Garant: PhDr. Roman Hytych, Ph.D. (romhyt@gmail.com) Vyučující: PhDr. Roman Hytych, Ph.D., Typ studijního předmětu: povinně volitelný (PST) Rozsah předmětu: 4 kredity ETCS Forma výuky předmětu: přednáška/seminář Způsob ukončení: zkouška Termíny výuky: 13:30–16:45 (27. 2., 13. 3., 27. 3., 10. 4. a 24. 4.), aula Základní charakteristika Kurz je rozdělen na dvě části: teoretickou (přednáška 13:30-15:00), kasuistickou (seminář: 15:15-16:45). Teoretická část vytyčuje základní témata související s psychoterapií dětí a dospívajících. Přednášená témata jsou v průběhu semináře podrobena kritické diskusi a ilustrována konkrétními kasuistickými zlomky (viz podrobný sylabus). Požadavky na ukončení předmětu Je požadována aktivní účast na seminářích (minimálně 75% účast). Předmět je ukončen zkouškou. Podkladem pro hodnocení je průběžné zpracování zadaných úkolů: 1. Vypracování formulace klinického případu: na základě zápisu z prvního setkání vytvoříte formulaci klinického případu (viz Ingram, 2006) vámi vybraného příběhu podaného v hrubých záznamech z terapeutického procesu, který posléze zpracujete v závěrečné práci (termín odevzdání 11/3 včetně; odevzdávárna předmětu); 2. Vypracování dvou kritických recenzí (1-2 normostrany), jedné česky psané knihy a jednoho cizojazyčného článku zabývajících se psychoterapií dětí a dospívajících ze studentem zvoleného psychoterapeutického přístupu, který využije pro zpracování závěrečné práce; v recenzi se soustřeďte na kritické zhodnocení možného přínosu textu pro vámi analyzovaný proces terapie (termín odevzdání do 8/4 včetně; odevzdávárna předmětu); 3. Vypracování závěrečné práce v rozsahu 7 normostran, která použije vámi vybraný „neúplný příběh“ jako podklad pro kritickou analýzu procesu psychoterapie. Práce popíše silná a slabá místa záznamu psychoterapeutického procesu, navrhne alternativní řešení a vše podpoří analyticky zpracovanými, konkrétními ukázkami výchozího textu a argumentací zakotvené ve vybraném psychoterapeutickém přístupu (literatura obsahuje minimálně dvě knihy a tři články zabývajících se tématem psychoterapie dětí a dospívajících v daném psychoterapeutickém přístupu). Přínosem je i úvaha nad limity, se kterými byste se ve vaší pst práci setkávaly (vaše aktuální kompetence, situace rodiny, instituce v níž terapeutický proces probíhá). Zásadní je příběh vložit též do kontextu vývojové psychologie a využít vámi zpracovanou formulaci případu. Písemně zpracovaná seminární práce je odevzdána v zadaném rozsahu do 27. 5. 2017 včetně; odevzdávárna předmětu). Podrobný sylabus (6 bloků, seminář a přednáška) 1. Úvodní přehled problematiky, cíle kurzu a uzavření kontraktu se studenty. Seznámení s nástrojem formulace klinického případu (case formulation) a vysvětlení jeho použití při plnění požadavků předmětu. Představení kazuistik a výběr jejich pořadí pro následující semináře. 2. Relevantní diagnostické kategorie, intervenující instituce a legislativní rámec. Nosologická versus problémová diagnóza. Vývojový aspekt psychoterapie s dětmi a dospívajícími. 3. Specifika uzavíraní terapeutického kontraktu s dětmi a dospívajícími. Etika. Důvěra jako základní stavební kámen psychoterapeutického procesu (příklad zvládání integrace do skupiny). Všímavost a její rozvíjení. Techniky skupinové práce: Tajemství, Masky. 