JAK MLUVIT S DĚTMI O SMRTI? Zdeňka Dohnalová Odborná asistentka - Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity Poradkyně pro pozůstalé SMRT ¢Smrt je náročné téma všechny, pro laiky, profesionály z pomáhajících profesích, pro dospělé, dospívající i děti. ¢Truchlení je velmi individuální. To, co jednomu pomáhá, může být pro druhého bolestivé a zraňující ¢ » neexistuje univerzální způsob jak pomoci pozůstalým. ¢ ¢Děti mnohdy tolik nepostihuje samotný fakt smrti, ale prožitek ztráty všeho toho, co je v jejich mysli a v jejich citech spojeno s zemřelým člověkem či zvířetem. ¢Smrt vnímají jako jiný svět („onen svět“). S tímto světem udržují vztah, jsou „v kontaktu“. Smrt blízkého děti trápí více, pokud ztratí pocit jistoty a bezpečí, a když na své otázky nedostanou odpověď ¢ » děti truchlí, i když jinak, než dospělí. ¢Ztrátu blízkého si zpravidla neuvědomují ihned a najednou; dopady přicházejí postupně, kdy děti zjišťují, o co všechno přišly. ¢Silně však na ně působí napětí v rodině, které umírání a smrt provází → pocit opuštění, samoty. ¢Pro děti jsou ohrožující pocity izolace a vyloučení z rodinného dění. ¢Více viz www.krkavcimatka.cz. ¢ CO Z TOHO PLYNE PRO NÁS? ¢Děti přijímají zprávu o smrti blízkého většinou daleko klidněji a vyrovnaněji, než si rodiče nebo jiní dospělí lidé kolem představovali. ¢ ¢Pomoc a podporu, kterou dětem v jejich smutku a truchlení máme poskytovat, nekončí sdělením oné smutné události nebo pohřbem, ale má pokračovat tak dlouho, jak dlouho se dítě s onou ztrátou vyrovnává. ¢ ¢V období truchlení děti potřebují častěji než jindy ujišťovat, že jsme s nimi, a že je máme rádi (i že se o ně postaráme). ¢Děti se učí od dospělých, jak mají se smrtí zacházet, jak se s úmrtím blízkého člověka mají vyrovnat (potlačování x ventilace emocí). ¢ ¢Kromě samotné ztráty mnohdy prožívají ještě bolestnou emoční vzdálenost od rodičů a sourozenců, kteří své pocity a smutek ukrývají nebo nejsou schopni ho v jejich přítomnosti projevit. ¢ ¢Děti se naučí vnímat smrt jako něco nepřirozeného a špatného a truchlení jako něco, co se má potlačovat. ¢ ¢Otevřené vyjadřování smutku a truchlení u dospělých má uvolňující a léčivý vliv, umožňuje dětem truchlit také. ¢ ¢Nepodceňujme roli společných rituálů (večerní modlitba, vycházka na hřbitov, zapálení svíčky a povídání u fotografie zesnulého, …). ¢ OTÁZKY PRO VÁS ¢Jak jste se se smrtí seznámili Vy? ¢ ¢Jaké otázky jste si kladli? ¢ ¢Dostali jste na své otázky odpovědi? ¢ ¢Zúčastnili jste se nějakých pohřbů, rozloučení, obřadů a vzpomínkových událostí? ¢ ¢Máte pocit, že jste některá úmrtí dostatečně neoplakali? TRUCHLENÍ DOSPĚLÝCH – FÁZE SE RŮZNĚ PROLÍNAJÍ ¢První období: Popření („To přece nemůže být pravda.“) ¢ ¢Druhé období: Fáze s chaotickými emocemi -pláč jako výraz smutku (nebo naopak neschopnost plakat), deprese se projevuje – nechutenstvím, plačtivostí, nesoustředěností, poruchami spánku, ztrátou chuti dělat cokoliv, co nás dříve těšilo, bolestmi hlavy, zad, poruchami trávení, návaly zlosti vůči zemřelému i sobě samému -úleva se dostavuje zejména tehdy, když jí předchází dlouhodobá vyčerpávající péče o blízkého – někdy ji doprovází výčitky svědomí - ¢Třetí období: Fáze hledání viníka -sebeobviňování nebo obviňování druhých může prohlubovat depresi a blokuje znovunastavení ozdravných vnitřních sil každého člověka ¢ -hledá se viník, „kdo za smrt může?