1 Vojenské operace na podporu míru aneb nový smysl pro starou organizaci Doc. PhDr. Zdeněk Kříž, Ph. D. Role NATO v PSO •Severoatlantická aliance sehrála v 90. letech minulého století nepochybně velmi významnou roli při provádění vojenských operací krizového managementu. • •Válka proti Jugoslávii v roce 1999 není příkladem PSO!!! • •Robert E. Hunter podotknul, že stabilizační role NATO v Evropě je brána více méně jako samozřejmost –změna oproti situaci na počátku 90. let minulého století. • •Severoatlantická aliance ve své strategické koncepci z roku 1991 sice otevřela dveře k provádění různých typů vojenských operací krizového managementu, avšak nepoložila na ně nijak mimořádný důraz. • •Klasifikace vojenských operací krizového managementu (vojenských operací na podporu míru) dosud nebyla vojenskou vědou ani mezinárodními vztahy uspokojivě vyřešena. • •Vojenské operace krizového managementu (mimo vynucovací akce dle kapitoly 7 charty OSN) můžeme dělit na a)mírové mise OSN (mise pozorovatelské, peacekeeping a peacekeeping druhé generace), b)vojenské operace NATO na podporu míru c)c) vojenské operace EU na podporu míru. • •Dodnes několik desítek misí. Nejméně 60 dle NATO. 2 Schválení doktríny •Teprve v prosinci 1992 se Rada NATO rozhodla podporovat aktivity na provádění míru v rámci KBSE a OSN. • •Od roku 1993 se také NATO začalo angažovat na Balkáně. První verze koncepčních dokumentů k provádění operací na podporu míru (NATO Doctrine for Peace Support Operations) z roku 1994 ještě předpokládaly limitování aliančních operací kapitolou VI Charty OSN (podobné mírovým operacím OSN) • •Konečný návrh alianční doktríny (Bi-MNC-Directive for NATO Doctrine for Peace Support Operations) z 11. prosince 1995 k provádění operací na podporu míru. • •Poskytl prostor pro provádění vynucovacích operací „peace enforcement“ a operací zaměřených na „peace building“ a „peace making“. • •O překotném vývoji situace, které NATO tempem svých změn nestačilo, svědčí i to, že konečné znění doktríny bylo přijato až několik dní poté, co se NATO začalo angažovat v IFOR. 3 Principy PSO •Gen. Jaromír Zůna - operace NATO na podporu míru se obecně z hlediska intenzity použití sil a operačního prostředí, ve kterém jsou prováděny, pohybují mezi peacekeepingem 2. generace a operacemi na vynucení míru a vyplňují mezi nimi vzniklou mezeru. • •Tyto operace probíhají na základě mandátu Rady bezpečnosti OSN - případně jiné mezinárodní bezpečnostní organizace jako je OBSE - a rozhodnutí Rady NATO. • •Kontrolu nad průběhem operace má Rada NATO, a nikoli Rada bezpečnosti OSN. • •Severoatlantická aliance definuje od OSN odlišně pojem nestrannosti v operaci. • •NATO vedle tradičních (a ze strany NATO modifikovaných) principů peacekeepingu, jako jsou priorita konsenzu a zdrženlivost při použití síly, definuje i další doplňkové principy. • •Princip priority politických a vojenských cílů, jednoty úsilí, pružnosti, legitimity, bezpečnosti, kreditu sil, vzájemného respektu, transparentnosti, svobody pohybu a civilní a vojenské spolupráce. • •Všechny tyto principy se prosadily zejména na pozadí série válek na Balkáně, které ukázaly limity tradičního peacekeepingu prováděného OSN. • •Nejsou v rámci Aliance chápány zcela identicky jako u OSN. 4 Principy PSO II. •Velmi zásadní změnou ve srovnání s peacekeepingem OSN prošly při operacích NATO na podporu míru principy těchto operací - principy