4. Skutečnosti, se kterými se lze setkat při práci s dětmi a dospívajícími: narušené sebeschéma (rozvíjející se poruchy příjmů potravy), pozice ve vrstevnické skupině (šikana, agresivita, neschopnost vymezit své hranice), vztah k autoritě, poruchy pozornosti, škola jako instituce a nezbytné dovednosti jejího zvládání, návykové látky (experimenty či závislost), vrstevnické skupiny (sdílené představy, skupinové normy a žitá praxe jejich uplatňování), životní cíle, jejich diverzifikace, hierarchie a způsoby naplňování, (ne)přítomnost nosných mezilidských vztahů. 5. Psychoterapeutický proces s dětmi a dospívajícími, vytváření podmínek pro dlouhodobou terapeutickou práci. Procesy supervize, intervize, sebezkušenostní výcvik, psychohygiena, nosné mezilidské vztahy, smysluplně vytyčené životní a pracovní cíle. Motivace a hodnoty, funkce opakované aktualizace kontraktu a jeho vyhodnocování. 6. Práce se skupinou: vytváření nosných vztahů, dovedných vzorců interpersonálního jednání, posilování koherence skupiny a skupinové definování žité etiky (Příběh prince/ princezny Kumárí). Co s odpadlíkem, černou ovcí). Podrobné požadavky na seminární práci Cílem seminární práce je integrativní propojení dvou částí kurzu (teoretické a kasuistické). Studenti na podkladě kvalitativní analýzy předloženého záznamu průběhu psychoterapeutického procesu vymezí hlavní kategorie / témata, která jsou podkladem pro následnou kritickou diskusi z perspektivy jimi vybraného psychoterapeutického přístupu. Kritéria pro hodnocení seminární práce: l osobní zpracování tématu - převaha vlastních úvah, názorů, vhledů a interpretací (pracujte s literaturou, ale nezůstávejte na úrovni popisu nebo citací literatury) l využití formulace případu vypracovanou na počátku semestru l propracovanost, strukturovanost, zřetelná myšlenková linie či koncepce l obsahová hutnost a hloubka (hloubka je samozřejmě nepřímo úměrná šíři záběru – také práce se širokým záběrem a menší propracovaností jednotlivých podtémat může být výborná; doporučujeme ale raději podrobně a v souvislostech rozpracovat vybrané dílčí téma) l schopnost jasného prezentování hlavních myšlenek práce a vedení kritické diskuse s kolegy l dodržení rozsahu a tématu l formálně správná práce s terminologií a literaturou, zřetelné odlišení vlastních myšlenek od přejatých, citování podle standardu APA (http://psych.fss.muni.cz/phprs/download.php?sekce=1) Hlavní pravidlo: všechny citace v textu musejí mít svůj protějšek v seznamu literatury a všechny odkazy v seznamu literatury musejí být citovány /a řádně označeny/ někde v textu. Využívání cizích textů bez uvedení zdroje je považováno za plagiátorství a může mít pro studující vážné disciplinární následky. Základní literatura: Formulace klinického případu: Eells, T. D. ed. (2007). Handbook of Psychotherapy Case Formulation. New York: The Guilford Press. alternativou je Ingram, B. L. (2006). Clinical Case Formulations: Matching the Integrative Treatment Plan to the Client. New Jersey: John Wiley & Sons, Inc. Vývojové hledisko: Vágnerová, M. (2005). Vývojová psychologie I. – Dětství a dospívání. Praha: Karolinum. alternativně Langmeier, J., Krejčířová, D. (2009). Vývojová psychologie. (2ed.). Praha: Grada. (vybrané kapitoly) Psychoterapie dětí a dospívajících: Geldard, K., Geldard, D. (2008). Dětská psychoterapie a poradenství. Praha: Portál. Langmeier, J., Balzar, K., Špitz, J. (2010). Dětská psychoterapie. Praha: Portál. Říčan, P., Krejčířová, D. a kol. (2006). Dětská klinická psychologie. Praha: Grada. Hort, V., Hrdlička, M. a kol. (2008). Dětská a adolescentní psychiatrie. Praha: Portál. Oaklander, V. (2003). Třinácté komnaty dětské duše: tvořivá dětská psychoterapie v duchu Gestalt terapie. Dobříš: Drvoštěp. Pöethe, P. (2008). Emoční poruchy v dětství a dospívání – psychoanalytický přístup. Praha: