1. Vstup do problematiky mládeže Monika Punová „Naše mládež je zkažena do morku kostí. Je intrikánská a líná. Nikdy nebude připomínat mládež dávných časů. Mladé pokolení dnešních dnů není schopno zachovat naši kulturu.“ „Ztrácím veškerou naději v budoucnost našeho státu, až mládež převezme moc do svých rukou. Naše mládež je neukázněná, nesnesitelná, nestálá – jednoduše hrozná.“ Hliněná amfora v Babylonii (starověk) „Naše mládež je zkažena do morku kostí. Je intrikánská a líná. Nikdy nebude připomínat mládež dávných časů. Mladé pokolení dnešních dnů není schopno zachovat naši kulturu.“ Hesiodos, 7. stol. před Kristem „Ztrácím veškerou naději v budoucnost našeho státu, až mládež převezme moc do svých rukou. Naše mládež je neukázněná, nesnesitelná, nestálá – jednoduše hrozná.“ Velký sociologický slovník (1996, 635): „Termín mládež označuje buď nepřesně ohraničenou věkovou skupinu, nebo sociální kategorii vymezenou specifickými biologickými, psychickými a sociálními znaky. Příslušníky mládeže spojuje to, že se nalézají ve stejném životním cyklu nazývaném mládí a jsou stejnou generací.“ Adolescence • z latinského slovesa adolescere = dorůstat, dospívat, mohutnět • v českém prostředí se hovoří o období od 15 do 22 let • počátky adolescence souvisí s plnou reprodukční zralostí, předchází jí pubescence (též označovaná jako dospívání), jež spadá do období 11 – 15 let (někteří autoři ji ještě dělí na prepubertu a pubertu – viz např. Langmeier) • bývá stručně označována jako most mezi dětstvím a dospělostí, jako přechodné období, v jehož rámci se ze závislého jedince stává nezávislý a v jejím průběhu obvykle dochází k ukončení tělesného růstu. Vnitřní diferenciace adolescence: • časná: 10 (11) – 13 let • střední: 14 – 16 let • pozdní: 17 – 20 let --------------------- • pubescence (11-15 let) • adolescence (15-22 let) Perspektivy dnešního pohledu na mládež • Kulturní • Komparativní • Biografická ??? Jaké jsou změny ve vývoji mládeže v poslední době? VÝVOJOVÉ ZMĚNY V ADOLESCENCI Adolescence = souběžné působení změn: •biologických •psychických •sociálních •spirituálních Existuje mezi nimi výrazná diskrepance, vývoj v jednotlivých dimenzích existence adolescenta může být zcela odlišný Fyziologické a biologické změny • růstový sprint • razantní změny v činnosti žláz s vnitřním vylučováním produkujících hormony • sexuální dozrávání • získání schopnosti biologické reprodukce • sekulární akcelerace Otázky pro sociálního pracovníka: Jaký má adolescent vztah ke svému tělu? Kterými zjevnými aspekty svého fyzického vývoje je ovlivněn (např. jak vnímá svůj fyzický či mentální handicap)? Psychické a sociální změny • kognitivní • emocionalita • identita • vztahy (k sobě samému, ke druhým) Kognitivní změny J. Piaget: období utváření formálních logických operací, formálního abstraktního myšlení nový způsob myšlení • egocentrické zaměření na sebe sama, na své pocity mimořádnosti (může vést ke konfliktům s dospělými) • vliv na postoje adolescenta k sobě samému i k ostatním lidem a světu jako takovému (myšlení je více vztahové a reflexivní) • více srovnává současnost s ideálem • prohloubení spirituální oblasti, začíná brát ohled na druhé ve svých morálních úsudcích Emocionalita V časné adolescenci: zvýšená emoční labilita, posun nálad k negativním pocitům, úseky krizí a pocitové zvraty. Ve střední a pozdní adolescenci: přibývají silnější prožitky, větší extroverze, menší impulzivita a emocionální dráždivost, větší citová stálost. Vztah k sobě samému • Rousseau – druhé zrození (v důsledku centripetálního zaměření