. Karoly T. Hirst, M. E. Mann, R Stott, R. J. Stouffer, and S. Tett (2003), Indices of global climate variability and change: Part I—Variability and correlation structure, Clim. Dyn., 20, 491-502. 8. Evans W. P. J., Puckrin E. (2006), Measurements of the Radiative Surface Forcing of Climate, P1.7, AMS 18th Conference on Climate Variability anc Change. 9. Wei, G., McCulloch, M. T, Mortimer, G., Deng, W., and Xie, L, (2009) Evidence for ocean acidification in the Great Barrier Reef of Australia. Geochim. Cosmochim. Ac., 73, 2332-2346. 10. Barnett, T. R, Pierce, D. W., Achutarao, K. M., Gleckler, R J., Santer, B. D. Gregory J. M., and Washington, W. M. (2005), Penetration of Human-Induced Warming into the World's Oceans. Science, 309(5732):284-287. 11. Boden, T.A., G. Marland, and R.J.Andres. (2009). Global, Regional, anc National Fossil-Puel C02 Emissions. Carbon Dioxide Information Analysis Center, Oak Ridge National Laboratory U.S. Department of Energy Oak Ridge, Tenn., U.S.A. doi 10.3334/CDIAC/00001 12. IPCC, (2007). Climate Change 2007: The Physical Science Basis. Contribution of Working Group I to the Pourth Assessment Report of the ntergovernmental Panel on Climate Change (AR4). S. Solomon et al. eds (Cambridge University Press, Cambridge, UK & New York, NY, USA) 13. Mandia, S. (2010), And You Think the Oil Spill is Bad?. http://profmandia.wordpress.eom/2010/06/17/and-you-think-the-oil-spill-is-bad/ 14. Tripati, A. K., Roberts, C. D., Eagle, R. A., (2009), Coupling of C02 and ice sheet stability over major climate transitions of the last 20 million years Science 326 (5958), 1394-1397. 15. Swart, R K., L. Greer, B. E. Rosenheim, C. S. Moses, A. J. Waite, A. Winter R. E. Dodge, and K. Helmle (2010), The 13C Suess effect in scleractinian corals mirror changes in the anthropogenic C02 inventory of the surface oceans, Geophys. Res. Lett., 37, L05604, doi:10.1029/2009GL041397. 16. Burch, D. E., (1970), Investigation of the absorption of infrared radiation by atmospheric gases. Semi-Annual Tech. Rep., APCRL, publication U-4784. 17. Cuffey K. M., and P. Vimeux (2001), Covariation of carbon dioxide anc temperature from the Vostok ice core after deuterium-excess correction Wafure, 412, 523-527. 18. Caillon N, Severinghaus J.R Jouzel J, Barnola J.M, Kang J, LipenkovVY (2003), Timing of atmospheric C02 and Antarctic temperature changes across Termination III. Science. 299, 1728-1731 19. Griggs, J. A., Harries, J. E. (2004). Comparison of spectrally resolvec outgoing longwave data between 1970 and present, Proc. SPIE, Vol. 5543. 164. 20. Chen, C, Harries, J., Brindley H., & Ringer, M. (2007). Spectral signatures of climate change in the Earth's infrared spectrum between 1970 anc 2006. Retrieved October 13, 2009, from European Organisation for the Exploitation of Meteorological Satellites (EUMETSAT) Web site: http://www.eumetsat.eu/Home/Main/Publications/Conference_and_Works hop_Proceedings/groups/cps/documents/document/pdf_conf_p50_s9_01 _harries_v.pdf Talk given to the 15th American Meteorological Society (AMS) Satellite Meteorology and Oceanography Conference, Amsterdam, Sept 2007 21. HadCRUT3 global monthly surface air temperatures since 1850. http://hadobs.metoffice.com/hadcrut3/index.html 22. Simmons, A. J., K. M. Wille«, R D. Jones, R W. Thorne, and D. R Dee (2010), Low-frequency variations in surface atmospheric humidity temperature, and precipitation: Inferences from reanalyses and monthly gridded observational data sets, J. Geophys. Res. ,115, D01110, doi:10.1029/2009JD012442. 23. Hansen, J., Ruedy R., Sato, M., Lo, K., (2010), Rev. Geophys., doi:10.1029/2010RG000345, in press 24. NASA GISS GLOBAL Land-Ocean Temperature Index, (2010) http://data.giss. nasa.gov/gistemp/tabled ata/GLB.Ts+dSST.txt 25. Fawcet, R., Jones, D. (2008), Waiting for Global Cooling, Australian Science Medical Centre, http://www.aussmc.org/documents/waiting-for-global-cooling.pdf 26. Murphy D. M., S. Solomon, R. W. Portmann, K. H. Rosenlof, R M. Forster and T. Wong, (2009), An observationally based energy balance for the Earth since 1950. J. Geophys. Res., 114 , D17107+. Figure redrawn on data from this paper supplied by Murphy 27. Malik, J., (1985). The Yields of the Hiroshima and Nagasaki Nuclear Explosions, Los Alamos, New Mexico: Los Alamos National Laboratory, LA-8819. 