O pomoci na společné lodi Skóre: 0.77 Název: O pomoci na společné lodi Zdroj: Právo Datum: 13.05.2010 Str.: 6 Mutace: Celostátní Pořadí: 5 Zpracováno: 13.05.2010 06:32:29 Náklad: 138594 Ročník: 19 Číslo: 110 Rubrika: Publicistika Autor: Michal Mocek Odkaz: http://pravo.novinky.cz/ Jazyk: cz Oblast: Celostátní deníky Zkratka oblasti: DC Zkratka zdroje: DCPR Identifikace: DCPR20100513010036 Klíčová slova: eurozóny (2), Evropská (2), eurozóna (2), Řecko, Portugalsko, unie, Irsko, Německo, euro Není nic příjemného zachraňovat země, které jsou bohatší než Česko. Ještě nepříjemnější je takový krok politicky obhajovat. Je ale co hájit – a čeští politici by to měli dělat. Jde totiž o vyhlídky naší ekonomiky. Jde o to, aby práce a slušný příjem byly dostupné i jinde než v Praze. Řecko, které už žádá první půjčky od eurozóny – a přes Mezinárodní měnový fond nepřímo i od nás – patří mezi nejchudší země "staré" Unie, té, která byla před velkým rozšířením v roce 2004. Přesto má vyšší HDP na hlavu než my. Jen kousek pod úrovní ČR stojí Portugalsko. Právě ono má asi nejblíže k pádu do záchranné sítě s rozpočtem 750 miliard eur, kterou o víkendu upletla Evropská unie a již budeme přes MMF a přes unijní rozpočet spolufinancovat i my. Irsko patřilo ještě nedávno mezi nejbohatší země v Unii. Zítra k nám však může i ono natáhnout prosebně napřaženou dlaň. Nyní jsou totiž Irové spolu se Španěly a Italy nejčastěji označováni za možné "kandidáty záchrany". Odmrštit tyhle "žebrácké ruce"? To jistě lze. Znamená to však zlomit si vlastní paži. Je to jen pár dní, co Evropská komise zveřejnila prognózy ekonomického vývoje. Česko si v nich polepšilo: letos se čeká dvakrát vyšší růst, než uváděly ještě podzimní odhady. Nebude to však zásluhou enormního úsilí českých podnikatelů či snad našich politiků. Česko výrazněji poroste prostě proto, že ho potáhne eurozóna, a zvláště její nejsilnější ekonomika – Německo. Jinak bychom se asi potáceli někde kolem nuly. To ostatně může ještě nastat – pokud eurozóna nevybředne z nynějších vážných potíží a pokud budou Němci i ostatní uživatelé jednotné měny dál zápasit s útoky finančních trhů a s chaosem, který to vyvolává. Může-li Česko nějakým způsobem přispět k tomu, aby se podobný temný scénář nekonal, mělo by to rozhodně udělat – ve vlastním zájmu. Čeští politici by také měli jasně říci, že je třeba podílet se na pomoci. Nestačí jen naříkat na euro a chlácholit se, že budou-li nějaké dopady nynějších aktivit eurozóny, pak jen velice, velice nepřímé. Protože pokud by země s eurem dál zápolily s nynějšími problémy, budou ty dopady na nás naopak velice přímé. To samozřejmě neznamená rozdávat peníze plnými hrstmi. Je však třeba sehrát aktivní roli v Unii. Místo pštrosího ujišťování, že nás se to přece netýká a že jde jen o problém "těch s eurem", musíme začít přemýšlet, jak můžeme ekonomicky i politicky přispět k nápravě situace v zemích, které se dostaly do potíží. Je to přece prosté: plujeme-li na stejné lodi, je lépe včas pomoci i pasažérům v kajutě vyšší třídy, než pak zděšeně sledovat, jak voda neúprosně stoupá v našem kumbálku. Foto popis| Zpracovatel: Anopress IT a.s. « zpět na začátek Kocovina z velkého flámu Skóre: 1.00 Název: Kocovina z velkého flámu Zdroj: Hospodářské noviny Datum: 14.05.2010 Str.: 9 Zpracováno: 14.05.2010 05:08:18 Náklad: 54927 Autor: Julie Hrstková Odkaz: http://www.iHNed.cz/ Jazyk: cz Oblast: Celostátní deníky Zkratka oblasti: DC Zkratka zdroje: DCHN Identifikace: DCHN20100514010032 Klíčová slova: Řecku (2), eurozóně, Španělsko, Portugalsko, Řecko, Španělsku, Portugalské, Evropa Peníze, škrty, úspory jsou nejčastěji skloňovaná slova v eurozóně dneška. Po Řecku přispěchaly se zveřejněním škrtů v rozpočtu Španělsko a Portugalsko, obě země jižního křídla, které současná krize drtí nejvíc. Vlády obou zemí přislíbily přiškrcení státních výdajů, snížení platů a oznámily rozhodnutí srazit deficit rozpočtu k hranici tří procent HDP v průběhu dalších tří čtyř let. Stejně rychle jako vlády ovšem reagují odbory - vlna stávek, jež zasáhla Řecko a která zdaleka neskončila, se přelila i na další země avizující úsporné balíčky. Přitom navrhované úspory, byť jsou radikální co do celkového objemu v nominálním vyjádření i v poměru vůči HDP, nejsou (alespoň do značném míry) vždy tím, co by se dalo doopravdy nazvat radikálním řezem. V Řecku je zrušení třináctého a čtrnáctého platu či příspěvku na dovolenou bezpochyby nepříjemným opatřením, nazvat jej ale likvidačním už chce minimálně škromachovskou odvahu. Rodičovský příspěvek ve Španělsku, o jehož zrušení se teď mluví, je dva a půl tisíce eur. Portugalské škrty vypadají podstatně silněji, co se týká výdajů, ale mají podle dostupných informací postihnout především úředníky s nadstandardním platem. Ve všech zemích v problémech - a i tam kde ještě neeskalovaly do olympských výšin, ale drží se lehce nad zemí, jako třeba v Česku - se ukazuje, že do krize se dostaly především kvůli nereálným populistickým slibům politiků a z toho vyplývající neschopné hospodářské politice. Radikální řešení, k němuž teď přistupují postižené země, se týká všech. Nejrychlejší a hlavně nejjednodušší zvýšení příjmů do rozpočtu vede skrze zvýšení daně z přidané hodnoty, což ale postihne naprosto všechny lidi bez rozdílu. Tedy i ty, kteří se na státní politice blahobytu nepodíleli. Doteď přitom není jisté, zda se reformy podaří prosadit a hlavně udržet v nezbytném rozsahu. Jestliže Řekové podle premiéra Papandrea dnes potřebují vizi do budoucna a pár velkých daňových podvodníků za mřížemi, pak celá Evropa potřebuje především vystřízlivět z velkého flámu sociálního státu, který platí všechno za všechny. V opačném případě má před sebou nekonečný cyklus krizí, který nezastaví jakkoliv objemný balík pomoci. Zpracovatel: Anopress IT a.s. « zpět na začátek