nestrannosti, konsenzu a omezení při použití síly. • •V pojetí nestrannosti přijatém Severoatlantickou aliancí lze použít vojenskou sílu proti jedné straně konfliktu v případě, že neplní ujednání dohod nebo jedná proti jejich znění. • •Nestrannost NATO při provádění operace na podporu míru spočívá v tom, že vojenská síla bude použita proti jakékoli straně konfliktu neplnící svoje závazky, a nikoli v tom, že se NATO nebude do konfliktu vměšovat. • •Na rozdíl od přístupu OSN však NATO připouští i variantu vynucení konsenzu znepřátelených stran použitím vojenské síly. • •Konsenzus stran konfliktu není v aliančním pojetí chápán jako základní předpoklad pro zahájení vojenské operace v krizovém regionu, nýbrž spíše jako cíl. V krizovém regionu rozmístěné alianční jednotky mají k dispozici prostředky k případnému dosažení konsenzu. • •V případě použití síly za účelem vynucení konsenzu ale operace přestává mít charakter operace na podporu míru. 5 Principy PSO III. •Zdrženlivost při použití síly. • •Alianční síly se při provádění operace na podporu míru řídí přesně vymezenými pravidly (Rules of Engagement – ROE). • •Tato pravidla jsou zpracována pro každou operaci dle specifických podmínek. • •Na rozdíl od zdrženlivosti při užití síly v rámci misí OSN nepředpokládá NATO užití síly pouze za účelem sebeobrany. • •Jaromír Zůna, „pokud to bude vyžadovat situace, NATO je připraveno v operacích na podporu míru použít k prosazení plnění vojenských aspektů mírové smlouvy a zajištění kreditu sil na podporu míru odpovídající stupeň vojenské síly k dosažení okamžitého efektu, eliminaci protivníka a zabránění eskalace situace“. (Zůna 2002: 56) • •Vzhledem ke své povaze se operace na podporu míru prováděné Severoatlantickou aliancí pohybují v prostoru mezi hlavami VI a VII Charty OSN. • •V některých případech, například když jedna ze stran konfliktu po rozmístění sil NATO změní svoje stanovisko, přestane spolupracovat a nebude plnit svoje závazky, mohou plynule přejít v operace vynucovací. 6 Výčet NATO PSO 7 Bosna a Hercegovina •Konflikt v Bosně a Hercegovině v první polovině 90. let minulého století byl jednou z významných epizod procesu rozpadu Jugoslávie. • •Přímou příčinou války v Bosně a Hercegovině byla snaha srbských a chorvatských stratégů o vytvoření národního státu. O účelu války změnit demografické poměry v zemi svědčí skutečnost, že v Bosně a Hercegovině (4,4 mil. obyvatel) více než 2 miliony lidí opustily svoje domovy a zhruba 200 000 přišlo o život. • •Nejvýznamnějším vojenským faktorem mezinárodního společenství byly síly OSN UNPROFOR (United Nation Protection Force), bez realistického mandátu Rady bezpečnosti OSN, a proto i vojensky nepřipravené a nevybavené na budoucí události. • •Cílem UNPROFOR bylo dohlížet na dodržování míru, který neexistoval. Síly UNPROFOR s 37 000 vojáky nemohly zabránit událostem, jako byl masakr muslimů ve Srebrenici v létě 1995, při kterém přišlo o život kolem 7000 lidí. • •Od července 1992 NATO provádělo v souvislosti s krizí na teritoriu bývalé Jugoslávie námořní operaci Sharp Guard. Následně se role NATO rozšířila o poskytování vzdušné podpory za účelem ochrany UNPROFOR a takzvaných bezpečných zón vyhlášených Radou bezpečnosti OSN v Bosně a Hercegovině. • •Na žádost UNPROFOR byly v listopadu 1994 provedeny letecké útoky na bosenskosrbské letecké základny a protivzdušnou obranu – vrchol jedné etapy. 