“ – zdravotníci, účastníci nehody a podobně -sebevrazi rodinu zanechají v tápavých a už nikdy zodpovězených otázkách - ¢Čtvrté období: Období nového vztahu k sobě a ke světu -pokud truchlení probíhá adaptivním způsobem, daří se i vlivem plynutí času celou tragickou událost vnitřně zpracovat -čas je ovšem velmi relativní a individuální a záleží také na mnoha podílejících se faktorech, jako je vztah se zemřelým, životní období, zkušenost se smrtí, nalezení nového partnera, narození dítěte, osobnost jedince, širší rodina (např. péče o děti) a vliv prarodičů FÁZE TRUCHLENÍ DOSPĚLÝCH C:\Users\Zdenka\Desktop\zármutek.jpg TRUCHLENÍ DĚTÍ ¢První období: Popření, chaotické emoce, hledání -období truchlení může trvat i několik let, a to skrytě, bez adekvátních vnějších projevů -na vědomé, reálné rovině může dítě fakt úmrtí přijmout až podivně klidně -dítě si obvykle dále pěstuje vztah se zemřelým -ne vždy je třeba obávat se tohoto vztahu jako výrazu patologie, protože tvořivější děti mladšího věku kontakt se zemřelým přijmou jako způsob jakési komunikační hry -starší děti se snaží potlačovat pláč z toho důvodu, že nechtějí přidělávat starost pozůstalé mamince, tatínkovi, prarodičům… - ¢Druhé období: Pocity viny u dítěte -pocitům viny je třeba věnovat velkou pozornost, protože citlivá dětská duše dokáže být k sobě velmi krutá a děti na sebe nezřídka berou břemeno domnělé odpovědnosti -jejich logika ještě nemá pevnou kauzální strukturu (příčina – následek), a tak se opírají o fantazii a magický svět -nezřídka se v tomto svém magickém světě sami ocitnou v roli „zlých čarodějů“, kteří zlo zavinili a přinesli do rodiny -nesou si těžké pocity viny, mívají tendence k sebetrestání se, až k sebepoškozování ¢ SPECIFIKA JEDNOTLIVÝCH VÝVOJOVÝCH OBDOBÍ ¢Děti mladší 4 let -považují smrt za dočasný stav -očekávají, že se zemřelý člověk vrátí do života -tak jak zmizel, tak se zase může objevit -batole nemá slova pro smrt, ale rozumí ztrátě, může na ni reagovat neverbálně – neklidem, hledáním, prostřednictvím snů -děti mají jiné pojetí času než dospělí -je třeba jim zdůraznit, že zemřelý člověk již nic necítí, ani bolest, a že se do života vrátit nemůže -základní strach vztahující se ke smrti je u takto malých dětí spojen především se strachem ze separace a z opuštění - -někdy je vynecháváme z událostí, které obklopují umírání a smrt a bráníme jim v účasti na pohřbu, abychom je „ochránili“ - -tím se dostávají na okraj rodinného života, neúčastní se emocionálního a spirituálního dění v rodině, nedostávají potřebnou podporu - -jejich truchlení se projevuje zejména jako zvýšená nejistota a zranitelnost ¢ ¢ DĚTI MEZI 4. A 7. ROKEM -začínají chápat, že smrt je definitivní stav - -myslí si, že pokud splní určité podmínky, mohou smrti utéct (inspirace v pohádkách) - -smrt si představují jako vnější nebezpečí, kterému se dá předejít - -zvýšeně zajímají o lidské tělo → kladou různé otázky týkající se