na sebe sama) • vede ke zvýšené sebereflexi, sebehodnocení a introspekci (reflexi motivů a prožitků souvisejících s vědomím vlastního já) • porovnávání reálného já s ideálním já (ukazatel sebepřijetí) sebehodnocení jeho základem je přijetí sebe samotného se všemi přednostmi i nedostatky, uznání vlastní hodnoty a vědomí kompetence Vztahy ke druhým • klíčové hledisko pro utváření pozdějších základních rolí dospělého • odvíjí se od nich sebedůvěra, pocit autonomie, vědomí vlastní sebeúčinnosti a jsou kritériem pro rozhodování adolescenta Identita • spočívá v sebepozorování a sebepoznávání (fyzického vzhledu, psychiky, emocí, pocitů), ale také sebeutváření • kdo jsem, kam patřím, k čemu směřuji, o co usiluji, co je v mém životě důležité, čím se v životě řídím…(vědomí vlastní hodnoty a účinnosti, stability, pohody) Otázky pro sociálního pracovníka: Mikro systémová úroveň: Jak o sobě mladý člověk smýšlí? Mezo systémová úroveň: S jakými lidmi přichází do kontaktu? Jaký k nim má vztah? Spirituální a morální vývoj • vynořování otázek o smyslu života • Fowler (1981) – spiritualita se může rozvíjet jen v rámci intelektového a emocionálního růstu – děti od 5 let: spoléhání na názory dospělých – raná adolescence: důraz spíše na symbolickou rovinu než na znalost skutečné pravdy – další fáze adol.: hrají větší roli osobní zkušenosti, symboly a rituály Pojetí morálky: • chlapci: ve vztahu k pravdě a spravedlnosti (viz Kohlberg) • dívky: ve vztahu k péči o lidi, jejich pohodě a blahu (viz Gilliganová) Kohlbergova (1968) stadia morálního vývoje 1. předkonvenční morálka: 4-10 let 2. konvenční morálka: 10-13 let 3. postkonvenční morálka: 13 + Morální vývoj žen Gilliganová (1983) 1. úroveň – žití je hnací silou morálního uvažování, žena je striktně limitována zájmem o sebe 2. úroveň – pohyb k pozici sebeobětování a soc. konformity 3. úroveň – úvahy nad individuálními potřebami ženy i druhých, důraz na nezraňování druhých lidí. Co mají tato pojetí společné? • zajímají se o to, jak dospívající uvažují o morálních tématech, nikoliv jak jednají • existuje totiž diskrepance mezi morálním smýšlením a konkrétním morálním jednáním Podnět pro sociálního pracovníka: Rozlišovat mezi tím, co adolescent říká a jak ve skutečnosti jedná … … když hovoří o tom, co je a co není morální, neznamená to, že podle toho bude v určité situaci jednat… Otázky pro sociálního pracovníka: Jaký má adolescent vztah k tomu, co jej přesahuje? Jaké otázky po smyslu se v jeho životě vynořují? Jaký k nim zaujímá postoj? Riziková mládež …také mládež sociálně vyloučená, ohrožená, sociálně potřebná, maladjustovaná, delikventní… DEFINICE jedná se o mladé lidi nalézající se v obtížné životní situaci, kterou nejsou v některých případech schopni vlastními silami zvládat. Jejich sociální fungování se odvíjí od skutečnosti, že jsou nějakým způsobem ohroženi na životě. Reakcí může být jejich rizikové jednání, které spočívá v tom, že mohou představovat riziko pro společnost i pro sebe samotné. Skupiny rizikové mládeže • zdravotně hendikepovaní • s jinou etnickou příslušností • v ústavní výchově • náctileté matky („teen mothers“) • bez domova • problémy se školní docházkou a prospěchem • po odchodu z dětských domovů • se sebepoškozujícími tendencemi Rizikové chování • problémové • delikventní či predelikventní • poruchové • antisociální • kriminální Koho ohrožuje? • jedince • společnost • je to takové jednání, jež představuje pro jedince i společnost určité ohrožení a riziko, protože je v rozporu s hodnotami a normami společnosti • sociální práce proto