8 Mocenský pat v Bosně •Změnu místních poměrů a patové situace v Bosně a Hercegovině přineslo vytvoření vojenského paktu mezi bosenskými Chorvaty a Bosňáky v létě 1995, kterým Srbové v zemi ztratili vojenskou převahu. • •Západ proto reagoval prostřednictvím NATO leteckými útoky na bosensko-srbské cíle protože jejich armáda útočila na (mezinárodním společenstvím vyhlášené) „bezpečné oblasti“ v Bosně. • •Letecká kampaň NATO - strategický cíl nedopustit opětovné zvrácení mocenské rovnováhy v oblasti, a přinutit tím strany konfliktu zasednout k jednacímu stolu. • •Jednalo se o vojenskou operaci „Deliberate Force“ mezi 29. srpnem a 14. zářím 1995. • •Na stabilizaci Bosny a Hercegoviny se dlouhodobě podílela Severoatlantická aliance od roku 1995, kdy byla zahájena mise vedená silami IFOR. Předpokladem k zahájení této mise bylo přijetí General Framework Agreement for Peace (GFAP). • •Daytonská mírová dohoda tří znepřátelených stran. 9 Průběh misí IFOR/SFOR •Vlastní mise vedená IFOR začala 20. prosince 1995 v síle 60 000 vojáků. • •Síly měly mandát na jeden rok. • •Úkolem Severoatlantické aliance v rámci IFOR bylo na základě rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1031 implementovat vojenské aspekty Daytonské mírové dohody: • 1.tedy prosadit zastavení nepřátelství, 2.oddělení znepřátelených stran, 3.zřízení zón separace (4 km) mezi oběma entitami 4.přesun ozbrojených sil a těžké výzbroje znepřátelených stran do předem určených stanovišť. • •Na aliančním úsilí se podílelo kolem 1500 vojáků z Ruska Ruský generál byl jmenován do funkce mimořádného ruského zástupce SACEUR s pověřením koordinovat kooperace mezi NATO a Ruskem. • •Rusko svoje jednotky stáhlo v roce 2003 s oficiálním zdůvodněním, že cíle operace již byly naplněny. • •Na misi se účastnili i vojáci dalších států bývalé Varšavské smlouvy, a dokonce i vojáci z arabských zemí. 10 Průběh misí IFOR/SFOR II. •V zimě 1996 se členské státy NATO dohodly na prodloužení aliančního angažmá v Bosně a Hercegovině, které by dohlédlo na pokračování mírového procesu. • •V mezinárodním společenství v této otázce existoval konsenzus, který se odrazil v rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 1088 z 12. prosince 1996. • •Jednotky IFOR 20. prosince 1996 vystřídány vojáky SFOR (Stabilization Force) v počtu 37 000. Jejich počet postupně klesal a osciloval kolem 12 000 vojáků v době ukončení angažmá NATO a převzetí operace Evropskou unií. • •Úkoly SFOR spočívaly v odstrašení stran konfliktu a prevenci znovuvypuknutí nepřátelství, ve vytváření příznivého bezpečnostního klimatu pro mírový proces a v selektivní podpoře civilních organizací aliančními kapacitami, které prosazovaly civilní aspekty mírové dohody. S výjimkou vojenských sil Ruské federace byli všichni vojáci v rámci IFOR a SFOR pod velením Severoatlantické aliance. • •Nasazení SFOR bylo 2. prosince 2004 ukončeno a Evropská unie v regionu ve spolupráci s NATO zahájila další vojenskou operaci na podporu míru, operaci Althea. • •Evropská unie, přes mnohé přetrvávající problémy, převzala zemi v podstatně lepší situaci, než v jaké do ní NATO roku 1996 vstupovalo. • 11 Hodnocení angažmá NATO •Alianční angažmá bylo zcela kryto mandátem Rady bezpečnosti OSN (rezoluce č. 1031 a 1088), který byl vícekrát prodloužen. • •Severoatlantická aliance se snažila deeskalovat konflikt v rámci spolupráce s ostatními relevantními mezinárodními institucemi (zejména