tělesných pochodů po smrti - -během truchlení mohou zažívat smutek jen v okamžicích a pak se obvykle vracejí ke svým hrám DĚTI STARŠÍ 7 LET -rozumějí tomu, že smrt je definitivní a nevyhnutelná i pro ně - -zajímají se o příčiny smrti a o rituály spojené s pohřbíváním - -jejich truchlení již obsahuje vyrovnávání se se ztrátou vztahu se zemřelým člověkem - -potřebují sdílet své pocity s rodiči a s ostatními blízkými lidmi, kladou otázky ¢ -v případě úmrtí blízkého potřebují ujistit, že o ně bude i nadále materiálně postaráno ¢ DOSPÍVAJÍCÍ -dospívající se pohybuje mezi zranitelností dítěte a odpovědností dospělého -má obavu, že vyjadřování pocitů by jej mohlo uvrhnout zpět do dětské závislosti a zranitelnosti -po úmrtí blízkého člověka zažívá dospívající často izolaci, stres a zmatek, může prožívat vztek, pocit nesmyslnosti života a může mít sebevražedné tendence -dospívající ještě nemusí umět vyrovnávat se s emočním utrpením, a proto se mu může sebevražda zdát jako jediné řešení situace -naopak jiní dospívající si mohou užívat zvýšeného zájmu o jejich osobu -v dospívání jsou emoce obecně zesílené, proto i v době truchlení jsou prožitky dospívajícího intenzivnější -dospívající je již schopen hovořit o své bolesti, prázdnotě a bezmoci ¢ CHOVÁNÍ DOSPĚLÝCH K DÍTĚTI ¢z pohledu dítěte jsou některé projevy dospělých téměř absurdní a v dítěti mohou vyvolávat zmatek ¢zpočátku se dítě ocitne v roli „tolerovaného chudáka“, zejména ve škole je věnována pozornost především pláči ¢pláč = pochopení bez pláče = je divné -co zpočátku bývá tolerováno a dáváno z pochopitelných důvodů do souvislosti se smrtí blízké osoby, to se po nějakém čase rozplyne -situace dítěte je provázena pochopením jen několik týdnů, pak se citlivost okolí začne vytrácet → přichází doba, kdy celá situace začíná „dítěti docházet“ -namísto pochopení dítě nemůže ztrátu unést a začnou problémy (škola a rodina už očekávají běžný výkon) - ¢Dítě stavíme do pozice, která mu nepřísluší - „musíš pomáhat“, „nesmíš zlobit“, „musíš se učit“. Když dítě fakt úmrtí potlačuje, samo nerozumí tomu, jaká se s ním děje změna. ¢ ¢Není možné na děti klást přehnané nároky, očekávání, vyžadovat nové vzorce chování a role. - Pozůstalý rodič klade na dítě často nepřiměřené a neadekvátní nároky, jako by si smrt vybrala všechny starosti v rodině a zavázala tím ostatní, že teď budou vzorní. Očekává se, že děti „nebudou dělat starosti“, tedy že se budou skvěle učit, že budou doma pomáhat, nebudou odmlouvat, a že si všichni budou všechno vzájemně usnadňovat. Tato „tichá dohoda“ platí zpravidla jen na chvíli, po dobu „akutního truchlení“, kdy neštěstí a smutek rodinu semkne. ¢ ¢Dítě jako odkaz nositele vlastností pozůstalého ¢ Podstatné je, aby rodič neposiloval ztotožnění negativních jevů se zemřelým („nejhorší je, že je to celej táta“). Pokud tak hodnotným odkazem („seš chytrej po tatínkovi“, „ seš hezká, seš šikulka po mamince“, …) ¢ ¢ » Nenechat děti, aby převzaly zástupnou roli chybějícího ¢ Zejména chlapci jsou vystaveni tomu, že se začnou chovat partnersky a začnou vychovávat další sourozence. Matka může s nejstarším potomkem vytvořit výjimečnou vazbu plnou