Oběti trestných činů a možnosti pomoci PhDr.Tomáš Kellner Odborný regionální konzultant Probační a mediační služba Obsah üViktimnost üViktimizace üPomoc obětem üPoradenství a odborná pomoc obětem üMýty o obětech üKaždý….? Kdo se může stát obětí TČ? üKriminalita, která nebyla oficiálně nahlášena üRůzné důvody, proč oběti neohlašují üObava z pachatele üStrach z reakce OČTŘ, okolí üBezradnost, bezmoc, šance na vyšetření üNevnímá se jako oběť dilema, zda TČ oznámit ! § 367 a 368 TrZ! Latentní kriminalita üProces, kdy se osoba stává obětí TČ ü„Pouze začátek všeho…“ üVelmi individuální Osoba pachatele, osoba oběti, okolnosti činu, reakce okolí üLineární a nelineární průběhy viktimizace vnímání oběti, nahlášení činu, okolnosti v postviktimizační fázi üViktimologický paradox üLeckdy chování „proti zdravému rozumu“ Primární viktimizace Sekundární viktimizace üDruhotná újma (dle ZOTČ) üDruhotné zraňování obětí üFrustrace z nenaplnění potřeb üUkázka – viz Případy Prvního oddělení…. „K systému justice mohu říci: policisté a státní zástupce byli báječní, ale myslím si, že pro nás – oběti – je potřeba, aby přitom sami méně mluvili a více nám naslouchali. Nám říkají ,šššššš’, kdežto pachatelům, kteří nám ublížili ‚cokoli, co chcete říci’. A to si myslím, že není fér.“ (J. M. M., oběť přepadení) Howard Zehr – Transcendenting Sekundární viktimizace – zraňující instituce ČÍRTKOVÁ A KOL., 2007: 23 Zdroje % obětí Znalci (zejm. psychologové, psychiatři) Uvedlo 70 % OČTŘ Uvedlo 30 % Rodina, známí Uvedlo 20 % Sekundární viktimizace - faktory üOčerňování oběti, podsouvání spoluviny üZlehčování újmy - bagatelizace üNecitlivý přístup OČTŘ, výslechy üReakce okolí -> pocit izolace üNevyžádané setkání s pachatelem üDélka trestního řízení -> pocit frustrace, nespravedlnosti üNedostatek informací üZažité stereotypy o „ideální oběti“ üFascinace činem üStigmatizace oběti üPosuzování věrohodnosti oběti üV poradenském procesu üVyhoření, vlastní psychické problémy üNedostatečné znalosti üPřebírání kompetencí za klienta Sekundární viktimizace – pomáhající profese üNerespektování situace oběti üTlak na řešení, strašení obětí üBagatelizace üNegativní postoj k oběti, pokud není připravena na řešení a pomoc hledá opakovaně üVyvolávání pocitů viny üNerespektování intimity üNucení ke kontaktu s pachatelem üVyhoření, vlastní problémy pracovníka üNedostatek znalostí üPřebírání kompetencí za klienta Sekundární viktimizace - předcházení ČASTÝ, ALE NIKOLIV NEVYHNUTELNÝ JEV üPředávání informací – srozumitelně, i opakovaně üKomunikace! üVýslech – způsob kladení otázek, neopakování výslechů, pokud to není nutné, specialisté na cílové skupiny (děti) üPoskytování podpory, prostoru a času üNehodnocení chování oběti (zpětný úsudek) üRespektování důstojnosti oběti üProjevení soucitu, empatie Následky trestného činu •Finanční ztráta •Fyzické zranění •Psychické změny •Sociální problémy •Praktické starosti •Dopady i v spirituální dimenzi I malá újma může zanechat závažné následky!! Reakce na trestný čin (obrázky – Bílý kruh bezpečí) Prožívání velmi rozmanité a osobité Jakákoliv reakce na takovou nenormální situaci je normální AKTIVNÍ (obrana, útok) X PASIVNÍ (ustrnutí) Reakce na trestný čin – vývoj v čase „ Následky trestného činu – psychická oblast ÚZKOST STRACH