Grada. Ronenová, T. (2000). Psychologická pomoc dětem v nesnázích – kognitivně-behaviorální přístupy při práci s dětmi. Praha: Portál. Vymětal, J., Rezková, V. (2001). Rogersovský přístup k dospělým a dětem. Praha: Portál. Doporučená literatura: Blatný, M., a kol. (2005). Problematika rizikového chování vývoje dětí a dospívajících: hlavní témata a implikace pro další výzkum. Československá psychologie, 49, 6, 524-539. Cosa, M. (2006). Rebels with a cause : working with adolescents using action techniques. London, Philadelphia: Jessica Kingsley Pub. Čermák, I., Klimusová, H., Vízdalová, H. (2005). Deprese v dětství a její vztah k problémům chování. Československá psychologie, 49, 3, 223-236. Čevelíček, M., Hytych, R., Roubal, J. (2013). Představení vybraných modelů psychoterapeutické formulace případu. Československá psychologie, 57 (5), 447-460. Čevelíček, M., Roubal, J., Hytych, R. (2014). Využití formulace případu ve výuce a výcviku psychoterapie. Psychoterapie, 8(1), s. 44-54. Dies, K. (2000). Adolescent Development and a Model of Group Psychotherapy: Effective Leadership in the New Millennium. Journal of Child and Adolescent Group Therapy, 10(2), pp. 97-111. Geldard, K., Geldard, D. (2001). Working with Children in Groups: Handbook for Counsellors, Educators and Community Workers. New York, Palgrave. Foltová, L., Hytych, R. (2012). Terapeutické intervence v rámci skupinové psychoterapie s dospívajícími. Psychoterapie: Praxe–inspirace–konfrontace. 3-4, 192-201. Hoag, M. J., Burlingame, G. M. (1997). Evaluating Effectivness of Child and Adolescent Group Treatment: A Meta-Analytic Review. Journal of Clinical Child Psychology, 26 (3), 234-246. Hrdlička, M., Komárek, V. (2004). Dětský autismus. Praha: Portál. Hytych, R. (2007). Etika ve vztahu s klientem: od vnějšího tlaku k vnitřní motivaci. Zpravodaj Pedagogicko–psychologického poradenství. č. 48, 66–71. Praha: IPPP ČR. Johnson, Ch. V., Riester, A. E., Corbett, C., Buehler,A., Huffaker, L., Levich, K., Pena1, E. (1998). Group Activities for Children and Adolescents: An Activity Group Therapy Approach, Journal of Child and Adolescent Group Therapy, 8(2), pp. 71-88. Kleiger, J. H., Helmig, L. (1999). Evolution of a Group Therapy Model for Adolescent Residential Treatment. Journal of Child and Adolescent Group Therapy, 9(4), pp. 187-197. Larman, S. (2006). The Use of Group Therapy as a Means of Facilitating Cognitive–Behavioural Instruction for Adolescents With Disruptive Behaviour, Australian Journal of Guidance & Counselling, 16(2), pp. 233–248. Macek, P. (2003). Adolescence: Psychologické a sociální charakteristiky dospívajících. Praha: Portál. Mills, E., Kellington, S. (2012). Using group art therapy to address the shame and silencing surrounding children’s experiences of witnessing domestic violence. International Journal of Art Therapy, 17(1), 3-12. Richman, S. (2006). Výchova dětí s autismem. Praha: Portál. Sommers-Flanagan, J., Sommers-Flanagan, R. (1995). Psychotherapeutic techniques with treatment-resistant adolescents. Psychotherapy, 32(1), pp. 131-140. Nickman, S. L. a kol. (2005). Children in Adoptive Families: Overview and Update. Child Adolescent Psychiatry, 44(10):987–995. Train, A. (2001/2005/2008). Nejčastější poruchy chování: jak je rozpoznat a kdy se obrátit na odborníka. Praha: Portál. Vickers, B. (2002). Cognitive Behaviour Therapy for Adolescents with Psychological Disorders: A Group Treatment Programme. Clinical Child Psychology and Psychiatry, 7(2), pp. 249–262. Vymětal, J. (2002). Úzkost a strach u dětí. Praha: Portál.