označuje toto jednání jako rizikové. Brendtro, Brokenleg, Bockern (1990 in Labáth, 1996) deviace, dysfunkce, delikvence, deprivace, démonické jednání, nemoc (disease), nezpůsobilost (disability), porucha (disorder), neposlušnost (disobedience) narušení (disturbance). Tomášek, 2010: 40 „Kdykoliv média zatouží vylíčit temné vize stále amorálnější společnosti, jsou pro ně delikty spáchané jedinci z nejmladších věkových skupin doslova ideálním nástrojem. Touží novináři po něčem takovém? Samozřejmě … neboť špatné zprávy se prodávají nejlépe a žádná již nepřebije tu, že naše budoucnost, k níž upínáme naděje, není růžová, ale zlověstně černá.“ Delikventní jednání dissociální chování dětí a mládeže, jež představuje „široké spektrum jednání od drobných přestupků (např. od porušování školního pořádku, nepřiměřené vzdorovitosti, nadměrné konfliktnosti) až po závažné porušování společenských, etických a právních norem, v extrémních případech trestnou činnost“ (Labáth, 2001: 41). 1. porušení normy, protispolečenské jednání (i mírnější) 2. širší pojem než kriminalita (=trestný čin) 3. nejčastěji se o ní hovoří v souvislosti s mládeží Delikvence X kriminalita • u delikventního jednání může dojít k mírnějšímu porušení norem (morálních, právních), • kdežto u kriminality se jedná o závažnější porušení norem, jež je trestným činem. oba pojmy označují tutéž podstatu: • delikvence pochází z lat. „delinquens“ - „ten, který se dopouští provinění“ (slovo „delictum“ představuje samotné provinění), • kriminalita pochází z lat. „crimen“ - vina, zločin. Rizikové chování a dospívání • Kagan (2001) - studie Harvardu z 90. let: před vstupem do dospělosti bylo a stále je v rozvojových zemích nejrizikovější dětství, ve vyspělých společnostech je to dospívání • lékařská akademie USA: dospívající ve vyspělých zemích jsou více ohroženi behaviorálními jevy, nikoliv činiteli biomedicínskými (apel na rozvoj celostní medicíny) Intenzita a délka prožívání rizika • určitá míra rizika a jeho epizodní charakter je přirozená součást dospívání • problémem je přijetí rizikového způsobu života • Hamanová, Csémy (2014): rizik. způsob života je nejčastější příčinou úmrtí 15-19 letých v západních zemích i v ČR = nová morbidita (nemocnost) mládeže Syndrom rizikového chování v dospívání prof. Richard Jessor - WHO expert - longitudinální výzkum psychosociálního vývoje 14-22 letých v USA Problémové oblasti rizikového chování • zneužívání návykových látek • poruchy chování, agresivita, delikvence • rizikové sexuální chování (předčasné zahájení pohlavního života) rizikové chování (SRCH) hraje v adolescentově životě určitou roli = je potřeba saturovat jeho potřeby jiným, zdravějším způsobem SRCH – D souvisí s rizikovými a ochrannými faktory na individuální, rodinné a společenské úrovni Později se Jessor zaměřil na činitele v oblastech 1. rodiny 2. vrstevníků 3. školy 4. okolí Prevence • holistické zaměření na adolescenta a nikoliv na jeho problém • přístupy se musí opírat o výzkumy • nezaměřovat se primárně na rizika • zacílení na pozitivní vývoj, zdroje Oprávněná kritika Jessorova pojetí … lze se na rizikové chování dívat zúženým pohledem SRCH-D ? Etiologie rizikového chování = faktory, jenž iniciují, podmiňují a spolupůsobí na vzniku a rozvoji rizikového chování A) vnitřní (individuální, osobnostní, konstituční, vrozené, nezřídka psychopatologické); B) vnější (společenské, dané požadavky a očekáváními prostředí mladého člověka). Které mají větší vliv? vrozené (konstituční, hereditní) x získané („faktory prostředí“) ? Děkuji za pozornost