s OSN), která přirozeně nebyla zcela bezproblémová, jakkoli byla úspěšná. • •Úspěch v Bosně a Hercegovině byl ale důležitý i pro NATO, protože někteří autoři upozorňovali na možnost eroze této organizace a ztráty významu v případě selhání jejich aktivit při stabilizaci Balkánu. • •Vojenská intervence NATO v Bosně a Hercegovině byla klíčovým okamžikem NATO po skončení studené války. • •Alianční angažmá v Bosně a Hercegovině nelze interpretovat ani jako snahu získat jednostrannou bezpečnostní výhodu na úkor ostatních aktérů. Nastalo v mrtvém bodu. • •Utlumení konfliktu v rámci mezinárodního úsilí zvýšilo bezpečnost i nečlenských zemí NATO. 12 NATO a Kosovo •Je nutné důsledně rozlišovat dvě alianční operace v Kosovu, totiž válku proti Jugoslávii v roce 1999 a misi vedenou KFOR (přestože bez první operace by nebylo ani druhé) • •Mezinárodní společenství provádělo správu Kosova prostřednictvím UNMIK (United Nation Interim Administration Mission) na základě rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1244. • •Úkolem KFOR na stejném právním základě bylo (a je i nadále) vytvořit v Kosovu bezpečné prostředí pro práci mezinárodního společenství, zabránit etnicky motivovaným konfliktům, střežit hranice Kosova, vybudovat stabilní a v míru žijící multietnické Kosovo a připravit podmínky pro stanovení jeho budoucího konečného statusu. • •Kosovo sice zůstalo od roku 1999 formálně součástí Jugoslávie, avšak de facto bylo od ní spravováno odděleně. • •Rozdělení úkolů lze zobecnit tak, že primární zodpovědnost za stabilizaci Kosova nese OSN, respektive UNMIK, přičemž NATO se prostřednictvím KFOR stará o vytvoření bezpečného prostředí. • •Přesto je mandát NATO v případě KFOR nejkomplexnější ze všech aliančních operací. KFOR jsou od samého počátku multinacionálními silami, na kterých se podílejí jak členské státy NATO, tak ostatní země. 13 Kosovo NATO a KFOR •Při zahájení mise vedené KFOR 1999 se jí účastnilo téměř 42 000 vojáků z 34 zemí. • •Poté počet vojáků klesal až k přibližně 17 500. V souvislosti s nepokoji v tomto regionu byly KFOR dočasně navýšeny až na 20 000 vojáků. • •V roce 2005 se počet v Kosovu rozmístěných sil pohyboval kolem 17 200 vojáků a počet zapojených států se zvýšil na 35. • •Celá mise je vedena převážně v evropské režii. Spojené státy jsou ochotné přispívat do 15 % celkových nákladů na stabilizaci Kosova. • •Podmínky v Kosovu v době nasazení KFOR nebylo možné označit jako postkonfliktní, protože nebyl znám jeho konečný statut. • •Mezi lety 1999 – 2003 ruský podíl v KFOR osciloval kolem 1500 vojáků. • •Cílem úsilí mezinárodního společenství je vytvořit bezpečné prostředí pro všechny národy žijící v Kosovu a zejména ochránit Albánce a Srby před sebou navzájem. • •Rozmístění KFOR přispělo k návratu statisíců albánských uprchlíků, kterého využily i kriminální živly k vybudování zázemí v Kosovu. • 14 Výsledky NATO v Kosovu •Odhaduje se, že jen v prvních třech týdnech června 1999 se navrátilo 480 000 kosovských uprchlíků. • •Část nealbánského obyvatelstva se totiž stala obětí odvety albánských paramilitárních složek a především KLK a část z nich, zejména Srbů (ale i Romů), uprchla z regionu. • •Jedná se o zhruba 250 000 lidí, přičemž společně s odchodem a záhy po odchodu jugoslávských bezpečnostních sil to bylo 164 000 lidí. Tím je ohrožen záměr mezinárodního společenství vybudovat stabilní a demokratické multietnické