porozumění a podpory, na druhou stranu je třeba, aby matka měla náhled, zda vývojově nepřiléhající pozici neposiluje. Od dívek se někdy očekává, že převezmou domácnost a starost o mladší sourozence. Mělo by se však jednat o intenzivnější sourozeneckou pomoc, ne o převzetí zástupné role rodiče. ¢ ¢ ÚMRTÍ SOUROZENCE ¢Pozice pozůstalého sourozence je těžká, často velmi konfliktní ¢Velice záleží na vztahu mezi dětmi ¢Pokud děti sdílely společný pokoj, je třeba dočasně reflektovat potřeby a případně strachy pozůstalého dítěte (projekt Barevný anděl sdružení Dlouhá cesta) ¢Děti s větší citlivostí i fantazií mívají pocit, že jsou zemřelým navštěvovány ¢Velice podstatným rozměrem vztahu rodiče–dítě je nová situace naplněná strachem a úzkostí CHOVÁNÍ RODIČŮ K DÍTĚTI PŘI SMRTI SOUROZENCE ¢V případě úmrtí sourozence z důvodů nemoci a úrazu -úzkostlivá péče rodičů, žádosti o nadbytečná vyšetření, časté návštěvy a konzultace s lékaři -zvýšené sledování, dramatizace běžných symptomů, hypochondrizace dítěte -omezování socializace formou zabraňování v riskantnější kolektivní dětské hře -nadměrné usměrňování („dej na sebe pozor“, „ať se ti nic nestane“, …). ¢ V případě sebevraždy sourozence -zvýšená kontrola rodičů a zasahování do soukromí -potřeba rodiče znát vnitřní svět dítěte do detailů -lustrování kamarádů dítěte - ¢V případě násilné smrti sourozence -dochází k omezení svobody dítěte -u rodičů se projevuje setrvalá úzkost i z chvilkové separace od dítěte -zvýšená kontrola a zasahování do soukromí -lustrování širšího sociálního prostředí - ¢ ¢ MOŽNÉ PORUCHY U DĚTÍ JAKO REAKCE NA ZTRÁTU BLÍZKÉ OSOBY ¢Fyzická úroveň -letargie nebo vyčerpání -poruchy spánku nebo nepříjemné sny -ztráta chuti k jídlu nebo přejídání se -inkontinence moči nebo stolice -nevolnost -zvýšená teplota -ekzém -stejné tělesné příznaky, kterými trpěla zemřelá osoba ¢Emoční úroveň -zvýšená úzkostnost -panické ataky -prohloubení závislosti na významném dospělém -rychlé střídání nálad -nadměrné pocity viny -obtížná akceptace separace od rodiče ¢Psychická úroveň -poruchy koncentrace pozornosti -problémy s krátkodobou nebo dlouhodobou pamětí -snížení motivace -obtíže v učení ¢Rovina chování -regrese (návrat na nižší vývojový stupeň) -úzkost při změnách denní rutiny -agresivní chování -impulzivní chování (např. poslouchání hlasité hudby, krádeže nebo nebezpečné soutěžení) - ¢ V době truchlení je třeba do podpůrného systému zapojit širší rodinu, přátele, a je-li třeba, i odborníky (psychology, sociální pracovníky, poradce pro pozůstalé). ¢ ¢ JAK DLOUHO MŮŽE TRUCHLENÍ U DĚTÍ TRVAT? ¢ Zcela individuální záležitost, která závisí: ¢ vna věku a pohlaví dítěte vna vztahu mezi pozůstalým dítětem a zemřelým vna rozumovém vývoji vna zralosti osobnosti vna citové vyspělosti a odolnosti vůči zátěži vna předchozí zkušenosti vna psychických obranných mechanismech vna prožívání úmrtí celou širší rodinou vna nábožensko-spirituálních postojích rodiny ¢ KNIHY, KTERÉ MOHOU POMOCI ZVLÁDNOUT TÉMA SMRTI U DĚTÍ ¢Když dinosaurům někdo umře: Malá knížka o velkých starostech pro malé a velké – pro menší děti ¢ ¢Iva Procházková Myši patří do nebe – od sedmi let