28. Menne, M. J., C. N. Williams Jr., and M. A. Palecki (2010), On the reliability of the U.S. surface temperature record, J. Geophys. Res., 115, D11108 29. Karl, T. R., Hassol, S. J., Miller, C. D. and Murray W. L. (2006). Temperature Trends in the Lower Atmosphere: Steps for Understanding anc Reconciling Differences. A Report by the Climate Change Science Program and the Subcommittee on Global Change Research, Washington DC. 30. Velicogna, I. (2009). Increasing rates of ice mass loss from the Greenlanc and Antarctic ice sheets revealed by GRACE', Geophys. Res. Lett., 36 31. Church, J., White, N., Aarup, T, Wilson, W., Woodworth, R, Domingues, C. Hunter, J. and Lambeck, K. (2008), Understanding global sea levels: past, present and future. Sustainability Science, 3(1), 922. 32. Parmesan, C, Yohe, G. (2003), A globally coherent fingerprint of climate change impacts across natural systems. Nature, 421 (6918), 37-42. 33. Immerzeel, W. W., van Beek, L.RH, and Bierkens, M. F. R (2010). Climate change will affect the Asian water towers, Science, 328(5984): 1382-1385 12 34. NOAA National Climatic Data Center, State of the Climate: Global Analysis for September 2010, published online October 2010, retrieved on October 30, 2010 from http://www.ncdc.noaa.gov/bams-state-of-the-climate/2009.php 35. Mann, M., Bradley, R. and Hughes, M. (1998), Global-Scale Temperature Patterns and Climate Forcing Over the Past Six Centuries, Nature. 392:779-787 36. Etheridge, D.M., Steele, L.R, Langenfelds, R.J., Francey, R.L., Barnola, J.-M. and Morgan, V.I. (1998), Historical C02 records from the Law Dome DE08, DE08-2, and DSS ice cores. In Trends: A Compendium of Data on Global Change. Carbon Dioxide Information Analysis Center, Oak Ridge National Laboratory, U.S. Department of Energy, Oak Ridge, Tenn., U.S.A. 37. Tans, R, (2009), Trends in Atmospheric Carbon Dioxide - Mauna Loa, NOAA/ESRL. www.esrl.noaa.gov/gmd/ccgg/trends 38. Crowley, T.J., (2000), Causes of Climate Change Over the Past 1000 Years, IGBP PAGES/World Data Center for Paleoclimatology Data Contribution Series #2000-045. NOAA/NGDC Paleoclimatology Program, Boulder CO, USA. 39. Moberg, A., et al. (2005), 2,000-Year Northern Hemisphere Temperature Reconstruction. IGBP PAGES/World Data Center for Paleoclimatology Data Contribution Series # 2005-019. NOAA/NGDC Paleoclimatology Program, Boulder CO, USA. 40. Mann, M., Zhang, Z., Hughes, M., Bradley, R., Miller, S., Rutherford, S. anc Ni, F. (2008), Proxy-based reconstructions of hemispheric and global surface temperature variations over the past two millennia, Proceedings of the National Academy of Sciences, 105(36): 13252-13257 41. Knutti, R., Hegerl, G. C, (2008), The equilibrium sensitivity of the earth's temperature to radiation changes. Nature Geoscience, 1 (11), 735-743, 42. Lacis, A. A., Schmidt, G. A., Rind, D., and Ruedy, R. A., (2010), Atmospheric C02: Principal Control Knob Governing Earth's Temperature, Science, 330(6002):356-359 43. Wang, K., Liang, S., (2009), Global atmospheric downward longwave radiation over land surface under all-sky conditions from 1973 to 2008, Journal of Geophysical Research, 114 (D19) 44. Lindzen, R. S., and Y.-S. Choi (2009), On the determination of climate feedbacks from ERBE data, Geophys. Res. Lett, 36, L16705, doi:10.1029/2009GL039628. 45. Trenberth, K. E., J. T. Fasullo, C. O'Dell, and T Wong (2010), Relationships between tropical sea surface temperature and top-of-atmosphere radiation, Geophys. Res. Lett., 37, L03702, doi:10.1029/2009GL042314, 46. Murphy, D. M. (2010), Constraining climate sensitivity with linear fits to outgoing radiation, Geophys. Res. Lett., 37, L09704, doi:10.1029/2010GL042911. 47. Chung, E.-S., B. J. Soden, and B.-J. Sohn (2010), Revisiting the determination of climate sensitivity from relationships between surface temperature and radiative fluxes, Geophys. Res. Lett., 37, L10703, doi:10.1029/2010GL043051. 48. Challinor, A. J., Simelton, E. S., Fraser, E. D. G., Hemming, D., and Collins M., (2010). Increased crop failure due to climate change: assessing adaptation options using models and socio-economic data for wheat in China. Environmental Research Letters, 5(3):034012+ 49. Tubiello, F. N., Soussana, J.-F, and Howden, S. M. (2007). Crop anc pasture response to climate change. Proceedings of the National Academy of Sciences, 104(50): 19686-19690. 50. Zhao, M. and Running, S. W. (2010). Drought-Induced Reduction in Global Terrestrial Net Primary Production from 2000 Through 2009. Science, 329(5994) :940-943. 