Kosovo. • •Výkony KFOR při nepokojích v březnu 2004 byly podrobeny kritice ze strany Human Right Watch a Amnesty International. Mezi lety 1999 až 2004 bylo zavražděno nebo je pohřešováno zhruba 1 300 občanů nealbánské národnosti, zejména Srbů a Romů. • •Míra porušování lidských práv v Kosovu se po aliančním zásahu a rozmístění vojáků KFOR podstatně snížila. • •John G. Cockell dospěl k závěru, že (neoficiální) koncepce KFOR jako sil odstrašujících vojenské a paramilitární síly Miloševičovy Jugoslávie se změnila a nově akcentuje především odstrašení kosovských Albánců před útoky na Srby. 15 Výsledky NATO v Kosovu II. •Při hodnocení celkové úspěšnosti Severoatlantické aliance v Kosovu je ale třeba zohlednit tři důležité faktory: • •1. absolutní zhroucení systému státní správy, policie a justice v roce 1999 v důsledku odchodu jugoslávských bezpečnostních složek, vynuceného mezinárodním společenstvím, před zahájením činnosti UNMIK. • 2. historicky zakořeněnou nenávist mezi Srby a Albánci v Kosovu, která v žádném případě není produktem vojenského angažmá NATO a má svoji dlouhou historii. •3. odpovědnost NATO „pouze“ za vytváření bezpečného prostředí pro práci ostatních institucí. • •Nezdařilo se vytvořit absolutně bezpečné prostředí pro působení institucí mezinárodního společenství, i když na straně druhé je bezpečnostní situace podstatně lepší, než byla před vojenským zásahem NATO. • •Další vývoj po vyhlášení nezávislosti Kosova v roce 2008 je těžké predikovat. Kosovo na cestě k nezávislosti – obrovské problémy! • •NATO zatím neuvažuje o stažení se z KOSOVA (prohlášení z prosince 2017). Dnes je tam 4000 vojáků z 28 zemí. •Nejde o jednoznačný debakl 16 Kosovská nezávislost •K 20. únoru 2018 Republiku Kosovo uznalo 116 uznaných a neuznaných států světa, • •112 ze 193 (57,0 %) členských států Organizace spojených národů, • •23 z 28 (82 %) členských států Evropské unie, • •24 z 28 (86 %) členských států NATO a • •36 ze 57 (63 %) členských států Organizace islámské spolupráce. • •Vláda Srbska, která považuje Kosovo za srbskou autonomní oblast, Kosovo jako suverénní stát neuznala. • •Kosovo odmítá uznat 44 členských států OSN, včetně 5 států Evropské unie a 4 států NATO. • •Příklady: Čína, Brazílie, Rusko, Slovensko, Bosna a Hercegovina a další. 17 NATO a Afghánistán •Po svržení režimu Talibanu byl na konferenci v Bonnu počátkem prosince 2001 projednán plán na vytvoření mezinárodních sil v Afghánistánu. • •ISAF (International Security Assistance Forces) - Rada bezpečnosti OSN rezoluce č. 1386. • •Původní úkoly ISAF byly velmi omezené, přestože rezoluce Rady bezpečnosti OSN byla schválena v rámci kapitoly VII Charty. • •Jádro ISAF tvořily ozbrojené síly západních zemí, nicméně do roku 2003 se nejednalo o operaci NATO. • •V době převzetí celé operace NATO byla mise ISAF stále omezena na Kábul a jeho okolí. • •Teritoriální rozšiřování záběru mise bylo dokončeno 5. října 2006, když ISAF převzala pod své velení mezinárodní síly pod americkým vedením, které působily na východě Afghánistánu. • •NATO jako de facto protipovstalecká síla na vrcholu téměř 100 000 vojáků! • •V roce 2003 se koalice oproti původnímu plánu začala více angažovat i mimo bezpečnostní oblast, vznikly první rekonstrukční týmy (PRT) a dohled nad volebním procesem - prezidentské volby roku 2004 a parlamentní volby roku 2005. • •2014 – konec mise NATO, přítomnost výcvikovými komponenty – Resolut