ZLOST PANIKA NEJISTOTA NÁLADOVOST NESKUTEČNOST ZOUFALSTVÍ ZRANITELNOST PROVINĚNÍ ZTRÁTA ILUZE O SPRAVEDLNOSTI POCIT IZOLACE ZMAR ZTRÁTA ILUZÍ KONTROLY A ILUZÍ DOBRÉHO SVĚTA POCIT ZNEUCTĚNÍ A ZTRÁTA DŮSTOJNOSTI Následky trestného činu – fyzická oblast Psychosomatické projevy NECHUTENSTVÍ NESPAVOST TŘEPOT PLÁČ SLABOST OCHROMENÍ BOLEST HLAVY NEVOLNOST Potřeby obětí Vyvíjí se v čase üPotřeba důvěry üPotřeba informací üPotřeba bezpečí üPotřeba podpory üPotřeba prostoru pro ventilaci üPotřeba „normalizace“ pocitů, emocí üPotřeba satisfakce üPraktické potřeby üPotřeba odborné psychologické pomoci Potřeby obětí „Člověk je zmatenej, neví, jestli je chyba na jeho straně nebo na něčí jiný, vystresovanej po policejním výslechu, všechno to je hrozný napětí. ... Protože já jsem hrozně cítila vinu na sobě ... (Partnera) odvedli v poutech, tak jsem si dávala vinu, že je v tom vězení, že je ve vazbě.“ „No nejdřív jsem byla taková trošku ustrašená, ale manžel šel se mnou. ... se mně v hlavě honilo plno těch otázek, co jsem chtěla vod paní se dozvědět. Paní se k nám chovala úplně... - cejtila jsem tam se dobře a paní se mnou hodně věcí prodiskutovala a na hodně otázek mi odpověděla, fakt jsem byla moc ráda, že jsem tam šla...“ Potřeby obětí „Mně nešlo o to, aby nebyl odsouzen, ale aby si uvědomil tu vinu. Což se mi teď zdá, že se nestalo, bohužel... jsem samozřejmě chtěl, aby on uznal svojí chybu, aby si uvědomil, co dělá …a tohle mi připadá, že si to neuvědomil nikdy.“ „V tu chvíli jsem byla naštvaná na všechny, takže i tam jsem byla spíš taková rozčílená, protože to bylo hodně brzy po tom, co se to stalo.“ Základní zásady 1. V počátku pracujeme s příběhem v takové formě, jak ho sděluje klient. Ověřování faktů je věcí policie. 2. Umožníme ventilaci, necháme klienta vyprávět. 3. Poskytujeme profesionální podporu, ptáme se po tom, co nyní klient potřebuje, co ho přivádí k nám (pokud není pozván naší organizací). 4. Neptáme se na detaily příběhu, spíše na pocity, reakce a problémy klienta. 5. Vyjadřujeme účast, empatii. 6. Snažíme se nenechat se fascinovat příběhem (věty typu „to je hrozné...“, „jak to bylo dál...“, nepatří do této situace). 7. Ptáme se po zdraví, obtížích, v případě potřeby doporučíme lékařskou péči. 8. Máme na paměti právní rozměr pomoci, odkazujeme na organizace poskytující právní pomoc. 9. Zjišťujeme, zda někdo v okolí také nepotřebuje pomoc. 10. Důležité je řídit se přáním oběti (v rámci reálných možností). Nevnucujeme svou představu o dalším postupu. Komunikace s obětí üNeexistují žádné kouzelné věty üJednoduchost, osobitost, profesionální etický přístup, zájem üZrakový kontakt üŘeč těla a vzdálenost vůči oběti üHovor tlumenějším hlasem a pomalejším tempem s přestávkami üAktivní naslouchání („Rozumím tomu správně, že..?“) üOsobní vyjadřování („Je dáno“ VS. „Mám pocit, že…“) üVyjádření samozřejmého (např. uklidňující vyjádření, že oběti již nebezpečí nehrozí) üVyjadřování pocitů – nestranný, neosobní přístup („Mrzí mě, co se Vám stalo“, „Musím se zeptat na něco, co Vám možná nebude příjemné“) Komunikační chyby üJalové utěšování („To bude dobré, chce to čas“) üBanální rady a fráze („Teď musíte být silný“ – „Vím, co teď prožíváte“) üBagatelizace („Vždyť se Vám tolik nestalo, mohlo to dopadnout hůř“) üVýtky, moralizace („Jak jste mohl udělat takovou hloupost?