51. University Corporation for Atmospheric Research http://www2.ucar.edu/news/2904/climate-change-drought-may-threaten-much-globe-within-decades 52. Thomas, C. D. et al. (2004), Extinction risk from climate change. Nature, 427: 145/148. 53. Hoegh-Guldberg, O., Mumby, R J., Hooten, A. J., Steneck, R. S., Greenfield, R, Gomez, E., Harvell, C. D., Sale, R F, Edwards, A. J. Caldeira, K., Knowlton, N., Eakin, C. M., Iglesias-Prieto, R., Muthiga, N. Bradbury, R. H., Dubi, A., and Hatziolos, M. E. (2007), Coral Reefs Under Rapid Climate Change and Ocean Acidification. Science, 318(5857):1737-1742. 54. Hoegh-Guldberg, O. & Bruno, J. (2010). Impacts of climate change on the world's marine ecosystems. Science, 328, 1523-1528, 55. Tibbets, J. (2004). The State of the Oceans, Part 1. Eating Away at a Global Food Source. Environmental Health Perspectives, 112(5):A282-A291 56. Dasgupta, S., Laplante, B., Meisner, C, Wheeler, D. and Yan, J. (2007) The impact of sea-level rise on developing countries: a comparative analysis, World Bank Policy Research Working Paper No 4136, February 57. Willis, R, Blackman-Woods, R., Boswell, T, Cawsey, I., Dorries, N., Harris E., Iddon, B., Marsden, G., Naysmith, D., Spink, B., Stewart, I., Stringer, G. Turner, D. and Wilson, R. (2010), The disclosure of climate data from the Climatic Research Unit at the University of East Anglia, House of Commons Science and Technology Committee, see: http://www.publications.parliament.Uk/pa/cm200910/cmselect/cmsctech/3 87/387i.pdf 58. Oxburgh, R. (2010), Report of the International Panel set up by the University of East Anglia to examine the research of the Climatic Research Unit, see: http://www.uea.ac.uk/mac/comm/media/press/CRUstatements/SAP 59. Russell, M., Boulton, G., Clarke, R, Eyton, D. and Norton, J. (2010), The Independent Climate Change E-mails Review. See: http://www.cce-review.org/pdf/FINAL%20REPORT.pdf 60. Foley, H., Scaroni, A., Yekel, C. (2010), RA-10 Inquiry Report: Concerning the Allegations of Research Misconduct Against Dr. Michael E. Mann Department of Meteorology, College of Earth and Mineral Sciences, The Pennsylvania State University. See http://theprojectonclimatescience.org/wp-content/uploads/2010/04/Findings_Mann_lnquirypdf 61. Secretary of State for Energy and Climate Change, (2010). Government Response to the House of Commons Science and Technology Committee 8th Report of Session 2009-10: The disclosure of climate data from the Climatic Research Unit at the University of East Anglia. See http://www.official-documents.gov.uk/document/cm79/7934/7934.pdf 62. Assmann, S., Castleman, W., Irwin, M., Jablonski, N., Vondracek, F. (2010). RA-10 Final Investigation Report Involving Dr. Michael E, Mann See http://live.psu.edu/fullimg/userpics/10026/FinalJnvestigation_Report.pdf 63. Jacoby, G. and D'Arrigo, R. (1995), Tree ring width and density evidence of climatic and potential forest change in Alaska, Glob. Biogeochem. Cycles 9:22734 64. Mears, C, Wentz, F. (2009), Construction of the Remote Sensing Systems V3.2 atmospheric temperature records from the MSU and AMSL microwave sounders. J. Atmos. Ocean. Tech., 26: 1040-1056, 65. Doran, R and Zimmerman, M. (2009), Examining the Scientific Consensus on Climate Change, Eos Trans. AGU, 90(3) 66. Anderegg, W., Prall, J., Harold, J. and Schneider, S. (2010), Expert credibility in climate change. Proceedings of the National Academy of Sciences, 107(27): 12107-12109 67. Oreskes, N. (2004), Beyond the ivory tower: the scientific consensus on climate change, Science, 306:1686 68. Braganza, K., D. J. Karoly, A. C. Hirst, R Stott, R. J. Stouffer, and S. F. B, Tett (2004), Simple indices of global climate variability and change: Part II Attribution of climate change during the twentieth century, Clim. Dyn., 22, 823- 838, doi:10.007/s00382-004-0413-1 Pro to, že globální oteplování způsobili lidé, svědčí mnoho nezávislých řad důkazů. „Skepticismus" vůči globálnímu oteplování se často zaměřuje na drobné části skládanky a odmítá úplný soubor dokladů. .' Naše klima se mění a my jsme hlavní příčinou skrze naše emise skleníkových plynů. Fakta týkající se klimatické změny jsou klíčová pro pochopení světa kolem nás a pro informované rozhodování o budoucnosti. Pro další informace navštivte: Skeptical Science www.skepticalscience.com