Support • • 18 NATO, Afghánistán a Resolute Support •2014 – Resolute Support • •Nevede bojové operace – výcviková mise usilující o budování lokálních bezpečnostních složek. • •Dnes cirka 12 000 příslušníků z NATO, cirka 8500 z USA (ČR cirka 250). • •Ty jsou úkolem asi 300 000 příslušníků afghánských bezpečnostních sil. S jejich výcvikem a podporou pomáhá právě Aliance a její partnerské státy. • •Odehrává se na základě pozvání místní vlády + rezoluce RB OSN č. 2189, která tuto operaci podporuje – přijata jednomyslně. • •2016 – Varšava summit – operace bude pokračovat. • •Listopad 2017 – jednání NATO o Afghánistánu - 27 států chce v příštích měsících zvýšit počty svých vojáků ve výcvikové afghánské misi NATO. • •NATO bude platit nejméně do roku 2020 – 1 mld. USD. 19 NATO a Libye 20 NATO a Libye II. •Použita jako základ zásahu NATO – ale: • 1.Aliance není regionální organizací ve smyslu Charty OSN, 2.NATO svojí politikou sledovalo změnu režimu, k čemuž rezoluce nedávají žádné zmocnění, 3.došlo k porušení rezolucí RB OSN č. 1970 a 1973 dodávkami zbraní a poskytnutím vojenského výcviku povstalcům a 4.nebyl dodržen princip nestrannosti při vynucování rezoluce RB OSN 1973. • •Cílem NATO v Libyi bylo změnit režim, k čemuž rezoluce RB OSN nedávaly žádné oprávnění. • •Západní země poskytly vojenské poradce, kteří se zaměřili na zlepšení výcviku a taktiky povstalců Povstalci byli zásobeni zbraněmi z Francie a Kataru - porušení embarga na dovoz zbraní do Libye. • •Reálný průběh bojových operací se velmi blížil poskytování letecké podpory libyjským povstaleckým skupinám. • •Ochrana civilistů byla prováděna systematickým ničením ozbrojených složek mezinárodně uznávané vlády. Dobové odhady lidských ztrát Al-Jazzery, již tak nadsazené, hovořily o zmaření 10 000 lidských životů v polovině dubna 2011. • •Kampaň libyjských bezpečnostních složek byla velmi brutální a nerozlišovala mezi povstalci bojujícími se zbraní v ruce a nezúčastněnými civilisty. • •Aliančnímu angažmá v konfliktu předcházela série koordinovaných, nicméně individuálních operací členů NATO – Francie, VB a Kanada. 21 NATO a Libye III. •Prezident Obama sice již od konce února 2011 razil tezi, že Kaddáfí by se měl vzdát moci, USA uvalily na Libyi sankce a pracovaly na vytvoření mezinárodní koalice, která by krizi řešila • •Počátkem března 2011 byl Obama velmi rezervovaný a skeptický k možné americké vojenské intervenci. • •Severoatlantická aliance se zpočátku vyjadřovala poměrně zdrženlivě, nepovažovala vývoj v zemi za přímou hrozbu pro bezpečnost členských států a upozorňovala na sekundární dopady nepokojů v Libyi pro mezinárodní bezpečnost. • •Na přelomu února a března se politika NATO změnila a Aliance začala zdůrazňovat potřebu vojenského zásahu. • •Vojensky participovalo pouze 14 členských států. Role lídrů potom přirozeně zbyla na Francii a Velkou Británii. • • Faktické krátkodobé cíle Západu, tedy nedopustit porážku povstání, byly ve srovnání s komplexními cíli západního angažmá na Balkáně a v Afghánistánu dosažitelné i bez rozsáhlého použití západní pozemní moci. • •Operace Unified Protector skončila 31. října 2011. Dle oficiálních údajů NATO bylo nasazeno přibližně 8 000 vojáků a přes 260 letadel všech druhů a vrtulníků, dále 21 lodí všech druhů, včetně ponorek. • •Smíšené výsledky – režim padl, následné boje s islamisty a problémy při konsolidaci země. • •Úspěch či selhání? • 22