“) üMilosrdné lži („Nebojte, policie ho určitě najde“) üStrašení, dramatizace („No, snad Vás ještě nenakazil“) üFascinace činem („Bože, to je strašné!“) üNedodržitelné sliby („Nebojte, pachatele nemine trest“) üNevhodné žerty, „lichotky“ („No vidíte, ještě se o Vás poperou!“) üSpěch a zvyšováním nervozity (pohledy na hodinky) üDiagnóza na místě („To vypadá zle!“) üUžívání odborného žargonu üPatogilizace („Toto chování není normální“) üPsychologické fráze („Nechcete si o tom promluvit?“) üSnaha o terapii Odborná pomoc - poradna pro oběti TČ üPoradenství (osobní, telefonické, emailové) üZákladní právní informace üPsychosociální podpora (práce s emocemi), doprovázení üZprostředkování dalších služeb (psycholog atd.) üPodporování aktivity üIndividuálně dle potřeb a dle fází TŘ üPoskytování bezpečí, důvěry, empatie üDůraz ne na způsobenou újmu, ale na vzniklé následky üVŠE ANONYMNĚ, BEZPLATNĚ Prohlášení oběti – výňatek z prohlášení „Mé největší přání je žít zase normálně. Chci být zase tou veselou studentkou bez starostí a bez bolestí. Od toho dne, co se to stalo, nejsem schopna žít plnohodnotný život. Často mě přepadává úzkost, strach. Nejsem schopna být sama doma. To mě potom popadají deprese. Neustále něco musím dělat, abych tyto černé myšlenky zahnala. Někdy jsou však neústupné a já kvůli nim často brečím. V tomto těžkém období jsem dělala i maturitu. Tu jsem Díky Bohu zvládla. Dříve jsem byla ,smíšek’ – veselý člověk, co vždy každému rozdával dobrou náladu. Dnes potřebuji dárce dobré nálady já.“ Pomoc obětem TČ „Nebála jsem se tolik. Protože jsem věděla, že za mnou někdo stojí. Ano, že jsem našla tu odvahu fakt to ukončil a vyměnit zámek. A že jsem se dokázala postavit a říct prostě: „Nech mě, neexistuju pro tebe.“ „Hodný na mě byli, to kdyby takový byl můj starý, takový jako byla ta paní, tak jsem spokojenej člověk já a byli by spokojení i ostatní no.“ üOběť je v porovnání s pachatelem slabá üNevystavovala se riskantní situaci üNenese žádný podíl na vzniku zločinu üNebyla ve vztahu s pachatelem üPachatel je jednoznačně špatný a silný ROLE MÉDIÍ, SOUCIT VEŘEJNOSTI, OČTŘ Mýtus ideální, „čisté“ oběti Přehled mýtů o chování oběti üOběť je pomstychtivá üDůraz pro co nejvyšší trest pro pachatele üMýtus predestinované oběti üMýtus o ubránění se üMýtus o „provokující“ oběti Mýty u domácího násilí üSociálně slabé rodiny üČernobílé vnímání aktérů üNevyhnutelnost üTypický pachatel üTypická oběť üVina oběti üPříčinný vliv alkoholu Mýty a fakta o znásilnění üMýtus atraktivní oběti üMýtus o bránění se üMýtus o slušných a neslušných ženách (Velikovská 2015) Literatura üKuchta, J. – Válková, H. a kol.: Základy kriminologie a trestní politiky. Praha: C. & H. Beck, 2011. üTomášek, J.: Úvod do kriminologie. Jak studovat zločin. Praha: Grada Publishing, 2010. üZehr, H.: Úvod do restorativní justice. Praha: Sdružení pro probaci a mediaci v justici. 2013. üČírtková, L.: Viktimologie pro forenzní praxi. Praha: Portál, 2014. üČírtková, L. a kol.: Pomoc obětem (a svědkům) trestných činů. Praha: Grada, 2007. üVelikovská M.: Psychologie obětí trestných činů. Praha: Grada, 2015. Děkuji za pozornost Dotazy? PhDr. Tomáš Kellner Kellner.pms@gmail.com www.pmscr.cz www.facebook.com/pomocobetemTC