věku ¢ ¢Astrid Lingrenová Bratři Lví srdce – starší čtenáři ¢ ¢Návštěva malé smrti od Kitty Crowther. JAK DOPROVÁZET DÍTĚ V DOBĚ PO SMRTI BLÍZKÉHO ČLOVĚKA ¢Nikdy dítěti nelhat, být upřímný a otevřený (ale nemusíme sdělovat úplně všechny informace). ¢Pro dítě je důležité sdílení a posílení citových vztahů v rodině, tedy i sdílení společné bolesti a smutku. ¢Společné vzpomínky na zemřelého, na to, co konkrétního s ním dítě a rodina prožili, jsou pro dítě zvlášť důležité. ¢Vytvořit dítěti atmosféru jistoty a bezpečí. ¢Ujistit ho a opakovaně ho ujišťovat, že je a zůstane v bezpečí, že je nadále milované a že se na „svou osobu“ může vždy ve všem spolehnout. ¢ ¢V době kolem úmrtí to bývá snazší. Lidé jsou si blíž, jsou na sebe hodnější a mají tendenci si pomáhat. ¢Když se dítě bojí samoty, měli by „jeho osoba“ být s ním. Má-li potřebu být samo, nevnucovat se mu. ¢Je třeba dovolit dítěti plakat a být smutné. Smutek má být prožit. Je třeba o tom ujistit i dítě. ¢ Nesnažit se je násilně rozptylovat, rozveselovat, vozit je někam za zábavou, sportem či dobrodružstvím → dobře prožitý smutek je důležitým krokem při utváření osobnosti. ¢Dítě možná naopak vůbec smutné nebude, jako by se ho smrt blízkého nedotkla. ¢ ¢ ¢Možná se dítě bude chovat „necitlivě“ nebo klackovitě. Neznamená to, že by bylo cynické, necitelné nebo zlé, ale je to jeho způsob, jak reagovat na smrt v rodině. ¢Je vhodné vzít dítě s sebou na pohřeb, pokud o to stojí. Obřad pohřbu podtržený slavnostním oblečením, hudbou a květinami, často spojený s cestováním, hostinou a setkáním s příbuznými vnímá dítě jako jasný rituál přechodu a pomůže mu to se smrtí se vyrovnat. ¢Je to také událost, kdy se cítí být uprostřed dění a může je s ostatními prožívat. Pokud bychom je z toho vyčlenili, znejistíme je a může se cítit opuštěné. ¢ ¢Je třeba dovolit dítěti i nadále vzpomínat na zemřelého a pomoci mu s tím (např. prohlížení fotek, obrázků, procházky na známá místa, lepení, kreslení, vyvěšování na nástěnku, modelování, procházky a povídání jsou dítěti důvěrně známé činnosti). ¢ ¢„Přizvat“ vzpomínky na zemřelého do všednodenních činností je správné a pro dítě naprosto přirozené. ¢ ¢Takový způsob doprovázení bude dítě přijímat nejlépe od svých nejbližších, je dobré zapojit do něj i širší rodinu. ZÁVĚREM ¢Jako dospělí máme tendenci podceňovat význam procesu truchlení a vedeme k tomu i své děti. ¢ ¢Také máme tendenci podceňovat kapacitu dětí zpracovat těžkou ztrátu, často proto, že se sami bojíme svých emocí. ¢ ¢Do dobrého života nepatří jen veselé věci, ale i těžká a smutná období. Nemá smysl před nimi utíkat. Neutečeme. ¢ ¢Truchlení je důležité období, které do našeho života patří… ¢ ¢ ¢Děti potřebují být ujištěné, že dospělí tento čas zvládnou, jen to bude chvíli trvat ¢Děti zvládnou vše, co zvládnou jejich dospělí ¢Dětem vůbec neprospěje, když je jakkoli odstavíme od dění v rodině, potřebují hlavně cítit, že nejsou opuštěné ¢Nejlepší je, když mají svého „průvodce“, který jim bude odpovídat na všechny všetečné otázky a vysvětlí, co se stalo ¢ ¢Tváříme se, jako by život byl jistý a smrt nejistá. Přitom je to přesně naopak. ¢Reverend Jesse Jackson ¢